Jak básníci čekají na zázrak

Legendární veršotepec Štěpán Šafránek se pošesté vrátil, aby zjistil, že se ocitl ve společnosti mrtvých básníků. Dnes už je mu 55 let, sám si vaří, nejčastěji pokrmy z vajíček, má závazek v podobě Štěpána Šafránka juniora a již třetím rokem je z něj vdovec, i když se vlastně nikdy neoženil. Neuzrál už čas našeho poetu oženit? Co takhle se sympatickou fotografkou ze sousedství, t.č. bez zaměstnání, s jedním závazkem, která má slabost pro veršující lékaře. Je neuvěřitelné, že se s tímto básníkem potkáváme už bratru 35 let. A studnice nápadů na filmové verše není bezedná. Tohle, možná ne definitivně poslední pokračování, přišlo napravit tristní dojem předchozích dvou slaboučkých dílů. Na značkách jsou staří známí - Kendy, profesor Ječmen, Vendulka, podnikavý Karas, bývalý doktor Epstein, pohřebák Písařík a další. Shledání s nimi není nikterak problematické, děj není nijak přehuštěný, hlášek je tak akorát, těch vypointovaných mohlo být přece jen víc, Prim(u) držely ty sebeironické, nezbytný product placement samozřejmě nechybí. Pokud jste nějakým zázrakem úspěšně ignorovali předchozí díly, až tak to nevadí, nebudete ale v obraze, pokud jde o Šafránkovy staré známé z minulosti. Pecháček s Kleinem neudrželi lať nijak vysoko. Určitě se ale jedná do jisté míry o napravený dojem nekoukatelných pokračování z roku 1993 a 2003. Šafránek a spol. by se možná ještě mohl vrátit posedmé, kdy už bude název "Jak jdou básníci do penze" nasnadě. Veršotepec přidal poslední rým a odkráčel v dál. Jeho filmová pouť tímto končí. Pro kozy Dendy Nesvačilky snad šel světa kraj. 6/10 (08.02.2017)

Důstojné "zatím?" rozloučení s našimi hrdiny. Při sledování jsem se příjemně bavil a zároveň jsem si pohrával s myšlenkou, že by vlastně vůbec nebylo naškodu se s našimi Básníky setkávat častěji. Pokud byla původní trilogie v něčem silná, bylo to hlavně dané i faktem, že díly vznikly během 5 let. Takto sledujeme čím dál delší intervaly mezi jednotlivými díly a je to samozřejmě škoda. Protože si myslím že i dnešnímu divákovi má postava Štěpána Šafránka stále co dát. Linda Rybová jako ústřední láska obstála na jedničku. Přesně do tohodle typu ženské by se Štěpánek ve verzi 2016 určitě mohl zamilovat. Dětské postavy nerušící. Zkrátka za sebe hlásím spokojenost. 70% (28.12.2016)

Po tolikerém vstupu do stejné řeky je námět už poněkud vyčpělý, proto se vlastně ani není čemu divit, že samotný příběh trochu drhne. Vtipných hlášek či vskutku humorných situací se divák taky moc nedočká, alespoň tedy básnická poetika neztrácí nic ze svého kouzla. Celkově se jedná spíš o takovou nostalgickou vzpomínku, kterou příjemně osvěžuje Štěpánova nová láska v podání éterické Lindy Rybové. (55%) (05.04.2022)

Film je určen především lidem středního věku a výše - všem, kteří už tak nějak začínají bilancovat. Holt mladými básníky můžeme být jen jednou. Trochu jsem se u tohoto filmu bál Lindy Rybové a jejího unylého, leklého hereckého projevu, ale tentokrát naštěstí hraje uměřeně. Sice plácá nesmysly, co se vaření týče, ale to už nejspíš měla ve scénáři. Líbí se mi ale, jak je scénář jinak vystavěn - v podstatě si skládáme dohromady sami střípky toho, co se za těch 13 let stalo, a nechybí nic podstatného. A chápeme i samotné postavy a jejich jednání. Skvělá jsou camea českých režisérů (Ondřej Kepka, Jirka Strach), ale i dalších (Cimický, Mareš, Ringo Čech, Švormová...). A skutečně dojemnou poctou samotnému Josefu Somrovi jsou oslavy 80. narozenin filmového pana profesora. Vtipné je propojení s prvním dílem Básníků, i když se dalo tak trochu čekat. Celkově, přes jistou dávku chytrého (ale občas i laciného - viz opilá Holubová) humoru, je snímek spíše melancholický, posmutnělý, bilancující. Ale nevzdávající se. (22.04.2016)

Tenhle kouzelný svět básníků měl mít tři zastavení a mohli jsme na ně nostalgicky vzpomínat. Jenže duo scenárista Ladislav Pecháček a režisér Dušan Klein nechce nechat recitátora-lékaře Štěpána Šafránka odpočívat, přichystali jednoduchý a jasně čitelný děj, který neurazí, ale ani se nedokáže nějak hlouběji zapsat do divákovy mysli. Poskládali ho z několika mikro příběhů, kdy některé lze postrádat, jiné by si zasloužili nějakou scénu navíc. Skalní fandové si užijí mnohé narážky a odkazy na předchozí pentalogii. Kouzlo je dávno pryč, ale ve výsledku je to lepší, než poslední dvě zastavení (1993, 2004). Kromě ústředního dua přátel vítězí znovu Jaroslav Uhlíř. A Linda Rybová, na kterou je radost se dívat. (17.04.2017)