Vzpomínka na Hamleta (útržek norský) (E07)

Legenda o Hamletovi patří z pera anglického klasika k největším divadelním kusům naší civilizace. Oldřich Daněk v ní ale jako historik viděl příliš mnoho trhlin. A tak nechal Klaudia přežít a vyprávět nám svou interpretaci Hamleta se všemi v podstatě logickými zákulisními čachry. Celé to do sebe pěkně zapadá a zdá se to být téměř pravdivější než původní hra. Zkrátka precizní fabulace... anebo že by vůbec ne? 90% (05.01.2012)

Vzpomínka na Hamleta patří do rodiny Haprdánsů a jiných, kteří rozvíjejí myšlenky z patrně nejoblíbenějšího Shakespearova dramatu. A ačkoli nejsem nijak zvláštní přítelkyní fenoménu shakesperiany a alžbětinské kultury vůbec, shledávám útržek norský nadmíru zajímavým. Drama graduje jako nejlepší detektivka, trojice herců si dává vzájemné příležitosti růst na ukrajování dialogů a atmosféra je také velice příjemná. Ano, nakonec i ta Brožová je hodna Vinkláře a Preisse a tu a tam má příležitost dokázat, že své profesi se nevěnuje jenom na základě okázalého zevnějšku. Je skutečně škoda, že některé jistoty, které se i několik let po revoluci zdály být neotřesitelné, jsou dnes zcela pasé. Nicméně, pakliže bych se měla vyslovit k tomu, který útržek je mi nejmilejší, zůstávám si i po seznámí s celým cyklem na své původní touze a Záskok pro Sissi považuji ve své rozkoši za nepřekonatelný. (28.08.2011)

I ve své sedmé a poslední hříčce o královnách přichází Oldřich Daněk s novým, osobitým pohledem na známé události. Ale zatímco protagonisty předchozích šesti komorních her jsou historické figury, hrdinka sedmé z nich je postavou čistě literární. V Daňkově Hamletovi "naruby" se překvapivý obraz dánské tragédie rodí z dialogu mladé manželky norského panovníka a vězně Klaudia. Role se začínají měnit. Klaudius vystupuje jako klidný, suverénní muž a od první chvíle je jasné, že jeho hlavním protivníkem bude Horatio. Bývalý král vyvrací všechna obvinění a podává příběh o tragédii na Elsinoru ze svého hlediska. Jeho podání má naprostou logiku a zaznívá z něho skryté obvinění proti Horatiovi, proti tomuto "vlídnému zloduchovi". Ale dějiny změnit nelze... Sedmá hříčka je opět skvělou ukázkou Daňkova scénického rukopisu, v níž způsobem dramatického apokryfu předkládá, "jak to také mohlo být". Z hereckých výkonů si lze doslova pochutnat na neobyčejně sevřeném, bez pathosu ztvárněném Klaudiovi Josefa Vinkláře, který divákům připravil další výjimečnou příležitost spatřit velkého hráče v akci. Postavu Horatia se skrytým napětím přesvědčivě ztvárnil Viktor Preiss, Kateřina Brožová už v předloze nebyla královnou, kolem níž se točí děj a stává se spíše jakýmsi prostředníkem mezi oběma mužskými protivníky. Bohužel jedinou vadou na kráse jsou krátké vsunuté blackouty, připomínající původní hamletovský příběh a převzetím z Macháčkova jevištního nastudování jen rušily a je škoda, že si je autor nevytvořil sám. I tak se Oldřich Daněk k potěše diváka bravurně rozloučil se svými královnami a nezbývá než litovat, že oněch skvělých hříček je skutečně jen sedm. (28.08.2011)

Slabší hříčka s velmi dobrým, alternativním, dějem Hamleta, ale se slabším rámcem rozhovoru vězně, královny a rádce. Tady se trojice herců uchyluje k trochu přepjatému, spíše divadelnímu herectví a i dialogy jsou divadelně nadnesené. Zbytečně byly do filmu zakomponovány scény vystřižené z představení Hamleta v Národním divadle. /21. 8. 17./ (21.08.2017)

"Láska je vidět, Horacio. Pro toho, kdo se dívá." Dokonalá pointa už tak brilantního dramatu, konverzačního apokryfu k patrně nejproslulejší tragédii všech dob. Strašidlo, které obchází Elsinorem, není duchem zemřelého otce, ba ani manifestem Karla Marxe, ale jde o dobře sehrané divadlo, které mělo mladého prince obrátit proti strýci. Toto vysvětlení, nabídnuté Klaudiem, zní rozhodně věrohodněji než zásah shůry, od kterého se odvíjí řetězec dalších malých tragédií, jež ústí v konec dánské samostatnosti. Je skvělé zkusit o zažité klasice přemýšlet jinak, rozdat jinak úlohy, vidět Klaudia nikoli jako strůjce zla jen proto, že tak jeho příběh vypráví Horacio. To je velmi užitečná schopnost. I v životě jsou často rozdány úlohy a dobro a zlo na základě logických klamů "jak všichni víme", "nezpochybnitelná autorita XY říká, že", "XY byl vždycky takový" a tak dále. Díky, Oldřichu Daňku, díky, pánové Vinkláři a Preissi, i díky, zde skutečná královno Brožová. (23.11.2017)