Únos

Americké muzikály mají Zpívání v dešti (rovněž natočené roku 1952), propagandistické filmy KSČ mají Únos. Nemalé ambice tvůrců prozrazuje již nebeský prolog, podpořený náležitě majestátní hudbou. Později je tento „epic“ dojem vyvolán přenesením části děje na půdu OSN. Organizace s pověstí mezinárodního mravokárce byla zneužita také pro čecháčkovskou pointu celého snímku: jen ať si v OSN hlasují, my si budeme doma hlasovat, pro co sami chceme! A jednohlasně! K dalším highlights tohoto pseudo-špiónského pseudo-thrilleru patří svorné pění Internacionály nebo identifikace soudruha díky jeho doplnění neodmyslitelného kladiva k osiřelému srpu. ___ Nositelem idejí komunistické strany je soudruh z nejuvědomělejších, poslanec Horvát (což je spíše maďarské než ryze české příjmení, ale pořád jsme na půdě spřáteleného státu, tak budiž). Rozhodný a neúplatný a proto jednomyslně následovaný přesvědčenými spoluobčany. Vyprávěcí schéma ideologické „léčby“ pochybujícího soudruha naplňuje inženýra Prokopa. Z „politického analfabeta“ se pod nedobrým dojmem z kapitalistického světa mění v člověka, jehož hlava i srdce patří komunismu. To jiným, kteří se ani úplatku v podobě západního jídla neštítí (namísto toho, aby s ostatními baštili papír) a v pokleslé americké kultuře zalíbení nacházejí (Kopeckého jazzman), již není pomoci. Nechť si zhynou na západě! ___ Jedna z ústředních hodnotových norem komunistické ideologie, kolektivismus, je zvýznamňovaná napříč celým narativem. Čech (tedy komunista) je vždy součástí většího kolektivu a musí hlavně hledět, aby nezradil domácí reprezentaci, na kterou se v nouzi může vždy spolehnout. Jeho zájmy jsou nadosobní, motivované prospěšností pro celou republiku. Není proto gesta, které by nebylo politicky zatížené. Neboť jednat znamená šířit komunistické ideály, bylo by zradou mluvit za sebe samého, vyjadřovat vlastní myšlenky (také proto je třeba apolitického Prokopa učinit politicky uvědomělým). ___ Záporné figury oproti tomu jednají na vlastní triko. Svými společensky nezodpovědnými činy sledují jen osobní obohacení. Na ideovou sveřepost českého lidu, imunního vůči americkému dolaru i hrubé síle, nutně hledí s údivem („Co je to za lidi?“). Kapitalista již dávno veškeré ideály směnil za dolary. Hlásaje „Náš pán, náš zákazník“, řeší obchodní záležitosti i tehdy, když by se měl zajímat o člověka a jeho zdraví. I ve své sebestřednosti ovšem postava reprezentující západní hodnoty pokorně uznává „váš těžký průmysl je pro nás konkurence.“ Kromě zvýšeného zájmu o finanční záležitosti poznáte imperialistu rovněž na základě jeho oddanosti myšlence války. Nutno býti ve střehu, protože Západ stále zbrojí proti mírumilovným východním zemím. Motivace pro zabíjení? Samozřejmě peníze. Důvodem válečného štváčství je pak mimo jiné přežívající odkaz nacismu (SS kabát Wankeho). ___ Dílo zkázy dokonává komická angličtina („Oukej, bojs“) a akční scény vygradované hláškami jako „Zamkli se, rošťáci!“ Dnes se tomu smějeme, přesvědčeni, že bychom se takto průhlednou ideologickou masáží sami oblbnout nenechali. Vážně ne? Vážně by nás ani kdesi v hloubi hemisféry nenapadlo, že je zatraceně cool být Čech a jít vždy doleva (dneska spíš hodně doprava)? Kvůli podobným otázkám má smysl podobná zvěrstva sledovat, byť se škodolibým pobavením, a zkoumat mechanismy, pomocí kterých je „pravda“ určité skupiny vydávána za pravdu celého národa. 40% Zajímavé komentáře: Subjektiv, NinadeL, Marthos (05.02.2016)

Ale no tak, no tak, vždyť tento film by šlo tak snadno aktualizovat... Zlá islamistická bojůvka unáší letoun svobodymilovných a mírumilovných západních občanů kamsi na blízký východ (třebas na hranice Sýrie a Iráku). Tam nutí unesené z propagandistických důvodů ke konverzi k islámu. Čas od času uřežou někomu hlavu (explicitně, dnešní divák je otrlejší) a citují drsné verše z Koránu. Unesení se mezi sebou ujišťují, že toto není pravá tvář islámu, neboť oni mudžahedíni bojují především se svými teoretickými souvěrci. Mezi džihádisty se nalezne jeden pochybovač, který se začíná odvracet od násilí. Ukáže se, že ideový vůdce v tajnosti provozuje sexuální orgie, jde mu hlavně o moc a nikdy by neoblékl sebevražednou vestu. Sem tam se zbije nějaká žena, páč jí sjela z ksichtu burka. Vlastně ne, přitluče se jí k lebce kladivem a hřebíky. Jelikož dnešní divák má radši cynismus než rozmáchlá gesta, nezpívají zajatci internacionálu, ale píseň "Tři čuníci jdou, v řadě za sebou..." Na konci jsou zlouni postříleni turecko-americkým komandem, přičemž hlavní záporák podle prchá. +++++ Už vidím, jak by se psalo, že konečně někdo ukázal těm slepcům, co jsou ti musulmani zač. Byla by to v lecčems podobná kravina jako Únos (a to zase Mekku moc v lásce nemám). Ale teď ke Kadárovi a Klosovi - ta ideová jednoznačnost, černobílost, schematičnost postav (ideologicky podmíněná) z něj vskutku činí nablblou záležitost - tak pitomou, že ocenit zvládnuté řemeslo, zvládnuté nad úroveň pouhého řemeslníka, prostě nedokáži. A to i když si musím říct, že po únose v roce 1972 se všichni unesení vrátili ze SRN domů, že narážka na McCarthysmus není mimo mísu a pár podobných drobností. (29.10.2014)

V dnešní době je snímek poněkud shozen tím, že jeho reáliím a pohnutkám postav málokdo uvěří, v roce 1953 tomu ovšem bylo jinak a velká část pracujících tohle brala vážně. Každopádně se jedná o více než slušný snímek, jejž Kadár s Klosem vůbec neodbyli. Inženýr Prokop se nám ale od dob Čapkova Krakatitu pořádně změnil. (02.11.2006)

LAHŮDKA. Zkažení jedinci, kteří chtějí emigrovat, to udělají s revolvery v rukou a unesou letadlo i se skupinou spořádaných spoluobčanů. Bu Bu Bu! Ještě že je s nimi uvědomělý soudruh poslanec (nařvaný exmilovník Jiří Dohnal), který říká samé správné věci a vyvede je z kapitalistické džungle zpět do bezpečí rudé karantény... Za hranicemi se to hemží arogantními pupkáči s doutníky v tlamách, jediný z celé skupiny "unesených", který váhá, zda nezůstat, je líčen jako vyděděnec, zaprodaný jazzu (Kopecký) a taky stojí za pozornost ta mezinárodní vyjednávání, která slouží jako alibi (pohleďte, jak jsme přístupní jinému názoru...) A opravdová perla: dojemná scéna, kde bodrý český venkovan zdvořile odmítne raut na ambasádě s tím, že má s sebou řízky z domova. ;o) 20% (07.12.2006)

Já vím, že zde máme revizora Anděla, majora Zemana i tohle, taky třeba filmy se Švorcovou, zde jsem se nebavil ani tím, jak je to blbé, ani tím, jak je to naivně zábavné, bylo to totiž tak otravně předvídatelné, že divák mohl vidět začátek a pak jít dělat něco zajímavějšího (třeba zrýt zahrádku.) Jen bych si dovolil povzdechnout "chudák Jiří Dohnal, asi musel odčinit své prvorepublikové operetkové role" a potom taky "to v každém takovém podobném filmu musí, proboha, hrát Rudolf Deyl ml.????" (30.10.2006)