Paní Bovaryová

Pozerať na tú znudenú kravu kaledónsku bolo hotové utrpenie, chudák Flaubert, asi to nemal so ženami ľahké. Navyše Huppert vie takéto kravky zahrať veľmi presvedčivo. No na druhú stranu treba uznať, že priam brilantne dokázal vystihnúť jeden ženský charakter. Ale ani na pána Bovaryho sa nepozeralo ľahko. Ťažko povedať, či ju tak miloval, alebo bol len taký ťuťulo nasprostatý. Tá druhá možnosť je naozaj smutná. Nadpriemer. 75/100 (28.06.2020)

Mistrovské zpracování Flaubertova podivuhodného díla. O tom jak se mladá romantická dívka zákonitě zklamala v manželství. O smrtící provincielnosti. O nudě, prázdnotě, malosti a nízkosti, jež však nemají žádného viníka. O tom, že cesta za "láskou" ve skutečnosti žádnou cestou není. O těžce zkoušeném idealismu. A hlavně o tom, že "špatná" žena těžko může hledat "dobrého" milence. To vše by byl Flaubert. Jenomže film je dílem mistra nouvelle vague Clauda Chabrola, jenž ho zpracoval svým stylem, přičemž původní dílo přenesl na plátno neskutečně působivě. Naprosto dokonalá Isabelle Huppert je pak jen třešničkou na tomto nesmírně trpkém dortu. (16.01.2006)

Když se v manželství nudíte, začněte dělat dluhy. 1) Knihu jsem nečetl, film je pro mne prvním seznámením s tématem. Ponudnělý snímek jsem dosledoval až do konce, částečně i díky příjemnému 30letému Lucasi Belvauxovi (nápadník Leon), ale postava ufňukané evidentně nedospělé paničky, která se vdává snad proto, že se to sluší, rozhodně ne z lásky, mě nijak nezaujala. 2) Je-li kniha společenskou obžalobou dobového postavení ženy ve společnosti, podle filmu bych to nepoznal. (17.08.2015)

Snaha zachovat ráz literární předlohy nemusí být vždy na úkor kvality filmového přetlumočení. Pokud snad Flaubert svou předlohou vyvolává dojem černobílého protikladu bíle počestné ženy a jejího ničeného lidství a naopak strnulého, neschopného manžela, dusícího svůj něžný protějšek, Chabrol je ve své dikci jednoznačně uměřenější. A jeho diagnóza moderního lidství na příkladě nešťastné ženy z francouzského maloměsta je ve své mnohoznačné jednoznačnosti o to působivější. V tomto pojetí, herecky skvěle zvládnutém jak Huppertovou, tak jejími mužskými protějšky, může až vznikat otazník, kdo že je vlastně větší obětí: naivní rozhazovačná hrdinka nebo manžel a otec, který nezvládá svůj part a nezaviněně je vystaven hanbě a opovržení, nebo dítě, které má koneckonců už faktem svého zrození právo na přiměřenou rodičovskou péči? A je léčba milenci a zadlužováním opravdu tou pravou revoltou? Tím vytouženým lékem proti nudě a neuspokojení? Buďjakbuď, Huppertová vdechla své nečernobílé hrdince dívčí půvab, krásu a něhu i počestnost, která se neztrácí ani v jejích avantýrách. Zamyšlení, které nám Chabrol nabízí, je znepokojivé a neodbytné. Nezbývá než doufat, že nejen pro nás, pro naši přítomnost, ale i pro doby budoucí. (27.08.2007)

Vynikajúca Flaubertova knižná predloha, ktorá bola podľa mňa verne netočená. Sám spisovateľ by bol spokojný hlavne s pani Bovaryovou v úlohe Isabelle Huppert, podľa mňa to bolo zahrané skvele a verne - podobne aj v novšom spracovaní s Wasikowskou. Pani Bovaryová je vlastne šľapka v krásnych šatách a nóbl správaním. Na rozdiel od moderných kurtizán sa však dlho z baženia po peniazoch a milencoch netešila a osud si ju našiel. Vlastne si ho našla sama. Spisovateľ sa inak inšpiroval skutočných príbehom zo svojho okolia v Rouen, kde sa raz dočítal v novinách o manželstve, ktoré dopadlo rovnako. Takže príbeh, ktorý napísal sám život. (01.12.2021)