Outrage: Saišúšó
Outrage Coda
Outrage Coda
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Keiiči SuzukiHrají:
Takeši Kitano, Tošijuki Nišida, Sansei Šiomi, Ken Micuiši, Jutaka Macušige, Ikudži Nakamura, Hakurjú, Tacuo Nadaka, Taizó Harada, Hirojuki Ikeuči, Ren Ósugi (více)Obsahy(1)
Thriller "Finální ukrutnost" je posledním dílem „Outrage“ trilogie režiséra Takešiho Kitana, která se odehrává v prostředí japonského podsvětí, kde probíhá boj o moc nad spojenými klany plný divokých přestřelek, hořících restaurací a těl po krk zakopaných na rušné silnici. Pět let poté, co přežil totální válku mezi zločineckými rodinami Sanno a Hanabishi, pracuje bývalý šéf jakuzy Otomo v Jižní Koreji pro pana Changa, proslulého vyjednavače, jehož vliv sahá až do Japonska. Relativně bezvýznamná událost vede k nárůstu napětí mezi společností Chang Enterprises a vzdáleným mocným Hanabishim. Sílící konflikt se vymkne kontrole a zažehne divoký boj o moc mezi nejvyššími představiteli klanu Hanabishi. Když se Changův život nakonec ocitne v ohrožení, oddaný člen jakuzy Otomo se vrací do Japonska, aby jednou provždy vyřídil staré účty. (Cinemax)
(více)Recenze (24)
Dvojka si ce navazuje na jedničku a evropský divák zvládající si pamatovat asijské obličeje dokonce pozná pár přeživších hrdinů z prvního dílu. Samozřejmě čas postoupil a tak všichni trochu zestárli. Yakuza ale dále vládně podvětí i se svými klany a rodinami. Starodávný zvyk řezat si prsty jako omluvu za cokoliv už nevyžaduje, nadále však netoleruje zradu nebo jakékoliv pochybení či urážku sousedních gangů. Tady to jsou Korejci. Přiznávám, že v jedničce jsem stíhal, ale tady jsem mírně tápal v tom všem kdo co a s kým. Bylo zajímavé sledovat jak z první urážky opět naroste vyvražďovací válka neuvěřitelných rozměrů jíž vévodí vskutku masové scéna v restauraci. Ať tak či tak, divák co neviděl jedničku ji v podstatě ani vidět nemusí. Za mně tohle bylo jen další stejně podané vyprávění jen s časovým odstupem a jinými mafiány. Opět jsem se spíše kochal luxusními interiéry a exteriéry japonských paláců všech těch předsedů a bratrů... S japonskými gangsterkami si teď asi dám na nějaký čas pokoj, celkem stačilo... Dávám za 3 pouta. * * * ()
Kitanův comeback se nekoná a pokud to byla rozlučka, tak se nepovedla. ()
Tak predsa sa mi podarilo bez výraznejšej ujmy na zdraví, absolvovať Kitanovu, naprosto frenetickú trilógiu Pobúrenie, aj s jej úplne záverečnou kapitolou, ktorá bola zo všetkých troch dielov, vari tou najslabšou, či povedzme zároveň i tou najrozpačitejšou, akú si vôbec dokážem predstaviť, skrátka, nevedel som sa dočkať toho, keď nastane definitívny koniec okolo protagonistu Otomoa v podaní Takešiho Kitana, z ktorého sa mimochodom, začala postupne vytvárať akási prehnaná 「karikatúra」, čo by som mohol rovnako prehlásiť aj o ďalších podivuhodných postavách, účinkujúcich v tejto mimoriadne『intrigovej ságe』, a so samými yakuzákmi na jej čele, pričom po dôkladnom uvážení, musím celkovo túto zložku podtrhnúť zrovna v tom zmysle, že by som sa jednoznačne bez nej celkovo『zaobišiel』, teda konkrétne v ponímaní ako celku, keďže na jednotlivých častiach som si začínal predovšetkým všímať ich klesajúcu tendenciu, čo napokon vyvrcholilo týmto scenáristickým (dejovým) gulášom, ktorý ma sprevádzal počas neuveriteľných 104 minút...! ()
Třetí a závěrečný díl už mě nepobavil tak dobře jako oba předchozí filmy. Mohla za to naprosto nevýrazná postava nového předsedy pana Nomury ale i výrazně slabší děj. Otomo san se po druhém dílu změnil v Johna Ramba (ano, obličej tomu mocně pomohl), takže se se svým jediným pomocníkem stává hrozbou pro celou Yakuzu- jaká změna proti jedničce, která se mi zdála být mnohem reálnější. ()
Oproti predchádzajúcim dvom dielom je to značný krok späť. A je to v zásade logické. Hybné figurky, ktoré spôsobili domino efekt zrád a intríg boli zničení koncom druhého dielu. Toto bolo len akési vyprázdňovanie ľudí, ktorých sme nepoznali z toho komplexnejšieho hľadiska a ktorý v zásade držali spolu viac ako tomu bolo u postáv z predchádzajúcich dielov. Otomo je stále majster hoci na jeho rezanicu musíme zase raz čakať. Zostáva ale z toho taká zvláštna pachuť nenaplnenosti čo ma trochu mrzí, lebo predchádzajúce dva dieli považujem v rámci žánru za skvelý zárez. Možno sa nevyplatilo to čakanie. Boh vie. Každopádne sa to skončilo a som zvedavý čo Kitano naservíruje nabudúce. ()
Tunajsie slabsie hodnotenia si vysvetlujem neznalostou predoslych dielov, ktore su nevyhnutne pre pochopenie vztahov medzi jednotlivymi klanmi yakuzy. Minimalne si pred trojkou pustite dvojku na ktoru trojka vyrazne nadväzuje. Tentokrat sa dej sustredi hlavne na boj o moc v klane Hanabishi, cim trochu pripomina superenie o moc v klane Sanno z jednotky. Ale je to podane serioznejsim stylom ako v dvojke. Do toho sa pripletu aj dalsie klany a Kitanova postava sa vrati z exilu, aby sa znova mstila a zaroven ukazala, ze je tym najtvrdsim yakuzakom, ktory nevaha kosit ostatnych po desiatkach. Zaujimavy je vyvoj ulohy policie v trilogii. V jednotke isla po ruke Yakuze, v dvojke sa snazila Yakuzu korigovat podla svojich zamerov a v trojke sa snazi par cestnych policajtov s Yakuzou bojovat. Dalej ma pobavil vyvoj vztahu medzi Otomom a Kimurom. V jednotke mu Otomo poreze tvar, v dvojke s nim spoji sily a v trojke msti jeho smrt. Celkovo mi tento diel pripada minimalne tak kvalitny ako dvojka, ale vzhladom na uzavretie celej serie je vysledny dojem o nieco silnejsi. Akurat na Kitanovi vidno, ze uz je stary a unaveny. Ako ultradrsny Yakuzak uz prestava pôsobit vierohodne a skoro pôsobi jak keby mal uz tejto tematiky plne zuby, cim mi vratane zaveru pripomenul film Sonatine. Tipujem, ze dalsi film s Yakuzackou tematikou uz nenatoci, aj ked tato seria by mohla kludne pokracovat aj bez neho. Dalsi vyvoj v klane Hanabishi by ma zaujimal. P.S: Hlasku: tva prdel spozna stredovek, konecne niekto trumfol aj s naslednou ukazkou. Kitano je uchyl. 7/10. ()
Takeshi zase kropí jak o život a takhle ho máme rádi. Naprostý souhlas s tou melancholií (inutihar). Vše má reálně možný mimotextový přesah. Kitano je osobnost hodná obdivu a všemožných analýz, kdy film jako takový bez exkursu mimo něj obecně nestačí pro plnohodnotnou škálu pocitů z něj. ()
Takže, Takeshi nakonec dotáhl svou yakuzáckou trilogii do konce a dopadlo to podle očekávání. Jde o pomalou, hloubkovou a podrobnou sondu do struktur japonského podsvětí. Kitano v celkových cca šesti hodinách hledá romantickou ideu oldschoolového gangstera a konfrontuje ji se světem kde řád, tradice a čest svádí marný boj s mocenskými ambicemi a až dětinskou arogancí. Skoro se zdá, že se zde Kitano vlastně loučí s klasickými yakuzáckými gangsterkami v podobném duchu jako se kdysi C. Eastwood v Nesmiřitelných loučil s klasickým wesernem. Vše je jakoby ztraceno. Pro tichého gangstera s chladnou hlavou a smyslem pro povinnost už není místo. Jeho vnitřní integrita je všem spíš na překážku (včetně jeho samotného, protože se stává snadným cílem manipulace). Z “rodin“ jsou firmy. Zbraně nahrazují lejstra a když už náhodou na zbraně dojde (a ono dojde protože jsou tu ty mocenské ambice) je to, z pohledu oldschool gangstera, často spíše ostudná přehlídka diletantství... Filmy samotné (nebudu se soustředit jen na Codu, protože celá trilogie tvoří homogenní celek a jednotlivé díly se od sebe formálně příliš neliší) jsou jednou velkou a lehce zlomyslnou pastí na diváka. Především na diváka západního, který je nemilosrdně vržen do složitého světa s desítkami charakterů jenž se fluidně přelévají na jednu, druhou či třetí stranu mnohovrstevnatého konfliktu. Pokud jde navíc o diváka s necvičeným okem, kterému všechny ty obličeje připadají stejné, musí jít automaticky o neukoukatelný zážitek. Další rafinovanou pastí je Kitanův typický a černočerný humor. Kdo nemá nakoukanou japonskou filmařinu (s Kitanem v čele) a očekává gangsterku vážnou jako hovno (nebo aspoň jako Kmotr) ten musí být minimálně v rozpacích když vidí jak Takeshi, s metronomickou přesností, vkládá své suché (někdo by řekl trapné) situační vtípky i do smtrelně vážných scén. To je ale celej on. Věčně lavírující mezi polohou badass gangstera a infantilního šaška... Podtrženo sečteno, je to jako celek dílo sice těžké, ale pro filmový svět nakonec asi stejně důležité jako stará série Yakuza papers. V motivech je to pořád ten Kitano jak ho známe, jen ve formě poetiku nahradil soustředěný drobnohled a srdcervoucího Hisaishiho decentní trumpety. ()
Spíše k průměru se propadající mafiánský film s několika skvěle drsnými scénami. ()
Takeši je prostě rebel. Polovina filmu jsou výhradně dialogy a je to sranda i pecka zároveň. Rafinovanosti postav se střídají s komičností jejich sprostoty. Pořád si nejsem jistý, jestli jsou Kitanovi filmy kritikou nebo obdivem, ale ve výsledku je mi to jedno. Ve Finální ukrutnosti mi trochu vadilo, že se jako Kitanův hrdina chová a prezentuje několik dalších postav. Ale že jsem neviděl první dvě části trilogie, tak musím uznat, že bych jinak možná tento fakt dával jako pozitivum. ()
Absolutne netuším o čom to bolo. Klany medzi sebou bojujú, slovne samozrejme, splietajú intrigy a v posledných 20 minútach príde jeden prestarnutý japončík a vylíska ich tam všetkých. Pravdepodobne to bolo zakončenie nejakej série, ale aj tak. Toto je vážne krok vedľa. ODPAD! ()
"You two are total dumbasses." (miluju, jak mlčící Takeshi Kitano vždycky neřekne nic a pak je vyprovokovaný a jediný dvě-tři věty, co pronese, je klení v naštvané japonštině na to, jakej je kdo idiot, motherfucker or dumbass (...) dalším povedeným prvkem je, jak si jeho postava, ostatně jako ve všech jeho filmech, kráčí s jakousi skrytou tajnou silou, coby autor a tvůrce všeho ví víc, je něco jako postava-bůh, dotknutelný, ale prohnaný lišák). (...) Otomo se v závěrečném díle nachází v Jižní Koreji, kde pracuje pro pana Changa, vlivnou osobu na pomezí Koreje a Japonska. Situace se samozřejmě rychle vyostří, když se jeden člen Hanabishi přepočítá a pana Changa urazí, vzniklou situaci začnou vyšší představení yakuzy po různu využívat pro vlastní zájmy (i proti sobě), v čele s předsedou Hanabishi klanu, který oldschoolovým členům yakuzy také příliš nevoní, nicméně každý si opravdu tahá svoje a je tu opravdu jen pár vzájemně loajálních postav. A tak se pomalu, událost za událostí, opět brzy nacházíme v bujícím konfliktu, kde každý má svůj zájem. Poté, co je Chang málem zastřelen se Otomo rozhodne vše vyřešit a tak sebere partičku svých hochů a zamíří do Tokya. Nemůžu tvrdit, že bych byl kdovíjak znalý japonské kinematografie, to ostatně nemůžu říct pomalu o žádné, ale tahle trilogie je opravdu něco zajímavého, možná pro Japonce, nebo Asiaty, je tohle více denní chleba, tohle politikaření a pikle, ale i tak to stojí za to, chytí vás to, celé to rozuzlení, budování, chladnokrevnost a zkratkovitost odpravování, jako ukázka tahanic, lidského faktoru, v hierarchickém prostředí organizovaného zločinu je to perfektní, protože spíše než na "styl" a "akci" to sází na skutečnost, a to jest, že velmi často je to nudná politika a vlastně "nic osobního", než pes žere psa a každý si chce přilepšit, ale když "ty jsi udělal tohle, čekej, že já udělám tohle" a v zemi jako je třeba Japonsko, je jedno, jestli vám je 35 nebo 75, chcete tam mít úctu a chcete mít respekt, ten je tím nejdůležitějším. Zajímavá je i vedlejší linka policisty, který jakoby ztrácí víru v hodnoty. Kitano, ve svých brýlích s pár slovy a úsměvem ve vlastních filmech, je už téměř ikonický, jakoby pořád hrál variace téže postavy. Konec, zakončení, finále, dokážu pochopit, není úplně z nejsilnějších, ale od prvního po posledního dílu si tahle trilogie tak nějak jede svoje. Jako celek mě to bavilo. ()
Takové trochu moc křečovité zakončení trilogie, kde se Kitano nejen opakuje, ale především poněkud nudí. ()
Vlastně to byla čistá melancholie. ()
A je tady závěrečný díl, který mi po nudné dvojce připadá jako parodie na sebe sama. Hlavní geroj, který vypadá, že je po mrtvičce, je stále největší mlátička a postupně si poradí se stále větší a větší tlupou nepřátel. U samopalové scény mě mrzí, že mu Kitano nevrazil do ruky kulomet ala Rambo, s tím nábojovým pásem přes ruku by to bylo dokonalé. Tak jak jsem byl shovívavý u jedničky, u trojky už nebudu... ()
V rámci trilogie určitě nejslabší kousek. Po 20 minutách jsem rezignoval na to chápat kdo dělá pro koho a proti komu a jen se nechal unášet dějem. Nuda střídaná násilím mě ale neuchvátila. Jakoby se Kitano ztrácel ve scénáři. ()
Ale ano,dobrý Kitanův akční snímek . ()
...alebo o tom, ako sa korejci a japonci hrali na mafianov a niektori z nich to prekombinovali az im to prerastlo cez hlavu (2 vybusne nahubky z 5) ()
Po pár minútach som stratil prehľad, že kto je kto a z akého klanu je. ()
Finální cokoliv. Dosaďte si. Pro mě finální utrpení, protože to bylo stejně nepochopitelné jako předchozí dva díly. 1+* ()