Anihilace

„Čo to chcelo?“ – „Nemyslím si, že to niečo chcelo.“ VanderMeerovu knihu som si kúpil... a veľmi rýchlo predal. Fascinovala ma zápletka o Oblasti X, z ktorej sa nikto nevracia a ak predsa, je pomätený, alebo smrteľne chorý. Pravdepodobne v nej neplatia pozemské fyzikálne zákony. Skvelé prostredie, ale kniha hrozná. Na filmové spracovanie som sa napriek tomu tešil, lebo prvé fotky vyzerali krásne a Alexa Garlanda pokladám za jedného z najvzrušujúcejších tvorcov. Dobrou správou je, že muž stojaci za fenomenálnymi a úžasnými kultovkami, ako sú Pláž, O 28 dní alebo Sunshine, kniku výrazne upravil a „skomerčnil“. Takže kým literárna predloha bola od istého bodu pre mňa takmer až nečitateľná (a neskutočne nudná), film je oveľa zábavnejší a atraktívnejší (a hororovejší, ak to chcete počuť takto – aligátor, kríky v tvare ľudských tiel, „ľudský hlas“, čeľuste, psycho finále). Našťastie bez toho, aby strácal na inteligencii, prepracovanosti a ambicióznosti. Naopak, ponúka viacero momentov, scén a riešení, ktoré sú natoľko náročné, že mnohým divákom budú vadiť (to je ale ich problém). Po vizuálnej stránke síce nejde až o takú žranicu, ako som čakal, ale rozhodne sa bavíme o vizuálne nadpriemernom filme. Na mimoriadne silnej, uhrančivej a snovej atmosfére zanechala obrí podiel provokatívna, nádherne šialená hudba. Zaujali ma aj postavy a to vrátane Natalie Portman, ktorú inak príliš nemusím (najlepšia bola psychologička Jennifer Jason Leigh). Troška hapruje (ne)logické jednanie postáv, ktoré mali byť absolútnymi špičkami vo svojich odboroch a ktoré zrejme mali tušiť, že keď sa vydávajú do oblasti, z ktorej sa ešte nikdy nikto nevrátil, nepôjde zrejme všetko podľa plánu. No pri prvých problémoch sa začínajú správať výrazne neprofesionálne a nesmie chýbať scéna, kedy sa gigantické obludy pohybujú s tichosťou rafinovanej myšky. Niektoré veci zostávajú nedopovedané a zvláštnym spôsobom otvorené (Spoiler Prečo Oblasť von pustila za celú tú dobu len jedného dvojníka? Spoiler). (15.03.2018)

Některé filmy vlastně stojí za to si odložit na dobu, kdy pomine PR masáž, vlna recenzí i výkřiků na sociálních sítích a databázích. Člověk pak k nim může přistoupit do značné míry oproštěný od balastu ohlasů i očekávání. Zrovna "Annihilation" je případ díla, kterému právě čistá a otevřená mysl nejen prospívá, ale do značné míry ji vyloženě vyžaduje. Nejedná se totiž o sci-fi zakládající si na vědecké věrohodnosti, ale naopak na čirém úžasu z nových světů a forem, přičemž diváky vybízí k ponoření se do nich. Podoba fauny a flóry zde může evokovat apokalypticko enviromentalistické vize Hajaa Mijazakiho. Jenže na rozdíl od jejich ekologické logiky příčiny a následku, potažmo snahy posunout se z parazitismu směrem k symbióze, zdejší svět nemá logiku, smysl či cíl. Jeho jediným principem je asymilace a transformace bujením. Garland do své volné adaptace stejnojmenné předlohy vnáší motivy ztráty, sebedestrukce a současně doplňuje páteř možného výkladu celého vyprávění jako metafory pro turbulentní dynamiku vztahu dvou lidí a jejich složité cesty zpátky k sobě, přičemž na konci oné cesty nevyhnutelně nemohou být stejní jako na začátku. Nicméně nejen díky své záměrné enigmatičnosti "Annihilation" nejlépe funguje jako expedice do jiného světa, který je právě díky své groteskní monstrozitě, zneklidňující nestálosti i přízračné kráse nebývale podmanivý. V dnešní záplavě blockbusterů vydávajících se na nové planety, které ale zůstávají příjemně konvenční, se Garlandovi podařilo navrátit do filmu element fascinovaného úžasu. (25.09.2020)

Vzhledem k tomu, ze jsem cet knizku, bylo mi jasny, ze nemuzu cekat nejakyho Predatora s zenskejma, jak se trochu snazily tvarit ukazky, takze v tomhle ohledu jsem zklamanej nebyl. Taky mi nevadilo, ze je knizka zadaptovana hodne volne, jednak proto, ze stejne jako film je tajemna az misty lehce zmatena a jednak proto, ze si ji uz do detailu nepamatuju. Bohuzel ale jinak je film vicemene prumernej. Samozrejme hlavni myslenka s michanim DNA je fajn a v ramci zanru originalni a vizualni stranka je libova, trochu pripominajici Fontanu. Ale to je tak vsechno. Dej se celou dobu lehce tahne, herci nemaj moc co hrat a celej film se drzi sablony, ze jakmile se hlavni hrdinky presunou do novyho prostredi, at uz to je jezero, zakladna nebo vesnice, vzdy se tu musi neco stat, takze se to pak lehce rozpada na jednotlivy sceny. No a o celkovy zmatenosti filmu neni potreba se rozepisovat, to je proste dany predlohou, kdyz se clovek nejaky odpovedi dozvi az v treti, zaverecny knizce a nektery odpovedi nikdy, tady proste potrebovali narvat konec a podle toho to vypada. Ale za originalitu a vizual lepsi 3*. (13.05.2019)

// Fontána 2.0 (17.03.2018)

Ne, ne, ne a 100x ne ! Je mi volný, že to mělo dobrej nápad, je mi ukradený, že to má hezkou kameru a je mi dokonce kolosálně u píči, že to má myšlenku. Proč? Protože je to tak neuvěřitelná nuda, že jsem radši pozorovala jak se mi tvoří škraloup na teplým mlíku, než tuhle táhnoucí se sračku, kde z celé nové fauny uvidíme jelena s květinovejma parohama, vznik hypýs a kokotdýla se žraločíma zubama. Plus díry. Spoustu děr. To že jedna vypadá jako gigantická kunda, ze který napůl trčej nohy, druhá jako rozšklebená díra do prdele a další jako něco mezi, to je detail. Padmé to zachrání, že jo? Ne, Padmé nezachrání ani hovno. Ta si zašuká s negrem, aby se za to následně nesnášela, chytne mutující buňky do píči a celej film se snaží mít utrápenej výraz, což se jí daří asi tolik jako se daří mně podobat vysoky blondýně se čtyřkama kozama. Kde jsou doby kdy zářila ve SW nebo v Černé labuti? Ano milé děti, ty doby jsou opravdu v prdeli. Jediná dobrá věc v tomhle patvaru tak zůstává Méďa co umí hystericky řvát o pomoc, aby následně zobanem rozmrdal blbku, co ho přijde zachraňovat. Nemám nic proti filmům, kde se všechno děje pomalu, ale uznejte, že když se loudá sračka tak je to na hovno. (06.04.2018)

Při snaze o charakterizování tohoto filmu mě napadají mnohá přirovnání, ať už knižní nebo hollywoodská verze Solaris, či jiné méně ambiciózní, avšak myšlenkově bohaté sci-fi kousky typu The Divide, či Coherence. V porovnání s nimi se velmi zajímavá vstupní myšlenka Annihilation nezdá dostatečně využita. Postavy se nechovají vždy logicky, vůbec celá výprava čtyř, ne až tak profi, ženských nepůsobí příliš realisticky. Filmy tohoto ražení můžou krásně těžit z konfrontace vědeckého přístupu s nadpřirozenem a to se zde tolik nepovedlo. Atmosféra je ale docela příjemná... 7/10 (18.03.2018)

