Madame Bovary
Režie:
Claude ChabrolScénář:
Claude ChabrolKamera:
Jean RabierHrají:
Isabelle Huppert, Jean-François Balmer, Christophe Malavoy, Jean Yanne, Lucas Belvaux, François Périer, Louis-Do de Lencquesaing, François Maistre (více)Obsahy(2)
Toto romantické drama, natočené na motivy slavného románu Gustava Flauberta, vypráví o ženě, která se snažila najít lásku a o třech mužích, kteří ji milovali. Film vás zavede do Francie 19. století. Rolníkova dcera Emma si bere za manžela venkovského lékaře, Charlese Bovaryho. Jenže se s ním velmi brzy začne nudit a tak se po romantice začne ohlížet jinde. Nejprve se spustí s velkostatkářem Léonem Dupuisem. A následují další. Později začne zběsile utrácet a témeř přivede svého manžela na mizinu. Aby se pan Bovary, jenž ji stále slepě zbožňuje, nedozvěděl o obrovském dluhu, obrátí se Emma s žádostí o pomoc na své bývalé milence... (Cinemax)
(více)Videa (3)
Recenze (61)
Pan a paní Bovaryovi milují. Potíž je, že paní Bovaryová někoho jiného a tak nějak jiným způsobem. Pan Bovary je usedlý muž poněkud v letech, který miluje láskou manželskou, paní Bovaryová je romantická děva, které jde o vášeň a její povaha si žádá nové a nové požitky. Záhy je jasné, že to nemůže dopadnout dobře. Nejde ani tak o milence paní Bovaryové, jako spíš o to, že paní Bovaryová se nikdy nenaučila počítat, a tím pádem nedokáže odhadnout důsledky svých činů a její životní styl ji nakonec přeroste přes hlavu a pohltí ji. Chabrol natočil svůj film podle uznávané klasiky a soudě podle komentářů, drží se striktně předlohy. Pokud je to pravda, pak se knize rád vyhnu. Film je totiž poněkud nezáživný a 3* jen těsně zachraňuje obsazení femme fatale francouzského filmu a jedné z nejtalentovanějších hereček své generace Isabelle Huppert. Ta je asi jediným důvodem, proč si na lehkomyslnou a poněkud sobeckou paní Bovaryovou ještě někdy vzpomenu. Chabrolův snímek doplácí na přílišný akademismus a neschopnost filmovými prostředky skutečně zaujmout diváka. Tohle je typický kousek, který těží ze své pověsti. Celkový dojem: 50 %. ()
Ti, kteří mají rádi věrné adaptace, budou tímto filmem potěšeni. Skutečně zde nechybí žádné podstatné scény, byť pochopitelně byly vypuštěny třeba mnohé Flaubertovy krásné metaforické a sarkastické úvahy - přestože i filmovým příběhem provází nezúčastněný vypravěč (dost lhostejným hlasem) - , a chybí i řada detailů (vynechána byla pro příklad úplně kouzelná postava tchána paní Bovayrové, žoviálního starého alkoholika - dozvíme se zde o něm pouze tolik, že zemřel). Příjemné je, že se film věnuje také vedlejší (ale v podstatě třetí hlavní) postavě románu, panu Homaisovi: což je můj nejoblíbenější a velmi prokreslný charakter maloměstského, sebestředného "učence" antiklerikála. Nicméně věrnost tohoto filmového přepisu slavnému textu je zřejmě i jeho kamenem úrazu. Nenajdeme zde žádné nové překvapivé nápady a aktuální souvislosti, žádné obsahové ani formální hříčky. Vše je velmi uměřené, precizní (zejména herecké výkony a výprava) a konvenční. Já osobně preferuji nevěrné, ale originální adaptace typu nedávného Winterbottomova Tristrama Shandyho - nicméně to je jen věc názoru a vkusu. ()
Přes všechny kvality, které tomu filmu nelze upřít, jsem se neubránil značnému zklamání. Jeho hlavním zdrojem je v první řadě obsazení titulní role, které považuji za fatální omyl - světlovlasá (!) Isabelle Huppert se pro roli Emmy Bovaryové typově vůbec nehodí, a Emma v jejím podání jeví téměř náběhy k duševní poruše (tou nulovou mimikou a nepřítomným pohledem minimálně nepůsobí jako psychicky zdravý člověk, což mi přijde jako dost nepříjemný odklon od předlohy; za stejně nevhodné považuji, že jí v českém dabingu namluvila Jitka Ježková - její mladistvý nevinný hlas se pro takovou postavu podle mě prostě nehodí). Za naprosto skandální selhání scénáře pak považuji vypuštění informace, že Emma vyrůstala v klášteře, kde jí zblbly hlavu romantické čtivo a zamilované písně - tento moment je naprosto kruciální k pochopení toho, proč se později Emma ve svém manželství cítí nešťastná a proč se z ní stává cizoložnice a žena tonoucí v dluzích, která nakonec i nachází smrt vlastní rukou. Přijde mi to zarážející o to víc, s jakou až fetišistickou důkladností se jinak Chabrol drží Flaubertova textu - filmová adaptace kopíruje předlohu téměř až otrocky, děj se od