Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Eddard
    ****

    Meeeh. Nakonec slabší čtyři. Nostalgii já rád - třebaže je to nostalgie (případně negativní opak této emoce) po době, kterou jsem sám neprožil - a osudy a osůdky těch čtyř ogárků, mi byly z mnoha důvodů hodně blízké. Lahváče, Led Zep a odpor ke konformitě (v době mého náctiletí v poněkud pozérštější podobě) - to všechno jsou hodně silné průniky. Co se týče filmu samotného, respektive jeho předlohy, nemám žádné větší námitky. Postavy životné, epizodky a konkrétní vtípky účinně zábavné (lámání ruky), případně účinně dojemné (příjezd staršího bráchy z vojny). Mohl bych si samozřejmě začít vymýšlet, že tady už dost podobných věcí bylo, že se po skončení filmu budete muset chvilku snažit přijít na to o čem to vůbec bylo, nebo zkrátka poznamenat, že až se za pět let budu snažit vzpomenout co za české filmy mě za posledních deset let nejvíc zaujaly, vzpomenu si daleko spíš na úděsného Vorlova Miliardáře, než na tuhle malou milou šabachovinu... ale proč bych to dělal - máte rádi české filmy a nemáte přes víkend co na práci? Alou do kina. 70%(14.12.2010)

  • Spiker01
    *****

    Českým filmům, hlavně z poslední doby, příliš neholduji, ovšem toto je čestná výjimka. Občanský průkaz mi sednul hned v několika ohledech. Předně ve výběru, ve většině případech, celkem neznámých neseriálových herců a skvělým scénářem Petra Jarchovského, který zjevně čerpal ze svých vlastních vzpomínek....90%(23.6.2013)

  • Malarkey
    *****

    Hrozně rád chodím do kina. Snažím se s přítelkyní pokaždé vybrat filmy o kterých si myslíme, že si naše peníze zaslouží. Takhle mě jednou přítelkyně, když jsem na ní čekal před prací, překvapila, když mi ukázala lístek, na kterém stálo, že nás za dvě hodinky očekávají dvě čerstvě vyžehlená místa v jednom z kino sálů. Byl jsem překvapný, ale na druhou stranu mě film lákal. Občanský průkaz možná na první pohled vypadá jako normální český film, ale dle mýho uvážení je to nejlepší česká komedie od dob Pelíšků. Jarchovskej se tu přímo vyřádil. Výborný nápad, perfektně zpracovanej. Herci neokoukaní, vtipy parádní a básničky perfektní. Nejvíc mě ale překvapuje fakt, že to tu odborníci ze začátku nesundali. Možná právě díky tomu, že Občanský průkaz perfektně vystihuje komunistický režim. Pořád ale vystihuje komunistický režim tak dvacetiny lidí z té doby, který si jí muselo projít. Výborní herci, výborný příběh, parádní hudba a perfektně ztvárněné prostředí pro mě jasně naznačuje pět hvězd. Odborníci dávají pět hvězd pravděpodobně akorát tak za ztvárnění tehdejší doby. Je to totiž pro ně dostatečně umělecké. Doufám ale, že se o tomhle filmu bude i v budoucnu dost mluvit...já jsem totiž hrdý že jsem pro něj tu stovku našetřil. Kdyby bylo více takových českých filmů, kde bych mohl být také tak hrdý.(26.10.2010)

  • Tosim
    ***

    Sdílím názory Petra Jarchovského a o komunistech si myslím svoje ("Ale přece nejsou či nebyli všichni stejní!" ... Ne, jedni zcela pragmaticky ignorovali hnus a smrt kvůli ideologii a ti druzí přes hnus a smrt jsou či byli tak naivní, že jí věří, nebo hnus a smrt nechtějí vidět) a miluju Petra Šabacha, ale při vší možné úctě, tohle je Jarchovského typický scénář a Šabach je už opravdu dost vyždímaný. Buďto něco podle vlastního námětu anebo přesně podle Šabacha (kniha je syrovější, dává do souvislostí téma policejního státu i se současností a zcela metodicky sleduje spisovatelovo alter ego máničkovských let až po cestu do archivu Stb, aby se dozvěděl, kdo na něj donášel.) Ondřej Trojan se sice mazlí s obrazem a Martin Myšička to vše táhne kupředu (narozdíl od mladých herců, ti jsou vysloveně nijací), ale, znovu a stále, tohle už jsme několikrát viděli. Pelíšky jsou fenomén, Pupendo myšlenku posunulo někam trošku jinam, ale i ten Hřebejk už točí i jinak a pochybuju, že by chtěl dělat to samé. Neurazí, nenadchne. 70%.(16.11.2010)

