Krátký film o lásce

Krátký a krásný film o křehké a zraňující lásce... (05.07.2007)

Kieslowski umělecky zpracoval jeden z typických patopsychologických případů. Kluk z dětského domova i ve svých devatenácti letech podvědomě hledá maminku, hledá teplo a bezpečí mateřské lásky. Jenže Magda není jeho maminka a tak když dojde na TO... Až potud je to klasický stalking. Relativizace spočívá v tom, že Magda si nakonec přes Tomka a jeho dalekohled uvědomí prázdnotu svého života. Ač je film pro diváka velice emočně náročný, ač je skvěle a citlivě natočen, nemělo by se při jeho sledování zapomenout, že Tomek je duševně nemocný člověk (a proto vychází dobře se svou bytnou). (27.05.2009)

Nějakých 85 minut čistého úžasu, Aneb jak se hypnotizuje čistým, filmovým uměním, které má skutečně co říct.... (15.11.2013)

Dobře... (09.10.2016)

Oprvadu nevím, jak se s tímto filmem (a několika dalšími) popasovat v komentáři - zasloužil by si nějakou esej nebo studii, na což jsem prostě "malý pívo". Takže jen několik z kontextu vytržených postřehů: hrdý zástupce "polského rozměru" ve filmu, hodnotný snímek zasluhující plnou pozornost (ne doma v posteli, ale v kině, ve filmovém klubu, prostě na plátně), dotýkající se příběh, občasné jemné humorné scény podporují dramatičnost děje. Zbytečně brečet nad rozlitým mlékem. (27.02.2012)

Kieślowski boduje: Zatímco obyčejně si se ženou po filmech notujeme, tentokrát jsme při pokusu o sdílení dojmů zjistili, že mluvíme každý jinou řečí, a málem si vjeli do vlasů. Shodli jsme se, že jsme viděli skvělý biják, jen jsme se nějak nebyli schopní domluvit na tom, proč je vlastně tak skvělý, co nám při něm běželo hlavou a o čem si teda budeme teď povídat. Při bližším ohledání se ukázalo, že jsme si každý ke ztotožnění vybrali jinou postavu – ona ji a já jeho, jak jinak – a ani jednomu nám do důsledků nepřišel na mysl opačný pohled. Takhle ten jin a jang vyvážit, to se málokdy povede. A jak znám Kieślowského, on to tak chtěl a jistě tam zakódoval ještě klíče pro pár dalších čtení, vykuk jeden. Jen ta muzika byla na mě tentokrát až příliš repetitivní. — Mimochodem, přišlo mi zajímavé, že se v dialozích nejvíc skloňuje slovo kochanie, ale v názvu je miłość. Teď tak ještě umět polsky, aby člověk mohl ten rozdíl taky nějak interpretovat. (24.06.2012)

Voyerské nokturno polského "Jamese Stewarta." Atraktivní modla v hledáčku senzitivního Okna do dvora. Oslava půvabů prvních (ne)vinných platonických lásek. Amorovy stopy tváří v tvář zrádné realitě. Posedlost láskou zvídavou, která přetavuje svá nezkušená křídla do reálných obrysů všednosti a sráží ony naivní idealistické představy. Zkoumavá rozkoš tápe v aktu milostném. Stopy šrámů pocitového rozchodu vypjatě signalizují bázlivý útěk k tragickému sebeobětování, vykoupením se z pohlcující nešťastné lásky. Láska plachá, nevyzrálá, upřímně zbrklá, která ve své nesmělosti klopýtá, zraňuje i trestá. Křehce smýkavá panel(love)story. (17.11.2013)

Už před dvaceti lety, když jsem tento snímek viděla prvně, jsem byla okouzlena. Není moc filmů, na které se s potěšením podívám znovu. Tento jemný, citlivý, poetický příběh, kde se málo mluví a většina emocí je vyjádřena pouze obrazem, mne připoutal znovu k obrazovce. Skromná výprava a dokonalé herecké umění, jednoduchost a pravdivost jsou hlavními devizami tohoto snímku. Znovu se mi to moc líbilo. (11.12.2015)

"Proč lidé pláčou? Lidé pláčou z různých důvodů. Když někdo umírá, když zůstanou sami, když někdo už nemůže vydržet......Co? Život.....jak to bolí." I láska někdy bolí, a těžko říct, zda víc ta fyzická (případ krásné přesto citově asi neuspokojené Magdy) nebo ta čistě platonická (případ dospívajícího Tomka). Samotný komorní příběh o nesmělém mladíkovi bez jakýchkoliv milostných zkušeností, který svou milou sleduje dalekohledem z panelákového okna, působí dlouho poněkud zdlouhavě. Ale dost jsem si v těchto pasážích užíval melancholickou doprovodnou (převážně kytarovou) hudbu. Později se film začne vyvíjet zajímavým směrem, a to zvláště pokud jde o proměnu, kterou (částečně pod vlivem okolností) prochází postava Magdy. Celkově je ten film hodně emotivní a svým způsobem vážně krásný. Jen si úplně nevím rady s tím koncem. Přišlo mi to totiž takové nedopovězené. Člověka asi nutně napadne otázka, nakolik šlo u Magdy skutečně o lásku (ač vyvzdorovanou a vynucenou pokusem o sebevraždu) a nakolik spíš o soucit. Na zodpovězení téhle otázky byl tento příběh o lásce vskutku moc krátký… (30.08.2022)