Něco jako svého času Kellyho Apokalypsa - nadějný filmař, kterého všichni vynáší do nebes, cítí tak hroznou potřebu dokázat, že minulý film nebyl náhoda, že se ztratí ve změti nápadů. Jenže zatímco Kellyho ambice explodovaly v okázale zábavné supernově, Annihilation jen legračně prská. Bylo to o něčem? Problém není, že stejně jako Natalie na konci "nevím", ale že mě to předně ani moc nezajímá. Jsem velký příznivec režisérských fetiší, které vznikají jen na uspokojení svých tvůrců a tomuto uspokojení obětují vše. Nejdřív jsem měl pocit, že právě tím je i tenhle kousek. Ale někdy během sledování jsem se přepólovat spíš do opačného extrému - kdy jsem měl pocit, že Garland dělá všechno pro to, aby uspokojil divnými výjevy a pseudochytrými (vím, jak je předpona "pseudo" zprofanovaná, ale tady si bez ní neporadím) kudrdlinkami diváka a zabíjí cokoliv, co mohlo být dobrým filmem. (13.03.2018)

Po návrate svojho manžela zo zvláštneho ekosystému, v ktorom ešte žiaden človek neprežil, sa Lena (Natalie Portman) vydáva na toto miesto. Spolu s ňou podnikajú expedíciu štyri skúsené vedkyne, ale nedokážu si ani predstaviť, aké nebezpečenstvo ich na mieste čaká. - Toto je dosť velký joke a som rád, že si to distribútori uvedomili a nedostalo sa to do kín. Retardovaná prechádzka po džungli, v ktorej výborné herečky nemajú očividne pri sebe nikoho schopného, kto by im povedal, čo majú robiť. Hororové je to minimálne. Len pár útokov digitálnych zvieratiek na úrovni Syfy a jedna sekundová gore scéna, za ktorú tomu pridám jednu hviezdičku. Inak je to ale úplný nezmysel, ktorý sa tvári neuveritelne vážne. Pseudointelektuáli v tom určite budú hladať presahy do iných dimenzií ludského chápania, ale fanúšik kvalitnej hororovej zábavy musí jít o dům dál. + herečka z Morgan a Amityville: The Awakening (12.03.2018)

Jako někdo, kdo už dobrých dvanáct let čeká, že onemocní rakovinou, si myslím, že je tento film ve skutečnosti zcela o této nemoci. (Mimochodem Ex Machina se mi vůbec nelíbila.) (A stejně jako u Ex Machiny film doprovází naprosto nevhodná hudba.) (10.09.2018)

Stalker podle Garlanda. Atraktivní námět, plíživá snová atmosféra, zajímavá hudba a ve finále i vizuál... Pokus o ambicózní sci-fi art, který ale skončil jako nepříliš zábavné béčko. (23.03.2018)

Predstavte si, že jedného dňa sa náš svet radikálne pretransformuje stvoreniami s absolútne odlišnými mysľami. Dokážu si prispôsobovať prostredie spôsobmi, ktoré si nedokážeme vysvetliť, a meniť pravidlá Prírody s následkami pre ľudstvo zničujúcimi. Pre všetky mimoľudské druhy na Zemi tento scenár reálne prebieha. Kvôli Človeku. Paralelný svet bol v tomto filme na Zemi vytvorený mimozemskou silou: neantropocentrický svet pripomínajúci prvotný stav ekologickej rovnováhy, kde má každý organizmus svoje miesto, no kde ožívajú aj skrývané spomienky, emócie a egá. Mimozemský pôvod objektu, ktorý v úvode tohto eko-thrilleru prerazil stenou majáku a zakotvil v jeho podzemí, však v skutočnosti nehrá veľkú rolu, je alegóriou. Celý tento svet, Oblasť X, je totiž akousi víziou, ako by Človek reagoval, keby bol v ohrození JEHO svet. Ak chce niečo naprávať, je vôbec schopný napraviť sám seba? SPOILER: Ľudia v Oblasti sú konfrontovaní vlastnými vnútornými charaktermi, ktoré tu podliehajú zákonom Prírody tak ako všetko ostatné. Existencia, ktorá sa nevie adaptovať, zanikne. Cass pohltila minulosť, neprežila; „Když umírala, část její mysli se stala součástí tvora, který ji zabíjel.“ Josie sa dobrovoľne poddala, premenila sa na strom. „Neničilo to. Jen to všechno měnilo. Vytvářelo to něco nového...“ hovorila pri konci Lena (N. Portman), ktorej sa zjavilo na ruke znamenie, starodávny symbol ouroboros predstavujúci cyklickú podstatu vecí, nekonečný návrat od konca k začiatku, sebazničenie a sebaobnovu. S osudom bojovala a dokázala sa vrátiť, nie však bez následkov – bol jej "únik" vykúpením, alebo zatratením? Vidíme kontrast dobra a zla, Prírody a Človeka, života a anihilácie. (16.11.2018)

