Nesnesitelná lehkost bytí

Velmi příjemné podání slavného románu...i když zrovna tenhle jsem nečetla, Kundera je i z filmu naprosto zřejmý. Vůbec mi nevadila ani délka, na Daniela Day-Lewise bych se dokázala dívat i mnohem dýl. A moc se mi líbilo zpracování politických motivů. Ale musím souhlasit s golfistou, erotických scén bylo opravdu až přespříliš. (29.11.2008)

Opět jsem byl přinucen porušit svoji zásadu a ohodnotit odpad! z mnoha a mnoha důvodů, z nichž uvedu jen některé, protože bych mohl psát několik hodin. Jsem nadšený příznivec Milana Kundery a dlouho jsem nechápal, proč zakazuje adaptace svých děl a je tak zaujatý právě proti tomuto filmu, který je pravděpodobně důvodem jeho zákazu. Poté, co jsem tento film viděl, pana spisovatele chápu a naprosto s ním souhlasím, i když je to pro všechny jeho fanoušky velká škoda. Za prvé, během celého filmu jsem ani na okamžik neměl pocit, že by se mělo jednat o film o Česku, Češích a v Česku, za druhé, postava Terezy byla v knize vykreslena úplně jinak, byla to slušná, citlivá žena, trpějící pouze v důsledku toho, že pocházela z nuzných poměrů, což bylo umocněno ještě drsným přístupem vlastní matky, ve filmu jsem měl pocit, jako by Binoche předváděla nějakou poloidotku, věčně ubrečenou a zralou na léčení na psychiatrii, za třetí, zajímalo by mě, zda některý divák, který nečetl knihu, pochopil, od koho Sabina v závěru obdržela dopis oznamující smrt Tomáše a Sabiny, za čtvrté, Franz ve filmu byla naprosto zbytečná postava, kdyby tam nebyl, nikomu by asi nechyběl, za páté, Sabina přeskočila z Ženevy až do USA, takže Paříž byla asi pro Kaufmana zbytečná a nedůležitá, za šesté, Pavel Landovský byl jako téměř v každém filmu, ve kterém se objeví, nesmírně trapný, vzezření opilého hňupa sem opravdu nepatřilo, za sedmé, scéna, kdy Tomáš odmítá podepsat odvolání svého článku byla absolutně přistřižená za vlasy, za osmé, Daniel Day-Lewis si údajně vždy pečlivě vybírá role, nechápu, proč se rozhodl tentokrát tak špatně. Mám názor, který sdílím s mnoha lidmi - slavná literární díla jednotlivých států by měli točit režiséři těch států, ve kterých ona literární díla vznikla a zvláště Američani by se neměli srát opravdu všude. Neustále myslím na to, jak by dopadl film, který by natočil český režisér s českými herci, případně postavu Franze by hrál cizinec. Například Vladimír Michálek, Jiří Menzel nebo Viktor Polesný, Tomáše hrál Ivan Trojan, Tomáš Matonoha nebo Saša Rašilov, Terezu Klára Issová, Tereza Brodská nebo Barbora Seidlová a Sabinu Linda Rybová nebo Tatiana Vilhelmová. Bohužel, pan Kaufman si musel něco dokázat. (13.07.2008)

Tak u tohohle sem se MEGAVAŘIL!!! Z tý komoušský atmosféry se mi dělalo blbě a sterilní režie, bez sebemenšího nápadu, mě nudou doháněla k šílenství. Působilo to na mě dojmem ultralevné televizní adaptace k čemuž přispíval i fakt že scény nepokojů po obsazení Rusákama byly jasně použitý z nějakýho jinýho filmu. Tohle všechno by se ještě dalo jakt takž unést, ale tříhodinová délka to poslala přímo do sraček, ten film opravdu ne a ne skončit, i když se tam už prostě nic nedělo. Herecká první liga v čele s Lenou Olin, které to zamlada fakt slušelo to prostě nezachrání. (19.11.2006)

Nezastavitelný kolos, který pod myšlenkovou bohatostí ukrývá prostý a zároveň příliš rozvláčný příběh, který navíc není v pravém slova smyslu adaptovaný, jako spíš pokusný. Ústřední myšlenku bych pochopil při poloviční stopáži a když se ze mě po půltřetí hodině snaží scénář dostat poslední zbytky emocí pomocí dojemné hudby, dlouhých pohledů a rázných gest, už jsem jen seděl a cítil se vyčerpaný až na dřeň. S Kunderou jsem si zatím nepotykal a film na tom vůbec nic nemění. (16.04.2008)

Nejrozporuplnější film... Román Milana Kundery, tou dobou již Francouze pocházejícího z Československa, popisující příběh chirurga a fotografky z Prahy, kteří se po Srpnu 1968 vydají za přítelkyní do Švýcarska, byl obsazen mladou Francouzkou Juliete Binoche a Britem Danielem Day-Lewisem, ale i jinými - Dánem Stellanem Skarskardem, Čechem Pavlem Landovským, Holanďanem Derekem de Lintem a Švédy Erlandem Josephsonem a Lenou Olin, v kameře Bergmanova (a Tarkovského či Allenova) Svena Nykvista, při scénáři (Formanova, Bunuelova, Schlöndorfova, Wajdova) Francouze Jeana-Clauda Carriéra i výpravě Francouze Pierra Guffroye (od Bunuela, Bressona, Polanskeho), a všude zní dost Janáčka, ale výsledek je v produkci (sice Formanova) Američana Saula Zaentse po vzoru režiséra Phillipa Kauffmana až moc americký... Složitě se o tom uvažuje. Nikdy to nepochopím. Moc slavných jmen je na škodu. Výsledek je asi v tom, že vyhrál Kundera, protože jeho text se nedá vyrovnaně zfilmovat. (08.10.2008)