Fantastická zvířata: Grindelwaldovy zločiny

Vlastně jsem měl takové menší dejavu. Jen v rámci světa Harryho Pottera je ten příběh o pár desítek let starší, než ten tehdy aktuální se závěrečným dvojdílem bitvy o Bradavice. Jak kdyby se tu ale tvůrci opět vrátili v čase a udělali si takovou nenápadnou filmovou průpravu na závěrečnou epickou bitvu. A to už tu přeci jednou bylo. Chvílemi tedy první půlka filmu byla naprosto příšerná nuda. Celý film je v takových zvláštních, temně ponurých barvách, že máte co dělat, aby Vás to neuspalo. A jelikož se v příběhu nic neděje včetně nulové akce, máte doslova zaděláno. Sympatická jsou některá zvířata tak, jako tomu bylo v prvním díle, ale to je asi tak všechno. Chybí tu i trošku vtip a jediné, co si na hlavních postavách vezmu, je že Eddie tu asociála Mloka hraje opravdu více než věrohodně. Pár momentů tu ale přeci jen zůstane. Třeba výběr Jude Lawa na mladého Brumbála je skvělý. Také tu J. K. Rowlingová vytočila pár zajímavých příběhových výkrutů, které fanoušek Harryho Pottera jistě ocení. Citelně se ale jedná o slabší návrat nejen do Bradavic. Když se ale film odehrává v Bradavicích, film se tak nějak citelně probere. (26.11.2018)

Jelikož jsem se nikdy nepřenesl přes obsazení Radcliffea, je pro mě původní potterovská série zvláštně zapovězená, ale v některých aspektech se podle mě povedla skvěle - zejména vzít ten celý svět a přenést ho do "reality". Kdokoli budete mít možnost, určitě se stavte v Universal Studios (L.A. a Orlando), kde vznikla krásná a vypiplaná část parku ve stylu HP (viva butterbeer). Jak hezky to vypadá, všechny možný čarovný píčovinky, muzika (starý soundtrack od Williamse už je pro mě prakticky klíčová vánoční tradice)... To je důvod, proč jsem měl radost z rozjezdu tady téhle série - komplet nový příběh odproštěný od knížek, stejný potterovský vesmír. Dvojka Beastů bohužel nemá lehkost jedničky, respektive ztrácí ji ve druhé hodině, kde se zamotává do vážných výrazů a francouzských rodokmenů, nicméně i tak mám konečně pocit, že si tyhle filmy můžu plně užívat i já a to je fajn. Baví jak dobrotivý Jude Law, tak náckovský Depp a hlavní postava Divnomloka, vrací se Niffler (!), radost jsem měl z vize světa v hrozbě mudlovský války, pro příště snad ubyde slabých pasáží a najede to na silnější nit. (14.11.2018)

