Nesnesitelná lehkost bytí

Takhle to dopadne, když točíte o něčem, o čem víte jen z rychlíku nebo oficiálních médií. Asi jako kdybych já natáčel o anglických dělnících v Manchasteru, taky o všech podrobnostech a nuancích vím prd, a když to natočím podle nějaké knížky, pořád tomu bude něco chybět, ta životnost, drobné postřehy. Zhruba takhle Československá televize točila TV inscenace z Anglie - zajeli k Apolináři, protože to je jediné místo v Praze s budovami z červených neomítnutých cihel, dali tam stánek s nápisem Grocery, někdo u stolečku popíjel z šálku čaj - a voilá, měli jsme příběh z Anglie. Takže tady se americkým divákům nabízí pohled na ty podivné opice za mořem, které v hospodě lijí pivo do prasat (a vůbec si berou prasata do hospody, víme?), a když je přepadnou ti zlí zlí Rusové v srpnu 1968, tak hromadně opouštějí republiku jako za 2. sv. války - ty fronty před hranicemi byly nekonečné a být to podle filmu, tak v ČSSR nikdo nezbyl. Strašně to mimochodem připomíná tu přepálenou scénu s úprkem v srpnu 1968 ve filmu Rebelové od Renče. Pak zde máme pár "autentických" záběrů jako z Prahy - jen by ten skladník nesměl přenášet bedny s nápisem Orange Juice. (Kde by v komunistickém Československu něco takového mohlo být? Nota bene na tržišti?). Seženeme jedno embéčko a jedno žiguli, cedule s českými nápisy nápisy Bazén a Východ, necháme ve filmu zpívat Kubišovou - a voilá - máme i v Americe Československo roku 1968! Jinak Kundera byl a možná stále je starý chlívák, o tom žádná, ale kromě těch chlívačinek jeho knihy obsahují spoustu postřehů a kritických zamyšlení nejen vůči komunistickému režimu, ale i mezilidským vztahům obecně. Jenže to jsou právě ty nuance. Ty dovede pochopit Čechoslovák, proto třeba jsou jak kniha, tak film Žert naprosto dokonalé, byť depresivní. A proto je tenhle film jen americká pohádka a povrchní blábol, který nemá nic společného s realitou, ani Kunderou. Navíc to má zcela, ale naprosto zcela zbytečně přepálenou stopáž - dvě a tři čtvrtě hodiny! - vyplněnou jen šukačkami, ta spí s tím a s tím, a on s tou a s tou, Ivan, Boris et moi v praxi, ke konci má pan doktor škraloup, aniž by tušil, maká jako dělník, a najednou zjistí, že je šťastný. Jenže to je poslední cca půl hodina, která je sice poměrně zajímavá touto výpovědí (a řazením těch tří čtyř závěrečných scén - myslím tím putyka - Sabina v USA a dopis - nutná šukačka na závěr jakože usmíření a štěstí - poslední cesta autem), ale na to jsem nemusel čekat dvě hodiny! Má to skvělou kameru, jak je u Svena Nykvista zvykem, ale stejně nechápu, proč to nedělal spíš Ondříček, Čechy hrají Francouzka, Francouz, Polák, dva Briti, tři Švédi (!), Holanďan, a jen dva naši emigranti v pidi vedlejších rolích (Landovský a Němec), což vůbec nechápu, proč neobsadili Třísku (myslím by byl daleko lepší než Day-Lewis), a protože je to rok 1988, myslím by nebyl problém sehnat i nějaké regulérní české herce té doby. Myslím, když budu mluvit moderním newspaekem, že to jen posílilo americké stereotypní náhledy na Čechy jako burany a Američané si tak pohladili své sebevědomí, že u nich tomu tak není a jsou daleko lepší a u nich by se takové věci stát nemohly. Jiný význam ten film nemá. (18.01.2020) (méně) (více)