Wołyń
Volhynia
Volyň
Hatred
Režie:
Wojciech SmarzowskiScénář:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrají:
Michalina Łabacz, Arkadiusz Jakubik, Wasyl Wasylik, Adrian Zaremba, Jacek Braciak, Tomasz Sapryk, Izabela Kuna, Kinga Preis, Jarosław Gruda (více)Obsahy(2)
Píše se rok 1939. Zosia Głowacká je z malé vesnice v jihozápadní části Volyně, obývané Ukrajinci, Poláky a Židy. Láska ji poutá k ukrajinskému mladíkovi, ale otec ji provdá za bohatšího statkáře Macieje Skibu, staršího vdovce s dvěma dětmi. Život vesnice drsně a tragicky mění náznak okupace Sovětského svazu fašisty, později židovský pogrom, příchod Němců a nepovedené ukrajinské snahy o vytvoření nezávislého státu. Další bolestí poznamenává místo vlna vojsk vítězící Rudé armády, genocidu – v níž lidé tu doslova mizí, mají na svědomí bandy Banderovců. Uprostřed tohoto moře nenávisti mladá Zosia trpí, ztrácí manžela, dočasného milence a zoufale se snaží zachránit své děti… Rodinné drama, válečné drama, národnostní tragédie. Příběh tisíců vesničanů, z nichž přežije jen několik stovek, je vyprávěný právě „skrze osud jedné ženy“, v němž se zrcadlí veškerá složitost tehdejší doby. Přes komplikovanost reality a faktů ponechává režisér možnost orientace v historických událostech, daří se mu prolnout hlavní linii vyprávění se zlomky dalších lidských osudů, stejně jako nechá diváka cele projít skrze bezpráví, násilí, lidskou bolest (v poslední čtvrtině je toho navršeného zla i násilí hodně) až k symbolickému, smírnému konci. Skvělý scénář plně naplnila mimořádná realizace, podpořená folklórními prvky, úchvatnou výtvarnou stránkou, mistrnou zkratkou v zobrazení násilných či bojových akcí, desítkami válečných scén. Působivá kamera se nebojí silné exprese při zobrazování jednoduchých či několikanásobných plánů scény. Ocenění zaslouží režijní vedení hlavní ženské role i hereckých představitelů desítek drobných postav... Wojciech Smarzowski vypráví o vraždění polských civilistů ukrajinskými nacionalisty v letech 1943–1944, které je známo jako volyňský masakr. Etnické čistky a genocida byly namířeny nejen proti Polákům, ale i Ukrajincům, kteří nebyli příznivci UPA a pomáhali Polákům, v malé míře i proti ruskému obyvatelstvu, Židům, Arménům a obyvatelům jiných národností žijících v oblasti Volyně. „Neodpouštělo se“ ani smíšené manželství... Přesný počet obětí není znám. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50 – 60 000 Poláků a 2 – 3 000 Ukrajinců. Tyto zločiny byly páchány a organizovány Ukrajinskou povstaleckou armádou (UPA) a Organizací ukrajinských nacionalistů (OUN). (Česká televize)
(více)Recenze (382)
Nacisti, bolševici, banderovci, ukrajinský nacionalismus, antisemitismus, msta, krutost, neskutečné barbarství, masakry, pogromy, znásilňování, kolaborace, udavačství, všudypřítomný strach, všichni proti všem, naboženská nenávist - tak by se dal heslovitě shrnout obsah tohoto filmu, který rozhodně není určen pro slabší a citlivé povahy. Možná by se hodilo doplnit označení žánru "Drama/Historický/Válečný" ještě o jedno lomítko a za něj dát horor. Člověk se po shlédnutí ptá sám sebe, kde se v člověku bere taková KRUTOST a NENÁVIST? Byla to prostě zku****á doba, promiňte ten výraz. ()
Film, který asi jen málokoho nechává chladným. Nacionalismus ve své silně extrémní podobě proplouvající do mezi etnických rozmíšek vede k šíleným masakrům, kde neexistují dobré a zlé strany, protože se vraždí všichni navzájem, a to navzájem velmi brutálně. Ano, takhle se čistí stát od menšin. Je dost smutné, že i dnes se najdou lidé, kterým něco podobného chybí. ()
Když jsem tak pozoroval Volyň, říkal jsem si, proč něco takového nevzniklo i u nás. Také jsem si ihned vzpomněl na minulo ročnou Krajinu ve stínu, která se zaobírala stejnou dobou a přeci jenom i dost podobným tématem, kde nenávist, násilí a odplata převažovala nad vším ostatním. Když to ovšem srovnám tak nad námi naši sousedé kinematograficky vyhrávají. Látku pojali opravdu skvěle a to způsobem postupným navozováním atmosféry a postupným vtahováním do filmu, jelikož první hodina nám ukazuje vztahy a kulturu pohraniční oblasti a především tedy vesnice Volyně, kde se odehrává i hodně děje. Vše se motá kolem ústřední hrdinky, která je ve filmu opravdu skvělá. Co musím asi nejvíce vypíchnout, je to naturalistické a syrové podání druhé poloviny filmu, kde se postupně projevuje násilí a to postupně nabírá na obrátkách. Scény jsou velice kruté a chladnokrevné a není to nic pro slabé žaludky. Zároveň si to ale udržuje úroveň a není to jenom pouhopouhé předvádění autorů. Po shlédnutí snímku jsem byl opravdu ohromen, ale došel jsem lehkého vystřízlivění, když jsem přemítal o filmu druhý den. Někdy zde totiž je jistá nepřehlednost, kdy já osobně jsem se lehce ztrácel v tom, zda postavy jsou nyní ukrajinští nacionalisté nebo ti polští atd. Tato nepřehlednost v jednotlivých frakcích je asi jediná vráska, jinak jsem si snímek opravdu užil a ty 2,5 hodiny utečou relativně rychle. 85% ()
Brutalna,kruta,drsna,nekompromisna,chladna a ukrutna doba,ktora sa zapisala do dejin ludstva,no bohuzial v negativnom svetle,nenavist,krv,zabijanie a smrt sprevadzali tieto casy,to,co si dokazali urobit ludia medzi sebou,na to niet slov,je to nepredstavitelne,ale realne,hroza je slabe slovo a nevystihuje to,co sa vtedy dialo,ale musim pochvalit tvorcov filmu,odviedli perfektnu pracu i herci,ktori boli neskutocne presvedcivi,cize je to jasna patka a myslim,ze zasluzene...:-) ()
Kolika Rusům se děje toto asi dnes na Ukrajině, když tam přijede nějaká ta banderovská čistící jednotka jako Safari. Polsko i ČR jim ještě dnes dodává zbraně. Naši hoši ve vládě si rádi křiknou "Sláva Ukrajině" a kdo je proti, tak je ruský šváb. To nevymyslíš. ()
Na to jakou událost film zpracovává, to zas tak drsné není, snad vyjma posledních třiceti minut. Tedy abych to vyjádřil přesněji, drsné to je jako prase (ne není to vhodný historický film pro poučení vašich dětí), ale když vezmu podobně ražené dílo, jako je například Nanking Nanking, tam mě z toho všeho mrazilo mnohem více. A přitom se tam zdaleka tolik netlačilo na pilu, stran různých šokujících záběrů / situací, jako zde. Ale stylem, jakým je to natočeno - dějově, vizuálně i hudebně - to prostě zanechá v člověku mnohem hlubší dojem, než Volyň. A myslím si, že film, zpracovávající takové téma, by asi jiný než extrémně silný dojem zanechat neměl. Zde si budu pamatovat v první řadě záběry na různě zmrzačená lidská těla, a pak až teprve něco dalšího. ()
Veľká brutalita, ktorá ma však zaujala oveľa viac historicky ako filmovo... Spracovanie na jednotku, avšak hlavným problémom bolo vykreslenie nezaujímavých postáv okolo. ()
Wojciech Smarzowski si vybral hodně těžké téma na zfilmování, ale to je u Poláků normálka. Byl jsem zvědavý, jak si poradí s brutalitou, kterou páchali Banderovci a vyřešil to vcelku kulantně, tedy převážně v dialozích a záběrech na ztrápené obličeje, než v nějakých krvavých obrazech, jak jsme na to zvyklí z amerických krváků. Určitě je dobré tuto část historie připomenout, ale nejsem si jistý, zda právě formou 150 minutového filmu bez jakéhokoliv děje. Ale jak sleduji zdejší vysoké hodnocení, tak radši nehodnotim, aby mne za nízké hodnocení zdejší filmoví fajnšmekři nestáhli za živa jako Banderovci. ()
"Mírou té oddanosti je síla nenávisti k jiným národům." Tohle je asi největší zvěrstvo, které jsem kdy ve filmu viděl a je podle skutečných událostí. Není to o hereckých výkonech, o konkrétním příběhu, ale o nepopsatelné realitě toho místa a té doby... Chtělo se mi zvracet. Měly by si sáhnout hluboko do svědomí tyto "národy". Ještěže jsem "bojácným" Čechem, respektive Moravákem, než mít takovouto minulost... Film na nadstandardní hodnocení, ale už ho nechci nikdy vidět. ()
Co k tomu napsat? Kdyby měl někdo během reálné genocidy kameru, tak drsnější záběry by nenatočil. Nechápu, jak mohli lidi tuhle dobu psychycky přežít, když nějakým zázrakem přežili fyzicky. Myslím, že mozek musel vypnout po tom co viděli a zažili. ()
Pomalý rozjezd a o to dramatičtější finále, něco tak mrazivého jsem už hodně dlouho neviděla. ()
Zkurvení banderovci a potomci téhle pakáže pinglujou v mikrobusech do německých montoven na našem území tam a zpět z té své svobodné Ukrajiny. ()
Absolutně nebudu sdílet většinový nadšení. Vztahy poláků a ukrajinců vidím každej den v práci a stejně jako tady ve filmu mě neberou. V hodně případech jsem měl problém odhalit kdo je kdo a proti komu vůbec jde. Poslední půlhodina vraždění je masakr, ale bylo tak to jediný, co mě z těch 150 minut zaujalo. ()
Smarzowski servíruje nejdrastičtější polský masakr v dějinách. Brutální čistka ukrajinských nacionalistů, kteří vzali útokem polské civilisty za 2.světové války. Děsivá představa vzájemného vyvražďování násobená skutečnými událostmi kde nemusí hrát hlavní roli ani armáda. Začátek filmu ukazuje hezké zvyky i folklór v oblasti Volyň. Postupně se rodí nenávist mezi sousedy i kamarády jiných národností. Popolšťování, pokatoličťování a zabírání půdy vyvolávaly protesty Ukrajinců, kterých byla většina. Stupňující nevole se promění v drastické vyřizování účtů ukrajinských banderovců na polskou menšinu. Film vyniká mimořádnou realizací, bojovou akcí a skvělými válečnými scénami. Michalina Łabacz byla v hlavní roli úžasná a i ostatní role hereckých představitelů zaslouží pochvalu. Drsný ale nekompromisní snímek, který se nebojí ukázat lidské zrůdnosti let minulých. 8/10 ()
Zosia je postava, ktorá sa ako červená niť tiahne celým dielom, aby sme skrze ňu vnímali, že sa nedá uveriť čoho je vlastne svedkom. Len tak sa dá pochopiť význam filmu, ktorý je technicky spracovaný veľmi dobre i hodnoverne, s príbehom to značne škrípe. Ako som už uvádzal pri neskoršom režisérovom diele Kler, platí to aj pri tejto snímke a teda, že sa tvorca opäť snaží poňať filmom veľa, no vyjadrí málo. Za 150 minút sa snaží prerozprávať šesť rokov vojny. Film preplnený množstvom minipríbehov, slabo prepojených, kazí celkové vyznenie, lebo nevytvára zrozumiteľný i uveriteľný celok. Mizerný strih tomu celému „pomáha“. V snímke sa prepletú komunisti, nacisti a nakoniec Banderovci, ktorí nie sú ani poriadne predstavení. Následnosť či konzistentnosť scén je chabá. Človek ako-tak verí hrôzam, ktorým čelí Zosia, no zvyšok ansámblu je iba obyčajný komparz, ktorý každú chvíľu nejaká ďalšia postava skosí. Emócie nestíhajú doznieť, napr. Zosia v sebaobrane zabije chlapa, ktorý ju chcel znásilniť a nič to s ňou nerobí. Ide sa ďalej, lebo film ešte toľko toho musí ukázať... a teda forma vyprávania je neprehľadná, len sa melie a řezničí do zbláznenia. Jej záverečné stretnutie so sestrou, ktorá od úvodnej svadby zmizne na dve hodiny je fór, ktorý sa nedá zožrať. Zosia akože pešky dorazí tam kde býva, to je fakt úlet! Smarzowski je v tomto fakt diletant. Divákovi, ktorý nepozná problematiku a historický podtext, tento film povie žalostné nič. Ja som si niečo pred pozretím naštudoval, no aj tak na mňa snímka pôsobí zmätočne. Zúfalo chýba aspoň titulok k opísaniu situácie, popr. roku, rozvedenie príčiny. Divák nevie čo chce rejža odvyprávať a hlavne cez koho, Zosia sama nestačí. Po jednej skúsenosti so Smarzowského filmom by som poznamenal, že opäť raz si schuti skritizoval niečo náboženské, tentoraz možno aj právom (fanatický nacionalizmus poháňaný duchovenstvom počas kázní v kostoloch), ako niečo fanatické, no tým, že poukázal iba nato, sa vyfarbil, že mu Cirkev leží v žalúdku a neváhal si aj takto do nej kopnúť. Naturalizmus scén je presný, v tomto sú využité filmové prostriedky veľmi dobre. Wolyňský masaker je téma, ktorá skrýva veľký potenciál a snáď si ju ešte niekto zoberie na paškál v budúcnosti. ()
Možno keby nám to doma otec nepustí v dobe kedy sa všade a najviac riešilo Rusko, Ukrajina atď. tak by som MOŽNO dal o stupeň lepšie hodnotenie ale takto... keď som mal toho plné zuby... moc ma to nebavilo ()
Přiznám se, že mě to trošku zklamalo. Nebudu tu už po 150 psát, že se musí přetrpět prvních 30 minut svatby. Ono se to moc nerozjíždělo ani potom. Dění kolem dívky sice graduje až do hnusného a smutného konce, ale graduje šíleně pomalým tempem. Nebylo pro mě lehké udržet ty dvě a půl hodiny plnou pozornost. Osobně jsem se v ději trošku ztrácela a občas mě překvapil nahodilý střih, který se mi sem vůbec nehodil. Moc se mi ale líbilo vykreslení doby. Bylo celkem jednoduché si představit, že koukáte opravdu na tuto lidskou historickou ostudnost. Bohužel věřím, že odpornosti, co se děly na konci (a lehce i v průběhu filmu), byly na denním pořádku nejen v této oblasti. Malá víra v lidi však ve mně zůstala, protože se našla i spousta lidí, kteří nezištně pomohli. Je to hnus, velebnosti, co si lidi jsou schopní provádět. Ne, že by se to předtím nevědělo… Celkově hodnotím velmi slabými 4*. A to jen díky poslední su(y)rové půl hodince. Jinak by to byly 3. ()
Od války uplynulo mnoho let a je skoro šokující kolik reflexe stále chybí. A o to víc je třeba si opravdu cenit takovýchto snímků, které se nebojí vyvolat kontroverzi. Tak jako pohrdám litry krve ve zdánlivě sofistikovaných snímcích, jako je Osm hrozných, tak zde je s hrůzou přijímám a kvituji jako memento odsuzující násilí a lidskou debilitu. V určitých pasážích už mi běhal mráz po zádech a pociťoval jsem intenzivní chuť se nedívat, protože jsem věděl, že tohle se stalo. Smarzowski se s tím opravdu nepáral a dnešní politická korektnost, ve srovnání s tímhle, vypadá jako mentálně opožděný retard. Jak se sám režisér vyjádřil, cílem snímku bylo vyvolat kontroverzi a to se mu beze zbytku povedlo. Pochopitelně, je to Polák a nebude Poláky shazovat. I přesto v jemných náznacích neváhal ukázat i Poláky jako lidi, kteří nejsou úplně čistí, jednak neskrývaný polský antisemitismus (dnes už ho ani skrýt nejde) a také otázka působení Lachů v meziválečném období na ukrajinském území, ale toto opravdu velmi jemně. Žádná snaha o politickou motivovanost Ukrajinské osvobozenecké armády, jen ryzí naturalismus, upozorňující na hrůzy minulosti, vyobrazené děsivým způsobem tak, že nemůžu nezmínit Jdi a dívej se, kde se režisér podle mě musel inspirovat. Není tu žádná snaha o personifikaci s hlavní hrdinkou, ta je jen průvodcem v polodokumentárním filmu, který se nic nevymýšlí, nic nemanipuluje a prostě předkládá poměrně solidně ucelený obraz děsu. Jsem přesvědčený, že cílem bylo vzbudit zájem o jednu z mnoha nereflektovaných otázek dějin války. A to je dobře, kdypak se třeba někdo obuje do českých konfidentů? Tahle reflexe by sakra byla třeba. ()
Související novinky
43. Letní filmová škola začíná 28. července
Největší prostor bude věnován švédské kinematografii, na kterou se zaměří blok Fokus. Ze Švédska přijedou také významní hosté: svou retrospektivu na LFŠ uvede Tarik Saleh, k němu se přidá i jeden z… (více)
19. Kino na hranici = kino pro mě
Jarní filmový maratón nad hraniční řekou Olší se blíží. Devatenáctá těšínská mezinárodní filmová přehlídka Kino na hranici, která se každoročně koná na přelomu dubna a května v Českém Těšíně a… (více)
Polští orli
Do sekce Ocenění přibyli Polští orli. Ocenění našich severních sousedů má za sebou teprve krátkou historii. Uděluje se od roku 1999 a momentálně oceňuje filmy a seriály v devatenácti kategoriích.… (více)