Krátký film o zabíjení

Od prvních záběrů kamery jsem tušila, že to bude silná palba na mojí psychiku. Nevím jestli budu mít odvahu po tomto snímku na další Kieslowskiho počin. V každém případě vím zcela jistě, že tenhle znovu vidět nechci. Byl tak depresivní, syrový, hrůzný a smutný svou reálností, že mě z toho až mrazilo. Současně mně ale bylo líto mladého právníka, kdy jsem si uvědomila, že chvíle strávené v přítomnosti vraha, kdy se stal přímým svědkem střetu jeho pokřiveného a děsivého světa s realitou, byla nejobtížnější zkouškou v jeho začínající praxi a kterou si takhle asi vůbec nepředstavoval. A hlavní postava vás nutí ještě hodně dlouho po skončení filmu o něm přemýšlet. Silně pochmurná a deprimující záležitost. (27.06.2015)

Brutální, syrové a deprimující. To všechno skýtá tenhle malý filmeček, jenž není studií vrahovy duše, ale spíš skoro dokumentárním zobrazením jednoho zločinu a trestu. Nepřibarvuje, nedokresluje a nestylizuje, pouze nám ukazuje jak to ve světě chodí. Film bez příkras a samoúčelných efektů. Jeho \"tah na divákovu branku\" je sice hodně přímočarý, ale o to silnější. Všechno co nám Kieslowski ukazuje je vlastně jednou velkou moralitkou, aniž bychom vůbec rozeznali na čí straně režisér je. Sledujeme několik lidských linií, které pak mistr umně propojí tak dokonale, že film stále působí jako přirozený celek. Je to v podstatě nádherná filozofická úvaha nad tématem zločin a trest. Doslova to otřáslo s mojí útlocitnou dušičkou. (24.01.2007)

Nějak se mi nechce tomuto filmu dávat pět hvězdiček a asi to ani neudělám. Tryská z něj bezůtěšnost, poraženost... Někdo tady napsal že mu konec připomněl Tanec v temnotách - to jo, ale tady se ta poprava dala vydýchat líp, protože si to ten kluk zasloužil... jinak nevím - šedé zdi, šedé barvy, šedé polsko, šedý ksicht vraha a uhlazená francouzsko-kněžská postava obhájce, drsné scény, dobrá hudba... dívat se na to znova nebudu .) 8/10 (21.03.2006)

Zdrcující, uhrančivý a hlavně autentický drama vyždímaný do poslední kapky. Dodnes si nevzpomínám na chladnější odrovnání diváka před plátnem v tomhle námětu. Vražda patří bezpochyby k té nejrealističtější podobě, kterou jsem viděl (podobný zážitek jsem pociťoval u Alshaibiho). Kieślowski chladné. Ostré jako žiletka. (24.07.2015)

Moje první setkání s Kieslowskim mě velmi překvapilo. Krátký film o zabíjení je precizně vystavěným filmem. V době expozice, tedy seznamování se s postavami předvádí brilantní ukázku paralelní montáže a rychlých přechodů mezi třemi synchronními liniemi. Naprosto neuvěřitelné jsou i vnitřní kompozice záběrů a to jak rozvržením prostoru, tak i času (vzpomeňme na scénu, kdy Jacek vytahuje z auta tělo a jeho silueta mizí s pomalým zavíráním dveří vozu). Přechod mezi vnějšími (objektivními) a vnitřními (intersubjektivními) záběry je veskrze nenápadný, ale dokonale vystoustružený - např. při pozorování dění za sebou Jacek nahlíží skrze mezeru mezi paží a hrudníkem a jeho tělo se stává nápaditým rámem sledované situace. Vynikající použití barevných filtrů a perfektně sedící hudby podtrhuje osudovost obyčejných okamžiků, které vedou k hořkému konci. Jakkoli mě mrzí, že režisér neprozradil o motivacích hlavního hrdiny o kousek víc, musí se mu nechat, že volné interpretační pole, které divákovi nastavuje, je ideálním prostředkem k tomu, aby ho podnítil k přemýšlení i dlouho po skončení filmu. (01.10.2010)