Atentát v Ambassadoru

Geniální ,,biografický" film, jehož slovenský distribuční název je překvapivě výstižnější než titul originální - nejde o to, že v kolektivním podvědomí nás Čechů a Slováků jméno Bobby nespouští žádnou asociaci, ale že se dlouho zdá, že tenhle film je biografií spíše onoho hotelu, na jehož půdorysu se celý rafinovaně konstruovaný tvar příběhů odehrává, než životopisem známého amerického senátora. Ten scénář a celý umělecký koncept se Emilio Estevezovi povedl tak nadmíru, že budu hovořit o Bobbym jen v superlativech. Struktura několika paralelně rozvíjených, zpočátku zdánlivě nesouvisejících příběhů, které spojuje jen jednota místa - Hotel Ambassador v Los Angeles a několik hlavních postav již byla použita v dějinách filmu nespočetně krát (např. Magnolia...), zajímavé je však exponování a výběr charakterů - postavy tu jsou obyčejně v párech a jejich zakotvení se odhaluje před divákem jen velmi obezřetně, lichá je jen neodbytná korespondentka z Rudého Práva Janáčková (píše se rok 1968), která má však významového protihráče v tiskovém mluvčím Kennedyho štábu. Jednotlivé roviny se v pravidelném cyklu střídají a vytvářejí zprvu odtažitý rámec od vlastních životopisných dat JFK. A to se mi vlastně při zpětné reflexi líbilo nejvíc... Film je doslova nabitý hvězdami, je neskutečné, jaký potenciál tvůrce Estevez zaktivoval. Zřejmě jsou události zásadního a na obou stranách bipolárního světa přelomového roku 1968 pro mnohé ještě dnes citlivé téma. Snímek Bobby se jistě nevyhne srovnání s JFK Olivera Nixona. Ale Emilio Estevez jde naštěstí úplně jinou cestou. Tam kde Stone fabuluje a domýšlí si vlastní podoby událostí, tam kde se přiklání a upřednostňuje pouze jednu z možných verzí, tam Estevez nechává prázdná místa a vydává se k meritu věcí oklikami. Oliver Stone vytvořil monumentální filmové dílo, Emilio Estevez vytvořil dílo hluboce lidské... Staví do pozadí autentické projevy a myšlenky RFK, myšlenky plné humanity, lidskosti, smíření, sociální empatie... Ideje, které v Americe šedesátých let byly mnohdy jen na papíře, zaneseny sice staletí v Ústavě, ale o jejich reálném naplňování si miliony černochů, hispánců, nezaměstnaných, žen, sociálně slabých atd. mohly nechat jen zdát... V zemi, kde ještě nedávno platil apartheid. I za to zaplatili životem doktor King, John F. Kennedy a nakonec i jeho bratr Bobby... Podobné filmy: JFK (19.12.2007)

Nápad s mozaikou několika příběhů je zajímavý a vesměs působivý, navíc oceňuji i zařazení československé postavy do děje (i když mi její protagonistka seděla ze všech nejméně). Co mi ale vadí, je malý prostor pro toho, o kom tenhle film má být nejvíce - Robertu Francisi Kennedym. Použití originálních záběrů RFK považuji sice za přínos, ale více materiálu o této postavě amerických dějin by vůbec neuškodilo. Mám rodinu Kennedyů osobně moc ráda, na tenhle film jsem se chtěla podívat hlavně kvůli nim, takže mě dohromady nějakých deset minut s Bobbym (ze 120) nijak neuspokojilo. Na druhou stranu musím zdůrazdnit skvělý projev Roberta Kennedyho v závěru filmu, který Bobby pronesl 5. dubna 1968, tedy dva měsíce před svou smrtí. Nehledě na jeho délku, nehledě na to, že je to jen projev "jednoho amerického senátora", mám pocit, že by se z něj mohla učit celá řada dnešních scénáristů zasazující své příběhy do politických vod. Ještě žádný mě totiž asi ve filmu nesebral jako tenhle, možná je to tím, že mluví o obyčejných lidech, možná prostě tím, že je skutečný. ...Kdykoliv je jakýkoliv americký život zbytečně ukončen jiným Američanem - ať už je to vykonáno ve jméně práva, nebo proti němu, jedním člověkem, nebo skupinou, chladnokrevně, nebo vášnivě, v útoku, nebo v odpovědi na útok - kdykoliv tohle dovolíme, degradujeme tím celý národ. Zatím jsme zjevně ignorovali vzestup násilí, který naše společnost toleruje. Příliš často uctíváme vykračování a burácení v boji. Příliš často omlouváme ty, kteří si vybudovali své životy na zničených snech jiných lidí. Ale toto je jasné. Násilí plodí násilí, útlak plodí odvetu a jen očista celé naší společnosti nám může pomoci vyhnat tuto nemoc z našich duší... Skvělý projev o tom, nad čím by se lidé možná měli také někdy zamyslet. Nedávno jsem si ho pouštěla v jednu hodinu ráno třikrát za sebou. Tenhle Bobby Kennedy prostě říkal věci, které měli něco do sebe. (30.05.2007)

veľmi príjemný a pekný film, zručne napísaná a zrežírovaná mozaika ľudí, ktorí sa riadením možno náhody možno osudu ocitli v tom istom čase na tom istom mieste a stali sa svedkami historickej udalosti s dejepisnou zvláštnosťou - estevez však ukazuje obyčajných ľudí s ich problémami ako strach zo starnutia, nevera, rasizmus, nespokojnosť so zamestnaní a podobné veci a tieto udalosti sú rámcované atentátom na Bobbyho, ktorý je tu navyše predstavený ako naozaj sympatický a inteligetný politik . . . dramaturgicky pekne postavené, všetky kapitoly viacmenej uzavreté . . . kvalitná americká filmárčina, ktorej sa dá odpustiť nejaké to typicky americké . . . navyše na tú plejádu hviezd sa úžasne pozerá . . . (28.08.2007)

Trošku se mi to rozleželo v hlavě a bohužel musím s hodnocením o stupínek níž... I když se jedná o celkově milý a pěkný film, který rozhodně neurazí, nemůžu říct, že by ve mě zanechal nějaké silnější emoce, o nezapomenutelném zážitku ani nemluvím... Panoptikum osudů lidí ze dne atentátu na Kennedyho je přece jenom zbytečně široké - některé osudy byly úžasné, jiné méně zajímavé a pár abych tak řekl do počtu (např. duo Sheen-Huntová)... 60% (20.04.2007)