Café society

Woody Allen se nám ztrácí před očima, dalo by se napsat. Občas sice naservíruje něco výživnějšího, na čemž si rádi pochutnáme, ale většinou jsou to jen drobné gastronomické radosti. Nijak šarmantní Jesse Eisenberg čeká na příležitost v Hollywoodu, kterou má představovat telefonát od strýce Steva Carella. Spřízněnou duši zatím najde v Kristen Stewart, ovšem má to jeden háček. Rychlé slovní výměny sice nechybí, avšak dialogy už prostě neladí jako před lety. Newyorský patriot se jednoduše vystřílet a zdá se, že se vrací k nepovedeným a nevýrazným látkám, které kdysi uložil do šuplíku. A ani sám nevěřil, že je někdy zase opráší. O pozadí starého dobrého Hollywoodu se toho moc nedozvíme, o mezilidských vztazích zrovna tak. Prostě jen klasické melodrama, které ani nemá předpoklady k tomu nějak strhnout. To, že se za kameru postavil legendární Vittorio Storaro, jsem si ze záběrů (nějakou jejich oslnivostí) ani nevšiml. (13.08.2018)

Čarovná atmoška prostredia Zlatého Hollywoodu a rozohranie milostnej schémy sľubujú viacej, než čo film v druhom akte ponúkne: kĺbko milostného klišé a zbytočnú sekundárnu príbehovú líniu s bratom gangstrom. Eisenberg a Carell super, Stewartka mi tam moc nesedela a Blake Lively by si zaslúžila viacej priestoru, hoci by rozvinutie jej postavy zrejme vnieslo do filmu ěste viacej klišé. A pocitovo je film dlhší, než v skutočnosti. Unavený Woody. Dve a pol hviezdy. (22.09.2016)

Musím říct, že mě Woody Allen nenudí - jeho filmy už jsou tak iritující a otravné, že ve mně dokáží vzbudit silné emoce a nezapomenutelné zážitky odporu a nechuti z té povrchní snobárny, co nemá nápad, vtip, ale myslí si o sobě, že tím překypuje. Jestli budu mít někdy potíže s nízkým krevním tlakem, naordinuju si maraton Allenových 2000+ filmů a možná si tak zachráním život. Takže potud dobrý. (02.10.2016)

Říkejte si, co chcete, ale tohle je zkrátka zase ten Woody Allen, kterého mám tak rád (ačkoliv ještě bližší mi jsou jeho čistokrevné komedie). Na Café society je pro mě nejobdivuhodnější, že to je první film, v němž Jesse Eisenberg hraje sympatického člověka a opravdu sympatický je. Jeho Bobby není žádný chudáček, fňukal nebo zoufalec, naopak má odvahu, je to docela smělý mladý muž a to je fajn. Kristen Stewart mi z té krásné dobové atmosféry zprvu trochu trčela, ale po pár minutách do ní zapadla, Steve Carell je výborný herec, tečka, a Blake Lively musí okouzlit prostě každého. Také je skvělé, že Allenův scénář zná míru - našlo by se tolik věcí, které se daly rozvinout a o kterých by se dalo vyprávět dál, jenže není to třeba, vše důležité je řečeno a Café society by cokoliv navíc jen zbrzdilo. Platí to také o konci, který přichází v krásnou chvíli. Pokud jde o výtky a kritiky, musím nahlas nesouhlasit hlavně s těmi, které opovrhují Benovým příběhem a říkají, že je zbytečný. Já v něm naopak vidím důmyslnou paralelu - vzdávat se židovství a "kvůli výhodám" přijímat křesťanství, to je přece totéž jako opustit jednoho člověka, kterého máte rádi, pro jiného, kterého máte radši. (28.09.2016)

Tak jo. Jediný, co jsem si z tohodle snímku odnesl, je fakt, že Jesse Eisenberg už asi navždy bude všude vypadat jako Lex Luthor. Což není tak úplně hrozný, protože Allen tam jinak nic moc dalšího nemá. Stewartová opět hraje příšerný poleno (ale sekne jí to), Livelyová je tam asi pět minut (takže její herecká topornost nestihne vyniknout) a Carell je jenom slizkej. Což mu jde na výbornou, má v tom letitou praxi. Mávám nad tím rukou a čekám na mistrův reparát. (18.10.2016)