Až tam nezbyl žádný

Až tam nezbyl žádný (2015) 

Jako čtenář a milovník detektivek Agathy Christie můžu jen vrtět blahem. Někdo v BBC dostal nápad natočit novou adaptaci Deseti malých černoušků, a s radostí můžu říct, že to vyšlo. Všechno je na správném místě. Tvůrci pochopili, že na experimenty mají Sherlocka (viz současná bídná Přízračná nevěsta), a černoušky natočili tak, že forma nepřebila obsah. Snadno z toho mohl vzniknout blábol, pokud by se nerespektovala předloha. Naštěstí se to nestalo. Základní děj je neměnný, doslova bych mohl při sledování jet prstem po řádcích v knize a odškrtávat si. Je ale příjemné sledovat, že někdo nechtěl měnit pravidla a tvořit něco nového, ale vzal geniální základ, citlivě rozvinul prázdná místa, kterým se Christie příliš nevěnovala (např. skryté motivace postav, jejich vztah mezi sebou a chvíle vzájemného podezřívání) a vytvořila vkusnou ale ksakru napínavou Agathu Christie pro 21. století. Herci jsou skvělí, nemá cenu je vyjmenovávat. Každá postava je typově správně obsazená, nikdo nevyčnívá, zároveň ale ani nezapadá. Prostředí domu na pustém ostrově je úchvatné. Obraz, barvy a hudba jsou skvělé a vytvářejí dokonalou atmosféru zmaru, podezřívání a beznaděje. Z pohledu čtenáře, který věděl, jak k těm vraždám došlo a co je pointou, jsem mohl sledovat počínání postav a bavit se hrou, která je s divákem hrána. V jednu chvíli jsem si říkal, že „něco“ je moc očividné a divákovi to dojde, ale těžko říct, jak to vnímá nečtenář. Jen mě trochu mrzí, že se nedrželi původního názvu Ten Little Niggers, a směšné je přejmenování Černochova ostrova na Vojákův ostrov… ale budiž, pokud to bylo nutné, aby se černoušci neurazili, tak proč ne… I přes závěrečnou pointu není řečeno vše, a je tady důvod pro další zhlédnutí. Krátce – mám ohromnou radost, že to nikdo nepodělal, a vzniklo něco, co nedělá knize ostudu, ale skládá ji hlubokou poctu. Došlo mi, že takhle nějak podobně jsem si to při čtení představoval. A samozřejmě je to velmi napínavé, ale to už je snad jasné, ne? (05.01.2016)