Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

KINO Scala/// Obsazení 7/10 Děj 6/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// PLUS: myslím si, že pro fanoušky je to filmový dárek, který si budou naplno užívat, hudba je vskutku poutává a akce a efekty ohromí, plus potěší spousta detailů a odkazů, jo líbilo se mi jméno Týna... :-) MÍNUS: pro nezasvěcené, nebo pro ty co nečetli knihu to bude náročnější podívaná, už první díl dokázal sice fungovat jako samostatný film, ale od druhého dílu se čeká větší znalost látky/// Shrnutí: Bylo to krásné, úchvatné, kouzelné (jak jinak), ale taky trochu náročné na orientaci - původní filmy mě tolik nezasáhly. Řekl bych ale, že fanoušci musí být nadšení./// Celkem 70%/// (15.11.2018)

Tak se nám nejbezskrupuloznější neumětelská vykradačka snad všeho s anotací fantasy, co kdy bylo napsáno opravdovými spisovateli, vrhla kvůli naprosté absenci vlastní fantazie nejen ještě i na Nekonečný příběh, ale také na klasika českého divadelnictví a největšího Čecha všech dob. Na závěrečném rodinném shledání typu „Kredenci, já myslela, že jsi můj bratr, a tys zatím sestřenice tety bratra nevlastní neteře našeho pěstouna!!! Také bych se měla k něčemu přiznat. Nejsem ve skutečnosti tvoje snacha, nýbrž třetí syn dědy nevlastního bratrance kouzelníka Pokustóna, a to byl negr…“ by tu zlodějskou krávu Zdeněk určitě podojil o nějaké ty tantiémy. Jinak se oproti ještě tak tak vydržitelné jedničce tentokrát jedná o naprostý sračkol a uměle natahovaný zmar, kde z neinvence naprosto vymačkaná Rohlíková ve snaze o vlastní mykologii prostě narvala do jednoho hrnce všechny své vyčorované patozvratky, kvapně promíchala s hovny a nechala dvacet minut rychle zapéct v troubovi na 200 stupňů, jen aby se svým nabubřelým egem ještě neskončila na smetišti špatně napsaných plagiátorkých braků, kam od počátku zaslouženě patří. Zmar, ve kterém přes dvě neúnosné hodiny straší Hnusák Edý, dělá teploušské „čárymáryfuchty“ na dozajista nechutně přeplaceného Deppkoidního Jeníka, jenž se jen tak bezcílně brodí kolem s bílým okem v koženém xichtě slaboduchou nudnou vatou a otráveně pulíruje Grünwalda, do čehož se sem tam násilně vsere nějaké to lostomiloušké žvížátko jako čínský Falko nebo Millerův hmyzožravec, aby mohly debilní děti nadšeně zaplácat pokřivenýma ručičkama. Už dost! Někdo by už měl té pizdě konečně polámat pastelky a zavřít ji do jejího tolik oblíbeného klecového lůžka, aby už svými otřesnými kopírkami nekurvila dětem stylistiku a vkus. (03.01.2019)

Vlastně jsem měl takové menší dejavu. Jen v rámci světa Harryho Pottera je ten příběh o pár desítek let starší, než ten tehdy aktuální se závěrečným dvojdílem bitvy o Bradavice. Jak kdyby se tu ale tvůrci opět vrátili v čase a udělali si takovou nenápadnou filmovou průpravu na závěrečnou epickou bitvu. A to už tu přeci jednou bylo. Chvílemi tedy první půlka filmu byla naprosto příšerná nuda. Celý film je v takových zvláštních, temně ponurých barvách, že máte co dělat, aby Vás to neuspalo. A jelikož se v příběhu nic neděje včetně nulové akce, máte doslova zaděláno. Sympatická jsou některá zvířata tak, jako tomu bylo v prvním díle, ale to je asi tak všechno. Chybí tu i trošku vtip a jediné, co si na hlavních postavách vezmu, je že Eddie tu asociála Mloka hraje opravdu více než věrohodně. Pár momentů tu ale přeci jen zůstane. Třeba výběr Jude Lawa na mladého Brumbála je skvělý. Také tu J. K. Rowlingová vytočila pár zajímavých příběhových výkrutů, které fanoušek Harryho Pottera jistě ocení. Citelně se ale jedná o slabší návrat nejen do Bradavic. Když se ale film odehrává v Bradavicích, film se tak nějak citelně probere. (26.11.2018)

Buď J.K. Rowlingová vyčerpala svůj autorský um, nebo prostě není dobrá filmová scenáristka. Tak příšernou nesouvislou příběhovou změť jsem dlouho neviděl. Přitom jednotlivé nápady jsou zajímavé a mají potenciál, ale nějak se to všechno dost divně kupí na diváka. Je toho hodně a jednotlivé náměty se nevyvíjí nijak zvlášť zábavně, naopak je tu hromada klišé jak z té nejhorší béčkové produkce. To vše se odehrává v kulisách magického světa, kde je občas nějaké to prostředí fakt působivé... na druhou stranu zvířátka vypadají maximálně počítačově. Je zarážející, jak se tenhle rodinný film snaží být hrozně dospělý - je zde zabíjení dětí, provrtávání krku hůlkou, psychické týrání... Pokud by to měla být nějaká temnější verze Harryho Pottera, tak jsem jedině pro, jenže zbytek filmu tomu neodpovídá. Jsou tu různé brutalitky, ale příběh je pohádkově prostý a naivní. Na nějakou realističnost se tu kašle. Například u filmů Harryho Pottera se pro větší akčnost z hůlek víc "střílelo" (bez klasického vykřikování kouzel), ale zde už hůlky v některých scénách (aby byly cool a drsné) slouží jako pistole, někdy i jako meč či dýka. To spíš považuji za lenost než nějakou větší invenci, protože to prostě do toho světa nesedí - v budoucnosti takhle hůlky nepoužívají. Proč? Proč nemají kouzelničtí policajti jiné magické zbraně? Něco takového může projít filmové pohádce, ale pokud si tu hrají na tu dospělost, tak se vším všude. Tohle je jenom dospělost na oko a je to otravné. Především jsou ale Fantastická zvířata 2 zvláštní směsicí dějů, z nichž většina nestojí na nic, takže je to zatraceně únavná nuda. (3/10) (22.07.2020)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)