Společenství vlků

Freudovský horror o "červené Karkulce" lapené ve snovém světě plném zvířecích pudů. Vizuálně úchvatné... (26.11.2002)

Najvýstižnejšie by asi bolo tento film pomenovať ako "obludná verzia červenej čiapočky". Krásne je však to, že ikeď má film skutoče temnú a pochmúrnu atmosféru (dokonca gore efekty), stále si zachováva aj silné rozprávkové črty. Horor sa z rosprávky nestal len vďaka umocneniu strašidelných motívov, ktoré sa nachádzali už aj v rozprávkovej predlohe, no nový (charakterový a psychologický) rozmer dostali aj všetky postavy. Mimo toho, že výsledok mi naozaj imponuje sa le veľmi ťažko charakterizuje. Ak by som mohol prirovnávať, tak by som povedal, že v tomto filme sa spája Cronenbergovská psychologická morbidita, Burtonovská temnota a Giliamovská "inakosť". Prirovnanie je to síce veľmi neucelené, no asi najvýstižnejšie opisuje moje prežitky z tohto filmu. Veľmi, veľmi výnimočne po všetkých stránkach. (10/10) (01.06.2009)

Čekal jsem hororovou verzi Červené Karkulky, nebo trochu drsnější pohádku. Ovšem výsledek je takový, že se Neil Jordan po celou dobu nedokáže rozhodnout, kterou z těchto dvou variant použít. Na horor málo propracované, naivní a nedotažené, na pohádku až moc hororové. Herci jsou zcela nevyužití, Angela Lansbury a ani můj oblíbenec David Warner nemají co hrát. Neil Jordan umí mnohem víc. Za slušnou atmosféru temného lesa (i když papundeklového) a několik gore přeměn (které stejně hodně dávají vzpomenout na Carpenterovu "Věc"), no, dejme tomu, 40%. (23.01.2009)

Atmosféra filmu je prakticky totožná s Jordanovým o desať rokov mladším Interview with the Vampire (1994) len upírov vystriedali vlkodlaci. Poteší snaha trikových tvorcov nadviazať na legendárne premeny vlkodlačích filmov tej doby An American Werewolf in London (1981) alebo The Howling (1981). (29.12.2006)

Jeden z mála filmov od N.Jordana, ktoré som donedávna nevidel. Úprimne povedané, tešil som sa. Mám rád temné, hororové rozprávky, ale toto ma dosť zaskočilo. Atmosféra temného lesa je to, čo v tomto filme naozaj funguje.To podstatné, príbeh, u mňa nefungoval vôbec. Divné postavy s divným chovaním, bohužiaľ nevedel som sa stotožniť so žiadnou postavou a počas celého filmu som mal zvlášny pocit, že mi to celé v niečom nesedí. Pár dní po zhliadnutí a ja vážne neviem, o čom to vlastne bolo. To sa mi nestáva často. Film 60%. (16.04.2009)

zaujímavé, nekonvenčné, originálne (20.04.2009)

Myšlenka dobrá, provedení zajímavé ale dialogy a celkové vyznění o ničem. Ve filmu slyšíme nesčetné příběhy, ale kde zůstal děj, ptám se já? Kdepak tohle můj šálek kávy rozhodně nebyl. Vše bylo poněkud zdlouhavé a utahané. PS: Viděl jsem již 4 filmy od Neila Jordana a dá se říci, že žádný již nepřidám. Styl jeho vyprávění mi zkrátka nesedí. Ani jeho Interview s upírem jsem nedokázal plně ocenit. (16.01.2009)

[MFF, Cinematik 2009, Piešťany] Dnes už komické tornádo rozprávko-natripovanej maškarády o Karkulke a babičke ala Angela Lansbury v pokročilom veku. Poviedka strieda poviedku, niekto sa stráca, niekto sa baví. V nočnom premietaní sa s prestávkami bezprostredne tlieska a ja som tiež jeden z aktérov. Nebojím sa, smejem sa (zrastené obočie a tak:), ale taktiež som dobrovoľne uväznený v podmanivej (výtvarne úchvatnej) fantasmagorickej krajinke, v ktorej sa Neil Jordan na svoju dobu bombasticky vynašiel. (11.09.2009)

Červená Karkulka... tedy její sestra, trpící bipolární afektivní poruchou. Občas jede v halucinogenech a vypráví prima pohádky. (26.06.2009)

Alenka v říši divů bloudí mezi obřími houbami, Sněhurka nabírá vodu ze studny a společnost jí dělají holoubci a Červená karkulka se vydává do lesa, kde potká vlka. Rosaleen se propadá do snu, kde se setká s babičkou, vlky a vlkodlaky. Výtvarná stylizace souzní do určité míry s filmy T. Burtona a Legendou R. Scotta. Strašidelný les, mlha, táhlé vytí a svítící oči krvelačných vlků. Příběhy v příběhu, z nichž nejzábavnější je prokletá dekadentní hostina, kde se šlechta promění ve vlky. Film je samozřejmě alegorií na dospívání dívek tak, jak jej zaznamenal Ch. Perrault v Červené karkulce, která v jeho původní verzi končí sežráním babičky i děvčátka. Šlo totiž o varovný příběh! V závěru filmu je citována Perraultova báseň uzavírající příběh o Karkulce. Slušné mechanické efekty při proměně vlkodlaka, useknuté hlavy a roztrhaná kráva. Překvapivé probuzení a rozbité hračky symbolizující konec dětství. Sarah Petterson si mimochodem v roce 1987 zahrála i tu Sněhurku. Viděno 4x a stále s chutí. (14.08.2018)

Spíše než horor, bych neváhal pojmenovat snímek jako psychadelickou pohádku. Hlavní hrdinka, jak vidíme na začátku spí a sní. A celý sníměk skutečně připomíná sen o Karkulce, jež je však narušován jinými motivy, které tomuto námětu dodávají další rozměr. Karkulka získává porstřednictvím dalších vnořených příběhů představu o vlčích stvořeních a místo strachu v ní tyto šelmy vzbuzují zvědavost až chtíč. Fantatzii se zde rozhodně meze nekladou, až může být pro někoho obtížné se orientovat. Já tento inovativní přístup hodnotím kladně. Karkulka v bad tripu je zajímavá. Bohužel se však režisérovi nedaří vytvářet a stupňovat napětí, což je velká škoda. (15.01.2009)

Napoprvé spíše zklamání a bohužel nevím, jestli bude nějaké podruhé. Atmosféra je bezesporu uhrančivá a koncept neokoukaný, ale ten snový a zamotaný narativ mi zkrátka přišel místy křečovitý a až příliš odtažitý. Je to možná báječná škola v aranžmá fikčního a fantastického světa, ale jeho dynamika mě nebavila a příběh mě oproti stejně starému a v lecčems podobnému Nekonečnému příběhu za pačesy nechytil. Ale třeba příště. 65% (01.11.2020)

Třetí milosrdnou dávám za Freudovský kontext a fantastickou hudbu... nic to ovšem nemění na akt, že jsem se většinu stopáže enormně nudil. (09.08.2020)

Tak to vypadá když se režisér zblázní, hledí jen na krásu záběrů a úplně zapomene na samotný příběh. No jo, jenže ty rozpohybované obrázky jsou tak hezký. Pro fanoušky hororu + gotické atmosféry povinnost. (21.02.2009)

Súhlasím, našlo by sa tu pár spoločných prvkov s Burtonovou Ospalou dierou, hlavne čo sa prostredia týka a námetom, ktorý v oboch prípadoch tvorí temná legenda s prekliatím. Réžiou, hereckými výkonmi a celkovou ponurou atmosférou sa to ale nedá zrovnávať, tá u Ospalej diery hrala úplne inú ligu. Na druhú stranu, niektoré obsahové a formálne motívy - snové výjavy, obrazová symbolika, náročnejšie skladanie deja z niekoľkých minipríbehových odbočiek.... boli minimálne zaujímavé. 65/100 (17.08.2015)

Nechoď holčičko, nechoď do lesa, vlci jsou hladoví a skrývají se v nejrůznějších úkrytech i podobách. Stačí pár kroků z cesty a smrt pro tebe bude vysvobozením. - Pohádky mají ze všech žánrů nejblíže k hororům a Společenstvo vlků tento rozdíl smazává ze všech filmů nejvíc. Poeticky nádherné a s hudbou která řekne více než tisíc slov pohltí každého stejně jako ty nejtemnější lesy. 9/10 (29.10.2007)

"Dívky, pozor na vlky! Slibují bez záruky." My o vlku a za humny je... Neil Jordan! (© Faidra) Cynická pohádková babička se zhoupnula v křesle, posunula si brýle na nose a přísně se zadívala na vnučku: „Ti muži, ti muži...“  Pak holčičku začala strašit srostlým obočím, které jí prozradí vlka ukrytého v chlapech. Vyprávěla jí o plachých, přesto však krvelačných šelmách, majících podezřele velké nejen uši, ruce a zuby, ale vlastně úplně všechno. „A proč máš tak velký ocas?“ diví se nezkušená Červená Karkulka. „To abych tě lépe...“ Temně erotický i dětsky rozverný a odlehčený hororový příběh z nádherně strašidelného lesa (filmové ceny za výpravu a efekty) o tom, co vlastně vlci chtějí. A kam to vede, když některý z nich místo prostého "Ošustit, sežrat a opustit" propadne krásné a nevinné tvářičce, své kořisti, a ten vztah začne brát vážně. Ostatní vlci z jeho smečky ho opustí a on zůstane sám. Vystrašený vlček se zlomenou nohou, kulhající po třech tlapách nebezpečně blízko plamenů rodinného krbu, až mu jiskry lítají do kožichu a místností se šíří puch pálících se chlupů (a zbytků paruky po sežrané babičce, čmoudící na kraji ohniště). Z lesa je ještě slyšet vytí vzdalující se smečky, která už je zase na lovu, ale hlasitější je vrzání houpacího křesla, ve kterém se kolébá vlkova Karkulka, dnes už babka se stříbrnými vlasy a třemi bradami. A další malé nevinné děvčátko s očima navrch hlavy poslouchá její strašidelný příběh o šelmách, ukrývajících se v mužích a o tom, kam to vede, když... Když si chudák chlap se srostlým obočím nedá pozor na kočkovitou šelmu, ukrývající se v dívkách! (28.03.2014)

Hororová slátanina o Karkulce.... (14.01.2010)

Společenství vlků má podmanivou temně pohádkovou atmosféru. Jordan to s vlky (stejně jako s upíry) umí. Tedy dokud jsou v lidské podobě. Když se začnou měnit (nebo morfovat :-), je zoufale vidět, že technologie tenkrát na takovéhle triky nestačila. Film je hodně rozvleklý, ale to není divu, když měl Jordan k dispozici vlastně jen dvě původní povídky (o vlčím novomanželovi a variaci na Karkulku). Když to vezmu v úvahu, tak vlastně musím před scénářem smeknout. Škoda je ale té korektnosti (psala se přeci 80. léta), v původních textech Carterové totiž návrat vlčího manžela k jeho nevěstě skončí v tratolišti dětské krve a Rosaleen a její "vlk"... řekněme, že si spolu celou noc jen nepovídali. (22.01.2009)

Vysloveně nádherná hororová pohádka o červené karkulce. Když jsem film viděl(teda spíše neviděl) poprvé tak jsem to přeskakoval protože jsem se děsně bál když se Stephen Rea mění ve vlkodlaka. Když jsem to viděl dnes tak jsem byl u vytržení a koukal jsem na to téměř bez mrknutí. Jordan dokazuje že dokáže natoči dokonalej vlkodlačí horor. Ta atmosféra vesnice byla výborná a fakt jsem se bál, proměna byla výtečná(druhá nejlepší co jsem viděl, a že jsem jich viděl dost). Herečka v podání karkulky byla k nakousnutí, a ostatní herci ušly. Další věc co dělá filmem výjmečným je hudba, finální scéna kde vlci běží do postele tý holky tak tam ta hudba je výjmečná. K filmu nemám vůbec žádné výhrady. Dokonalost. (26.12.2010)