Smrt krásných srnců

Pavlovy povídky jsou mému srdci velmi blízké a Karel Kachyňa se s nimi společně s výbornými herci v čele s Karlem Heřmánkem popasoval na výbornou (zejména scéna rozmluvy mezi Leem a Holanem je vskutku úchvatná), avšak dokonalá atmosféra knížky se do filmové podoby dle mého názoru snad ani převést nedá... Zcela bez diskuzí se jedná o vynikající český film, leč absolutorium jednoduše dát nemohu... (03.07.2009)

S tímhle filmem mám prostě problém. Kdo viděl Zlaté úhoře a zná tu prosluněnou poetiku Pavlových povídek, bude na tom možná podobně. Tenhle film totiž není poetický, ale dryáčnický. Kachyňa jej přisprostil, žel však směrem, který dává poetice na zadek, a asi jako jeden z prvních použil rozkomíhanou kameru, která štve lidi dnes více, než kdy jindy, protože je všude. Vadí mi i podivné skoky charakteru postavy či ve scénáři, nevyužité možnosti momentů zamyšlení (Co je, co vidíš? - Rybník, klidná hladina. - tato scéna je rovněž vychrlená rychlostí formule, bez oné chvilky ke klidu, bez předělu.) Také ty filtry u kamery, co nejvíc ze všeho připomínají objektiv namazaný sádlem, tady moc nesedí. I herecké projevy mi přijdou hysterické, ačkoliv je hezké vidět jednu z Kamélií. (11.03.2013)

Nesedí mně příliš literární díla Oty Pavla. Jdou zcela mimo mě. Akorát pokud se je rozhodli tvůrci zfilmovat, jsem schopný udělat výjimku a zhodnotit výsledek. Předně není nemožné si nepovšimnout, jak film, přes svoji relativně standardní stopáž, nudí. Ano, jde o hluboce lidský snímek, ale de facto se jsem se takového pojetí dočkal až ve druhé polovině, kdy přišlo na řadu období okupace a s ní spojený odsun židovské rodiny. Do té doby film nudil. Prodávání vysavačů nepovažuji za nějakou mimořádně masivní myšlenku. Heřmánek byl ve své roli velmi dobrý a Hrušínský si na malém prostoru poradil mistrně se svým upřímným "dědkovstvím". Jenže, když se film rozpadá na dvě části, na nudnou a působivou, ani moje hodnocení nebude závratné. Přesto je to film, který za vidění stojí, ale nějak moc se reprízuje, což mu vlastně také moc neprospívá. Mé hodnocení: 60% (10.03.2013)

Ze dvou třetin lehce poetická a místy značně rozšafná komedie s hlavní postavou nezdolného optimisty, z jedné třetiny o poznání vážnější a smutnější drama. Karel Heřmánek jednoznačně podává životní výkon. Z těch prvních dvou třetin čiší kouzelná atmosféra, z té třetí třetiny mrazí. Kachyňovi se skutečně velmi umně podařilo spojit více povídek v jeden kvalitní celek. Právem jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších českých filmů osmdesátých let. (29.05.2014)

Pozoruhodný byl způsob, kterým Ota Pavel dospěl ze sportovního novináře slibných reportážních próz (DUKLA MEZI MRAKODRAPY) nejprve k beletrizaci životních osudů vrcholových sportovců (SYN CELEROVÉHO KRÁLE) a posléze i vlastního života. To však bohužel v době, kdy se začal uzavírat tragický příběh jeho života mezi lékařskou ordinací a občanskou existencí. Poetické vidění světa, vlastní tomuto mistru pera, beze zbytku - nikoliv poprvé ani naposled ve své skvělé filmografii - ztvárnil Karel Kachyňa. Totéž platí i v tomto případě také o Kachyňovi scénáristovi. Poetický obraz prvorepublikové reality popisovaný na životních osudech rodiny, jejíž postavy nemají daleko k hrabalovským hrdinům, dotváří skvěllé postižení genia loci Poberounčí dnes nazývaného Krajem Oty Pavla. Silné a původní je i vidění protektorátní reality, v němž se kombinuje dětský pohled "zdola" s tím věcným, oproštěným. Kombinace hrůz a zoufalého vzepětí sil u těch, které nepostihla péče nacistického "nového řádu", je dalším rozměrem skvělého díla. Mimořádné jsou i kreace Heřmánkova, Hrušínského a jak se zdá, i přehlížené Marty Vančurové. Myslící divák je tímto obrazem moudré, soudné pošetilosti nadšen a Pavel dnes na pomyslných nebesích desáté Múzy podává ruku svému autorskému druhu. A to přesto, že od premiéry uplynulo "pouze" dvacet let a fous. (01.01.2008)