Sen noci svatojánské

Jestli klasická BBC adaptace z roku 1981 měla úchylku ve vodě, zde vede spíše bahno. Pyramus a Thisbe jako obvykle vynikající, možná i více než ostatní adaptace. Z místního Bottoma jsem ovšem unešen nebyl, ať už z obyčejného nebo oslovitého (nutno však vyzdvihnout jeho ham-ovitost při hraní divadla). Nejvíce mi chyběly kvalitní a všudypřítomné rýmy. Chápu, že osekání a překlad do nové doby byl potřeba, hravost rýmů originálu však chybí mně a očividně i jiným. Zaměnitelnost kvarteta milenců (s výjimkou Heleny) taky na kvalitě nepřidalo. Puck to tradičně jistí, je to zase něco trochu jiného než Puckové ostatních adaptací. Modernější setting světa lidí mi šel chvíli proti srsti, nakonec jsem si na něj nejen zvykl, dokonce se mi i zalíbil. (01.02.2020)

Tak toto je naprosto perfektní Shakespearova adaptace! Všichni herci (a že to jsou páni Herci) si to viditelně užívají, k Williamovu již trochu místy zastaralém humoru je dodána i trocha modernějšího situačního a je to vážně kouzelná zábava. Dějový posun do 19. století překvapivě vůbec nevadí, aspoň je to podmalováno nádhernou klasickou operní hudbou a ano - dočkáme se i Mendelsohnova Pochodu. Ke konci jsem se válel smíchy a jsem nadšen. (10.02.2013)

Nikdy jsem se nezamilovávala do Shakespeara, ale samozřejmě inspirace odvozená z jeho děl je opulentní, což respektuji. A proto je například zde možné sledovat tuto hravou variaci Snu (hra byla dokončena v roce 1596), jenž je přesazena do Toskánska na konci 19. století. Čiší tu láska k divadlu v době belle époque stejně jako k magickému světu královny Titanie. Obsazení je božské, miluju kombinaci Michelle Pfeiffer (přeněžné královny) Calisty Flockhart (bláhově zamilované) a Anny Friel (důstojně bojující o lásku). Nikdy bych tu nečekala Christiana Balea nebo Stanleye Tucciho, kdo byl ale na přelomu 90. let a outís ideální tváří klasiky, to je samozřejmě Rupert Everett. Pokud vášnivě sledujete vše, co je božským Willem políbeno, pak je to jasná volba, pokud je váš poměr k nesmrtelnému dramatikovi vlažnější, ani tak se nudit nebudete. Tento Sen je radostí pro všechny smysly. (22.05.2018)

Soundtrack Simon Boswell: 1. Overture A Midsummer Night's Dream [11:31] ,2. Brindisi - Renee Fleming/Marcello Giordani [2:52] ,3. Che Gelida Manina - Luciano Pavarotti [4:37] ,4. The Course of True Love [3:23] ,5. Between the Cold Moon and the Earth [3:20] ,6. Hot Ice [2:22] ,7. The Forgeries of Jealousy [3:53] ,8. I Know a Place Where the Wild Thyme Blows [4:15] ,9. Casta Diva - Renee Fleming [7:05] ,10. Intermezzo [2:16] ,11. What Fools These Mortals Be [2:46] ,12. Strange Snow [3:34] ,13. Fair Lovers You Are Fortunately Met [1:46] ,14. Una Furtiva Lagrima - Roberto Alagna [3:40] ,15. Wedding March [5:01] ,16. A Most Rare Vision [5:55] ,17. Non Piu Mesta - Cecilia Bartoli [3:06], (11.05.2011)

Podobně jsem si při čtení této Shakespearovky představovala filmové zpracování co se týče těch lesních exteriérů a všech nadpřirozených bytostí. Co se týče hereckého osazenstva, nemám nikterak velké prostesty. Snad možná Oberona jsem si představovala staršího. Nicméně se ani ztvárnění Everettem nebráním. Naopak mě překvapila Calista Flockhart, kterou jsem vždy měla zafixovanou jako Ally McBeal. A troufám si říct, že byla jednou z nejvýraznějších postav, ještě spolu s Christianem Balem a Kevinem Klinem. Ten ostatně předvedl velmi dobrou "hru ve hře" a ta story o Pyramovi a Thisbě bylo to nejlepší z celého snímku. (29.05.2010)