Bezstarostná jízda

Opojná atmosféra slobody, trávy, piesní (jednu z piesní psychedelickej kapely Fraternity of Man pod názvom Don’t Bogart That Joint, použitej vo filme, neskôr mimochodom celkom vtipne prespieval Pavel Bobek pod názvom Poď stoupat jak dým), slobody bez strechy nad hlavou a života na americkom vidieku. Striedajú sa tu hipícke komunity, drogové opojenie, voľná i predajná láska a buranskí, nenávistne naladení farmári, nedôverčivo pomrkávajúci na módne trendy valiace sa Amerikou. Toto však nie je len biblia Hippie- Typy štýlu, skôr epizóda ukazujúca, prečo sa z komunity večnej voľnej lásky, kvetín a marihuanovej radosti vyvvinuli pomerne rýchlo márnomyseľní Yuppie. Nuž veď dej to sám ukazuje: najprv si treba zarobiť nejakým veľmi výnosným kšeftom, najlepšie na hrane alebo za hranou zákona (aby sme sa moc nenarobili a dobre vyzerajúce fazóny tiel a tvárí zachovali) veľké prachy. Potom si za ne kúpiť poriadne fáro, motorku aby každý mohol čumieť ako puk na to ako sa odťažito a cynicky prúdi cestami-necestami. Žiadna kunda pred Nami a Našimi nafúkanými, všeznalými a peniazmi naplnenými Egami neujde suchá. Kdeže partnerstvo, my jupíci zarábame ťažké prachy a tak si chceme primerane užiť. Manželstvo kľudne venujeme buznám - veď vychádzame z ideálov rovnoprávnych kvetín! Nuž a keď sú problémy, nájdeme si právnika, kúpime mu nejaký ten koks, nech si užije, zarehlíme sa s ním. Ako dobrý kamoš nás vytiahne zo všetkých prieserov, za ktoré nech trpí ten plebs, čo nikdy nepochopil naše slobodomyseľné ideály o večnej láske, estetickej kvetinovej výzdobe a opojných adrenalínových zážitkoch. Hlavne nezabúdať, že všetko treba užiť. A kto si neužíva nech bárs aj zdochne. (20.08.2014)

Hlavni problem tohohle filmu je ten, ze je to cely takovy dost o nicem a skoro nic se tu nedeje, i kdyz na druhou stranu, takovou tu atmosferu svobody se prave diky tomu povedlo nastolit dobre. Sceny na motorkach jsou paradni, do toho super hudba, skoda, ze kdyz zrovna hlavni postavy nekde zaparkujou a s nekym kecaj, tak to je lehce nudny. Jinak Hopper a Fonda jsou fakt paradni dvojka pohodaru, ale Nicholson je tu chvily, co se objevi na platne, oba naprosto zastinuje, i kdyz je fakt, ze bych si ho spis predstavil jako motorkare nez jako pravnika. Ale zase je to takovej silenec a ozrala, takze to je pohoda. No a co se tyka konec, prislo mi, jakoby tvurci nevedeli, jak film zakoncit, pac tohle byla fakt strasna debilita. (08.11.2008)

Co vznikne, když se dají dohromady dva postmoderní kovbojové – zhulený Peter Fonda (Wyatt Earp) a opilý Denis Hopper (Billy the Kid) – dvě motorky a Amerika? Film, který si nehraje na to, že je „free“, film, který JE „free“. Scény, kdy ústřední dvojka jede, úplně prostě a jednoduše jede a k tomu hraje Steppenwolf nebo Jimi Hendrix, znají jediné slovo – svoboda. A nebojí se jej zařvat pěkně nahlas. Natáčení bez pevného scénáře (natožpak zázemí) bylo kvůli povaze zúčastněných pochopitelně o život (oblíbený Hopperův triplet? Víno, tráva, speed), ale věřil jsem jim, až do brutálně krutého vystřízlivění v závěru jsem věřil, že natáčejí o sobě, o svých životech, pocitech a cílech. Na rozdíl od mnohých si nemyslím, že tahle generace byla naivní, jenom jako jedna z mála dokázala jít naplno za tím, čemu věřila. Dnes, kdy kolem sebe dobrovolně stavíme zdi, není vůbec příjemné pohlédnout svobodě, reprezentované třeba právě Bezstarostnou jízdou, do tváře. Ale je to nesmírně osvobozující. 85% Zajímavé komentáře: Pacco, Jordan, de_FACTO, JohnFarst (05.02.2009)

Roadmovie z konce 60. let, takže je jasné, že pojednává o oné generaci květinových dětí - hippísáků, kteří než aby pracovali, raději se jen tak potulovali, experimentovali s drogama a láskou. Všimněme si Jacka Nicholsona, který zde má sice menší roli, ale zase z ní vyždíme co jde. Takže doporučuji zejména všem volnomyšlenkářům, anarchistům a podobné havěti. (07.10.2009)

Skvělá roadmovie, ve kterém je divák vzat jako spolujezdec na velkolepý výlet po „tehdejší“ Americe – místy projíždí širými pláněmi s nekonečnou oblohou nad hlavou a větrem ve vlasech, jindy po úzkých, potemnělých stezkách, ohraničenými lidskou hloupostí a předsudky. Velmi se mi líbila ta tématická ucelenost, zajímající se o jádro pojmu „svobody“, jež však nikdy nesklouzává k jednostrannému uchopení tohoto fenoménu. Skutečně, svoboda je zde nahlížena z mnoha úhlů. Máme zde omezení svobody jak ze strany okolí, kdy jsou hlavní hrdinové zařazeni velkým množstvím postav do předem vytvořených škatulek a boxů. Nicméně jsou zde patrná i omezení vznikající z vnitřní povahy postav – v tomto ohledu může posloužit za příklad věčně ustrašený Hopper, kterého stále svazuje strach o peníze, čas, atd. Co je však nejvíce překvapivé, je pojetí věcí též z opačné strany – jakmile člověk odhodí všechny zábrany, riskuje svázání se s „nevázaností“ - klasickým příkladem jsou drogy, či „volná“ láska – velkou devízou snímku je, že tyto fenomény tvůrci rozhodně neromantizují a vidí i jejich stinné stránky. Film tedy rozhodně není nějakou bezmyšlenkovitou oslavou hippies – hlavním řídícím principem narativu je totiž hledání, spíše než nabízení předem formulovaných odpovědí. Toto hledání přesahuje často až do meditativní polohy, kterou podporuje jak pozvolné tempo vyprávění, tak výborný výběr dobové hudby. (01.05.2017)