Film v mnoha ohledech podobný snímku Ex Machina, ale Annihilation ve mně vzbudil přece jen méně emocí (myšleno v kladném, ovšem i záporném slova smyslu). Na úplném počátku stálo jedno velké tajemství, které si dokázalo získat moji pozornost. Překvapila mě přítomnost napětí, a ano, to píšu i navzdory opravdu velmi pomalému tempu, což je samo o sobě docela kumšt. Postupné odkrývání souvislostí a poznávání života v neznámém světě mě bavilo. Zvlášť, když je film vizuálně i zvukově dobře zvládnutý, místy vyloženě podmanivý. Jenže, čím víc toho o životě „za oponou“ divák ví, tím má větší pocit, že to tvůrcům tak úplně nefunguje. Tu si něco odporuje, tam zase nedává smysl, což se pak v celé své nahotě ukáže v majáku a především pak po něm (to nastupuje opravdové „sci-fi“, ehm). A to mě dost mrzí. Nevím, jestli víc kvůli Natálce, které si zasloužila hodnotnější příležitost, nebo režisérovi a scenáristovi v jedné osobě, jemuž jsem fandil, Garland si však u mě reputaci spíš zhoršil, Annihilation vidím tak na lepší průměr. (30.06.2018)

Bioložka Natalí ekosystém odhalí! Garland káže o sebedestrukci na molekulární úrovni a přitom pije víno, které si vyššími smysly a vizuálním buketem sice hraje na luxusní odrůdu, ale kvalitou je někde u průměrných epizod The Outer Limits.. Výklady se to na sociálních sítích jenom hemží, takže přihodím i svůj (pozor, následující text vyzrazuje děj). Když pětičlenné kowomando inženýrek nakráčelo vstříc neznámému smrtelnému nebezpečí ozbrojené automaty, ale bez přileb (!), nebylo to proto, aby měly pěkné hlavy, ale proto, že to všechno bylo podobenství nevěry, kterou při vzplanutí základních pudů provází iracionálnost. Když se doma v úvodu objeví zmatený Kane, o nevěře své partnerky Leny už ví a udělalo to z něj jiného člověka, než kterým byl doposud. Zároveň slouží jako pozvánka, kterou sama sobě poslala jeho žena, aby se mohla vydat na odyseu, jejíž druhotným cílem je vyrovnat se s hříchem. Zbylé čtyři ženy jsou kamarádky, které ji od nevěry odrazují, nebo ji naopak kryjí a problém, do kterého je zatáhla, ovlivňuje i jejich životy. Prvotním cílem je dorazit k dlouhému, pevnému, žulovému majáku. Ano, jedná se o falický symbol, metaforu vyvinutého přirození jejího vědátorského nabíječe. Povšimněte si, že v rámci klamání tělem je maják bílý (no, možná je tak i normálně, aby byl na pobřeží dobře vidět). Zde dochází k vyvrcholení, kdy Lena najde titěrné ostatky svého manžela krčící se uvnitř obřího lighthouse penisu, zavrhne své egoistické nevěrné nové Já a maják chtíče a sexuálního uspokojení se proměňuje i se svým okolím v popel vzpomínek a viny. Nakonec se Lena a Kane setkávají a po prodělané zkušenosti už ani jeden není tím člověkem, co předtím.. Ha! A teď mi to zkuste někdo vyvrátit! (20.03.2018)

