Americký vlkodlak v Londýně

Má to atmosféru (především na vidláckém venkově), má to sympatický komediální nadhled a z celého filmu čiší jaký je Landis fanoušek starých horrorů od Universalu. Na letitého (1935!) londýnského bratříčka to samozřejmě nemá, byť i tady se nalezne pár (doslova) pasáží, které patří do zlatého fondu vlkodlačích filmů. (24.08.2010)

Hodne zabavna variace na vlkodlaci filmy. John Landis v sobe nezapre velkeho znalce a fanouska horroru. Skoda ze se mu nepodarilo svuj scenar z roku 1969 zrealizovat uz v sedmdesatych letech. Poplatnost osmdesatkam je z Vlkodlaka citit hodne a i kdyz je to legrace, precijen bych radeji cisty horror. Protoze pasaze nahanejici strach, pripadne znechucujici jsou udelane uzasne, v cele s oskarovou scenou premeny, stvorenou dalsim velkym fandou - Rickem Barkerem. Vpodstate povinnost. (11.11.2005)

No, po letech jsem si dal opáčko, a převládají teda rozpaky, pamatoval jsem si to lepší. Člověk se už musí v dnešní době hodně přemáhat, aby se tomu úplně nevysmál. V tricích je přitom nejmenší problém, ona památná scéna přeměny hlavního hrdiny ve vlkodlaka je docela fajn i v současnosti. Horší je chování postav, a to v podstatě úplně v jakékoli chvíli filmu. V těchto starších hororech prostě co do logiky a smysluplnosti děje byly kladeny mnohem nižší nároky. Si vezměte už jenom tu scénu v rašeliništi v úvodu. Oni si jen tak sejdou z cesty, jdou si v prostřed noci lážo plážo skrze bažinu a ani nemaj baterku. Píčovina prostě. A když by to chtěl někdo vysvětlovat tak, že jim na cestu svítil měsíček, tak ať si někdy takovejhle pohyb v noci v neupraveným přírodním terénu zkusí :D A podobně by se dalo pokračovat, třeba chování vesničanů je jakoukoli pozemskou logikou nevysvětlitelné. Holt v osmdesátkách se mohla hororovou klasikou stát každá kravina, no. (19.08.2008)

Tohle bylo naprosto skvělý, já se dobře bavil od začátku do konce. Má to vše co by to mělo mít, dva američané na venkově se dostanou mezi podivný domorodce a napadne je vlkodlak, jeden to odnese druhý je zraňen a má se stát nastupcem. Je to hozené do humorné podoby, ale s citem, tak že je to spíš horor, se spoustou krve naprosto skvělá je proměna na vlkodlaka a nebo nemrtví v kině. Celkově je film velice dobře obsazen, tak, že všichni hrajou to co mají sedí jim to. Opravdu tohle se povedlo. (06.05.2012)

Vlkodlačie horory vždy boli v hľadáčiku môjho záujmu a ,,Americký vlkolak v Londýne" je pojem a za akýsi reštart lykantropickej tématiky si zaslúži byť nekorunovaným kultom s presahom do viacerých žánrov. Vidieť ho raz bolo mojou vlčou povinnosťou a boli to práve očakávané rozpory, ktoré ma týždeň od pozretia predsa len nútia zosmoliť tu niekoľko riadkov. Sklamanie? Nuž patrím k tým mnohým, ktorí nepovažujú skĺbenie hororu a komédie za najsprávnejší krok, aj keď uznávam, že soundtrack zo zámerne vybratými songami dodával filmu príjemný šmrnc, zbavil ho starosvetskosti, ktorá by inak tento žánrový rozkol zničila. Humorné pasáže (ak nimi naozaj boli) mi komické nijako neprišli, nezasmial som sa ani raz a spomínané hororové scény, s výnimkou atmosferického úvodného útoku, rovnako na mňa nemali výraznejší účinok hrôzy. Zbytočnými vidím aj postavy dvojice vyšetrovateľov, prípadne chlapca z nemocnice. O prvých Oscarom ocenených maskách už bolo popísaného dosť. Okrem scény premeny by dnes už príliš neuspeli, make-up Davidovho kamaráta srší svojou lacnou latexovosťou. Vlkolak, podľa vzoru starých hororov, plne odhalený až v závere len potvrdzuje, že tie najlepšie filmové monštrá vznikali vždy za pomoci jednoduchých trikov a dobrých maskérov, nie v dobe súčasných, všemocných CGI efektov. (1024. hodnotenie, 118. komentár k filmu) (21.08.2013)