Tajnosti a lži

Brenda Blethyn - asi nejznámější jako Bílá voda - předvádí se svou postavou to, co se jen tak nevidí. Hraje odzbrojujícím způsobem obyčejnou jednoduchou ženskou, která dá svoje dítě, aniž se na něj po porodu podívá, k adopci a ono - urostlá vzdělaná černoška - se po letech ozve. Jejich "našlapování" kolem sebe, poznávání a přibližování je komplikováno nejednou zkouškou. Okouzlující, nádherný film. A to jsem k němu přistupovala velmi ostentativně, jako nakonec ke všemu, co je vynášeno, nominováno a opěvováno do aleluja. V tomto případě oslavováno plným právem!!!! (05.07.2005)

Už dlouho se mi nestalo to, co u tohoto filmu - pokud vůbec někdy. On je doslova s každou minutou lepší a lepší. Zpočátku vidíme černošský pohřeb, pak výjevy manželů, co se hádají... Tak na takovýhle britský sociálně-kritický realismus trvající dvě a půl hodiny opravdu nemám, říkal jsem si. Pak se ale provázky splétají, uzlíky utahují, až příběh dospěje do fantasticky natočené rodinné večeře, kde má každá replika, každý pohyb, gesto, svůj význam. Když kvůli ničemu jinému, tento film je dobré vidět kvůli úžasným hereckým výkonům. Režisérův styl (film se zkouší půl roku jako divadlo) je na výsledku hodně znát, protože tu nevidíme napsané postavy, ale skutečné lidi, kteří ani v nejvypjatějších a téměř groteskních momentech nespadají do karikatury. Neustále s nimi musíme soucítit. Moje oblíbená scéna? Cynthia vychází z kina se svou nově objevenou dcerou. Dříve neurotická troska, nyní s novým účesem a úsměvem na tváři. Proměněná dcerou, které se kdysi dobrovolně vzdala. Ale nebylo to tehdy - i vzhledem k současnosti - správné rozhodnutí? Silný film, který ve vás zanechá řadu otázek. (19.08.2018)

Ano, podobné věci se mohou stát. A v tomto případě se je povedlo přetavit ve filmový příběh, který působil velmi civilně a autenticky. Poukázal na to, že to jediné, co může mít v tomhle nelítostném světě smysl, je rodina. A kdo by se jí zřekl, ten se připraví o to málo dobrého, na co si může většina nás normálních smrtelníků myslet. Byl by sám proti sobě, nic by nezískal, hodně by ztratil. Jaká je ale šance, že metařka prozře během pěti minut? Jaká je šance, že švagrová přede všemi roky tají neschopnost otěhotnět, ačkoliv ví, že je kvůli tomu terčem pomluv, které ji viní ze sobeckosti? Jaká je šance, že bílá- chtěná dcera je totálně k ničemu, zatímco černá- nechtěná je vzorem všech ctností? Trochu to tady haprovalo. Nic zásadního, ale 5 hvězdiček by to ode mě nikdy nemohlo dostat. I tak si připadám dost štědrej. To slzavý údolí pro mě už bylo jednu chvíli neúnosný. Ale podobný situace jsem zažil, nepovažuju je tedy tím pádem za přemrštěný. Jen za umně vystižený. A dobře zahraný. Rozhodně to pro ty ženský nemohlo být jednoduchý. Věřím, že se u toho dost nasmály. Já už pak taky :) (16.09.2014)

Systém „vezmu partu kvalitních herců, nadhodím výchozí situaci, zavřeme se pár měsíců na zkušebně a uvidíme, kam nás to až zanese“ je zjevně hodně závislý na štěstí; Další rok viděný před sedmi lety v Projektu 100 mě neurazil, ale na hlubší zkoumání Leighovy fimografie moc nenalákal, zato toto byl onačejší zážitek, tady emoce pracovaly fest, nitra se odhalovala, sociální poselství rezonovalo, humor jemně perlil, žádná postava nebyla do počtu a film k nim nebyl krutější, ale většinu času ani milosrdnější, než bylo třeba. Menšinu času jsem si říkal, že je škoda, že to v tomhle stavu nedostal do ruky nelítostnej dramaturg, nevyházel tu zbývající trošku balastu a nenabrousil pár příliš ohlazených hran, a pak se to teprve nenatočilo. Jenže pak by se z toho nejspíš vytratila ta paradokumentární syrovina (a třeba taky ne). (22.09.2018)

Impuls k odhalení pravdy v narušených rodinných vztazích, úpících pod tíhou nevyřčených "tajností & lží", přichází znenadání zvenčí, když kultivovaná černoška vyhledá svou biologickou matku, prostou bílou dělnici, jež ji hned po porodu dala k adopci. Intenzivně v autentické "malosti" ukotvené citové / sociální drama stojí na skvělé režii, scénáři i hereckých výkonech, z nichž vyniká emocionální Brenda Blethyn. (04.04.2018)