Ready Player One: Hra začíná

Zvláštní změť. Ne zrovna nejaktuálnější motiv hromadného úniku do virtuálu autoři vzali, famózně natrikovali a vecpali do něj imbecilní haranty s podivnými cíli. Jak sama ,,nerealita" působí výborně, tak pak vše, co se má dít ve světě skutečném, je až směšně ploché. A dětinské. A na hovno. A.... ajvaj. ,,Konečná premisa" filmu na téma léčby problémů ve světě, který se zcela logicky hroutí, ve vyznění ,,v úterý a čtvrtky se bude žít, zbytek týdne pařit"(a konkurence tu díru na trhu samozřejmě nevyužije) se tváří optimisticky, což mi zkroutilo již tak podivnou mordu v neskutečný škleb. Přečtěte si místo toho třeba Hetešu. (03.06.2018)

Z Ready Player One určitě mohla být rozpliznutá katastrofa, jíž se Spielberg obratně vyhnul. Zároveň ale látku adaptuje až moc přísně a vlastně jsem měl pocit, že je v ní málo geekovského blbnutí. Spielberg výrazné pomrkávací radosti ořezal na minimum a jede si hlavně svůj akční blockbuster, který je překvapivě svižný a chvílemi i dost zábavný. Tlukoucím srdíčkem nicméně není Sheridanův hlavní hrdina, ale (podobně jako v Mostu špiónů a Dunkerku) Mark Rylance, jenž tu svůj herecký minimalismus dotáhnul k dokonalosti. Škoda trochu slabšího dění v realitě (hlavně ve druhé půlce) a minima velkých geekovských nirván. I přes tyhle výtky je ale Ready Player One docela výhra, a rozhodně jde o velmi líbivý popcorn, jemuž všechna ta (anti)virtuální moudra bez problému uvěříte. (7/10) (27.03.2018)

"I když realita může být opravdu děsivá a bolestná, je to taky to jediné místo, kde se člověk slušně nají." Nejsem cyber-udělaný do žádné slečny, nehoním se ve virtuální realitě za žádným vejcem, nemám kombinézu X1 s mikrovláknem v rozkroku a při hodinovém výpadku Facebooku neuvažuju o sebevraždě, takže evidentně nejsem cílovou skupinou pro tento snímek. Přesto jsem se z nějakého záhadného důvodu bavil, užíval si filmové narážky i skvělou muziku a toužil zasednout do křesla pana Sorrenta. (26.10.2018)

Je to snad poprvé, co jsem nejprve četl předlohu a pak viděl film, takže toho musím náležitě využít. Stevenovi Spielbergovi se minimálně u mě povedlo zhmotnit představy a fantazie, které ze stejnojmenné knihy přímo tryskají a v první polovině filmu jsem si říkal, že jestli to bude celé z 90% z prostředí OASIS (přesně to, co neměl filmový Animus v Assassin´s Creed) a jakože bylo, tak bych si místo toho střihl nějakou 6-8 dílnou minisérii s rozpočtem Altered Carbon. Prostě bych se na to mohl koukat pořád. Napoprvé je prakticky nemožné zachytit všechny skryté twisty, různorodé postavy, tajemství a všemožné easter eggy nasáklé moderní i osmdesátkovou popkulturou. Akce je na špičkové úrovni a například závod, který byl hlavní chloubou trailerové kampaně je ještě o dva řády epičtější než v upoutávkách, až jsem si říkal, že to musel točit nějaký podstatně mladší nadšenec a geek typu Duncana Jonese (tedy pokud by ten teď neupadl v nemilost). Zatímco v první hodině filmu příběh sice jede rychlostí blesku, ovšem ještě víceméně podle knihy, v druhé polovině se už děj s předlohou rozchází v podstatě ve všech linkách a čtenáře knihy jistě také mnoho věcí překvapí, nutno říct, že vesměs pozitivně. Okolnosti v reálném světě mě hlavně po plném našlápnutí plynu v OASIS bavilo podstatně méně a vyloženě jsem se těšil, až neškodný Tye Sheridan s mojí oblíbenou Olivií Cooke nasadí VR brýle, ke cti režiséra ale musím dodat, že v závěru se umně daří mezi těmito realitami plynule přeskakovat a seňor Spielbergo si nevystřílí všechnu munici už na začátku. Takže co je vlastně Ready Player One? Našlápnutá audiovizuálně nádherná povinnost v kině pro všechny fandy her a limitovaně i filmů, která prostě musí vydělat. Tolik zklamání krátce za sebou (Tomb Raider, Pacific Rim 2) už bych nezvládl.. PS : Jestli je jeden film, který bych doporučil před RPO vidět, tak Kubrickovo Shining, nic víc neřeknu. (28.03.2018)

No teda! Snad v každé scéně z Oasis, je tolik odkazů na hollywoodské blockbustery posledních cca čtyř dekád, že vypsat sem jen polovinu z nich, by zabralo rekordní počet řádků v mém komentáři. Tento snímek ve mně opět probudil hráče a mám chuť si zase pořídit nějakou tu herní konzoli a ponořit se do světa, ve kterém jsem kdysi trávil celkem dost času. Film mě bavil, nespustil jsem od něho zrak a při hledání druhého klíče v hotelu Overlook, jsem jen několik minut zíral s otevřenou pusou (úžasná filmařina a zároveň nostalgie) a nevěřil vlastním očím. Alan Silvestri muzicíruje jako John Williams v dobách své největší slávy a Steven Spielberg, který pro hlavní roli objevil svého mladšího dvojníka, se se vší parádou vrátil na pole sci-fi. No a Matrix může jít pomalu do penze... (24.10.2018)