poster

Sedím na konári a je mi dobre

  • anglický

    Sitting on a Branch, Enjoying Myself

    (festivalový název)

Drama / Komedie / Poetický

Československo / Západní Německo, 1989, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Hwaelos
    *****

    Miluju filmy, které jsou nejednoznačné vyzněním, míchají tragiku i smutnou komiku. Nedávno se mi poštěstilo vidět Bruggy, které jsou přesně tímto typem filmu a hle, brzy poté i Konár. Tlesk tlesk. A tlesk tlesk tlesk pro Polívku, který na jednom z mála podobných příkladů dokazuje, jak skvělým hercem je.(12.11.2008)

  • boogieman
    *****

    uzasne zachytenie zivota dvoch tragikomickych postav, poplatne jakubiskovmu stylu z konca sesdesiatych rokov.... v porovnani s vtacikmi, sirotami a blaznami tu najdeme mnoho podobnosti, iba celkove vyznenie nie je az tak dezolatne a beznadejne, ba naopak - vykuzli usmev na tvari a pohladi po dusi.Skvela mizanscena, nezna a nenutena komika, prirodzene herecke vykony a skvele zuctovanie s jakubiskovou komunistickou minulostou sa tiez pocita.... keby juraj neostal pri zopar fantastickych filmoch a cele jeho dielo by bolo vyrovnanejsie, mohli sme sa radovat ze tu zije jedna z velkych osobnosti svetoveho filmu. I tak vsak mozeme byt pysny, i ked uz to akosi nie je to co to byvalo...(11.10.2011)

  • genetique
    ****

    Aj keď nesie Jakubiskov film ľahký názov a aj veľa scén pôsobí úsmevne, jeho dej a niektoré časti, so záverom nevynímajúc, majú hlboké cítenie s krásnou poetikou. Jakubiskov štýl je síce ešte držaný ako-tak na uzde, no povedal by som, že práve ten dodal filmu to čaro. Dokonca aj na tých miestach, v ktorých by to iní len zrutinovali. No a Polívka bol bez chyby, Pavelka dokonca trošku zaostával, no stále s výkonom hodným herca. Každopádne, záver trošku dosť nezvládnutý a vedel by som si predstaviť, aby táto dvojica využila svoje role v trošku inom, menej komplikovanom príbehu. Zbytočne. 75%.(2.5.2008)

  • Marigold
    *****

    Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho zjistit, jak dobrý film tohle je. Nicméně, stalo se a na několikátý pokus Jakubiskův příběh dokonale zafungoval. Pokud si odmyslím zvláštní umělost zvukové stopy (zjevně vzniklou post-synchronem) a Markétu Hrubešovou, za kterou hraje leda její slovansky klenutá postava, je Sedím na konári brilantní a kompozičně doladěné poselství o několika osudech na plátně bouřlivé doby. Jakubisko dokáže bez zbytečné okázalosti pouhým náznakem ztvárnit děsivé paradoxy stalinismu, ale i podat osudy hrdinů se vší civilností a tragikou každodennosti. Připomene tak Unaveni sluncem Nikity Michalkova, i tam poklidná rovina osobní ostře kontrastuje s hlomozící mašinérií doby. Jakubisko natočil film dojemný, uvěřitelný a v nejlepším slova smyslu tragický.(28.10.2007)

  • vypravěč
    *

    Jakubiskovým sebenalezením (či spíše odvážným přiznáním se k jinakosti) ve Zbězích a poutnících začíná i jeho problematická (spíše než problematizující) reflexe dějin a role jednotlivce v nich. Laciná panoptikálnost, hrubé (fotografické) zrno, které skryje mnohou nedbalost a neschopnost, hereckou, režisérskou, kameramanskou i hudební, umožňuje velkoryse znázornit dějinné vlny, nezávislé na jednotlivci, mletému zrnu, z něhož se nic nového nezrodí, ale jehož vznícením se nasytí čas, ale také brání vhledu k vlastnímu semeni, z něhož lidský život vyrůstá. Jakýsi strach z psychologizace, psychologie jako toho „čehosi“ nehmotného, nezemského (a pro některé, snad i pro Jakubiska samého, mimozemského) a tedy i tabuizovaného, zde vystavuje lidskou duši výlučně ve chvílích krajního zvýznamnění se - jako by nebyla přítomná jindy, než ve okamžicích krajního subjektivismu, v momentech, kdy se zažité navrací tak nezastavitelně, že z jeho trosek vytryskne ten skutečně pravý obraz, nezávislý na konvenčním postřehování dat. Svět, který Jakubisko buduje, se tak podobá mučírně, která poměřuje odolnost individuí době a přitom svým lhostejným, zdánlivě objektivním, hlediskem pomíjí diváka, jenž se snadno ztotožní s vyprávějícím zbožštěným historikem a může svrchovaně – a neoduševněn i beztrestně – soudit. Čím jsou dílčí zobrazení niterných v/ý/stupů, vždy sporadické, jakoby nahodilé, přesvědčivější a silnější, tím hlouběji ode dna nabírá dějinná vlna, aby se rozlila i řečišti těch nejnepatrnějších vlásečnic. A to je snad ještě surovější postup, než jakým byl útok na city diváků „novovlnným“ (!) bezradným, ba níže než hovadským, zabíjením zvířat a estétskou simulací krutostí v prvním zmíněném nepodarku, ve Zbězích a poutnících. Plachý „okamih“ komunistického násilí při zatýkání obou „otckov“ se v dané optice jeví být jen okázalou maskou dějinné slepoty, ospravedlněním jediné, jedinečné viny, kterou nikdo krom režiséra nezná a kterou přitom znají všichni. Jakubisko ex machina. podvod (s malým p).(24.2.2017)

  • - Pôvodný názov filmu bol Visím na konári a je mi dobre. Odkazoval na popravovanie nevinných ľudí počas stalinistického režimu, cez schvaľovacie orgány však neprešiel. (Raccoon.city)

  • - Markéta Hrubešová (Ester) bola vo filme predabovaná Zuzanou Tlučkovou. (Raccoon.city)

  • - V dave po oslavách 1. mája sa na dve sekundy zjaví človek točiaci VHS videokamerou ostatných komparzistov. (BlueNeon81)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace