poster

Sedím na konári a je mi dobre

  • anglický

    Sitting on a Branch, Enjoying Myself

    (festivalový název)

Drama / Komedie / Poetický

Československo / Západní Německo, 1989, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Khalesi
    *****

    Jakubisko je geniálny, skvelo vyberá námety, hercov aj prostredie. Vytvára dokonalo snovú atmosféru, akoby z iného sveta a čo sa týka hlášok-ja som viac než spokojná. Je to slovenská klasika, beriem ho tak aj keď je koprodukčný, ako veľa Jakubiskových snímkov. Tento je jeden z mnoha, ktoré milujem:)(2.7.2014)

  • Radek99
    *****

    Jakubiskovo poetické podobenství o středoevropském prostoru a fresce přelomových událostí, které nemilosrdně smetou lecjaký lidský život... V linii vymezené tématem arizace židovského majetku v Kádárově a Klosově Obchodu na korze a tříbení charakterů pod tlakem nemilosrdné doby stalinismu v Jasného Všech dobrých rodácích se prolíná Sedím na konári a je mi dobre - přenádherný a hluboký film (jen nechápu, jak tenhle snímek mohl Jakubisko realizovat v roce 1989, jak mu tenhle námět a scénář někdo mohl schválit...) Jakubisko postavil proti sobě dva charakterové kontrapunkty - bezstarostný kosmopolita bývalý klaun Pepe a rurálně a křesťansky zemitý a s rodnou hroudou propojený Prengel (skvělí Bolek Polívka a Ondřej Pavelka). Oba svede dohromady náhoda a oba díky náhodě spojí osudové pouto - nález židovského zlata. Tenhle nález má skutečně tragický rozměr a připomíná osudovost každého lidského jednání, stejně jako je osudovost či metafyzický dopad signalizován čekající německou minou... Jakubisko záměrně příběh zasadil do přelomové doby - vykolejení civilizace následky války, doba, kdy filozofové prohlašují, že Bůh zemřel v Osvětimi, básníci odmítají psát básně a přeživší vězni si přestávají psát svá jména s počátečními velkými písmeny... Z tohoto pekla vychází ústřední dvojice a záhy začíná podléhat iluzi, že je možné znovu ŽÍT. Zjevuje se jí totiž anděl, domnělá dívka Ester. Symbolická ženská postava, a to nejen svým metafyzickým rozměrem, ale především osudem za války. Strašlivé stigma válečné kurtizány (coby memento mori později doslovně zpracované v působivém románu Arnošta Lustiga Krásné zelené oči), strašlivá psychická mokvající rána v duši, stigma dívky, která svůj život musela vykoupit svým tělem a sebeúctou... Dějová konstrukce nemilosrdně boří ideál a naději oné trojice, že místní židovská pekárna by mohla stát ostrůvkem štěstí a svobody a místem úniku před okolní bouří doby. Uniknout nelze. Nelze si beztrestně zahrávat s absurdním kolem dějin (válka, banderovci, stalinismus - v mnohém symbolizovaný, ač lehce schematický, osud učitele-partyzána-komunistického bosse-politického vězně...), jednou dojede i na tu nejzastrčenější samotu... Přesto má film i hlubokou metafyzickou rovinu připomínající v mnohém opus magnum Wima Wenderse. Místa, která nemají spojení s okolím pozemskou cestou, spojuje nebe... Hluboké vnitřní pouto mezi Pepem, Prengelem a Ester. Hluboké a nepřerušitelné pouto mezi násilím rozdělenými otci a dcerou... Víra ve shledání... Víte, co říkal starý Berousek: Možná, že právě pro tuhle chvíli jsme přišli na svět...(28.10.2007)

  • LeoH
    *****

    V létě '89 pro nás tehdejší dvacátníky jeden z nadějných signálů, že ledy tají, že se zase může o nedávných dějinách říkat o něco víc pravdy, kterou jsme tušili za tou oficiální a takto vyslovenou nadšeně hltali. Plus emocionální zásah na komoru. Jakubisko projednou dal celou svou poetiku a filmařskou rafinovanost plně do služeb neelitního, všelidsky sdělného vyprávění, ba i ten Bolek je tu tak báječný hlavně proto, že je přes všechno bolkovské řádění neobvykle herecky pokorný, neuzurpuje si víc prostoru, než kolik jeho postavě patří. Vznikl film dýchající jak dějinami, tak i člověčí potřebou najít si v jejich neúprosném toku prostor pro žití vlastního jedinečného života, film sladký i hořký, vzdorný i smířlivý, jakých se v těch našich československých končinách za celou historii urodilo jenom pár.(16.11.2013)

  • Koryntos
    *****

    Výborný film, který jsem viděla kdysi dávno a nyní až teď, kdy jediné co jsem si z něj pamatovala byla Hrubešová na stromě. Kdybych nevěděla, že je to film od Jakubiska, tak bych to vůbec netipovala. Hrozně se mi líbí to surové zobrazení děje, které i přes ten chlad co z něho dýchá má stejně takovou něžnou poetiku. Navíc všechny hlavní postavy jsou vykresleny tak svérázně, že to krásně dokresluje celou mrazivou atmosféru. Kdo si zde stěžuje, že Hrubešová je nevýrazná projevem. No ono skoro němá postava, toho vážně moc nenakecá, náhodou byla tak krásně mimo, že jsem jí to věřila. Vlastně každá z postav i postaviček tohoto filmu byla až neskutečně uvěřitelná, od neukojené zhrzené kariéristky přes jednoduchého pošťáka toužícího po pokladu. Tak nějak je tu asi nejrealističtěji vykresleno jak se lidem pokřiví povaha v tak patové situaci jako je poválečné strádání.(2.4.2016)

  • standsiller
    ****

    Tmavá a pochmúrna atmosféra, ktorá je však na pravom mieste. Veľká dávka melanchólie a smútku popretkávaná svetlými momentami. Bolek sa tu nesmierne hodil. Nebol úplný šašo ( ale bývalý artista ) , nie ale v skutku toto mu sedelo, pretože všetkého bolo na neho napísané tak akurát. Dejovo to bolo dosť rozvláčne ale boli tam oporné body ktoré suma sumárum neboli tragické a ani zlé. Malo to svoje väčšie i menšie muchy , ale tie by sem neboli na mieste. V celku dosť obstojný film . Škoda že sa už nič aspoň podobne hodnotné netočí.(26.9.2012)

  • - Pôvodný názov filmu bol Visím na konári a je mi dobre. Odkazoval na popravovanie nevinných ľudí počas stalinistického režimu, cez schvaľovacie orgány však neprešiel. (Raccoon.city)

  • - Filmovalo se v Nejdku, Kladně, Březanech, Tisovci a Stupave. (M.B)

  • - Juraj Jakubisko popisuje film ako najväčšiu schizofréniu. Podľa jeho slov "Opisujem seba v dvoch polohách. Jedna postava je Prengel (Ondřej Pavelka), typický dedinský chlapec, ktorý seje, orie, kosí a pečie chlieb. Teda ten, kým som mohol byť, keby som bol zostal v Kojšove. Druhý je komediant Pepe, postava Bolka Polívku, a to som vlastne tiež ja ako komediant, niekto, ktorý stále niečo vymýšľa... Je to pre mňa konfrontácia toho, čím som mohol byť a čím som sa stal." (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace