Bitva u Midway

„Japonec! Pal! Pal! Pal! Pal! Já nehraju, ty nepadáš..!“ Rolie si zavzpomínal na klukovská léta a s viditelnou podporou čínských investorů zrealizoval svůj vysněný projekt. Probouzení pochrupujícího obra, do kterého vtéká strašlivé odhodlání a který měl v pravou chvíli kliku jako od blázince, sice nedokáže pracovat s postavami a bitevní scény, u kterých hledáte herní ovladač, jsou často nepřehledné, nicméně musí se nechat, že Otec zakladatel moderního amerického filmového patosu přišel s na sebe dosti neobvyklou střídmostí. Sice se posledních dvacet minut už trošku na řetězu vzpouzí, ale pořád je to v žánrové normě.. Lehce jsem postrádal momenty, kdy by třeba Ed „Žvýkací skráň“ Skrein mířil střemhlav k útoku a při tom by z palubních přístrojů odletěla fotografie manželky a dcery, přilepila se mu na obličej a on by to i s letadlem flákl vedle japonské letadlové lodi, ale chápu, že je to pocta hrdinům na základě skutečných historických událostí, takže se musí se vší symbolikou trefit přesně do středu červeného terče.. (12.06.2020)

„Probudili jsme spícího obra a naplnili ho strašlivým odhodláním.” Patriotismus na každém druhém kroku, patetické projevy a destrukční orgie po emmerichovsku. Němec v americko-čínské koprodukci natočil velkofilm o stěžejním obratu ve vývoji americko-japonské války v Tichomoří. Když Japonci napadli Pearl Harbor, vstoupily Spojené státy do druhé světové války a ve vzduchu se začaly dít věci. Chtě nechtě je to každopádně další prvoplánové zadání producentů, na které Emmerich prostě slyší a rád po něm skočí. Jednoduše rutina s nulovou invencí, která žádá diváctvo o vypnutí mozků a užití si válečného řádění, kdy je jedno, jestli to v další scéně koupí Tonda nebo Vlastík. K žádné z postav se neupneme, prostě jen přeskakujeme z jedné na druhou. Akce je slušná, ale předigitalizovaný vizuál se začne velmi brzy zajídat. Ve výsledku si dám vždycky raději Bayův velkofilm s Benem Affleckem: měl možná moc záběrů zalitých sluncem, ale rovněž scény natočené mistrovskou rukou a hlavně emoce. (21.01.2020)

Nikdy bych nevěřil, že to kdy napíšu, ale... Zlatej Bayův Pearl Harbor. Midway je totiž přehlídka otřesného neumětelství; a to i v rámci Emmerichových standardů. Překvapivě včetně technické stránky, která ho obvykle zachraňovala. Nepamatuji film s tak otřesnými dialogy, nehereckými výkony výtečných herců (natožpak neherců). CGI je tu nadužívané a nedotažené. A tak jsou tu běžné scény, kdy nesedí klíčování herců do obrazu či kdy lodě/letadla/ostrovy/oblaka v pozadí jsou natolik rozpixelované a neostré, že by se za to styděl leckterý retro titul. Stěží uvěřitelné faux pas u filmu, který na nic jiného než triky nesází. Když už se neblábolí a nepronáší s vážnou tváří jedno klišé za druhým, tak je tu akce. Častá, přepálená, kolovrátková. Má blíže k soubojům X-Wingů s TIE Fightery než čemukoli historickému, co by aspoň částečně bylo ukotvenému v realitě a fyzikálních zákonech. Neustále se zde dějí tak přepálené zhůvěřilosti, že kdyby někdo zařadil v letadle zpátečku a letěl prostě pozpátku, tak by to tu nepůsobilo ani trochu nemístně. Čili akce nekoukatelná obsahem i vizuálně a necharismatické postavy v ní z ranku vrcholné nesympatičnosti. Není to oproti jiným emmerichovkám čiré guilty pleasure, protože to tentokrát není (ne)záměrně blbé, je to prostě jen k uzoufání nekoukatelné a otravně dlouhé. Jediná trochu ucházející linie je v rovině Yamamota/Nimitze, ale to je vše. (25.09.2020)

Námorné bitky sú strašná nuda. Pokiaľ tam vlny nebrázdia Vikingovia na svojich drakkaroch, tak ja vyslovene chcípam. Skutočná bitka o Midway síce trvala tri až štyri dni, ale ja som mal pocit, že ten film je ešte dlhší. Vôbec ma nechytil za srdce, ai to bude tým, že je už obrnuda stále sledovať tých dobrákov Američanov ako hrdinsky vyhrávajú. Najmä keď už tie filmy začínajú vyzerať ako zlá počítačová hra. (17.11.2019)

Některé Emmerichovy filmy mám dost rád, ale tady když si pro srovnání s Midway dám tu prostřední hodinu z Pearl Harboru, tak teď vedle Baye působí jak někdo z Jedličkova ústavu. Samotná bitva o Midvay je pak zajímavěji pojatá i v té verzi ze sedmdesátých let. Vysvětlit se tohle dá jen tím že Emmerich celé natáčení napůl prospal, díky nekonečným dodávkám čínského opia, stejně jako evidentně všichni herci, a celé to spíchl na koleni debutující scénárista a nekonečně neschopný kameraman, který nikdy v životě nic koukatelného nenatočil - tady ze všeho tak moc svítí green screen, a všechny záběry akce jsou tak zoufale nudné, že bych tomu zajímavější vizuál dokázal dát i já. Jeden z nejzbytečnějších válečných filmů jaké jsem kdy potkal. 3/10 (24.05.2020)