Bitva u Midway

Když se zpětně dívám na má hodnocení Emmerichových filmů, udělil jsem všem zhlédnutým kouskům po třech hvězdách. Jeho filmy by měl člověk (alespoň) poprvé vidět v kině, jinak se ono neodmyslitelné audiovizuální kouzlo ztratí a na povrch se dostanou plytké dialogy a jednoduchý scénář. Midway je zářným příkladem. Všechny akční scény působily na velkém plátně dobře a byly vesměs i přehledné a uvěřitelné - při jednotlivých náletech na bitevní lodě jsem ani nedutal. Ahistorický člověk jako já si díky filmu udělá přehled o pár zásadních událostech z období Druhé světové války. Nemohu říct, že by mě ve filmu některá postava přišla nesympatická, ale zároveň nemohu říct, že bych s některou výrazně sympatizoval. Z Midway se nikdy nestane ikona válečného žánru, nicméně film neurazí a v kině funguje. (12.11.2019)

Rodák ze Stuttgartu už dávno není tím hitmakerem jako kdysi, nicméně jím natočenou Bitvu u Midway nemůžu brát jako jeho absolutní porážku. Pouze finanční. Filmařsky se jedná o solidní řemeslo, ve kterém si Amerika opět upevňuje své sebevědomí. A to je věc, kterou umí Emmerich setsakramentsky dobře. Pokud nám v minulosti někdo předvedl, že Amerika nikdy nepadne. Je to Roland. V minulosti si na Americe vylámali zuby: mimozemšťani, Godzilla, Britové ve válce o nezávislost, mrazivé počasí, terotisté v Bílém domě, znovu emzáci a teď dostali pěkně na zadek Japonci (s tím rozdílem, že tentokrát jde o historickou událost). Casting je takový zvláštní. Pochvalu zaslouží duo Wilson/Harrelson. Nasekat by zasloužil ovšem hrozně otravný a špatný Ed Skrein. 55% (14.02.2020)

Efekty masivní, drama nízkokalorické. Je to směs historicky přesného výklady a nezapomenutelného fejku. A neobstojí ve srovnání s Bitvou o Midway z roku 1976. Paradox, že remake díla o slavném americkém vítězství za druhé světové války točil německý rodák, by nestál za řeč, kdyby jím nebyl Roland Emmerich. Tvůrce, který právě chystá už třetí díl svého Dne nezávislosti, totiž vyznává jediné náboženství – počítačové efekty, ať s jejich pomocí honí Godzillu, mimozemšťany nebo Japonce. Výsledkem jeho Bitvy u Midway je tudíž plochá bojová videohra za 75 milionů dolarů, do níž mají přístup už jen chápavé manželky, rodinné fotografie, baseball a strašlivé dialogy, podpořené hromadou pohřebních projevů a motivačních výzev k novému odhodlání.Protože velkofilm pojímá látku hodně zeširoka, od roku 1937 přes japonský útok na Pearl Harbor a čínskou zastávku až po boj o Marshallovy ostrovy, titulní Midway přijde na řadu teprve v poslední půlhodině. Chudák Woody Harrelson coby legendární admirál Nimitz neuplatní nic než svůj osobitý hlas. (14.02.2020)