Nádherný, snový a podmanivý príbeh o jednej platonickej láske na sídlisku. Kieslowski si u mňa potvrdil svoju genialitu. (01.02.2007)

Žasnu nad tímto poetikem a umělcem Kieslowskim. Ten film nemá jedinou chybu. Není naivní, přemrštěný, nudný, zdlouhavý, bezmyšlenkovitý, blbě zahraný, blbě nasnímaný, s pitomou hudbou....je geniální! Mohl ho klidně udělat i Bertoluci i Fellini. A ty vole, Polák! No prostě krása a na závěr by si člověk přál aby to neskončilo tak reálně, aby to pokračovalo. Je nevyhnutelné, aby to totiž nepokračovalo. Jen bych chtěl vypíchnout jednu scénu: Štětka, která má osud toho kluka na svědomí, sedne k dalekohledu, kterým jí po celý rok šmíroval a dívá se do místnosti, kde sama žije, kde si převrhne flašku s mlíkem, protože je v depresi a ten kluk, kterým pohrdala ji hladí po rameni-to je mistrovské! Je mi smutno při sledování tohoto krásného díla, smutno nad českou kinematografií. Takovejch sraček a blábolů, jak kdybychom byli pobočka Holywoodu. I Boudová s Vetchým hrají v takové pí.čo.vině jako Po hlavě do prdele, to ti herci nemaj z čeho žít, nebo jsou tak hrabiví? No nic, závěrem - Pane Kieslowski, Vy ostudu slovanům rozhodně neděláte a my děkujeme. (02.01.2009)

Grazyna měla pěknou hřívu (16.11.2013)

Obidve prikázania sú príbehy o ľudskej osamelosti a relativite morálnych hodnôt, jednoduché a zložité zároveň. (14.02.2007)

Krásný film klasika Kieslowskiho. Film pěkně natočený v pokldiném tempu méně vypjatým než jeho snímky z období morálního neklidu. Vyníkající Olaf Lubaszenko a Grazyna Szapolowska. Film provází také nádherná hudba a krásně to celé korunuje nádherně udělaný závěr, který mě nepatrně malinko připoměl Lynche. (02.06.2008)

Jsem zřejmě ta poslední, která by měla hodnotit film o lásce. Mé vnímání romantiky je hodně specifické. Kdyby mě někdo šmíroval dalekohledem, sledoval mě a zadržoval mi poštu, lezl by mi do soukromí - v panice prchám na policii (já vím, že zbytečně!). Přesto ze mě autor filmu na konci vydoloval slzu. A i když přistoupím na jeho hru, že je to metafora, která má hlubší význam - stejně - "lásku" prostě vnímám jinak. (31.03.2015)

Mladý študent Tomek je evidentne tak trochu úchylný, ale aj napriek tomu si divák k nemu bez problémov nájde svoju cestu a drží mu palce pri jeho spoznávaní zákutí lásky. Tento film je jeden z najkrajších a najzaujímavejšie riešených filmov o láske medzi dvoma vekovo a skúsenosťami odlišnými ľuďmi. (01.02.2007)

Marie Magdalena (příznačné jméno, které zazní až skoro na konci filmu a jen jedinkrát), trochu rozdavačná, trochu veřejná (mít uprostřed takového megasídliště byt bez záclon a závěsů?). A Tomek, který ji po večerech sleduje dalekohledem celý rok, každý den. Je do ní zamilovaný, ale i když jeho láska možná není úplně ok (říká se tomu voyeurství? Kvůli ní také krade, zadržuje jí dopisy a kazí dostaveníčka), na oprýskaném sídlišti a v jedné poněkud okoralé duši přesto dokáže divy. A za ten úmyslně nejasný, přesto však svým způsobem nadějný konec, dvojnásobný dík. (23.08.2012)

Na sídlisku sa závesy nezaťahujú, hlavne v horúcich momentoch a keď je oproti pozorovateľ. Trochu vykonštruovaný príbeh, kde sa z pozorovateľa stáva manipulátor a nakoniec je zúfalo zmanipulovaný svojimi citmi, a nezostane v tom sám. Aj pri optimistickom neuzavretom konci si z filmu neodnášam žiadny zvláštny zážitok, skôr ma premáhala nuda, na môj vkus príliš veľa statických úvahových scén, ale hudba sa tam hodila. –––– To je vše. Celá láska. Utři se. Můžeš jít do koupelny, je tam ručník. (15.11.2013)

...ten koniec.. ten koniec nedokážem rozdýchať a velmi dlho nebudem toho schopny. jeden z najlepsich filmov co som kedy videl. (08.08.2007)

Jsem nepochopila, kde tam byla jaká láska. (25.02.2011)