Zlatý podraz

Časový úsek let 1938 až 1951 zachycuje nejen naši basketbalovou reprezentaci a zejména život Františka Prokeše, zároveň také bez příkras vyobrazuje komplikovanou etapu našich dějin a v tom se jedná o úctyhodnou tvůrčí práci. Herecká omladina příjemně překvapila, staří známí potěšili a nemohu nezmínit Chantal Poullain, úžasná. Takže za mě ano, bylo mi potěšením. P.S. Pankrácká hlína v krabičce rozbušila i to moje malý český srdíčko. (24.03.2019)

Podľa hodnotení som čakal niečo priemerne nevýrazné, ale napokon sa mi to celkom pozdávalo a vtedajšia atmosféra povojnového Československa bola vystihnutá priam ukážkovo. Spočiatku to vyzeralo pre túto krajinu nádejne, ale po roku 1948 tu padla na ďalších 40 rokov červená opona :( Aj keď sa film profiluje ako športový, tak toho tu zas až tak veľa nebolo a basketbal na ihrisku tu bol skôr v úzadí, keďže sa to viac sústreďovali na politické pozadie a vplyv "víťazného" februára na spoločnosť a slobodu. Čudujem sa Frantovi, že kdesi neemigroval, keď videl, kam sa to celé uberá. A čo sa týka športovej stránky filmu, tá bola veľmi dobrá, aj keď považujem za divné to, že domáce ME 1947 tu boli úplne vynechané (a aj tam ČSR siahalo na zlato - vo finále prehrali so ZSSR). Koniec bol viac než symbolický... 4* (20.05.2023)

Historické, české, sportovní, snaživé x zmatené, příliš ambiciózní, chladné. Myslím, že se autoři snažili o něco, ale bylo z toho nakonec..nic. S hlavními hrdiny jsem se vůbec nesžila, snad první soundtrack, který mě dráždil (co ta zremixovaná hymna?!), o sportovních výkonech nemluvím. Tolik o snaze českého filmu z posledních let. Škoda, tak zase příště. ..mám takový pocit, že kdysi asi říkali košíková, ne basket.. (28.10.2019)

Vyhrát titul mistra Evropy můžete i s bordelem v koučingu, bordelem v taktice a mužstvem ubytovaným v bordelu. Horší bude, až se do toho vloží rudý bordel.. Hudba se snaží dát drajv obrázkům, které ji ale neposlouchají a postavy neustále hrají signály, které má divák dávno přečtené. Jedna hvězda navíc ze šestky za variabilitu Smutného záběrů, které mě někdy úplně odvedly od toho, co se děje ve scéně. Nečekal jsem, že to někdy řeknu, ale Jakubu Bažantovi jde líp komentování basketbalu než psaní scénářů.. (09.05.2023)

Mám moc ráda sport. V posledních letech bohužel spíše na dívání, zejména atletiku, tenis a basketbal. Takže jsem si tohle nemohla nechat ujít. Odcházela jsem dojatá a smutná. To ano, ale hlavně díky vlastní představivosti a solidnímu příběhu, při němž jsem si vzpomněla na hokejisty nebo na Olgu Fikotovou... Nevyužitý potenciál charismatického Standy Majera a i dalších, vždyť příběh samotný byl zajistil pohnutí a nespavost až do rána. To se ale bohužel (nebo bohudík) nestalo. Plus nejen za odvahu tohle zpracovat, ale také již za zmiňované bývalé basketbalisty v dresech soupeřů. Možná dobře, že to nenatočili opravdu pořádně, i tak se mi to zapsalo do srdce i přes hromadu výtek, níže už zde někde zmíněných. (29.10.2019)