Pinocchio

Neskutečná ptákovina. Dnes už je technika dostatečně daleko, aby Pinocchio v hraném filmu mohl být dřevěný. Pokud by ho ovšem měl hrát živý herec, tak kluk kolem šesti let věku. A pokud by to z nějakých neznámých příčin měl být někdo dospělý, tak hlavně ne Roberto Benigni. Ten je tak neuvěřitelně otravný, že jsem ho měl plné zuby po pár minutách. Jednu hvězdičku dávám čistě za technickou stránku filmu: slušnou výpravu a kostýmy, výbornou kameru a hudbu... (25.12.2006)

Ideální studijní materiál pro psychoanalytiky... Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Nechápete? Tak ještě jednou: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Pořád se ještě nechytáte? Nebojte já také ne. Dítě bych k tomu nepustil byť pouze na jediný moment. Důsledky, které to na něm zanechá do budoucího života zato nestojí. Roberto Benigni by se měl urychleně nechat léčit, protože v jeho duši jest cosi shnilého. Nemluvě o tom, že zřejmě opravdu věřil, že ještě někdo by s ním chtěl zprostředkovaně sdílet tento jeho úchylný div ne pedofilní celoživotní sen. A jenom pro připomenutí, kdybyste na to snad měli chuť to přeci jen zkusit: Trapné nonstop hopsahejsání užvaněného padesátiletého Benigniho v lošťomilých šatičkách s kytičkama v roli malého dřevěného kluka. Tohle by prostě neuhrála ani Barča Škrlová, natož pak Benigni. V lošťomilých šatičkách s kytičkama. Nééé... (13.02.2008)

Poněkud excentrická verze slavného příběhu o dřevěné loutce, která ožije. Roberto Benigni si troufl zahrát chlapce i v padesáti a je to živel. V pestrobarevných až kýčovitých kulisách opravdu skotačí bez zábran a jako smyslů zbavený. Na filmu je znát přemrštěný rozpočet a značná povrchnost, která moc do do děje nevtáhne, ale Benigni má tolik energie, že film utáhne. 50% (04.11.2011)

Nepoznám bohužiaľ Collodiho dielo, ale mám o ňom predstavu, že je to jedna z najkúzelnejších, najtemnejších a najsmutnejších detských kníh, aké kedy vznikli. V tomto filme sa teda atmosféra skrývala veľmi umne všade, len nie pred kamerou a tam kde by mala byť a to v akomkoľvek zmysle, a ja stále rozmýšľam, či sa to tak strašne nepodarilo, alebo to bolo tak strašné zamýšľané dopredu. Benigni je blázon, aj na Taliana, to je nepochybné, ale v tom pozitívnom slova zmysle. Jeho frenetické pohyby a reč pripomínajú skôr sfetovaného magora ako drevenú bábku, keďže však veľmi dobre viem, ako sa okolie zväčša pozerá na excentrika, čo potom ešte excentický maniak takýchto rozmerov, ak mu to urobilo radosť a splnil si práve TÝMTO svoj sen, som ochotný to akceptovať. A dojímavú, krásnu a okúzľujúcu verziu Pinocchia si pozriem možno inokedy . . (13.11.2006)

Roberto Benigni si dlhodobo chcel splniť sen v podobe sfilmovania Pinokia a po Oscarovi za Život je krásny mu na to konečne dali peniaze. A to nemali robiť. tento film je zlo. Je to esencia wtf. Dospelý starý chlap v detských šatôčkach hyperaktívne hopsá ulicami, po lúkach, skrátka všade, stretáva čudné osoby (cvrčka, obra, vílu...), stvára huncútstva, rastie mu nos pri každom klamstve, nechá sa každým naivne oklamať, ale v podstate má dobré srdce. Akiste to Robert nakrútil presne tak, ako chcel. O to je to smutnejšie. Doteraz mi z tohto filmu behá mráz po chrbte a to som ho videl pred 11. rokmi. (04.01.2006)