Garland byl a je béčkař, což se vždycky odráželo hlavně v druhé polovině jeho scénářů, potažmo filmů. Annihilation není výjimka. Tematicky pestrý fetiš o sebedestrukci a možnostech evoluce, který se topí v břečkovém ději, který si neporadí ani s tak obligátní věcí, aby překvapil posloupností jednotlivých úmrtí. Tupě předvídatelněji už to asi nešlo ani v samotném finále, po kterém zůstává spíše ambivalentní pocit než spokojenost či odpor. "Nevím". (13.03.2018)

Predražená, prázdna trápnosť, ktorá sa neuveriteľne zúfalo snaží vydávať za niečo viac a zrejme si myslí, že k tomu stačí vyplatiť niekoľko zahraničných „mienkotvorných“ webov... Brutálne gýčové digitálne vizuály, mimózne nepasujúca hudba a nuloví herci, ktorým vládne anemická Portmanka; čo to ako zvyčajne odohrala celé s tým istým, jediným, vyplašeným výrazom, pri ktorom má človek po chvíli chuť radšej spáchať samovraždu. Netflix si naďalej drží svoj štandard... (12.03.2018)

Na Annihilation som sa veľmi tešil do kina, po dlhšej dobe to zase vyzeralo na nejaký zaujímavý sci-fi film, kino sa síce nakoniec kvôli nečakaným distribučným zmenám nekonalo a to ma nakoniec veľmi mrzí, lebo film je to výborný a v kine by to vyniklo ešte viac. Nehovorím, že by to bolo výraznejšie originálne, na prvý pohľad to pripomína viacero známych filmov a dejovo to aj je väčšinu času pomerne priamočiare, ale rozhodne sa nejedná len o nejaké vyvražďovacie béčko, ako to v určitých častiach vyzerá, ale veľmi zaujímavý a aj tak netradičný film. Už od samotného začiatku som vedel, že ma to bude veľmi baviť, tu ešte nie je netradičné absolútne nič, ale spracované je to prvotriedne a atmosféra je správne podmanivá, len by to chcelo trochu lepšie zloženie postáv. Natalie Portman je výborná, vlastne ako vždy, s ňou nemám ani najmenší problém, ale tie ostatné sú úplne nevýrazné, chémia medzi nimi je nulová a pri ich občasných strátach som musel chvíľu premýšľať, koho práve hľadajú. Ale inak tu nemám moc čo vytknúť, mňa to jednoducho bavilo stále, ale hlavne ma tu nadchla táto úplne nezvyčajná kombinácia krásy a prakticky až takej brutálnej morbídnosti. Celé to prostredie je nádherné a atmosférou pohlcujúce, že to pripomína také tie mierumilovnejšie, poetickejšie žánrovky, ale to v tomto prípade nehrozí ani omylom, tu je to prevedenie poriadne morbídne, nejde len o úmrtia, ktoré sú síce tiež krvavé, no nie je ich zase tak moc, ale hlavne o to všetko okolo toho, nachádzanie mŕtvych, prechod krvilačného zvieraťa s jeho nečakaným hlasom a viacero iných. A k tomu celé to skvelé finále, z ktorého som sa síce tiež moc nedozvedel, ale mne sa to mimoriadne páčilo a tak mi už bolo úplne jedno, že tá úplne posledná scéna je už len mnohokrát videné klišé. Takže akčných, prípadne hororových scén tu moc nie je, ale sú celkom obstojné, no toto mi vôbec nevadí, aj tak sa mi tu páčilo úplne všetko. A režijne je to dokonalé, tu som si vychutnával každý záber, nie len to pekné prostredie a množstvo nádherne vyzerajúcich momentov, ale aj tie najcivilnejšie scény tu vyzerajú veľmi dobre. A ešte aj tá hudba sa vydarila. Takže na plné hodnotenie to asi nie je, na to by to potrebovalo byť trochu originálnejšie a pár zložiek, ako postavy predsa len za špičkou zaostávajú, ale inak sa to mimoriadne vydarilo, skvelý film, ktorý si určite ešte čoskoro zopakujem. 81% (16.03.2018)