románu neodkloní téměř na jediný moment, postavy odříkávají dlouhé repliky doslovně převzaté z knihy, a nechybí dokonce ani - dosti otravný - voiceover, který v podstatě nad obrazem čte Flaubertova slova (osobně nemám voiceover rád a jeho použití podle mě takřka vždy kompenzuje režisérovu neschopnost vyprávět příběh obrazem nebo dialogy; btw. přišlo mi ale zajímavé, že se zde stejně jako ve starší verzi zcela vypustila informace, že Charles byl již jednou ženatý). Zaplněnost filmu tolika detaily z knihy je i důvodem, proč se jeho stopáž natáhla na více než 2,5 hodiny, což nakonec i ve výsledku působí už dosti úmorně. V porovnání s epičností tohoto filmu se starší hollywoodská verze z r. 1949 jeví téměř jako chudý příbuzný, jak moc byla osekaná o vše redundantní - ale možná proto se jí osobně cením víc, protože dokázala totéž sevřeněji odvyprávět na kratším prostoru a ještě tam stihla vložit navíc soudní proces se samotným Flaubertem. I Jennifer Jones mi přišla jako dokonalá Emma Bovaryová, na rozdíl od Isabelle Huppert (kterou budu mít asi už navždy spojenou s její rolí ve filmu Pianistka - možná i proto mi přišla její Emma částečně šílená, podobně jako Erika Kohut - titulní postava zmíněného Hanekeho snímku - a především kvůli zmíněnému faktu, že její dospělé chování není nijak dáno do souvislosti s četbou brakové romantické literatury v senzitivní fázi dospívání). Ostatní herci mi ale přišli typově obsazeni velmi dobře, film má úchvatné kostýmy a díky barevnému filmu si je člověk více užije než v původní černobílé klasice, kde jsem barevnost právě z tohoto důvodu velmi postrádal. Celkově se za sebe nemohu trochu ubránit údivu, proč se vlastně Chabrol - můj velký oblíbenec, který v 60. letech natočil spoustu skvělých filmů se svou manželkou v hlavní roli - rozhodl na stará kolena - v 61 letech - zfilmovat tuto klasickou látku francouzské literatury, od jejíhož prvního vydání v té době už uplynulo 134 let - filmových adaptací Paní Bovaryové už v té době existovalo několik, a tato mi nepřijde ničím objevná. Znalce románu může potěšit bezbřehou věrností předloze, ale kvůli tomu film současně i dosti nudí, protože se ubírá k svému předem očekávanému závěru důvěrně známými cestami, kdy člověk předem ví každé slovo, které postavy v následujícím záběru pronesou, což je vlastně strašně nezáživné. Kdybych měl možnost film vidět v původním francouzském znění s titulky, možná by na mě zapůsobil víc - takto bohužel jen dosti průměrný dojem. () (méně) (více)
Když se v manželství nudíte, začněte dělat dluhy. 1) Knihu jsem nečetl, film je pro mne prvním seznámením s tématem. Ponudnělý snímek jsem dosledoval až do konce, částečně i díky příjemnému 30letému Lucasi Belvauxovi (nápadník Leon), ale postava ufňukané evidentně nedospělé paničky, která se vdává snad proto, že se to sluší, rozhodně ne z lásky, mě nijak nezaujala. 2) Je-li kniha společenskou obžalobou dobového postavení ženy ve společnosti, podle filmu bych to nepoznal. ()
Snaha zachovat ráz literární předlohy nemusí být vždy na úkor kvality filmového přetlumočení. Pokud snad Flaubert svou předlohou vyvolává dojem černobílého protikladu bíle počestné ženy a jejího ničeného lidství a naopak strnulého, neschopného manžela, dusícího svůj něžný protějšek, Chabrol je ve své dikci jednoznačně uměřenější. A jeho diagnóza moderního lidství na příkladě nešťastné ženy z francouzského maloměsta je ve své mnohoznačné jednoznačnosti o to působivější. V tomto pojetí, herecky skvěle zvládnutém jak Huppertovou, tak jejími mužskými protějšky, může až vznikat otazník, kdo že je vlastně větší obětí: naivní rozhazovačná hrdinka nebo manžel a otec, který nezvládá svůj part a nezaviněně je vystaven hanbě a opovržení, nebo dítě, které má koneckonců už faktem svého zrození právo na přiměřenou rodičovskou péči? A je léčba milenci a zadlužováním opravdu tou pravou revoltou? Tím vytouženým lékem proti nudě a neuspokojení? Buďjakbuď, Huppertová vdechla své nečernobílé hrdince dívčí půvab, krásu a něhu i počestnost, která se neztrácí ani v jejích avantýrách. Zamyšlení, které nám Chabrol nabízí, je znepokojivé a neodbytné. Nezbývá než doufat, že nejen pro nás, pro naši přítomnost, ale i pro doby budoucí. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (1)
- Snímek byl natočen na motivy stejnojmenného románu Gustava Flauberta. (Terva)
Reklama