Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Wacoslav1
    ***

    Tak na doporučení kolegy POciSEMa jsem na to mrknul a jako nebylo to zlý, ale nijak mě to neuzemnilo. Je to určitě obsahově i tématicky zajímavej film, ale dlouho jsem se do toho nemohl dostat. Tempo je hodně pomalý místy až uspávající což asi dělá ta celková délka filmu. Jako po první půlhodině mi to přišlo spíš jako pěkná hovadina. Pak se to naštěstí trochu rozjede a jako oceňuji, že je to fakt kvalitní depresivní film to zase jako jo pár dialogů slušných, jinak většina z herecké ekipy se tu plouží na scéně jako zombíci jako nějací polomrtví lidé. No asi to byl účel vykreslit hroznou depresi těžkou dobu a lidi co jsou vlastně dávno mrtví jenom o tom nevědí. No já to prostě tak nějak nesežral. navíc bych uvítal spíš kratší stopáž a trochu přímočarosti než spousty, ale fakt spousty místy opravdu přehnaný psychologie. Jinak souhlas z jiným mým oblíbencem jhr a to sice ohledně zakončení filmu kdy rozhodně souhlasím, že by nebylo na škodu kdyby to aspoň vygradovalo do nějakýho pořádnýho masakru a srát na uvěřitelnost. Bohužel konec je takovej komorní a nijakej jako celej tenhle film. Takže vyloženě špatný to není, ale dobrý taky ne, takže to tentokrát vidím na ten čistý průměr.50%(15.5.2014)

  • D.Moore
    ***

    Člověk by od 2,5hodinového filmu čekal, že bude mít dost prostoru pro to, aby diváka nakonec uspokojil solidně a smysluplně vystavěným finále s uzavřenými příběhy všech (či alespoň většiny) postav. Bohužel. V tomto Pouta zklamala na celé čáře. A je to velká škoda - obzvlášť s ohledem na herecké výkony, kterými Špačkův snímek disponuje (skvělý Ondřej Malý, žalostně, nehorázně nevyužitý Oldřich Kaiser a další). Děkuji uživatelce Ducharme za její komentář, který říká prakticky všechno, co má, a s nímž stoprocentně souhlasím, ačkoliv Poutům dávám jednu hvězdu navíc. 345!(25.4.2011)

  • HoneyBunny
    ****

    V posledních dvaceti letech jsme si zvykli, že hra s psychologií v českých filmech moc nefunguje. Když měli herci říkat "miluju tě", "nenávidím tě" nebo prosté "jdi do hajzlu", tak to buď vzbuzovalo úsměv, nebo to bylo trapné. Jako by režisérům bylo trapné v českém prostředí přenášet na plátno "velké" city. Pouta tohle prokletí prolomila a jako psychologický thriller fungují na jedničku. Většinou neznámí herci jsou do posledního perfektní a Ondřej Malý v hlavní roli dokonce předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů v porevolučních filmech. Jeho hrdina Antonín je v podstatě záporák, ale jeho chování je v každé chvíli pochopitelné (nikoli ospravedlnitelné). Vůbec celé prostředí komunistického Československa a praktik StB je tu ukázané velmi přesně a efektně. Určitě nejsem jediná, kdo bude Pouta přirovnávat k Životy těch druhých, ale tenhle příběh je ještě mrazivější a má méně pozlátka. Škoda je jen dvou věcí - scénář je chvílemi až moc samožersky filozofický (vzpomeňte si na slogan na plakátě k filmu) a závěr jaksi nemá silnou pointu, na kterou se celou dobu těšíme. Ale je skvělé vidět, že se české filmy znovu vracejí na evropskou úroveň.(23.1.2010)

  • hirnlego
    *****

    Velmi slibné zjevení na poli českého filmu několika (deseti?) posledních let (Protektor? pche). Scénář i režie, všechno v cajku, Martin Finger očekávatelně výtečný (koneckonců, v Prakomdiv uměl naživo vždy velmi slušné "komedie"), zbytek ansámblu krásně přirozený a uvěřitelný. Ovšem mně nepříliš známý Ondřej Malý vskutku neskutečně překvapivý - minutu od minuty jsem pod charismatickým vedením tohohle šlachovitého skřítka s pichlavým pohledem vlhla víc a víc. Úkolem role "největší zrůdy" filmu bylo přikovat diváka do sedačky a vzbudit v něm emoce, což splnil absolutně dokonale - druh vyvolaných emocí je však už na povaze každého zvlášť. Tleskám a mhouřím oči nad těmi několika malými hloupostmi snímku, které bych bez jeho přítomnosti nejspíš nepřenesla přes srdce tak snadno. Body navíc za skvělou hudbu/zvuk. (4,5* + je to čes-ký)(24.2.2010)

  • FlyBoy
    ****

    Bol som spútaný, koncertom Malého, odhodlanosťou Špačka, netypizovanosťou Štindla. Nominácie na Českého Leva maximálne kvitujem, psychologický diktát v ktorom ústredná postava využíva kombináciu mimík, gest a taktík tých najvychytralejších hajzlíkov pod slnkom ako Terence McDonagh, Hans Landa či Daniel Plainview nemôže jednoducho sklamať. Nevynimajúc osobný vklad Ondreja z ktorého priam mrazí a profil prepnutého fízla vkusne dokresľuje. Konzekventné kulisy, neopočúvaná jednotaktová klincovačka aneb nevrlý glitch a pikantný kamerový fetiš. Rozbor (post)normalizačného obdobia sme tu mali už nespočetne krát, lenže len máloktorý z nich bol tak rigorózny, skľučujúci či tiesnivo varovný. Niektorí sa oháňajú, že chýbajú motivácie, konzistencia, prekáža kalkul, neodôvodnenosť, zabudli však dodať: "rovnako ako vo vtedajšom režime." Milí zlatí priemer to rozhodne není.(1.3.2011)

  • - Radim Špaček je držitelem Plyšového lva za experimentální film Rychlé pohyby očí (1998) a zároveň Českého lva za nejlepší film roku Pouta (2010). (panmroz)

  • - Scénář filmu vznikal během osmi let, první verze začal scenárista a filmový publicista Ondřej Štindl psát koncem roku 2001. (Ded@M@tes)

  • - V interview s disidentským spisovatelem je řeč o scifi románu, v němž si postavy prokazují důvěru tím, že jedna z nich dostane nůž a všichni ostatní v téže místnosti usnou. Jde o román Kallocain od Karin Boyeové z roku 1940. (gjjm)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace