Ptáci

Všechno, kromě sympaticky napsaných dialogů a půvabu Tippi Hedren, na tomhle filmu brutálně zestárlo. Atmosféra se vytrácí ve zbytečně dlouhých scénách a útoky ptáků by chtěly podpořit nějakou údernou hudbou. Nejvíc mě ale zklamal useklý konec, ze kterého se člověk nedozví zhola nic, ani se nic nevyřeší, no prostě konec na prd. (28.05.2006)

Pútavá štúdia charakterov, prekrásna kompozícia farebného obrazu, majstrovsky budovaná atmosféra, hypnoticky podmanivá plynulosť deja. Na prvý pohľad „iba“ nádherne vyzerajúci komerčný supernatural horor, na druhý pohľad umelecké dielo s dráždivým existenciálnym podtextom. Odstupom času filmový drahokam. (23.11.2004)

Vůbec nechápu tak vysoký hodnocení tohoto filmu. Připadá mi, že stačí, že je to od Hitchcocka a všichni se z toho posaděj na prdel. Jelikož se tak trochu zajímám o ornitologii, tak na mě tento film působí dost komicky. Rozhodně teda hejno ptáků ve mně nevzbuzuje strach, takže já tohle za horor nepovažuju. Kdyby ve filmu místo ptáků byli třeba pavouci nebo hadi, tak bych hodnotil nejspíš jinak, ale takhle dávám 1 hvězdičku (z lítosti). (25.08.2006)

Síla nejlepších Hitchcockových filmů tkví v jejich uvěřitelnosti a reálnosti. S tím souvisí i propracovanost psychologie postav (v tomto případě psychologie jejich stresových stavů), děje a jeho zákrutů i do detailů jdoucí propracování vlastní filmové realizace. Z populárně přírodovědné literatury jsou známy hromadné sebevraždy lumíků nebo naprosto absurdní smrti velkých kytovců najíždějících (naplavávajících) na mělčiny, kde poměrně záhy hynou. K tradici odkazuje v tomto případě volba prostředí: proč k útokům ptačích hejn má docházet právě v odlehlých místech? Čím se od nich liší velkoměsta, v nichž sice ustupuje biodiverzita, ale zbylá podmnožina savčích a ptačíchdruhů se činí o to víc a působí značné problémy? Uměřenost ve výrazu i v myšlence je tedy další předností tohoto osobitého mistra světové kinematografie. Mistra, který se poprávu stal klasikem svého žánru. (07.04.2008)

Tenkrát tak šíleně sugestivní film, že jsem pak při každém opuštění budovy bedlivě sledoval ploty s střechy, koruny stromů a hlavně nebe nad sebou, jestli se nějaký ty svině opeřený už nezačínají houfovat... Ale na rozdíl od Čelistí mi Ptáčci nevydrželi na celý život, to bych si totiž dávno musel hlavu ukroutit. Po čase jsem přesvědčil sám sebe, že to byl přece jenom film. Mistr Hitchcock a matka příroda prominou...zrovna téhle její konkrétní pomsty za plundrování už se dnes bohužel moc nebojím. Ale nějaká ta fóbie z opeřenců ve mě asi přeci jen zapustila kořeny. Můžete se zeptat mojí švagrové, jak jsem u ní na návštěvě vyváděl, když jim v obýváku ulítla andulka z klece ! :-) (05.02.2013)