Hello, Dolly!

Není to tak dobré jako naprosté klasiky. Gene nedokázal muzikál úplně vytáhnout z divadla, zůstal tak na půli cesty. Přesto písně roztepou srdíčko, Matthau rozesměje, Streisland okouzlí, ostatní nejsou úplně ready, ale díky tempu vyprávění a četností gagů (sebejednoduších) se to dá tolerovat. Nejsilnější stránkou je Kelly-tanečník, protože to co se mu dodařilo vytáhnout z klobouku za čísla, to je nádhera, akce, rozsah, nápady. Přesto se mu těch 150 minut úplně naplnit nepodařilo a občas je to trochu "vatovité." Dolly dohazuje a dohazuje, až si uvědomí, že by taky měla myslet na sebe a mladé-nemajetné a dá dohromady všechny (včetně sebe) šťastně a spokojeně... 70% (29.07.2010)

Klasický americký muzikál. Fantastická výprava filmu. Výborný W.Matthau. 80%. (30.09.2006)

Hello Dolly je přestřeleně melodramatický, sentimentální, načinčaný kýč. To v podstatě platí pro většinu slavnějších muzikálů té doby, ale Hello Dolly navíc nemá ani nějak extra zajímavý příběh či sympatické postavy. V podstatě jde jen o to, zda se několik párů dá dohromady, to vše opět natažené na dvě a půl hodiny. Navíc Matthau vypadá otráveně a hraje příšerného bručouna a cukrblikující, afektovaná a přehrávající Streisandová hrající příšerně všetečnou a vlezlou ženskou si mé sympatie taky nezískala. Jejich láska v podstatě neexistuje a není divu, když se ti dva nemohli v reálu vystát. Abych jen nekritizoval, výprava je místy opravdu úchvatná a některé taneční čísla dechberoucí - ať už vystoupení v Central Parku nebo famózní vystoupení číšníků. Titulní písnička je slavná, i když Louis Armstrong se tady jen mihne a zpívají ji jiní. A nakonec ta dvojice příručích a jejich lásky mě byla celkem sympatická, mnohem víc než hlavní pár. Nicméně jsem rád, že v sedmdesátkách tyhle kýčovité muzikály skončily a na jejich místo přišly civilnější věci typu Pomáda nebo Horečka sobotní noci. (21.10.2022)

Napriek tomu, že si s muzikálom celkom rozumiem, tento kúsok nepovažujem za to pravé orechové, ale no... Aj majster tesár sa utne. (13.10.2003)

Film, který mi znechutil Luise Armstronga. Nebýt choreografie s výpravou, zbyl by z tohoto muzikálu jednoduchý příběh, ze kterého čouhají do všech stran "bělošské manýry" a jako dutá manekýna pod povrchem nic nenabízí. O to víc mě překvapuje období vzniku. (06.09.2009)

Kdyby se z filmu vystřihla většina muzikálových čísel, byl by sice film minimálně o polovinu kratší, ale rozhodně by mě bavil výrazně víc. Všechno to poskakování a zpívání film zpomaluje, což je ohromná škoda, bže všechny ostatní scény nemaj chybu, jsou skvěle napsaný, vypointovaný i zahraný. No prostě klasickej, kýčovitej muzikál z dob, kdy se tomuhle žánru v Americe hodně dařilo. (06.07.2010)

Dopredu rikam, ze divadelni verze je povedenejsi a slusi pribehu daleko vic nez filmove platno, protoze Dolly (dobre obsazene a hlasove nenapodobitelna Barbra Streisand) dohazuje napadniky tak dlouho az si jednoho za vlastniho vezme. Hlasove nevyvazeny muzikal s peknymi kulisami a tanecni choreografii. Tod na zaver. 60% (09.08.2010)

Málokdy se mi stává, že bych si hodnocením byl takhle nejistej. Je to rozhodně koukatelný a tři hvězdy jsou možná málo, ale pro mě jako někoho kdo má muzikály opravdu rád je tenhle docela mizernej... (12.10.2010)

Naprostá klasika, na které se podílel svým géniem také Louis Armstrong. Skutečně to dává vzpomenout na zlaté časy muzikálů. (31.07.2013)

Muzikál klasického amerického střihu, který jsem vždy chtěl vidět. Bohem nadaná zpěvačka Streisand (ale nemusela by tancovat), charismatický Matthau (ten by zase nemusel zpívat) a nezapomenutelný Armstrong. Jestli se vám líbila My Fair Lady, Sound of the Music nebo Funny Girl, musíte vidět. (07.02.2006)

špičkové taneční scény a výprava, scénář bohužel někdy velmi detailní, jindy zase zkratkovitý, pravděpodobnost příběhu hodně nevelká i na svět muzikálu... (02.01.2008)

65% Rozhodně povedený muzikál, který stojí za zhlédnutí. Jenže upřímně řečeno si nedovedu představit, že bych ho viděla vícetkrát než dvakrát. Má dobré herecké výkony, písně i děj jenomže nemá takovou tu "nadčasovat", kterou oplývá třeba My fair lady, kterou můžete vidět několikrát ročně a neomrzí se vám. (01.01.2008)

Opravdu nádherný muzikál, romantika jak se patří, trochu zapletená, tanec a velikost prostředí, no nemám slov (31.08.2011)

Gene Kelly zrežíroval božskou taneční choreografii, Barbra je jako obvykle skvostná - pěvecky i herecky (a v nádherných šatech jí to fakt sekne), celá scéna je pohádkově pestrobarevná, na druhou stranu je ale většina hereckých výkonů tak nechutně stylizovaných a vystoupení většiny pánů (kromě Matthaua) má tak údesně přiteplenou manýru, až se to těch 146 minut téměř nedá vydržet. Jinak ústřední melodie, to je prostě klasika. (18.06.2012)

Vzniknout tento film o 3O let dříve v Německu, bude dodnes nejspíš na indexu zakázaných děl :) Považte, jednání a charaktery hlavních postav (obchodník a dohazovačka - oba ztvárněnými herci židovského původu) přesně naplňují šablonu národně socialistického rasového profilu židovského elementu. Oba nevytvářejí žádné hodnoty, neživí se poctivou prací, pouze parazitují na druhých (on jako bezkrupulózní, zaměstnance vykořisťující a lakotný obchodník, ona jako nemorální manipulátorka s jediným cílem, vytěžit svůj objekt zájmu do posledního centu - "Just leave everything to me"). P.S.: Barbra Streisand je stejně odstrašující i po těch letech od vzniku filmu :) (20.04.2013)

Monstrózní... Dokonce mi nevadil téměř nulový dějový posun a nepřeskakoval jsem dlóóóuhatánské taneční pasáže, protožebyly neuvěřitelné... UAU! (01.01.2014)

Naivní, ale krásné. Babra jako vždy úžasná a ostatní také super. Dnes už legenda - za mne plný počet. (12.01.2018)

Dobří herci a dobře se na to dívá i po těch letech, hudba ujde, ale je to přehnané snad ve všem, že na tohle člověk nejspíš musí být fanda klasického muzikálu. (01.11.2022)

muzikály nejsou mým oblíbeným žánrem, ale tohle se dá (07.07.2010)

Ve své životní filozofické pouti jsem narazil na jeden velký kámen. Člověk má být na jednu stranu upřímný - jak to říkal třeba Jan Hus, TGM nebo Jordan B. Peterson. Ale na druhou stranu podle Alana Wattse je život hra. A součástí hry může být i lež a přetvářka. Tento film tento konflikt dokonale vykresluje: mužský protagonista buduje své impérium na řádném základu, zatímco ženská protagonistka chodí světem, lže a vyvolává chaos. I když protiklady se přitahují, tak zde ten happy-end působí nepřirozeně a nuceně. Je zřejmé, že příběh hraje druhou roli a spíše slouží písním. Rád bych, aby to bylo naopak. (29.12.2021)