  • gudaulin
    **

    Hodnocení Občanského průkazu má pro mě dvě roviny. Ta první - forma - mi přijde hodně průměrná, ať už z hlediska hereckých výkonů nebo roztříštěného scénáře či použité úrovně humoru. Nesdílím nadšení mnohých ohledně výkonu party kluků v hlavních rolích, schází jim charisma i herecký talent. Taková Věra Plívová Šimková sice nebyla žádná hvězda režie, ale její filmy fungovaly díky jejímu talentu pro výběr dětských představitelů, ze kterých dokázala dělat hvězdy jednu za druhou. A jestli se dá o seriálu Bylo nás pět říct, že je jeden z nejlepších v historii ČT, pak je to právě díky výbornému castingu a skvělým dětským hercům. Totéž platí v případě Občanského průkazu i o hercích v dospělých rolích. Srovnejte si herečky Aňu Geislerovou a Simonu Stašovou v rolích maminek a bude vám jasné, co mám na mysli. Geislerovou bych sice neoznačil za špatnou herečku, ale její hvězdná pozice souvisí spíš s vizáží a působením médií než se špičkovým charakterním herectvím. Občanský průkaz se sice pokouší o typ nostalgické tragikomedie, jako byly například Pelíšky, ale ten typ humoru mi přijde tak nějak násilnější a prvoplánovější. Tzv. reálný socialismus může být vděčný terč humoru nejrůznější úrovně, byl plný absurdity, pokrytectví a hlouposti, ale zdaleka ne takového druhu, aby vysoký policejní důstojník byl analfabet, jak se snaží Ondřej Trojan ve svém filmu předkládat. Tohle a spousta jiného u mě nefungovalo. Ta druhá obsahová rovina filmu je složitější a zaslouží trochu hlubší rozbor. Občanský průkaz řadím do kategorie nepříjemných pozérských filmů, které si na něco hrají a něco předstírají. Při vší úctě k řadě komentářů, které se rozplývají nad tím, jak dobře film zachycuje životní styl a atmosféru 70. let, takhle to prostě nebylo a s vědomím určité nadsázky a provokativnosti si ho dovolím označit za stejně pravdivý jako Okres na severu. Ten totiž taky představuje pravdu těch zatrpklých stárnoucích a umírajících členů KSČM, kteří si pamatují 70. léta právě takhle. Československo 70. let totiž nebyla žádná brutální diktatura, která by stála na tancích a vojácích Sovětského svazu. Sovětští vojáci totiž zůstávali v kasárnách a z řady dobrých důvodů jim bylo všemožně bráněno v kontaktu s místními obyvateli a místní kulturou. Normalizaci prováděli čechoslováci, fungování režimu zajišťovali místní a jeho charakter určovalo chování místních obyvatel. Jde tu o to, jaký měl systém skutečnou podporu a jestlli tady bylo skutečně 15 milionů trpících obětí, jak o sobě tvrdili nadšení občané po Listopadu 89. Systém znormalizovaného Československa totiž nestál na pendrecích, jak by snad mohlo divákům Občanského průkazu připadat, ty se používaly opravdu výjimečně, stál spíš na pragmatismu, předstírání, drobných výhodách, konformismu a zbabělosti. Byly tady miliony těch, kteří sice systémem, jeho nejvyššími představiteli a oficiální ideologií hluboce opovrhovali, ale zároveň ochotně využívali všech výhod, které režim přinášel a poskytoval. Ať už šlo o mizernou pracovní morálku, o nejrůznější drobnou "privatizaci majetku v socialistickém vlastnictví", o systém protislužeb, známých, klientelismu, o nesporné sociální výhody v podobě tzv. gulášového socialismu apod. Byl tady sice smrádek, ale zároveň klídek. Člověk měl jistotu, že za 20 let bude pořád na svém místě a jeho život bude stabilizovaný. Kdyby bylo Československo otevřené světu, už o hezkých pár let dřív by muselo řešit útlum řady průmyslových odvětví, zavírání šachet, vyrovnávat se s ropnými krizemi apod. Systém zároveň poskytoval jednu obrovskou výhodu - absenci vlastní odpovědnosti. O které jiné zemi by se dalo říct, že její vůdci a instituce byli cílem těch nejkrutějších žertů a zároveň kde jinde byl takový klid bez stávek, demonstrací, nejrůznějších občanských protestů apod. Československo představovalo jednu z nejstabilnějších měkkých diktatur svého druhu. Jenže postihnout tu šeď, pokrytectví, malost a bezpáteřnost je o něco těžší než ukázat zmlácenou omladinu na nějakém koncertě. V 19. století si vousatí intelektuálové představovali, že pojem o své minulosti budou budoucí generace získávat v muzeích. V 21. století víme, že muzea představují takové hezké pomníčky, které nikoho moc nezajímají, a že pojem o historii získává drtivá většina díky filmům. Občanský průkaz bude považovat generace, která tuhle dobu nezažila, za více méně pravdivou výpověď o té době, i když je jen málo filmů, které bych označil za více zavádějící. A už vůbec tenhle snímek nepředstavuje snahu o nějaké vyrovnání s vlastní minulostí. Neanalyzuje systém, jehož oporou podle Trojana a Šabacha jsou jednoduše policajti nebo kreatury, které jsou jasně identifikovatelné a izolované. Ve skutečnosti a paradoxně největší oběti normalizace byli majitelé průkazek komunistické strany, kteří byli během čistek vyškrtnuti a vyhozeni ze svých funkcí a pracovních pozic. V drtivé většině skončili na dělnických postech, zatímco bezpartijní často ze systému výrazně těžili a využívali např. nedostatkové zboží k obohacování. Celkový dojem z tohohle pokřiveného pohledu na vlastní dějiny: 40 %.(20.6.2011)

  • - V jedné ze scén odehrávající se v hospodě zpíval a hrál Matěj Ptaszek, jeden z tehdejších nejlepších hráčů na foukací harmoniku a držitel titulu Hohner Newcomer 2009, který patří v tradičním blues mezi nejlepší současné hráče na foukací harmoniku. Je držitelem titulu Hohner Newcomer 2009. Unikátní je i jeho technika zpěvu - barokní kontra tenor. (iva_zik)

  • - Je možné všimnout si, že v průběhu děje se několikrát změní výložky přílušníků SNB. Přestože je děj snímku situován do 70. let, na začátku filmu mají postavy Oldřicha Vlacha a Mateje Landla výložky z let 80. Později se na jejich uniformách objeví již výložky správné. (DivX)

  • - Hlavní role byly přisouzeny nehercům – např. Matouš Vrba v roli Popelky či Libor Kovář, představitel hlavního hrdiny Petra, přezdívaného Žába. Oba prvně v životě před kamerou. (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace