Nejtemnější hodina

Neměl bych, ale stejně se od toho nemůžu oprostit. Ten rasově kvótový černoch z lidu znalý antické literatury mě tam prostě sral. Co se zbytku týče, místy velmi vtipné, klasicky podané, i když dialogům občas trochu jiskry chybělo. V nich Nejtemnější hodina ztrácí na Královu řeč asi tak dvě délky. Nikoli koňské, ale Churchillova nezbytného doutníku. Nejlepší věty tak zaznějí v premiérových skutečných projevech. To se to pak píše, když je půl práce hotovo. (12.01.2018)

Jak se jen odborně kriticky vyjádřit k filmu, jehož doslovnou náplní je: unylá reportáž ze zasedání sněmovny, psaní na stroji 1, nudný projev v parlamentu 1, psaní na stroji 2, nezáživné a špatně zdramatizované intriky a pošťuchování nabubřelých degenerátu, psaní na stroji 3, unylá reportáž ze zasedání poslanecké sněmovny 2, trochu méně nudný projev v parlamentu 2, konec? Inu, nezbývá, než se opět úchylit do hřejivé náruče sofistikované filmově teoretické terminologie a pouze erudovaně konstatovat, že to stálo pěkně za piču! Prostě dvouhodinová kýčovitá kostýmní pruda, zábavná asi jako žvýkání kožené vazby oxfordského slovníku při strojovém předčítání politických dějin Druhé světové války. A tak to jediné, co vás při projekci téhle otravy dělí od bolestivé smrti nudou, je sledování opravdu geniální kreace Geryho Starce v roli Nemockéhokostela, jenž podle všeho udělal svým slavným projevem „We shall fuck …“ naprosto totéž, co král Jiřík, který se tenkrát kvůli Hitlerovi i odnaučil kokotat. No, ať už byl tím hrdinou, co žvaněním stmelil ledvinkový puding kdokoliv, a film byl opět patetický rektobol, fucktem je, že jsem viděl snad tu nejúžasnější ukázku dokonalého herectví, jakou kdy kamera zachytila, tudíž je opravdu škoda, že Osrala zase dostane nějaký toporný negr. (11.02.2018)

Nevím, jaký byl váš motiv, ale mě události května 1940 ("na prahu jedné z největších bitev historie") v britském zákulisí opravdu zajímaly a Wrightův film absolutně nezklamal. Vyniká v něm sám obdivuhodný Churchill, rázný, přímý a zarputilý, tak téměř k nepoznání skvěle maskovaný Oldman - vůdčí, stařecký, s tíhou světa na svých ramenou. Šlape to jak hodinky, nepostrádá silný scény jako marně prosebný telefonát FDR, výlev zlosti nad Hitlerem, nebo roztomilou (byť smyšlenou) cestu metrem na Westminster. Ano, je to sice "klasičtější", ale za mě předčí Nolanův DUNKIRK a říkám si, jak přesně takovým osobnostem dlužíme vděk a to je studovat. Tak tenhle bude na Winstona. (doporučuji poslechnout si 11. díl podcastu Hardcore History - "Thoughts on Churchill") (08.02.2018)

Inženýrský film tak možná pro cílovku naivních naturalizovaných vysokoškoláků, kteří oplývají pocitem, že titul je svátý grál a klíč k dobrým výsledkům. V přeneseném smyslu slova je to stejné režisér Wright, tvůrce 11 let starého a geniálně vymazleného Atonement. Snaží se každou scénu stůj co stůj formálně, esteticky a dialogově dokonale vycizelovat tak, že mu vlastně náboj, šťáva a hutnost příběhu s nonšalantní elegancí prokluzuje mezi prsty jako nůž krz máslo. Tedy ve finále je těžce mimo. Jestli to má být útok na Oscary, tak zřejmě nepovedený. Jestli film fungoval jen jako obyčejný nástroj na vyzdvihnutí maskérů Gary Oldmana a jeho hereckého výkonu, potom OK. (28.02.2018)

To zase byla jednou dokonalá nuda. To byly pro mě dvě nejtemnější hodiny. Kecy, kecy, kecy. Seru na demokracii, seru na Oscary, seru na Garyho Oldmana. Churchill mně může políbit prdel. Maska hrozná. Pořád to byl Gary Oldman. A imitovat neznamená hrát. Vůbec k životu nepotřebuji inteligentní a poučné filmy. Byl to můj přehmat. Krutě nebavilo. 4/10 (14.02.2018)