Roland Emmerich je značkou na filmy, u kterých kritika kvoká zděšením. Aby si zjednal respekt, šel na to po vojensky. Urval kus válečných dějin, zapracoval do nich z historického hlediska existující postavy, i když u něj je možné, že tyhle postavy zbavil životnosti a vtiskl jim svoji plochost, tolik typickou pro jeho tvorbu, ale hlavně rozpoutal epickou leteckou bitvu, které se v kokpitech účastní Ed Skrein, Nick Jonas, Luke Evans a mnozí další. A Mandy Moore si na pořádného železného ptáka musí počkat v pohodlí domova. V hysterických tabulkách tenhle počin bude brán za velice snaživý, a mnozí budou rádi, že Emmerich udržel na uzdě patos, který ovšem jinak ve zvýšené míře provází většinu jeho předešlé tvorby. Zarážející je nicméně technická nevybroušenost jeho díla a jistá dějová rozkouskovanost. To druhé přisuzuji scenáristovi, Wes Tooke doposud psal jen seriálové záležitosti, načež tato nezkušenost je v mnohém znát při absenci plynulých přechodů a skokových posunů v ději. Emmerich se nikdy nevyžíval v dialozích, tudíž je celkem znát jeho nezájem stavět scény na mluveném slovu a mnohem raději jde do bitvy. A ta má své digitální mouchy. Vzpomínáte si ještě na vzrušené lety z Top Gunu a pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Digitální perutě určitě díru do trikové oblasti tentokrát neudělají. Občas piloti trůnící v kabinách letounů budí smích, paradoxně jim jde v naprosté většině scén o život, jak nemile blbě vypadá vzdušný prostor kolem nich, výbuchy jsou přitrouble zaostalé a celkově první dojmy z bitvy opravdu nebyly optimální. Ovšem po pár leteckých záběrech se dojem zlepšil, no spíše jsem si zvykl, a z celého filmu jsem se těšil na střel(e)nou americkou zábavu ve vzduchu, kdy na vodě dostává zabrat japonská flotila, a japonské letky nevyjímaje, pokud vzlétnou. Ono to bylo to hlavní a podstatné v celém filmu, neboť žádná z postav se neukázala být zázračným tahounem. V popředí se ocitl Ed Skrein coby hrdinný pilot "Dick" Best, ovšem ty sympatie k němu byly v podstatě nijaké. Dobrá, snažil se, větší sympatie jsem však pocítil k jeho filmové manželce Mandy Moore, možná nejlépe zahrané emotivní postavě, ačkoliv těch mužských je ve filmu drtivá většina, všichni se v té vřavě ale tak nějak ztráceli. Nick Jonas se s tou nežádoucí zapomenutelností postav popral nejlépe. Dennis Quaid, Woody Harrelson a Patrick Wilson, tedy hvězdné herecké akvizice, řídili bitvy ze souše a trochu bránili dynamickému dění. Film má přes dvě hodiny a trochu s touto délkou bude bojovat divák. Nemyslím si, že bych třeba chtěl jej vidět v krátkém sledu opětovně. Asi ani nemá smysl příliš řešit historickou validitu. Emmerichův výklad dějin sice působí, že má o něm přehled, i tak bych byl obezřetnější v jeho dějepisném vnímání/přepisu. Ostatně závěrečné popisky u důležitých vystupujících postav jsou jistě prospěšné a ozřejmí, co s nimi bylo dál, až vrtule a lodní šrouby utichly. Roland Emmerich nutně potřeboval seriózní zářez ve své filmografii. Ve válečném žánru si nevedl tak suverénně, jak bych čekal, ovšem Michael Bay se ve srovnání s tímto počinem musí za svůj Pearl Harbor červenat. 7/10 (14.04.2020)

Roland Emmerich si po nepovedeném Dni Nezávislosti zlepšil reputaci a servíruje slušný válečný film, který sice díru do světa neudělá, ale díky známým tvářím, dynamickému tempu a téměř nepřestávajícím akčním scénám spolehlivě v kině zabaví, akorát je lepší nepřemýšlet. Z herců vyniká nejvíc Ed Skrein v roli odvážného a drzého pilota, který si krade většinu scén pro sebe, ale potěší i Luke Evans, Woody Harrelson, Patrick Wilson či Aaron Eckhart, tedy známých tváří víc než dost, jen škoda, že nefungují příliš emoce, protože hrdinů je tolik, že k žádnému si téměř nedá vytvořit si vztah. Akce je velmi slušná byť z 80% přes Zelené plátno, ale komu CGI orgie nevadí, tak to překousne. Nálety letadel a vzdušné přestřelky tuším doteď nikde nebyly tak zábavné a strhující a bavilo mě i zákulisí Japonců. Válečný z 2. světové letos v kině nebyl, takže fanoušci žánru by měli být vděční a s kinem neváhat. 75% (08.11.2019)