Film, který má k Rowlingové blíž než všechny Potterovské adaptace dohromady. Spisovatelka (a nyní scénáristka) měla konečně možnost vyprávět tak, jak je zvyklá – do pozadí ustupuje dramatická zápletka o záchraně světa a dvě hodiny sledujeme prozkoumávání všemožných zákoutí fikčního světa. A to mi vlastně vyhovuje. Vždycky jsem měl radši její exkurze ke studentské detektivce a středoškolskému dramatu v důkladně zmapované kouzelnické společnosti, než celý ten (trochu otravný) příběh „chlapce, který přežil“. V každé knize si Rowlingová dávala záležet na tom, aby do posledního detailu popsala fungování různých systémů (kouzelnický a mudlovský svět), institucí (Ministerstvo kouzel, Bradavice, koleje), zájmových skupin (Smrtijedi, Fénixův řád, Brumbálova armáda), specifických lokací (Prasinky, Zapovězený les) a především velkého množství vztahů mezi hrdiny. Druhá Fantastická zvířata pracují podobně. Ano, dají se shrnout jako film, v němž „má Grindewald sraz“ a „Mlok sto třicet minut pátrá a nic nenajde“, ale byla by to škoda! Naopak navrhuji obrátit pozornost k objevování nových součástí fikčního světa (kouzelnická Francie, Cirkus Arcanus, Francouzské Ministerstvo kouzel), prozkoumávání nových vztahů (Mlok – Theseus – Leta, Grindewald – Brumbál, Credence – Nagini – Grindewald), ale i prohlubování vztahů dříve ustavených (Jacob – Queenie, Mlok – Tina). Nehledě na to, že všechny postavy jsou vystaveny působení dvou odlišných systémů, které zastupují Grindewald s Brumbálem a postupně se drolí do osobních podzápletek. Důležitou roli pak hrají samotná fantastická zvířata – Niffler, Kelpie, Matagot a Zouwu přináší vždy fascinující a odlišné typy atrakcí. // Grindelwaldovy zločiny jsou spíše o testování alternativních způsobů vyprávění v hollywoodském filmu, které sice můžeme chápat jako selhání, ale mnohem větší odměna přichází ve chvíli, kdy přistoupíme na jejich pravidla. Svět se nepřizpůsobuje vyprávění, ale vyprávění světu. // Nehledě na nádherně nedoslovné a nestigmatizující vyobrazení Aspergerova syndromu u hlavní postavy. (05.01.2019)

I když jsem se docela těšila, nemůžu se zbavit stísněného pocitu, který zcela přesně vystihuje citát našeho génia: "nuda, nuda, šeď, šeď". Rowlingová zřejmě ve snaze opět dobýt svět fantazie stejně, jako když před lety stvořila fenomén HP, značně polevila a místo napínavého souboje dobra se zlem z toho vznikla patlanice rodinných pout. Filmové efekty sice efektní, jenomže to ten sakra slabý scénář fakt nemůže zachránit! Většinou usínám u nezáživných projekcí a tady jsem se vrtěla opravdu často s tendencí to při nejbližší příležitosti zalomit na rameni spolusedícího. A to jsem byla s jedničkou opravdu spokojená. Škoda ... Avšak já jsem rozený optimista a občas nepoučitelný, takže se i přes tohle zklamání těším na další díl, jež zvedne ze dna tento příběh jako bájný pták Fénix a vynese ho do výšin. (16.12.2018)

Spektákl tak moc ušitý trpělivým potterofilům na míru, až mě ničí, že nemá šanci být srdcový pro kohokoli jiného. Je v něm totiž všechno, ale většina z toho v tak stopovém množství, že kdokoli, koho neuspokojí fakt, že se snad z poloviny jedná o náhled do historických rovnoběžek a genealogických výzkumů, musí zůstat zklamaný. Opět nás po světě čarů i nečarů provádí nejintrovertnější akční hrdina všech dob, ale lidem, kteří předchozí dva roky nestrávili zkoumáním roztodivných fanouškovských teorií, nestačí momenty, kdy je nové druhy zvířat chtějí opět okouzlit na sto a jeden způsob. Divácký svět totiž zcela pochopitelně začal zapomínat a za další dva roky na tom bude ještě hůř. Jakkoli Grindelwald parádně přikládá do ohně napětí a očekávání, nejde tentokrát o obvyklý uzavřený dramatický oblouk, jak jsme z kouzelnického světa zvyklí. Natvrdo se počítá s tím, že si divák dobře pamatuje i ty pomíjivější z emocionálních chvilek prvního dílu a pro díl třetí se zase ponechává velmi vratká půda ostře otevřeného konce, tedy vyprávěcí zrady pro bradavickou ságu neznámé. Zmatek publika chápu, není možné se obrátit do knih pro náznaky odpovědí, což mnozí z nich pořád berou od JKR jako zradu. Já ne, protože zůstávám nadmíru vděčný za to, že se nám tenhle svět zas a znova může otevřít a při obrysech nejkrásnějšího hradu jsem dojemnou nostalgii téměř nerozdýchal. Změna obrazu definitivně dokonána, neplecha ukončena. (03.12.2018)