Tento film byl pro mne opravdový oříšek. Přesto, že se mi moc líbí a celou dobu mi to při sledování šrotovalo v hlavě, čekal jsem něco většího a prostě nemůžu dát víc než 3 hvězdy. Na to film nemá dostatečné charisma a jakoby tomu vždy něco chybělo. S hereckými výkony jsem však spokojený a jelikož jsem byl celou dobu napjatý tak z hlediska hororu dost dobrý. 60% (28.03.2018)

Máte umělecké ambice udělat remake Pikniku u cesty a viděli (a nepochopili) jste Tarkovského vizi. Na druhou stranu, máte v kontraktu, že se má jednat o náborovou reklamu na US Army, kde budou kůl a nepřekonatelní profesionálové. Takže vymyslíte postavu ženské, která po 7 letech vymytí mozku vojenským drilem dělá profesorku biologie (a učí posluchače VŠ učivo základní školy). Jelikož dosavadní (jak jinak, vojenské) výpravy do zóny selhaly, pojmete podezření, že je to genderem a pošlete tam tentokrát jednu vysoce nekompetentní, feministickou. A vona neselže. Teda selže. Teda neselže. Když zóna působí lidem zdravotní problémy (viz navrátivší se chlap), stejně posíláte další oběti do mlýnku bez skafandru. Ale hlavně s arzenálem, chápete, to je na výzkumnou výpravu potřeba. Celé to proložíte mírným náznakem gore, vyšperkujete konstantně vypruzenou Portman a přidáte jí absolutně zbytečné postranní zápletky a postavy. Uvnitř zóny to chvíli je velmi zajímavé kvůli jinak fungujícímu pojetí evoluce. Super. Ale téma je uchopeno značně polovičatě a úzce. Štěk pro Benedikta Wonga a pro Oscara Isaaca jako obrana tvůrců proti obvyklému nařčení z whitewashingu, proto i velmi slabé herečky v týmu. Jo a na okraj, ty dva jmenované mám celkem rád. Hezký a kompromisní vizuál. Buď byl malý rozpočet, nebo to hrubě nezvládli. No, vlastně nevím, možná nejsem ani moc zklamán. Možná. (03.03.2019)

Mimozemská forma, která přeprogramovává veškerou hmotu na Zemi? Tahle myšlenka mi přijde mnohem děsivější, než všechny ty přímočaré sci-fi od Dne nezávislosti až třeba po Cloverfield. Garland chytře přepíná mezi minulostí a současností a nastavuje tak zrcadlo, v kterém ukazuje dva velmi podobné rozpady života hlavní postavy. (24.03.2018)

Ryzí a místy opravdu děsivý sci-fi horor s nejednoznačným koncem. Hypnotická atmosféra průzkumu mutujícího národního parku je možná zbytečně narušovaná vzpomínkovými sekvencemi, ale i ty mají svůj význam. Garland chytře vrství příběh plný vzpomínkových děr a skrze náznaky buduje půdu pro mindfuckové finále, které žádá hlubší analýzu, ani ne tak kvůli tomu co se stalo jako spíš proč. Triky jsou dostačující i když malinko nevyvážené, celkový vizuál je ovšem fantastický. Lidské stromy, plísňové těla a další mutanti ale hlavně slouží příběhu. Herecky není co vytknout, zaujme především Isaac. Po Ex Machina další trefa do černého. (14.03.2018)