Cosy Dens
Pelíšky
Režie:
Jan HřebejkScénář:
Petr JarchovskýKamera:
Jan MalířHrají:
Miroslav Donutil, Jiří Kodet, Simona Stašová, Emília Vášáryová, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Eva Holubová, Stella Zázvorková (více)Obsahy(1)
A je tu zpět jedna z nejúspěšnějších českých filmových komedií od renomovaných tvůrců - režiséra J. Hřebejka a scenáristy P. Jarchovského s řadou skvělých herců. Vraťme se tedy s oblíbenými postavami k rodinným rituálům, láskám a trapasům odehrávajícím se na sklonku šedesátých let minulého století v jedné pražské čtvrti. Jemná poetika a humorná nadsázka jsou charakteristické pro vyprávění životních osudů tří generací mužů a žen ve zvláštním období našich dějin v roce 1968… V jedné dvoupatrové vile tu žijí dvě rodiny - Šebkovi a Krausovi. Otec Šebek (M. Donutil), prostoduchý, ale dobrácký důstojník z povolání, je zastáncem panujícího režimu a stejně vehementně obhajuje i vlastní neomylnost v roli hlavy rodiny. Elegantní otec Kraus (J. Kodet), bývalý odbojář s trpkou válečnou zkušeností, je naopak zarytým opozičníkem. Také on je přesvědčený o tom, že má za všech okolností pravdu - není proto divu, že se tihle dva nemají zrovna v lásce. Jejich děti - gymnazista Michal (M. Beran) a jeho spolužačka Jindřiška (K. Nováková) - spolu vycházejí docela dobře. I když Michal by byl rád, kdyby ho jeho sousedka brala trochu víc na vědomí. Ta má ale oči pro jiného. Nezbývá mu tedy nic jiného, než aby smutně přihlížel, jak mu jeho první milostné body krade spolužák Elien (O. Brousek). U Šebků a Krausů se zatím střídají rodinné návštěvy, ve vší obřadnosti se tu slaví Vánoce, svatba i nečekaný, bolestný pohřeb. Do zabydlených domácností vtrhnou i některé novodobé vymoženosti v podobě umělohmotných lžiček, nerozbitných sklenic i podivných her pro statečné pionýry. Mládež zatím pokukuje po lákadlech světa kapitalismu a snaží se žít svůj vlastní, na rodičovských autoritách a "velké" historii nezávislý život. V soukromí rodinných pelíšků se tak čas od času odehrají malá dramata názorů a vztahů, která se v paměti jejich účastníků otisknou už nejspíš navždy… (Česká televize)
(více)Recenze (1 912)
Jeden z mých nejoblíbenějších českých filmů ever. V kině jsem na něm byla v 17 letech coby psychicky rozervaná maturantka vychovaná v rodině, kde otec velmi často vyprávěl o svých zážitcích ze srpna 1968. I proto jsem se u filmu nesmála zdaleka tak často jako zbytek sálu. Naopak mi většinou bylo do breku. Minimálně 40 % filmu stojí na výběru hudby - to se povedlo maximálně dobře a funguje to skvěle. Film mě dokázal rozplakat jak smíchem, tak lítostí a nostalgií. A díky skvělému scénáři, hereckým výkonům a soundtracku je pro mě prostě nesmrtelný. No a Elien! ()
Uřvaný film,kde opakovany vtip,není již vtipem.Je to jediný film,od ktereho jsem odesel z kina.No holt všem se všechna díla nezavdeci;)....chápu ale, že pro mnohé to může býti náramně vtipné...pro mě vůbec.Apropo souhlas s názorem uživatele T2 ()
poslední český film, který měl duši a nápad! obdivuji herectví všech, a hlavně (Milky)E.Vášáryovej a J.Kodeta! skvostný výběr hudby!!! celý film podle mě, patří do "Zlatého fondu" Děkuji :-) ()
Nedávno jsem viděl pořad, jak nás vidí svět. No a ejhle, v tomto pořadu se ukázalo, že tento film zařadili do odpadu stejně jako já. Proč? Jen při jediné scénce jsem se zasmál a to byla scénka, že nesmí nikdo projet :-) Jinak se tu jedná o trapný humor a kdybych na tom nebyl se školou v kině, vypl bych to v momentě, kdy se hádají jestli jsou to noky, či knedle(bo tak nějak) Děj jsem tam defakto nevypozoroval a celé mi to připadalo natočené jako od amatéra. Sice jsou to dlouhé roky, co jsem film viděl, ale dodnes si pamatuju, jak jsem chtěl jít radši zpátky do školy a to je už co říct.. ()
