Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Československo, rok 1982. Tomáše zmáhá únava. V odporu proti režimu již nenachází žádný praktický význam, nevidí možnost „vítězství“ a s ním související osobní perspektivu. Dobové poměry navíc žádný nový začátek neumožňují – kromě emigrace. Únik hledá v mimomanželském vztahu s Klárou. Antonín, příslušník tajné policie, se od svého informátora a Tomášova přítele Pavla o nevěře dozvídá. Kláru sleduje. Jeho zájem o ni je však víc než profesionální. Vidí v ní člověka, který by ho mohl zachránit. Možná jeho posedlost jen potřebovala důvod naplno propuknout. Antonínova sebedestrukce, Pavlova zbabělost a Tomášova pasivita tak vytvářejí soukolí zrady, manipulace a pokřiveného vzdoru, který všechny protagonisty nakonec rozdrtí. Pouta jsou thriller s temným příběhem a nepředvídatelně jednajícím hrdinou, prostoupený pocitem ohrožení, strhující a napínavý. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (686)

HoneyBunny 

všechny recenze uživatele

V posledních dvaceti letech jsme si zvykli, že hra s psychologií v českých filmech moc nefunguje. Když měli herci říkat "miluju tě", "nenávidím tě" nebo prosté "jdi do hajzlu", tak to buď vzbuzovalo úsměv, nebo to bylo trapné. Jako by režisérům bylo trapné v českém prostředí přenášet na plátno "velké" city. Pouta tohle prokletí prolomila a jako psychologický thriller fungují na jedničku. Většinou neznámí herci jsou do posledního perfektní a Ondřej Malý v hlavní roli dokonce předvádí jeden z nejlepších hereckých výkonů v porevolučních filmech. Jeho hrdina Antonín je v podstatě záporák, ale jeho chování je v každé chvíli pochopitelné (nikoli ospravedlnitelné). Vůbec celé prostředí komunistického Československa a praktik StB je tu ukázané velmi přesně a efektně. Určitě nejsem jediná, kdo bude Pouta přirovnávat k Životy těch druhých, ale tenhle příběh je ještě mrazivější a má méně pozlátka. Škoda je jen dvou věcí - scénář je chvílemi až moc samožersky filozofický (vzpomeňte si na slogan na plakátě k filmu) a závěr jaksi nemá silnou pointu, na kterou se celou dobu těšíme. Ale je skvělé vidět, že se české filmy znovu vracejí na evropskou úroveň. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Pouta hledají. Hledají své téma, hlavní postavu, rovnováhu mezi cool thrillerem se vztahem k černému humoru a seriózním psychologickým dramatem. Hledání je současně tím, oč ve filmu samém běží. Vždyť i kamera, zprvu zaměstnaná sledováním telefonující dívky, v úvodu „najde“ Kláru a začne sledovat její příběh a příběhy s tím jejím související. Náhodnost této volby je první indicií prozrazující, jak nadčasová Pouta chtějí být. Přímá vazba na konkrétní historické události chybí, město nemá jméno, je to anonymní betonové peklo, které marně hledá svou tvář. Rusnák chce zas najít, čím by zaplnil prázdnotu vzniklou z nemožnosti seberealizace srkze řešení zločinů (které jsou vykonstruované). Jeho neomezená moc ho ničí, protože mu k ničemu není. Navzdory řadě nedostatků – příliš brzké utnutí některých dobře rozjetých scén a roztahanost scén jiných, občasná knižnost dialogů, rušivé použití písně během milostné scény – považuji Pouta za nejlepší český film uplynulé dekády. Nelze je napěchovat do žádné škatulky, nechtějí se líbit, nerozžvýkávají již stokrát pozřené, neprozrazují všechna svá tajemství (např. hořící popelnice jsou inspirovány Štindlovým mládežnickým chuligánstvím). A mají Ondřeje Malého, kterého potkat po setmění v zastrčené uličce, neprodleně emigruji do hodně vzdálených končin. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, Arbiter, Haluzz, Kanaďan, marvan, HrrrOch, panmroz, elgreco ()

Reklama

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Radim Špaček je mi nesympatický od doby, kdy v TV vyjadřoval svůj názor na Otakara Vávru a hovořil, že si myslí, že je to "přeceňovaný režisér, který snad to jediné, co dokázal nejlépe natočit a čím se vlastně proslavil, je Kladivo na čarodějnice." Každopádně uznávám, že jakkoli mi může být osobnost nějakého tvůrce nesympatická či nepříjemná, tak jejich filmy jsou často naprosto precizní, vysoce profesionální a na jejich zpracování či výkonech hereckého obsazení jde vidět zapálený a rázný přístup a cílevědomé řízení. Taková přesně jsou Pouta. Pan režisér obsadil většinu neznámých herců a myslím, že udělal výborně. Kromě excelujícího Ondřeje Malého, který je "menší" kopií Karla Rodena, mě nejvíce zaujala krásná zrzka v podání Kristíny Farkašové. Na současnou českou tvorbu rozhodně snímek, který svým zpracováním, tématikou, obsáhlým příběhem i psychologickou hloubkou rozhodně vyčnívá a zaslouží si diváckou pozornost. Do Pout byla vynaložena velká snaha a jde to poznat. Jsou pevná, nezlomná, a také dokážou člověka přivést až na kraj... ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

Iritující svou explikativností (řekne se vše, co se musí; ukáže se vše, co se ukázat má - a nic navíc) aneb rádobynekompromisní film pro komformisty, kteří jsou neradi vytrháváni z konceptu, ale rádi žasnou nad tu pozornost odvádějící kompozici a tam zase drsnosti v mezích českého filmu. Nevzpomínám si, kdy mě nějaký český snímek natolik krkal tím, že se vždy uchýlil k té nejjednodušší variantě, a tak - postava má lepší náladu, oblečeme ji do teplejších barev; postava má psychické problémy, zvýrazníme ruchovou stopu. To vám fakt všem stačí, že film nemá retro háv a není tragikomedie, už nesejde na motivovanosti postav a kauzálních vazbách mezi scénami, laciné efektnosti? Kde kdo vzal ten nesmysl o drsné postavě, když jde o dalšího chcípáčka (bacinká se do hlavinky o umyvadlo a hrábne mu, dýchá do pytlíku a na konci přebrodí řeku, protože na druhé straně je koncert WWW), jehož vývoj je navíc zcela nekonzistentní a jako hajzl se chová jenom v případě, když to filmu potřebuje? Jo, a proč jedna postava nosí u sebe celou dobu sprej? Aha, aby mohla něco v závěru nasprejovat na zeď ložnice druhé. A takhle vykonstruované a při zamyšlení nefunkční je v té přeceňované a nesoudržné artistní nudě vše. Přitom to není vůbec drsné a nesmlouvané, právě naopak - sex zůstává v elipsách, když dojde k násilí, tak to je buď skryto ve tmě a pro odlehčení zakončeno rádobyvtipnou hláškou ("Ukaž občanku, sračko!"), nebo je patrná neskutečnost (pálení cigaretou). Na ten opravdu účtující český biják stále čekám. ()

gogo76 

všechny recenze uživatele

Už dlho si nepamätám český/slovenský film s tak dlhou stopážou a rovnako dlho si nepamätám, kedy naposledy nechali tvorcovia rozprávať slovenského herca v rodnom jazyku. Samozrejme to isté platí i pri obsadení českých hercov v slovenských filmoch. Je to správne, pretože Slovákov žijúcich v Čechách a Čechov žijúcich na Slovensku sú desaťtisíce. Utiahnuť takmer dva a pol hodinový film sa napriek tomu podarilo so cťou. Akonáhle sa Ondřej Malý zohne nad páskový magneťák, automaticky nás napadne porovnanie s oscarovým nemeckým filmom Životy tých druhých. Až k takým kvalitám to R. Špaček nedotiahol, ale aj tak sa jedná o jeden z najlepších filmov z našich končín za posledné roky. Fantastické herecké výkony predvádzajú mnohé, pre poniektorých nové tváre českého i slovenského filmu. O.Malý stvárnil eštebáka, ktorému začína hrabať, veľmi vierohodne a v mnohých polohách a gestách mi pripomínal K. Rodena. Jeho protipólom je skvelý L. Latinák, umiernenejší eštebák, ktorý je vtipný a nedovolí nikomu šahať na Ringa a Olympic. Rovnako výborná je Farkašová, ale i manželka nepohodlného občana, ktorá "odhalí" neveru a divák zlízne odmenu v podarenej scéne v kuchyni za stolom s nevhodným podnázvom "promiň". Film má celkovo pozerateľný look i hudbu, ktorá je pridaná s citom a s ohľadom na to, aby čo najlepšie pomohla danej scéne vyniknúť. Chýbalo mi pár scén, kde by posadnutosť eštebáka mladou slečnou bola viac podchytená, pretože záver v jazere potom nevyznel až tak vierohodne. PS: Neviete v ktorom lese ostal pripútaný Latinák? Už musí byť hladný...80% ()

Galerie (46)

Zajímavosti (18)

  • V čase 01:43:00 použije Antonín (Ondřej Malý) igelitovou tašku s propagačním potiskem ke 40. výročí podniku Botas (nepochybně autentická rekvizita), které vychází na rok 1989, což je v rozporu s proklamovaným situováním děje do roku 1982. Při běžném sledování si divák ale všimne jen číslic, přičemž takové výtvarně provedené číslice odkazující k nejrůznějším výročím byly v těch dobách běžným jevem. (Adam Bernau)
  • V interview s disidentským spisovatelem je řeč o scifi románu, v němž si postavy prokazují důvěru tím, že jedna z nich dostane nůž a všichni ostatní v téže místnosti usnou. Jde o román Kallocain od Karin Boyeové z roku 1940. (gjjm)
  • Film získal Českého lva 2010 za nejlepší film, Ondřej Malý zvítězil v kategorii Nejlepší mužský výkon v hlavní roli. (M.B)

Související novinky

Reklama

Reklama