poster

Sedím na konári a je mi dobre

  • anglický

    Sitting on a Branch, Enjoying Myself

    (festivalový název)

Drama / Komedie / Poetický

Československo / Západní Německo, 1989, 110 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Jakubisko
    ****

    LFŠ 2008 ... Film jsem sice viděl už dříve, ale uvědomil jsem si, že si z něj nepamatuji ani ono pověstné "ň". :) Tak jsem na něj šel znovu a hodnocení neměním. Jakubiskovi (tomu s klobúkem :)) se tentokrát perfektně vydařila výprava a celková plynulost děje, dialogy i humor, herci byli obsazeni výborně, Markéta byla sice místy toporná, ale fantasticky se doplňující mužské role vše vynahradily. Nutno však zmínit i negativy - závěr byl dle mě až nesmyslně natahovaný, vše mohlo skončit klidně o 20 minut dříve, navíc by se Jakubisko neměl bát více naznačovat, tento film totiž trpí takovým nešvarem - vše říká na plnou hubu. Až to je místy ubíjející. I tak je to ale film krásný.(21.8.2005)

  • topi
    *****

    Nejvyzrálejší Jakubiskovo epické dílo. Tento poetický opus začíná po skončení druhé světové války, kdy se za jistých okolností setkávají dvě zcela odlišné lidské povahy, které osud svedl dohromady a z nichž se stávají přátelé na život a na smrt. Protloukají se tímto epickým vyprávěním až do roku 1957 a vše se točí kolem zlata, které po válce našli a kolem tajemné dívky Ester, která přichází do jejich domu. Pro Boleslava Polívku to je jednoznačně životní role, jeho komediant Pepé Alberti posouvá snímek o třídu výš, jeho výroky, myšlenky a poznámky neustále chrlí v každém záběru. Krásná a podmanivá hudba jako by vypadla z pera Petra Hapky, ale znamenitě jeho styl napodobil Jiří Bulis. Normálně bych to vůbec nepoznal, kdyby nebyl v titulcích a byl bych skálopevně přesvědčen, že se jedná o další kouzlení Petra Hapky. Film jsem po delší době shlédnul na Čt 2 v HD rozlišení a úplně mě spadla čelist! Ty překrásné barvy a ostrost vyladila promítání k absolutnímu filmovému zážitku. Kdo tak ještě neviděl, opravdu vřele doporučuji! Jediné, co trošku kazí zážitek jsou postsynchrony, ale na to už jsem si u Jakubiskových filmů jakž takž zvykl.(1.5.2018)

  • ibeh
    ****

    Včera jsem si zase jednou připomněla v TV tento výborný film. Mám ráda Jakubiskovu poetiku a výtvarnost, ale v některých jeho jiných filmech je převálcována roztahaností děje a nejasností postav. V 80. letech byl Polívka mým velkým oblíbencem, zvláště na divadle, ale zde mu to také velmi sedlo. I ostatní herecké výkony byly výborné, plus muzika, výtvarnost a i zajímavý a dokonce napínavý děj. Z dalších Jakubiskových filmů mám ráda Perinbabu / hlavní role výborná G. Masina / a Tisícročnú včelu.(30.4.2013)

  • tranquill
    ****

    Překvapilo mne, že se takový film mohl natáčet, předpokládám, že se minimálně začalo natáčet před revolucí, přitom tam je přímá kritika na způsoby komunistických represí a to se netýká jen stalinisticého období... Jakubisko není můj šálek kávy, ale tato poetická až pitoreskní tragikomedie vede především hereckými výkony. Pohodový Pavelka, nevinná Hrubešová, fanatická Horváthová... a Bolek dává vzpomenout na Šaška a královnu svým až divadelním pojetím.(30.4.2013)

  • Marigold
    *****

    Nechápu, proč mi trvalo tak dlouho zjistit, jak dobrý film tohle je. Nicméně, stalo se a na několikátý pokus Jakubiskův příběh dokonale zafungoval. Pokud si odmyslím zvláštní umělost zvukové stopy (zjevně vzniklou post-synchronem) a Markétu Hrubešovou, za kterou hraje leda její slovansky klenutá postava, je Sedím na konári brilantní a kompozičně doladěné poselství o několika osudech na plátně bouřlivé doby. Jakubisko dokáže bez zbytečné okázalosti pouhým náznakem ztvárnit děsivé paradoxy stalinismu, ale i podat osudy hrdinů se vší civilností a tragikou každodennosti. Připomene tak Unaveni sluncem Nikity Michalkova, i tam poklidná rovina osobní ostře kontrastuje s hlomozící mašinérií doby. Jakubisko natočil film dojemný, uvěřitelný a v nejlepším slova smyslu tragický.(28.10.2007)

  • - Režisér Jakubisko pri jednom rozhovore spomína: "Keď mi zomrel otec, všetci plakali. Ja idem za rakvou, mám síce slzy v očiach, ale v duchu sa usmievam.... Teraz môžem vo filme odvážnejšie experimentovať i riskovať. Už som zodpovedný iba sám za seba. Podobne sa vyznáva postava komedianta v Sedím na konári: Keď mi zomrel otec, uľavilo sa mi. Nkdy mi nedovolil skákať na trapéze. Teraz už budem môcť, dostal som krídla." (Raccoon.city)

  • - Filmovalo se v Nejdku, Kladně, Březanech, Tisovci a Stupave. (M.B)

  • - Pôvodný názov filmu bol Visím na konári a je mi dobre. Odkazoval na popravovanie nevinných ľudí počas stalinistického režimu, cez schvaľovacie orgány však neprešiel. (Raccoon.city)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace