Únos

Tradiční agitka, která zachovává běžná klišé: my jsme ti dobří, druzí jsou ti špatní. Když srovnám Únos s Přemluv bábu, tak nevidím rozdíl jen v metráži. Oba filmy jsou vlastně úplně stejné, jen to každý vidí z jiné strany. Kadár s Klosem ale zkrátka neuměli natočit vyloženě špatný film. Dokázali pracovat s herci tak, že v Únosu není špatný ani věčný Gottwald Dohnal (již za to by si K+K zasloužili Řád Bílého lva). Únosu neodpustím schematičnost a citové vydírání diváků. (29.01.2013)

Ohó, Únos, to je vám dámy a pánové ale narudlá ptákovinka. Natočena je sice vcelku zručně (škoda takových režisérů pro filmy tohoto ražení), jenže to ji od kritiky neuchrání. V příběhu najdete vše, co byste čekali - prohnané imperialisty v podobě jaksepatří vypasených strýců pokuřujících havana, hrdinného soudruha, jehož není nejen snadné, ale vlastně ani možné zlomit, váhavého inženýra, který kamarády stejně nezradí, a jednoho ještě váhavějšího jazzmana, jenž zprvu amerikánskému ďáblu propadne, ale když si v pravý čas všechno rozmyslet chce, už je pozdě. Nechybí pochopitelně zpěv Internacionály ve chvíli nejtěžší, proslovy o hornících, fabrikách, lidu, který stojí za každým správným soudruhem, závěrečný rozjuchaný taneček a tak dále... Jednu (rudou) hvězdu dávám za režii (některých!) scén (únos letadla, přistání v Německu) a za hudbu Jiřího Šusta. Víc ani ň.__P.S. Chudák Miloš Kopecký. (12.08.2010)

LAHŮDKA. Zkažení jedinci, kteří chtějí emigrovat, to udělají s revolvery v rukou a unesou letadlo i se skupinou spořádaných spoluobčanů. Bu Bu Bu! Ještě že je s nimi uvědomělý soudruh poslanec (nařvaný exmilovník Jiří Dohnal), který říká samé správné věci a vyvede je z kapitalistické džungle zpět do bezpečí rudé karantény... Za hranicemi se to hemží arogantními pupkáči s doutníky v tlamách, jediný z celé skupiny "unesených", který váhá, zda nezůstat, je líčen jako vyděděnec, zaprodaný jazzu (Kopecký) a taky stojí za pozornost ta mezinárodní vyjednávání, která slouží jako alibi (pohleďte, jak jsme přístupní jinému názoru...) A opravdová perla: dojemná scéna, kde bodrý český venkovan zdvořile odmítne raut na ambasádě s tím, že má s sebou řízky z domova. ;o) 20% (07.12.2006)

Asi je nejlepší ten film brát dnes jako pohádku. Nebo řekněme politický thriller asi tak stejně reálný jako většina politických filmů jakékoliv doby a z jakékoliv země. Podobné agitky se točily i tehdy a za mccarthismu v USA jen v opačném gardu, kdy zase za všechno mohli ti zlí, zlovolní komunisté. Takže pravidla pohádky by film docela splňoval, dobro zvítězí nad zlem díky statečným rytířům z Československa, což se asi u filmu z 50. let dalo tak nějak čekat. Příběhově je prvních 30 minut fajn, ale pak se to rozdrolí na několik podpříběhů, přičemž ani jeden není tak silný, jak by mohl být, takže je pak poněkud nepohodlné film dokoukat, a zvláště nejtrapnější částí je zpěv Internacionály po bitce v baru s MP a zatčení. Herců je zde také příliš, aby ten příběh všichni utáhli a nedošlo ke ztrátě zájmu ze strany diváka. Ale zase na Boženu Obrovou se moc hezky kouká, to jo. Jinak film je z doby, kdy se v letadlech smělo kouřit a mít zavazadla na klíně, kdy Československo vzneslo žalobu k OSN, že USA tajně vyzbrojují německé vojáky (to se přece už dnes neděje, že?), a navíc je už tehdy OSN představena jako sbírka pitomců bez zájmu o skutečné dění. Ale jinak je to filmařsky slušné, se spoustou skvělých narážek a scén (moucha ve sklenici, politá americká vlajka, děs v očích Kopeckého trumpetisty v lágru apod.), ačkoliv ta politika a ideovost z toho teče skutečně proudem. (17.06.2023)

Ve své době to musel být film s nesmírnou výchovnou hodnotou. Ukázal divákům, jací jsou imperialisti proradný a vychytralí. V dnešní době film rozhodně není nebezpečný z ideologického hlediska, protože nevyvolá žádnou sentimentální vzpomínku na to, jak bylo tenkrát dobře. Už jen proto, že scény skandujících Čechů jsou opravdu směšné, stejně jako postava poslance Horváta v podání Jiřího Dohnala, který jako věrný straník věřil tomu, co hraje. Ladislav Pešek opět vytvořil další ze svých lidských rolí, tentokrát i z neduhy typicky české povahy. Přesto jsem se u toho nenudil tak, jako u nějakého uplakaného melodramatu z 30. let. (02.03.2007)