Three Wishes
Kamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jiří SternwaldHrají:
Rade Markovič, Tatjana Beljakova, Bohuš Záhorský, Vlastimil Brodský, Růžena Lysenková, Heda Marková, Ota Motyčka, Libor Palisa, Josef Beyvl (více)Obsahy(1)
Jakou šanci má pohádka, když ve světě řádí socialistický realismus? Smutný hrdina příběhu Petr (Rade Marković), řadový právník stavebního podniku, se tísní v malém bytě na Žižkově spolu s manželkou a starými rodiči a zoufale zápasí s nedostatkem peněz. Jednou v přeplněném trolejbusu nabídne starému pánovi (Bohuš Záhorský) místo k sezení a za dobrý skutek je štědře obdarován. Neznámý stařík je totiž pohádkový dědeček. Petr od něj dostane kouzelný zvoneček a možnost vyslovit tři libovolná přání. První dvě mu ovšem proklouznou mezi prsty. Pro to třetí si užaslý muž musí vzít čas na rozmyšlenou... Režiséři Ján Kadár a Elmar Klos vytvořili během padesátých a šedesátých let minulého století výraznou autorskou dvojici. Podařilo se jim společně natočit osm dlouhometrážních hraných filmů. K nejlepším z nich patří Smrt si říká Engelchen a Obchod na korze, který v roce 1965 získal jako první český film Oscara. Film Tři přání, na kterém se s oběma tvůrci jako spoluscenárista podílel Vratislav Blažek, vznikl v roce 1958, ale do distribuce se dostal kvůli ideologické kritice až o pět let později. Velmi rychle si však získal oblibu diváků. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (95)
"Skleněný dům" je v ulici Československé armády v Praze "na takovém malém náměstíčku" a je krásný. ()
taky bych si chtěla "spokojeně žít", ale s takovou manželkou je to asi těžký... a konečný rozhodnutí (zazvonit či nezazvonit) stejně nechali na něm. nebo spíš na divákovi 8-) ()
první scéna - oči navrch hlavy a jen jsem zíral. Spíš než český film to vypadalo na francii a hlavní dva herci? paráda dál už se to tak nějak srovnávalo a akorát škoda pár záležitostí - mohla to být i pětka ()
„Jaký jsem já byl charakter, kým jsem chodil pěšky.“ Perfektné zobrazenie ľudského charakteru, keď sa dostane do konfliktu s rastom príležitostí a majetku. A to celé v spotrebnom socializme. Ľudia vždy boli rovnakí. „Ten je taky blbej, to je jak z udělání!“ ()
Film, jenž má lidem zkazit chuť na bohatství, na výjimečnost - ale podle minulého režimu. Prostě - vrat se k lopatě Pepo a drž hubu a krok - tak ti bude nejlíp 😁 ()
Novodobá pohádka o tom, co je štěstí, jak ho hledat a jak s ním nakládat. Navíc se skvělým hereckým obsazením. Nejen hezká pohádka, ale i příjemná komedie a satira. Navíc se skvělým (ne)koncem. ()
90 % ()
Právník Petr Holeček jede tramvají, ze slušnosti uvolní místo dědečkovi a on se z něho vyklube dědeček z pohádky chtíc mu za tento chválihodný čin splnit tři přání. Věřili byste mu to a nebo ne jako Petr? Pohádkový satirický příběh se odehrává v době socialistického realismu, ale, co si budeme povídat, tohle by se mohlo odehrát v jakékoliv době. Příběh věrně poukazující na charaktery člověka co se týče žití každého z nich. “Kdybych si přál ´oslíčku, otřes se!´, to byste splnit nemohl, že?” “No to bych nemohl. Co by na to řeklo ministerstvo financí? To jsou valuty, chlapče.” Touha po penězích provází lidstvo od dob jejich zavedení a vlivem toho každý touží po tom, aby se měl dobře. A právě takové přání Petr měl, bohužel až to poslední, neboť ty dvě předchozí vlivem nevíry k pravdomluvnosti dědečka zbytečně promrhal. Společnost ukázaná přesně tak, jaká skutečně je. Každý žije pouze ze svého platu, který není zrovna lecjaký a tak na mnohé představy prostě nejsou. Každý má svůj určitý životní sen, touhy a přání, které se bohužel ne a ne splnit. Mít vlastní byt, auto, dovolenou u vody a samozřejmě spoustu peněz. Pohádkový dědeček Petrovo manželství tímto sice obohatí, ale to neznamená, že by jim okamžitě kvetlo štěstí a spokojenost. Naopak. Objeví se ta nepříjemná nezničitelná lidská závist a vliv doby. Problémy se začnou kupit a dokonce kariérně odnášet i Petrovi přátelé a to jenom proto, že se snažili zcela obyčejným lidským přístupem něco získat. “Nejde o to co řekl. ale co mohl říct!” Jak jednoduché to Petr měl. Stačilo si jen přát. Jenomže co dál? Finále je skutečně po psychologické stránce daného myšlení člověka naprostým vrcholem všeho dění, dokonce obracející se i na diváky. Co byste si přáli vědouc, že sice pomůžete svým přátelům, ale za cenu ztráty veškerých věcí získaných právě od pohádkového dědečka? Zazvonili by jste a nebo ne? "Víš, to máš tak, milej Petře, každá pohádka je v podstatě krutá; tu a tam někoho odmění za dobrej skutek, ale jinak: co je jí do lidí? Já přece nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys ty mohl být spokojený." Snímek ve své době hodně narazil, protože ve zkvétajícím socialismu se přece všichni měli dobře a byli šťastní i bez pohádkových kouzel. Narazil i humor. Hlášek je tu opravdu hodně, ale jsou ze života a tím mají k realitě více než blízko. "Ale kdyby každý, rozumíte, dědo, kdyby každý vždycky a všude promluvil otevřeně..." "Psst!" "...tak si u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce." "Začíná ti to myslet, chlapče, a já tu začínám být zbytečný." Nejenže se jedná o nestárnoucí snímek ze světa lidského bytí, životního soužití a názorové rozmanitosti, ale je skutečně plně nadčasový. Na tohle nemusí být ani doba socialismu. Takhle vystihnout reálný život se ještě nikomu nepodařilo a kupodivu do dnešních dní nebyl ani překonán. Takže nelze jinak, než něco takového považovat za mistrovské filmové dílo, které poučí i pobaví. ()
Nějak se pořád nemůžu rozhodnout, jestli se mi ten otevřený konec líbil, nebo nelíbil. ()
Na první pohled by se dalo zcela nepochybně říct, že jde o politickou satiru ostře kritizující socialistické zřízení, které ač se chce jevit jako konečně sociálně spravedlivé, je ve skutečnosti stále stejně byrokratické jako doba před 20 lety, vůči které se tak ostře vymezuje. Pro současného diváka je však mnohem zajímavější skutečnost, že režisérské duo zde zároveň rozehrává sérii komických, fantaskně laděných, situací, jimiž neúprosně tepe do socialistické společnosti. Ta je totiž ve svém jádru (i přes snahu ideologie) stále stejně malicherná jako lidská zároveň a tyto vlastnosti nejdou z povahy člověka vymazat v jakékoliv době. ()
Na svoji dobu mimořádný počin, a nadčasový. „Nezáleží na tom, co řekl, ale co mohl říct,“ přesně vystihuje bolševické vidění nepřátel za rohem. „Jaký já jsem byl charakter, dokud jsem chodil pěšky,“ to platí tak nějak pořád. „Každá pohádka je v podstatě krutá,“ to bychom si mohli opakovat pořád i dnes. Kvalitní herecké výkony, skvělé pointování průšvihů té doby. O pár minutek delší, než bylo nutné, ale jinak stále stojí za vidění. ()
Aj Popoluška si vedela zaželať lepšie tri priania :) Zo začiatku zaujímavé, no v strede filmu dosť veľká nuda a prebudil ma až záverečný glos pohádkového deduška na to, či si nechce sadnúť v trolejbuse. ()
Československá komedie se satirickými prvky od Oscarových režisérů. Značné oživení přineslo obsazení hlavní manželské dvojice herci z tehdejší Jugoslávie, R. Marković, který mi nesmírně připomínal M. Mastroianniho, i T. Beljakova svým jižanským temperamentem snímek nepochybně zpestřili. Satirické narážky byly spuštěny až s vyřknutím posledního třetího přání, neboť představa nespokojeného člověka a absence financí pro pracujícího člověka byla pro mnohé v tehdejším socialistickém zřízení poněkud zarážející. Vedlejší role byly obsazeny známými českými herci. B. Záhorskému by snad každý uvěřil jeho pohádkového dědečka, V. Brodský v roli závistivého přítele byl vzhledem k jeho hereckému umu poněkud prkenný a M. Neděla a jeho hloupý televizní soutěžící jako by z oka vypadl legendárnímu Balounovi. Jedná se o poměrně vtipnou komedii s pohádkovými prvky a smutně nepohádkovým závěrem. ()
"Ale vždyť já si jenom stoupl v trolejbuse..." Milá, v pár momentech vtipná, ale hlavně trefná pohádka o tom, jak socializmus na konci padesátých let skutečně vypadal a jak se to opravdovým soudruhům samozřejmě líbit nemohlo. No a to je také to jediné, co si z tohoto filmu odnesu, samozřejmě krom skvělých hereckých výkonů v podání ústřední manželské dvojice a Vlastimila Brodského. Podle mého názoru to na lepší hodnocení, než rozmezí dvou a tří hvězdiček, není. Možná to není filmem, možná je to tím, že jsem tu dobu nezažil a proto to neumím dostatečně docenit. Třeba až budu starší... :) Ale jedno poučení už jsem dostal - budu si pečlivě vybírat, koho v MHD pustím sednout! ()
Ano, je to společenská satira z 50. let. Ale kouká se na to tak hezky a snadno. Vynikajícím tahem bylo angažování dvou zahraničních herců do hlavních rolí - jsou oba úžasní. Zvláště tedy pí. Beljakova je právě tak sexy, jak má být hlavní hrdinka pořádného filmu. ()
Ako som už kdesi v komentároch spomínal, mám rád filmy, ktoré sú nadčasové a to tento film jednoznačne je. Aj keď už má 60 rokov stále má čo povedať, pretože ľudia majú tie isté starosti alebo "starosti" ako dnes. Ba dnes ešte viac ako predtým, lebo dnes už väčšina ľudí vôbec nevie čo chce resp. čo by mala chcieť. Odvážna satira platná v každej dobe. Ešte taký genderový dodatok: Všimnime si, že večne nespokojná je vždy jeho žena. Mužovi obvykle stačí málo, aj s tým je spokojný, a to platí väčšinou aj dnes :) ()
Neskutecne nadabovani oba Jugoslavci. Dokonala prace. ()
„To snad ani není film z padesátých let.” Protřeme oči... „Opravdu JE!” ()
No bodejť by tohle komunisti nechali bez povšimnutí:) bez ohledu na dobový kontext stále živá komedie ve velice svižném tempu.. a jak už zde bylo řečeno - Rade Markovic a Tatjana Beljakova mě bavili tak, jako Cary Grant a Rosalind Russel ve filmu Jeho dívka pátek. Je nade vše smutné, že za takový svěží závan v českém filmu museli Kadár s Klosem pykat. ()
Taková skoro agitační komedie. Pobaví, ale k opakovanému zhlédnutí nezláká. Tedy alespoň mne. Pobavilo, ale podruhé nemusím. ()