Pelíšky si pozriem kedykoľvek, hlášky z filmu zľudoveli, ako keby so mnou vyrástli, skvelí herci, príbeh perfektne osadený do minulého režimu, perfektné , kiež by taký film natočili každý rok ()
Skvělá "klasika" a zároveň pořád vkusná a vtipná, i přesto, že známe obsah příběhu především ze smutné stránky. Tak poctivě udělaný film v Česku vznikne jednou, maximálně dvakrát za deset let... Je opravdu pozoruhodné natočit snímek, který neztrácí povedený humor, na to, v jaké době se odehrává... "A skláři nebudou mít co žrát!" ()
Ani po tisící se neomrzí a stále baví. ()
Záblesk geniality režiséra Hřebejka !!! Třeba Donutil je přesně můj otec - v té době major - samozřejmě bez jídelníčku a podobných ptákovin, ale k holiči mně dovlekl násilím ... ()
Nikdy jsem si neuvědomil jak moc je tenhle film český Pulp Fiction. Prostě kult ()
Pěkný film vždy se u něj zasměji plejáda dobrých a plno hlášek. ()
Asi nejznámější film naší kinematografie. Hřebejk natočil národní kulturní dědictví, kultovní hlášky, vynikající herecké výkony, no prostě skvost. ()
Je zřejmé, že Hřebejk vyrobil film, který Češi milují a který se dobře prodává. Ovšem pouze v Čechách. Proč? Protože se jedná o morfinovou náplast pro "tichou" většinu kolaborujících zbabělců, kteří v 70. letech drželi hubu a krok a v pátek v dvanáct odjíždeli trabantem rovnou na chatu, kde chlemtali pivo a tiše, aby je nikdo neslyšel nadávali na režim. Film sentimentálně padělá historii a ukazuje dobu která "byla tak špatná, až byla vlastně fajn....". Ale ona nebyla fajn ani trochu, jak ukazuji skvělá Pouta, nebo Občanský průkaz. Místo toho, aby Hřebejk nastavil společnosti zrcadlo pravdy a přiznal že Donutilův plukovník na generálním štábu musel absolvovat vojenskou školu v Moskvě a tudíž byl agentem KGB/GRU a jako vlastizrádce se podílel se na přípravě invaze, že Duškův ředitel, byl odporný kolaborat a veselý příslušník STB je kariéristický vrah zasluhující provaz, tak servíruje hezky nazdobený přeslazený koktejl s jahodovou příchutí. Film se líbí všem kteří buď neví jaký byl komunismus svinstvo, nebo s ním aktivně nebo pasivně spolupracovali a potřebují si zdůvodnit, že přece nejsou takové svině..... Zajímavé komentáře: Radek99 (ač se dost lišíme) ()
Kdybych měl ve filmu hledat některé historické nepřesnosti, určitě bych v pár maličkostech uspěl. Jedna věc mi tam však trochu vyčnívá. A totiž rozhovory mláděže v roce 68 o homosexualitě Jeana Maraise. Ten tuto skutečnost docela dlouho tajil. A myslím, že do osmdesátých let jsme o ní neměli ani nejmenší tušení. Odkud taky. Bulvár u nás neexistoval. Ale ať už to bylo tak, nebo tak, kvalitě snímku to neubírá.... ()
Naprostá špička ceskeho humoru, dle meho nejlepsi cesky film po ropadu Ceskoslovenska ()
Kultovka? Ako pre koho. ()
Já do týhle země asi nepatřím. Ze "studijních důvodu" jsem se teď po mnoha letech znovu koukal. A přitom si říkám: "Tohle je fakt nejlepší česká komedie posledních třiceti let? Po dokoukání jsem si říkal, že aautoři asi museli mít těžké dětství. Pak jsem si přečetl, kým byly inspirovány některé postavy. A ejhle. Bylo to tak. Herci se snažili a některé scény se povedly, takže ty dvě hvězdičky s odřeným hřbetem. ()
9/10 ()
Nesmrtelná česká klasika! Skvěle natočené mozaikovou posloupností jednotlivých historek a přičteme-li komunistický režim, který dodává ač smutný, za to nostalgický punc originality každé české hitovce.. Trochu černého humoru neuškodí a místy až pozdviženíhodné ukázky tehdejší výchovy by jistě pro dnešní mládež mohy znamenat jistou naději 😁 ()
Související novinky
Na Anděla Páně 2 už přišel milion diváků
Na prvního Anděla Páně vyrazilo do kin 188 138 diváků, takže Jiří Strach rozhodně nečekal, že jeho pokračování rychle zaútočí na milion. Právě tahle cifra ale padla v šestém týdnu promítání, čímž se… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Hořkou komedii protkanou humornými hláškami Pelíšky z roku 1999 jsem viděl zatím asi dvakrát a vždy jsem se dobře bavil. Jelikož jsem sám v dětství zažil na vlastní kůži výhody i nevýhody socialistického zřízení naší republiky, měl jsem při sledování filmu i jemné mrazení na kůži. Pořád jsem si uvědomoval jak hrozná to byla z určitého pohledu doba a jak byli lidé udržováni v tupém nevědomí díky sociálním jistotám a stereotypnímu životu bez možnosti se nějak projevit. Ale vraťme se k filmu Pelíšky, který popisoval vzájemně propletené osudy tří rodin v období let 1967 - 1968. Děj se odehrával v pražské vilové čtvrti Hanspaulka a hlavními hrdiny byla rodina Šebkova, které velel jako správný voják naší armády otec ztvárněný skvělým Miroslavem Donutilem, jenž nadšeně bránil socialismus. Jeho manželkou byla neméně výborná žena v domácnosti Simona Stašová, s nimi žili jejich děti mladší Uzlinka alias Sylvie Koblížková a dospívající melancholickým Michal alias Michael Beran, který rád páchal z nešťastné lásky sebevraždy. Jejich sousedy byla rodina Krausova s otcem cholerikem a odpůrcem komunismu, kterého si opět vynikajícím způsobem zahrál Jiří Kodet. Jeho manželkou byla elegantní, ale nemocná Emilia Vašáryová a spolu měli dospívající dceru Jindřišku, kterou si střihla Kristýna Fuitová-Nováková, jenž před Michalem dávala přednost spolužákovi z gymnázia Elienovi, kterého si zahrál Ondřej Brousek. A nakonec zde byla ještě rodina sestry Šebkové, učitelka Eva alias Eva Holubová, hledající nového manžela, s uvědomělým synkem Péťou, kterého si střihl Marek Morvai-Javorský. Nicméně výčet skvělých herců a postav tím ještě neskončil, neboť se ve filmu objevil třeba stále se bavící a popichující Šebkův bratr Václav, jehož dobře zahrál Boleslav Polívka, bezpáteřní soudruh učitel Saša Mašlaň alias bezchybný Jaroslav Dušek a v menších rolích se objevil jako kouzelník Boris Hybner, Stela Zázvorková jako babička Šebková či prostoduchého esenbáka ztvárnil Miroslav Kaman. Musím zmínit také příjemnou hudbu z tehdejší doby, které dominoval mladý Karel Gott a Václav Neckář. S těmito postavami jsme během 116 minut prožili jeden rok jejich života v období lepšícího se socialismu, jehož vývoj znemožnil příjezd spřátelených armád v srpnu 1968. Běžné starosti v jejich životě protkala celá řada hlášek, které zdomácněly i v naší běžné mluvě. Celou řadu jich pronesl třeba Jiří Kodet - třeba Řek jsem pět a myslel jsem deset, Mě by jenom zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu, Proletáři všech zemí vyližte si prdel, Slyšel jsem dobře ? Řekla jsi noky ?, Dávám bolševikovi rok, maximálně dva, Nikdy nebo navždy. Přidali se i ostatní herci - Eva Holubová s Mami, to máme zase rajskou? Co vidíš? Kuře.Tak vidíš. Nebo Miroslav Donutil s A komu tím prospějete, co? Druhé straně?, Já jsem ti chtěl tu nástěnku svěřit, smrade, Maršál Malinovskij! a ještě se mi líbilo líčení policejního zásahu a hláška Miroslava Kamana - Rozkaz zněl jasně,zastavit muže s koženou brašnou, nebyl čas zjišťovat, kdo je kdo. Zkrátka film Jana Hřebejka se brzy po svém natočení v roce 1999 stal legendárním a bylo to vidět i na hodnocení zde na ČSFD. Suma sumárum, česká komedie Pelíšky ode mne získala čtyři hvězdy v pelíšku ****. () (méně) (více)