Reklama

Reklama

Jeden z nejlepších filmů Juraje Jakubiska vypráví jednoduchý a zároveň spletitý příběh dvou válečných navrátilců Pepeho a Prengela (Bolek Polívka a Ondřej Pavelka), kteří se náhodou potkají a od té chvíle jsou jejich osudy pevně propojené. Oba společně najdou poklad, usadí se v opuštěné židovské pekárně a začnou péct chleba. Společnou láskou se jim stane tajemná dívka Ester (Markéta Hrubešová), která se tu jednoho dne objeví. Dvojici svérázných hrdinů ovšem čekají ještě různé další peripetie jejich společného osudu. Kromě jiného se oba stanou tatínky jedné malé holčičky. Na dveře však klepou padesátá léta a ne všechno bude veselé. Právě naopak. Jak se však nakonec ukáže, radost a chuť do života nakonec vždy překoná všechno. Film, v němž se zcela v intencích režisérovy poetiky proplétají historická fakta s fantazií a hrou, nahlížené výtvarnou kamerou Laca Krause, natočil Juraj Jakubisko v roce 1989 v koprodukci s NSR a s výraznou účastí českých herců. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (167)

T2 

všechny recenze uživatele

Príbeh je celkom zaujímavo podfarbení, má svoju dejovú ľahkosť, dobrých hercov čo príbeh v niektorých slabších vetvách povytiahnú a z prevažne jednotvárneho príbehu vykresajú príjemnú poetickú komédiu, svoje tu spraví vykreslenie doby začínajúceho socializmu a regresie, dotvorí to pozadie príbehu a urobí z neho pri blížiacom sa závere menšiu drámu z niekoľkými silnými momentkami. Jakubisko film solídne zvládol, bez toho aby to nejak zbytočne preplácal. /70%/ ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Jakubiskovo poetické podobenství o středoevropském prostoru a fresce přelomových událostí, které nemilosrdně smetou lecjaký lidský život... V linii vymezené tématem arizace židovského majetku v Kádárově a Klosově Obchodu na korze a tříbení charakterů pod tlakem nemilosrdné doby stalinismu v Jasného Všech dobrých rodácích se prolíná Sedím na konári a je mi dobre - přenádherný a hluboký film (jen nechápu, jak tenhle snímek mohl Jakubisko realizovat v roce 1989, jak mu tenhle námět a scénář někdo mohl schválit...) Jakubisko postavil proti sobě dva charakterové kontrapunkty - bezstarostný kosmopolita bývalý klaun Pepe a rurálně a křesťansky zemitý a s rodnou hroudou propojený Prengel (skvělí Bolek Polívka a Ondřej Pavelka). Oba svede dohromady náhoda a oba díky náhodě spojí osudové pouto - nález židovského zlata. Tenhle nález má skutečně tragický rozměr a připomíná osudovost každého lidského jednání, stejně jako je osudovost či metafyzický dopad signalizován čekající německou minou... Jakubisko záměrně příběh zasadil do přelomové doby - vykolejení civilizace následky války, doba, kdy filozofové prohlašují, že Bůh zemřel v Osvětimi, básníci odmítají psát básně a přeživší vězni si přestávají psát svá jména s počátečními velkými písmeny... Z tohoto pekla vychází ústřední dvojice a záhy začíná podléhat iluzi, že je možné znovu ŽÍT. Zjevuje se jí totiž anděl, domnělá dívka Ester. Symbolická ženská postava, a to nejen svým metafyzickým rozměrem, ale především osudem za války. Strašlivé stigma válečné kurtizány (coby memento mori později doslovně zpracované v působivém románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči), strašlivá psychická mokvající rána v duši, stigma dívky, která svůj život musela vykoupit svým tělem a sebeúctou... Dějová konstrukce nemilosrdně boří ideál a naději oné trojice, že místní židovská pekárna by mohla stát ostrůvkem štěstí a svobody a místem úniku před okolní bouří doby. Uniknout nelze. Nelze si beztrestně zahrávat s absurdním kolem dějin (válka, banderovci, stalinismus - v mnohém symbolizovaný, ač lehce schematický, osud učitele-partyzána-komunistického bosse-politického vězně...), jednou dojede i na tu nejzastrčenější samotu... Přesto má film i hlubokou metafyzickou rovinu připomínající v mnohém opus magnum Wima Wenderse. Místa, která nemají spojení s okolím pozemskou cestou, spojuje nebe... Hluboké vnitřní pouto mezi Pepem, Prengelem a Ester. Hluboké a nepřerušitelné pouto mezi násilím rozdělenými otci a dcerou... Víra ve shledání... Víte, co říkal starý Berousek: Možná, že právě pro tuhle chvíli jsme přišli na svět... ()

Reklama

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Juraj Jakubisko .. Zrovna dvakrát se mi nelíbí typická Jakubiskova výtvarná stylizace, ale tady zas až tolik nevadila. Příběh byl mnohem poutavější a překryl i tento neduh. Poválečný zmatek, nástup socialismu a tím vším proplouvají dva kamarádi, které dohromady svedla náhoda. Překrásné podobenství z tak podivné doby. V mnoha směrech zajímavé, hořce vtipné, zkrátka reálné. Přesná role pro Boleslava Polívku. 90%. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho zjistit, jak dobrý film tohle je. Nicméně, stalo se a na několikátý pokus Jakubiskův příběh dokonale zafungoval. Pokud si odmyslím zvláštní umělost zvukové stopy (zjevně vzniklou post-synchronem) a Markétu Hrubešovou, za kterou hraje leda její slovansky klenutá postava, je Sedím na konári brilantní a kompozičně doladěné poselství o několika osudech na plátně bouřlivé doby. Jakubisko dokáže bez zbytečné okázalosti pouhým náznakem ztvárnit děsivé paradoxy stalinismu, ale i podat osudy hrdinů se vší civilností a tragikou každodennosti. Připomene tak Unaveni sluncem Nikity Michalkova, i tam poklidná rovina osobní ostře kontrastuje s hlomozící mašinérií doby. Jakubisko natočil film dojemný, uvěřitelný a v nejlepším slova smyslu tragický. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Ten typ ukřičeného filmu, který bytostně nesnáším. Díky univerzálnímu tématu naštěstí o něco snesitelnější. Jakubisko se sebevědomě pustil do zpracováni zhruba dvou až tří desetiletí poválečné československé historie. Průvodci jsou dva váleční navrátilci, kteří si prošli koncentračními tábory („nějak mi to číslo bledne“) a věří v perspektivní budoucnost v rodícím se socialistickém státě. Jenže život je mrcha a komunisti jsou svině, takže vyhlídky na prosperující pekárnu a idylické chvilky strávené po boku vnadné rusovlasé dívky záhy blednou. Hereckému obsazení suverénně vévodí Boleslav Polívka ve své životní roli. Tragický i komický, dojemný i úsměvný, falešný i upřímný, vždy nad věcí (Stano v ROMingu byl jenom nepodařeným destilátem téhož). Výkon Ondřeje Pavelky nepěkně poznamenaly postsynchrony, je tudíž jaksi umělý, nepřirozený. Bohužel, ani jeden z hlavních hrdinů mi nedokázal přirůst k srdci a jejich osudy mě nechávaly zcela chladným. Ne již tak Deana Horváthová coby ztělesnění všeho zlého na vyhroceném levičátství. Z její „uvědomělé soudružky“, osoby chorobně zaujaté vidinou lepších zítřků, jde mráz po zádech. Jalový výkon Markéty Hrubešové snad ani nemá smysl komentovat. Poměrně dlouhý film, navíc bez jasné představy, chce-li být spíše tragédii či komedii, dokázal Jakubisko s přehledem ukočírovat do koukatelné podoby. Mohl by sloužit jako vzorový příklad práce se symboly (nastražená mina, židovské zlato), jejichž význam je zvyšován neustálým opakováním a které vyústí v nečekanou pointu. V mnoha okamžicích bylo potěšením Sedím na konári a je mi dobre sledovat. Především v těch, kdy je film oddaně věrný svému titulu, případně dosahuje trpce úsměvného efektu nenápadným komentováním absurdity politické situace („slaďučký Stalin“). Ale že by se všechny klady dokázaly spojit do konzistentního kusu čehosi chutného a po požití vyvolávajícího silné emoce – bohužel nikoliv. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, genetique, JohnFarst ()

Galerie (21)

Zajímavosti (19)

  • Juraj Jakubisko popisuje film ako najväčšiu schizofréniu: "Opisujem seba v dvoch polohách. Jedna postava je Prengel (Ondřej Pavelka), typický dedinský chlapec, ktorý seje, orie, kosí a pečie chlieb. Teda ten, kým som mohol byť, keby som bol zostal v Kojšove. Druhý je komediant Pepe, postava Bolka Polívku, a to som vlastne tiež ja ako komediant, niekto, ktorý stále niečo vymýšľa... Je to pre mňa konfrontácia toho, čím som mohol byť a čím som sa stal." (Raccoon.city)
  • Podľa pôvodného scenára mal komediant Pepe (Bolek Polívka) a vojak Prengel (Ondřej Pavelka) riadiť nemecký obrnený kolopásový transportér Hackl. Originál mal vpredu pancier a na hercov by vôbec nebolo vidieť. Preto bol pre potreby filmu upravený český transportér z roku 1954, ktorému odrezali strechu a predný pancier nahradili sklom. (Raccoon.city)

Související novinky

Filmová ocenění benátského festivalu

Filmová ocenění benátského festivalu

26.04.2017

Nejstarší filmový festival a jeho ocenění je nyní už i na ČSFD. Festival v Benátkách patří mezi tzv. "Velkou trojku", kterou tvoří festivaly v Benátkách, Cannes a Berlíně. Založen byl už v roce 1932…

Reklama

Reklama