Barry Lyndon

Nevýslovný zážitek, jakému se v mém životě diváka vyrovná snad jen Fanny a Alexandr z kouzelnické dílny mistra Bergmana. Zejména po vizuální stránce se jedná o jeden dlouhý nadčasový orgasmus, místy až obsesivně ornamentální (přesně v návaznosti na dobu, kdy se příběh odehrává), jinak naopak venkovsky prostý a přirozený... Barry Lyndon, to je ztělesnění evropské školy filmového vypravěčství... povšimněte si mistrovství, s jakým Kubrick využívá hlasu vypravěče pro epické zkratky, lehký sarkasmus, způsob, jakým vypravěč manipuluje s divákovým nahlížením na příběh. Od úvodního lehkého vtipu a rozverných pasáží až k předpovězení tragického závěru. Přesně podle nálady se mění hudba – od skočných irských lidovek, přes britské marše, až po osudové smyčce a tympány. Příběh Barryho Lyndona je příběhem jednoho úžasného lidského osudu, příběhem člověka, který se vždy snažil probíjet, jak nejlépe dovedl. Jeho "protloukání" plné úskoků, malých lží, podvodů, přetvářek a samozřejmě také lásky vede k tragické katarzi. Kubrick zvolil pomalé tempo, které je typické pro filmovou "ságu" života. Onu pomalost tady mnozí zmiňují jako zápor; ale ona není záporem, nýbrž charakteristickou vlastností snímku. Zbožňuju tuhle pomalost, procítěnost, poctivost filmařiny. Barry Lyndon je z ní stvořen, stejně jako je stvořen ze strhujícího výkonu Ryana O´Neala. Prožít lidský život v jedné roli, to je umění hodné mistra. Tahle výpravná epopej má v důsledku nejen neobyčejný a neopakovatelný vizuální magnetismus, ale je neobyčejně silná i příběhově. Jen je nutné jít jí trochu naproti a pak už se jen nechat unášet tou zvláštní laskavostí a magií nádherných pohyblivých obrázků. Barry Lyndon je prozatím to nejlepší, co jsem od Kubricka viděl. Je to film konzervativní v tom nejlepším slova smyslu. Nadčasový skvost. (05.10.2004)

Stanleyho galerie výtvarného umění, které muže konkurovat leda ta Ridleyho z roku 1977. Obrazy o lovci štěstí, který šplhá po sarkastickém žebříku oportunismu až do aristokratických výšin, jsou přenádherné. Škoda jen, že se do těch prostých pikareskních rámů nepodařilo dostat více srdce, jako se to třeba podařilo u lůžka malého Bryana či při poslední satisfakci za holubího vrkání, nicméně emoce nejsou prvoplánově to, co bych u chladného šachisty Kubricka vyhledával. „…good or bad, handsome or ugly, rich or poor, they are all equal now..” (11.06.2018)

Tento Kubrick mě dlouho trošku míjel a popravdě se mi do něj ani moc nechtělo. Přece jen 3 hodiny nejsou málo. Nakonec film díky vybroušeným dialogům a skvělé umělecké kameře pěkně uběhne. Právem může být film považován za nejlepší snímek z 18. století. Protože opravdu tak působí. Veškeré záběry kamery působí jako plátno obrazu. PS: Doporučuji scénu záverečného střeleckého souboje ve stodole. S odstupem času považuji Barryho Lyndona za nejlepšího Kubricka. 110% (15.03.2009)

Podle mě tu nuda opravdu hrozí, protože často v duchu Kubricka přímo prosíte, aby už sakra střihnul na další obraz. Na druhou stranu je každý záběr neuvěřitelně promyšlený a pokud to tomuhle filmu dovolíte, dopřeje vám skvělý zážitek. Háček je v tom "pokud", protže Barry Lyndon rozhodně není nijak divácky vstřícný film (a co od Kubricka je?). (06.10.2006)

Cynická rokoková noblesa v dokonalém zarámování. Tímhle filmem Kubrick snad nejvíc potvrzuje, že práce režiséra a kameramana je pro něho v podstatě jedno a to samé. Kouzlo obrazu spolu s hudbou bez problému smaže citový chlad a obsahovou netečnost, která u Kubricka občas hrozí. Podobný zážitek mám snad jen z Ciminovy "Heaven's Gate", i když tam jde spíše o fascinaci samotnou scénou. (02.07.2006)