Zvuk metalu

„Zvuk kovu,” sa bezprostredne týka, extra ambiciózneho bubeníka heavymetalovej kapely Blackgammon, ktorý tak extrémne bušil do bicích nástrojov, až tým pádom kompletne stratil sluch, s čím sa ale následne nedokázal vôbec zmieriť ! Totižto, Ruben Stone, sa tak dlho vystavoval prostrediu s nadmerným výskytom hluku, až mu skrátka »praskli« obidva ušné bubienky, čo malo potom za následok najmä aj to, že musel náhle ukončiť turné spolu so svojou speváčkou, zároveň i priateľkou Lou, s ktorou si celkom dobre nažívali v karavane, kde im asi očividne ku šťastiu nič nechýbalo... ? Momentálne je asi najviac najvhodnejšou voľbou pobrať sa do centra pre nepočujúcich, kde tomu šéfuje taký charizmatický chlapík, bývalý alkoholik a veterán z Vietnamu, Joe, ktorý Rubenovi s ochotou poskytne prístrešok, kde bude môcť zložiť hlavu, k tomu sa naučiť aj «posunkovú reč» kvôli neverbálnej komunikácii, a trebárs i neskôr učiť takto handicapované deti, alebo ešte i pomýšľať nad prípadnou operáciou, ktorá sa síce nezaraďuje k tým úplne najlacnejším, no črtá sa akási určitá nádej, že tieto implantáty, by mu predsa mohli navrátiť jeden z piatich zmyslov, tak potrebných pre vari každého človeka ? Ak by ste si mali vybrať: „Boli by ste radšej nevidiacim, či skôr nepočujúcim” ? Ruben má našťastie kvalitný zrak, no zrejme ho bolí u srdca, ako musí postupne rozpredávať všetky svoje hnuteľné majetky, aby si našetril na tento »zákrok« , kedy mu možno aj na výlet do Paríža ostane, kam sa medzitým premiestnila jeho pôvabná priateľka, o ktorej sme to ani netušili, že jej otec je Parížan, ako vyšitý ! U galského kohúta sa v podstate o všetkom napokon rozhodlo, teda o Rubenovom, ďalšom smerovaní, keď absolútne posledný záber na protagonistu, bol viac, než výstižný, t. j. vysvetľujúci. / Na snímku ma fascinovalo predovšetkým to, aký je objektívny svet nepočujúcich, s čím mi veľmi dobre vypomáhali rôzne, »zvukové efekty« , čiže odporúčam sledovanie filmu JEDINE prostredníctvom dobre ozvučených slúchadiel, kedy sa lepšie vžijete do pocitov týchto ľudí. Vskutku, majster zvuku s asistentom zvuku - mikrofonistom, odviedli poriadny kus roboty, no ale aj herec v hlavnej úlohe, Riz Ahmed, o ktorom by ste to asi vonkoncom nepovedali, že je schopný takto (ne)uveriteľne stvárniť túto postavu ! Klobúk dole. (03.01.2021)

Po zvukové stránce, výborně zpracovaný film, pojednávající o hudebníkovi, který se vypořádá se ztrátou sluchu. Riz Ahmed skvělý, režie na debut překvapivě vyspělá a jediné co trochu škodí je přílišná délka, která silný příběh až zbytečně natahuje. (26.01.2021)

Vloni jsem viděl v rámci "Tady Vary" s Ahmedem film Mogul Mauglí, který je na první pohled velice podobný Sound of Metal, jelikož také vypráví o hudebníkovi, jenž se najednou musí vypořádávat s novou životní etapou, ovlivněnou jeho zdravotním stavem. SoM se mi ve výsledku líbil o trochu více, a to především díky příběhové linii s centrem na pomoc hluchým lidem - Paul Raci, ale i ostatní "hluší aktéři" byli výteční. Film byl však zejména hereckou příležitostí pro Rize Ahmeda, který podal přesvědčivý výkon, přičemž ho skvěla doplňovala Olivia Cooke. Osobně bych s klidem upozadil (či zcela vypustil) sekvenci s otcem - o patnáct až dvacet minut kratší stopáž by filmu neuškodila - popřípadě bych se více věnoval centru pro hluché. I přesto jde o solidně natočené a zahrané drama o tom, že mnohé důležité věci nemusíme nutně slyšet - stačí, když se na moment posadíme a zaposloucháme naším vnitřkem. (18.04.2021)

...keď ticho povie viac ako hluk a slová ... a všetko...a Riz Ahmed je FENOMENÁLNY!!! (04.05.2021)

Komorný príbeh nepočujúceho bubeníka sa vyznačuje predovšetkým technickým stvárnením "zvuku", ktorý dotyčný nepočuje. Ťažko uchopiteľný film dopláca na slabší ťah na bránku. (23.05.2021)

Nebylo to špatné, ale chybělo tomu něco, co by to pozvedlo na vyšší úroveň. Nemělo to srdce. Na režijní prvotinu je to však úctyhodný výkon a jakožto poctivé drama o tělesně postiženém člověku, což akademici tak milují, má snímek vysokou šanci dosáhnout na ocenění pro nejlepší film. I když ono je to vlastně jedno, Oscary už dlouho neoceňují ty nejlepší filmy, protože jedou podle konkrétních měřítek. Chtělo by to vyměnit staré za nové. (28.03.2021)

Miluju ten zvuk, když hučí vazba. Začátek tohohle filmu je úžasný. Úvodní skladba parádní. Zbytek příběhu, byť je předvídatelný, je hezký. Jen ten název trochu mate. Film totiž není o metalu. Ani jedno triko, které nosí hlavní hrdina není metalové kapely. Ale to je jen detail, který já spíše uvítal, mám tyhle noise hard core obskurnosti rád. (06.04.2022)

Láká to trochu na něco, čím to není, protože o metalovou hudbu zde prakticky nejde. Jakkoli se zpočátku pobrodíme v kvalitním sludgovém bahně, které vychází z hudebního projektu Jucifer, kteří byli původně protagonisté Marderova nedokončeného dokumentu se stejným tématem jako tohle. Sound of Metal je zejména o problému bývalého narkomana, kterému se podařilo tendence k závislostem přeformátovat do intenzivní hudby, o kterou ho později připravila sluchová vada a tedy o jeho snaze zase nespadnout do starých neřestí. Sic v polovině se to trochu motá v klasických klišé o někom, kdo nejdřív něco nechtěl, ale pak to zkusil a po nějaké době zjistil, že to vlastně bylo dobře, tak i přesto prostředí, kterým se film věnuje, vykresluje věrohodně (z koncertních scén jde vidět, že Marderovi nejsou koncerty alternativní špíny cizí, v terapeutické osadě se zase obklopíme jejich reálnými obyvateli) a je to výborně zahraný. Riz Ahmeda pasivně sleduju téměř od jeho hereckým počátků a těší mě, jak konečně získává role, vyžadující více než jen vyjukaného Araba a hlavně jak perfektně si s nima dokáže poradit. (28.02.2021)

Ze všech letošních na Oscara nominovaných snímků je rozhodně Sound of Metal námětem nejoriginálnější. Žádný takový ani podobný film jsem nikdy neviděl ani o žádném podobném neslyšel. Nejsilnější pasáže vnímám úvodní vyrovnávání se s šokující situací a závěr za účasti Mathieu Amalrica s francouzským hudebním doprovodem. Film bych zkrátil jako asi skoro všechny letošní oscarové filmy. (24.04.2021)

Naturalistické komorní drama o muži, který se musí ze dne na den začít vyrovnávat se svou postupující hluchotou. Režisér Darius Marder nám tuto nosnou myšlenku prezentuje skrze táhlé záběry, dusivé, místy až nepříjemné ticho a výtečný výkon Rize Ahmeda, jenž bez debat aspiruje na jeden z jeho nejlepších. Celý tento výjev poté eskaluje hořkosladkým finále, které za celým snímkem zanechává působivou a zádumčivou tečku. Za zmínku zde rovněž stojí i malá role Mathieu Amalrica, jehož účast mě velmi mile překvapila. Co tedy dodat na závěr? Snímek Sound of Metal se zkrátka moc povedl, pročež byste ho rozhodně neměli minout. Skvělá práce! „ Like, what does it matter? What does it matter? It just passes. Yo. If I disappear, like, who cares? Nobody cares, man. Seriously. Yo, and that's okay. That's life. That's life. No, for real. Okay? It just passes. It just fucking... fucking passes.“ (05.01.2021)

Sound of Metal je uveriteľný a smutný príbeh. Smutný v zmysle akéhosi blúdenia, ktoré hlavný hrdina zažíva a s ktorým sa viem celkom stotožniť. Film ako taký, ale robí všetko preto aby emocionálne nevydieral a vývin postáv v tomto smere smeruje skôr k  vyzretosti ich rozhodnutí. V zásade je to film o mentálnej dospelosti ktorej hlavný hrdina čelí, pretože prišiel o niečo veľmi dôležité. V polovici tomu trošku padá remeň ( ale nie kvôli príbehu ako takému). Skôr mi príde, že tie vzťahy v komunite nie sú rozvité do takej miery, aby niektoré emócie boli pre mňa úplne akceptovateľné. Je tam priestor aj na pekné momenty ( bubnovanie na šmíkačke) a nesie sa to ku koncu v pomerne optimistickom duchu. Na filme najviac oceňujem fakt, že ako divák vieme, kam to celé bude smerovať. Vie to aj hlavný hrdina. Ale verí. A tou vierou ( možno naivnou, možno úplne pochopiteľnou) je nám jeho rozhodovanie omnoho sympatickejšie. Príjemný film o nepríjemnej veci. (17.12.2021)

Byl bys raději hluchý, nebo slepý? To byla otázka, kterou jsem občas některým svým kámošům položil. Valná většina z nich řekla, že by byli raději hluchými, přičemž častý argument pro to byl ten, že se ztrátou zraku se člověku zpřetrhá pouto s realitou a světem. Existence filmu Sound of Metal je ale velice silným protiargumentem, který ukazuje, že ztráta sluchu vás od světa a reality může rozdělit snad ještě hůře. Film velice mrazivě zobrazuje trápení muže, který si musí zvyknout na svou náhlou a nečekanou hluchotu. Je tudíž vcelku ironické, že jeden z nejsilnějších aspektů filmu, ve kterém Riz Ahmed hrál zatím svou nejlepší roli, je právě zvuková stopa. Ta totiž průběžně přeskakuje z klasické filmové stopy, kterou slyšíme v každém druhém filmu, ke stopě... hluché. Prázdné. Jako kdyby vám všechno na světě znělo tak, že máte potopenou hlavu ve vodě. Sound of Metal proto svými slovy šetří. Spoléhá především na zobrazování oné nové reality, se kterou se hlavní postava musí vypořádat. Film tak hrozivě ilustruje náhlou a neviditelnou propsat mezi hlavním hrdinou a celým světem, kterého je sice stále ještě součástí, ale zároveň jakoby nebyl. Výsledkem je tak velice silné komorní drama s dobrou atmosférou a hereckými výkony, ze kterého mrazí v zádech. Lepší 4* (12.01.2021)

Sound of Metal je pro mě rozhodně jedním z těch lepších snímků, kteří jsou nominováni na Oskara. A musím říct, že je nominován plným právem. Loňský rok byl chudší na film, přesto jich pár výborných vzniklo (byť je stále pro mě nejlepším počinem stále TeneT a Attenboroughovo Život na naší planetě). Sound of Metal vypráví příběh metalového bubeníka, který přijde o sluch. Nemůže hrát v kapele na bubny a hluchota jeho vztahu s Olivií Cooke také příliš neprospívá. A tím pádem tedy přijde i o svůj život. Ubytuje se proto v místním odlehlém klubu pro neslyšící. A zde nalézá světlou stránku na jeho stavu. Na Sound of Metal se mi líbilo především jeho syrovost, kdy výborně dokáže zprostředkovávat pocity a stavy našich hrdinů. Ukáže jak slyší a vnímá svět neslyšící či postupně ohluchující člověk. Tyto scény jsou tím nejlepším, co film nabízí (teda až na fenomenální výkon Rize Ahmeda, jemuž ten Oskar nelze nepřát). Krásně ukazují důvody, proč neslyšící tvoří vlastní separátní společnost. V tomto je film téměř až dokumentárním. Což není výtka, nýbrž pochvala! Bohužel, ale osa příběhu je jasná již od začátku a film a ani příběh nemá čím překvapit. Což však neznamená, že bych se nudil. To vůbec. Film mi utekl jako voda a to především díky perfektnímu Ahmedovi, přesné režii a neskutečně propracovaným hrátkám se zvukem. Pro mě velké překvapení a rozhodně filmu budu držet palce na cenách akademie. Ale plnou palbu tomu nemohu dát a to především díky mé výtce k příběhu. Přesto nadmíru působivý snímek, který je třeba sledovat v klidu a s pořádným zvukem. 8/10. (12.04.2021)

