Krátký film o zabíjení

S Dostojevského Zločinem a trestem má Kieślowského snímek společné pramálo. Myšlenka obou děl je dost odlišná, ačkoliv zde na první pohled existuje určitá analogie mezi názvem románu a rozdělením filmu na dvě poloviny. Tyto dvě části mohou zpočátku působit tak, že jde o zločin a trest. Jenže toto je především velmi přímočará obžaloba trestu smrti. A Kieslowski zcela očividně natáčel s cílem vytvořit "Zločin a zločin" - protože poprava vězně se v jeho podání nijak neliší od vraždy. Bez celovečerní stopáže by to nemělo kýžený efekt, ale přesto je 84 minut na takto jednoduchou "zápletku" poměrně dost. Přesto se jedná o působivý a v mnoha scénách hodně mrazivý film, který rozebírá stále aktuální téma. (21.01.2012)

Rozbahněná zimní Warszawa je škaredá. Sledované postavy (až na právníka) jsou hrozně nesympatické. Zacloňování částí obrazů mě taky štvalo. Ale zhruba v půlce filmu, konkrétně po soudním přelíčení, se počáteční nespokojenost a nadávání na Kieslowského (kterého i přes mou fascinaci polským filmem nemám moc ráda) láme. U rozhovoru právníka se soudcem dokonce poprvé zpozorním. A tempo závěrečné půlhodiny je doslova vražedné. Snad jen vysvětlování funkce lavorku na dně propadliště bylo moc polopatické... 6:1 ne pro Krzysztofa. (20.01.2010)

Od začiatku som vedel že to nebude len tak obyčajný film o zabíjaní, pretože záber na mŕtve zvieratá o niečom svedčí. Dačo mi ale vravelo že mačky hrajú v tomto filme nejakú úlohu. Na začiatku je obesená mačka, Vrah je obesený a vrahová obeť hovorí nemám rád mačky pretože sa im nedá veriť. Zatiaľ čo samotná vražda je pekne dlhá a krutá rozhodne nie je tak pôsobivá ako ako obesenie vraha, pri ktorom a tak isto aj pri jeho spovedi ma striaslo. Príbeh je akoby rozdelený na dve časti- v prvej je použití zvláštny kamerový filter, ktorý neukazuje celý obraz a jediné čo nám ukazuje sú hlavný hrdinovia. Veľmi dobrá je postava Piotra, ktorý obhajuje vraha a nemôže s tým nič robiť a keď sa mu potom vrah spovedá a on povie stráži nikdy nepoviem "už" tak je to pekne silný moment, ktorý vás zarazí do kresla. Prospieva mu krátka stopáž a dokonalý scenár, ktorý nám načrtne nejakú vec na začiatku " viete sadiť stromčeky?" a pri spovedi sa k tomu vráti a je to 100- krát silnejšie a vy viete že to malo zmysel - " Maryša mala strašne rada stromy, preto sme ju pri stromoch pochovali" Užasný, depresívny a aj napriek brutálnosti- keď vraha obesia a on sa poserie tak je to naozaj sila - je úprimný a svojim spôsobom aj krásny (03.03.2008)

Moj prvy Kieslowski, a hned ma to nudilo xmrti. Zabery na osarpanu varsavu boli nudne, fadne, a dejova linia o premyslenej chladnej vrazde a rovnako premyslenej chladnej poprave vo mne nezanechala ziadnu vyraznejsiu stopu. Aspon ze to ma len 84 minut. Som rad, ze Polska Kinematografia je pravom podcenovana a pravom je na okraji europskeho a svetoveho diania. A dufam, ze tam dlho aj ostane a ze sa nic nezmeni. 20 % (12.11.2013)

Nijaké prihrievanie si polievočky, ale vážené spodobovanie ala Dostojevsky ("Zločin a trest") rozkrojené na dva rovnako mraziace kusy. Prvý, takzvaný "Introduce and murder" v ktorom sa na ohavných, zašlých a začmudených uliciach socialistického Poľska ukazuje trojica (zatiaľ navzájom nepoznaných) aktérov (labilný dvadsaťročný mladík, ambiciózny advokát a čudácky taxikár). Úvodné oboznámenie ústi k hrozivému prelnutiu ciest vraha a obete, kde sekeru nahradzuje kameň. Druhý, súmerne s prológom bezchrbtový úsek laicky nazývam "judgment." Ten má takisto surovú až kremačnú podobu (šibenica, telové tekutiny), lenže sa nepácha, ale trestá. Alebo oboje? Dilema, ktorá aj napriek svojej nejednoznačnosti je zakotvená v Ústave nejedného územného celku. Praví sa, "od doby Kaina žiadny trest nenapravil a neodstrašil svet pred páchaním trestných činov." S tým sympatizujem, avšak aké rozpätie majú medze únosnosti pardónov pre narušených alebo chladnokrvných zabijakov? Bojím sa toho, že všetkým tým, ktorým automatické vetovanie "kresla" pripadá správne, uniká význam povážlivých slov "účelne odňať právo žiť." Pojem hodný úvodzoviek a dlhých debát, ktoré žiaľ vedie len málokto. Krzysztof Kieslowski na chúlostivú tému neodpovedá, práve naopak sa opytuje, stavia mramorový monument stojaci v mene práva/nepráva, bez finančného zázemia, bez slobody a bez akejkoľvek pomoci módnych relativít. (27.04.2010)