Zlatý podraz

Děsivý a dramaturgicky velice zajímavý námět, který ale bohužel byl vytěžen jen částečně a bohužel ne tak kvalitně, jak si zasluhoval. Problém uvidím už v tom základním: postavách. Kromě té ústřední, jsem se nedokázal prokousat na dřeň ostatním charakterům basketbalového týmu. Velice mě potěšila postava Jana Hartla, kterého jsem si v dramatické rovině nesmírně vychutnal, ale tím pro mě výčet pozitiv pomalu končí. Neznalí historie se zde budou ztrácet, neb počítám, že bez informací typu: aktuálního letopočtu, nebo kdo to jsou ti pánové bez uniforem s označením na rukávu (pro neznalé: Lidové milice), čímž nám tvůrci naznačují, že přichází vítězný únor. Některé lokace, typu: Francie, doslova křičí umělostí způsobenou nedostatkem peněz. Nicméně, i přesto musím druhou polovinu filmu vyzdvihnout. Jakmile přijde strašák komunismu, děj nabírá na obrátkách, atmosféra houstne a objeví se i několik až ironických politických vtipů. Bohužel, je to pozdě na zvýšení kvality k pěti hvězdám. Dokonce i na čtyři slunce. S výčtem řečených negativ a kladů, uděluji Zlatému podrazu tři socialistické odznaky z pěti a doporučuji jej hlavně novodobým, historii znalým jedincům. 65% (08.09.2021)

Více než mě znechucovaly lstivé praktiky vysoce postavených komunistů, kteří neustále tahaly za nitky dějin, mě znechucuje už přebytečná škála filmů, která se tohle období snaží zobrazit. Pro mě se dostavil největší podraz v okamžiku, kdy jsem zjistil, že můj oblíbenec Standa Majer je ve filmu jen na chviličku. Bez něho to není ani ta romantická “klišárna”, ani průměrný sportovní snímek o basketu. Je to nuda, která téměř nemá děj. (17.03.2019)

Na papíře určitě zajímavá story o pozapomenutých košíkářích, kteří doplatili na rozjíždějící se komunistickou nadvládu. Na plátně už je to podstatně horší. Hoši jsou zapálení do hry, ale z plátna jsem to necítil. Nastupující komunismus temně vztyčuje ukazováky, ale z plátna jsem to necítil. Chlapci, kteří to dotáhli až k titulu poválečných mistrů Evropy, prožívají první lásky, ale kupříkladu na ústředním vztahu Františka s půvabnou cizinkou jsem to necítil. Stejně jako v případě jeho komplikovaného vztahu s otcem zoufale kloužeme po povrchu. Z lámání páteří politikou nemrazí. Na dřeň tvůrci takřka nejdou, tah na bránu chybí. Navíc jdou na vše hodně kvapně. Buch, konec války, buch, s láskou se hlavní hrdina vidí až po mnoha měsících. Mnohé postavy jsou napsané hodně nezajímavě a dušínovsky, ač herci dokáží leccos pozvednout. Líbila se mi chytlavá hudba a místy i kamera Vladimíra Smutného (zejména v první polovině se ale nechával strhnout k efektivním kotrmelcům, které mi v dané látce neseděly). Dvě až tři hvězdy, víc ani ránu. (15.05.2019)

Myslím, že ta basketbalová story si zasloužila lepší zpracování, tohle sice nebylo špatné, ale bylo takové poněkud neslané... Potěšil sympatický výkon Filipa Březiny. Zaujal mě (coby basketbalového fanouška) bývalý hráč a současný televizní expert Jirka Šebek v roli sovětského plejera, jenž měl důležitou roli ve finále ME. :-) (27.10.2019)

Zajímavý příběh natočený naprosto strhujícím způsobem - moc se mi to líbilo! Tak moc, že mě ani nenapadlo, aby mi vadily některé možná předvídatelné situace, zvraty atd. Skvělí neokoukaní i ostřílení herci, nádherná kamera Vladimíra Smutného, režijní nápady... A ten soundtrack! Doufám, že album někdy vyjde, protože takovou směs klasické hudby, dobového swingu a současné elektroniky (s odvážným remixem státní hymny v závěrečných titulcích) jsem v českém filmu snad nikdy neslyšel. Kdybych nevěděl, kdo ji složil, hádal bych třeba Daniela Pembertona. (11.01.2019)