Americký festivalový snímek, který bohužel širokému spektru diváků unikne. Říkám bohužel, protože tak kvalitní kinematografický počin by si zasloužil větší pozornost. Nemusíte být fanoušky metalu, jasně, hraje zde nějakou roli, ale tím nejdůležitějším a nejvíce stěžejním tématem je ztráta sluchu, jenž je z pohledu Rize Ahmeda podána s notnou bravurou. Takhle prožitou roli jsem dlouho neviděl, vskutku na place nechal snad i kus své duše, neboť ten výsledek vás chytne za srdce. Velkým plusem filmu je, že se nesnaží hrát nějak výrazně na vaše city. Najdou se zde emočně vypjatější momentky, to ano, ale neždíme vás to jako nějaký ručník. Druhým nesporným kladem je práce se zvukem (doporučoval bych si film dát na maximum, jinak vám může uniknout spoustu maličkostí v tomto ohledu), tady cítím minimálně nominaci na zlatou sošku. No a závěr mi jako divákovi ukázal, jak vypadá perfektně uzavřený film. Jsem nadšený, nečekal jsem až takovou kvalitu, o to více mě to těší. Za mě dávám 8,5/10 (11.02.2021)

V záplavě Bohemií, Špíny a Rakeťáků jsem čekal další podobně orientovanou jednohubku, ale dostalo se mi nečekaně procítěného dramatu. Krásně zahrané, přesně procítěné a emočně silné. (22.06.2021)

Film o bubeníkovi, ktorý sa musí naučiť žiť so svojim hendikepom. Riz Ahmed sa do role zažral a jeho výkon bol skvelý. Spracované je to celkom dobre, aj keď čosi ešte tomu chýbalo, aby som z toho mal plnohodnotný zážitok. 7,5/10 (27.12.2020)

Popisný príbeh hudobníka, ktorý stratí sluch a celý život sa mu obráti naruby. Najväčším tromfom tohto snímku je práca so zvukom (mimochodom metal nezapočujete žiadny). Scény, kedy zvuk vnímame len z pohľadu hlavnej postavy sú veľmi silné. Sound of Metal je veľmi komorný a špecifický pohľad na komunitu nepočujúcich a ich svet, ktorý je bežnému človeku neznámy. 3/4* (03.03.2021)

„Je tady ticho, klid. Můžeš to využít. Můžeš si ten svůj shit vyřešit.“ A hezky to vohulíme! Volume doprava! Pojď! (28.04.2021)

Kvůli nominacím na Oscary jsem se nevyhnula ani snímkům, kterým bych za normálních okolností nevěnovala vůbec pozornost - a tohle je jeden z nich. Už dlouho jsem neviděla film s tak nepřístupným a nesympatickým hlavním hrdinou. Neměla jsem jediný důvod neslyšícímu hudebníkovi fandit a sledovat více než dvě hodiny jeho snahu naučit se žít s postižením pro mě bylo čiré utrpení. Rozhodně ale musím ocenit práci se zvukem, která právem prestižní ocenění získala. Pokud vám nevadí snímky s méně (nebo vůbec) sympatickými hrdiny a rádi se místo rozvíjení zápletky zaměříte na psychologickou sondu do duše člověka, který se právě stal neslyšícím, směle do toho. Jen ještě upozorňuji, že zde uváděný žánr hudební je poněkud zavádějící, protože kromě úvodního koncertu se tady s hudbou vůbec nesetkáte. (05.05.2021)

Solidní, ale nakonec o něčem úplně jiném než by člověk z názvu a prvních minut čekal. Je to nakonec dost čitelný, ale má skvělýho herce a "hudbu" která odehraje víc než děj. Za mě něco mezi 7,5-8/10 (28.12.2020)