The Haunting - Dům na kopci

Hororový žánr osobně řadím mezi nejtěžší k perfektnímu zrealizování. Ono vyvážit dobře vystavěný příběh s tou tíživou hororovou atmosférou okořeněnou lekačkami, jenž nepůsobí prvoplánově a lacině, to vše zvládnout jesť skoro pro každého hororového tvůrce nereálný úkol. Ale režisérovi Flanaganovi se to vydařilo. A nutkno podotknout, že lepší hororové drama jsem asi doposud neviděl (a tím mám na mysli i celovečerní snímky). Dům na kopci totiž zazářil v každém svém jednotlivém aspektu, doopravdy jsem nenašel sebemenší chybičku, kterou bych mohl autorům vytknout. Fakt nenašel, což nechápu. Vyprávění postavené na příběhu v současnosti s retrospektivními prvky v 26 let staré minulosti se zprvu jevilo dost chaoticky, ale postupem času, jak seriál plynul ke svému finiši, se všechny vyrojené otázky zodpověděly způsobem, že snad každičký divák musel být ve výsledku spokojen. Tak silný příběh o jedné rodině jsem na velkém plátně neviděl. Mnoho herců se tímto svým počinem neskutečně zviditelnilo, věřím, že to nakopne jejich kariéru a uvidíme je v mnoha projektech. Dětští herci mě nechali v úžasu, odhodili všechny zábrany nějakého strachu z publika a předvedli výkon, na který jsem jen dokázal čumět jako puk. Vše doprovází úžasně stylová hudba, podmanivý a drahý vizuál, výtečná kamera nenechávající diváka chladným a mrazivá atmosféra, jenž se vám zahryže až do morku kostí (pár scén mi přivodilo infarkt). Kromě dílů pět a šest, které jsou všude vynášené do nebes (a to poprávem!), mě závěrečné dva díly odrovnaly. Ať už svým precizním zakončením tohoto drtivého příběhu, ať už skvělými dialogy, které ve vás budou rezonovat hodně dlouho, a také i emocionálně strhujícími momentkami, kvůli kterým si budu muset dokoupit balení kapesníků. Mike Flanagan, jednoduše jméno, co se mi vrylo do paměti pod kolonkou PERFEKCIONALIZMUS VE VŠECH OHLEDECH. A to už nikdo nezvrátí. Za mě 100 % (26.10.2020)

Úplně vidím ty otrávené obličeje fandů duchařských příběhů :-) Taková pěkná hodnocení, trailery slibující duchy... . A ono ne že by ne, ale ve skutečnosti jde o rodinné drama šmrncnuté hororem. Tvůrci využili možnosti, které seriál nabízí a všem postavám se pověnovali s obdivuhodnou precizností. A totéž platí i o struktuře vyprávění. Flanagan velmi zručně a funkčně propletl jak okamžiky odehrávající se v Hill House, tak v "současnosti". Ale to není vše...hrátky s časem jsou perličkou, díky které seriál nabere pátou epizodou na obrátkách. Osobně si myslím, že to mělo přijít dříve, protože rozjezd je hooodně pozvolný a nejspíš nemálo lidí odradil. Pokud ale máte rádi prózu, vyplatí se vytrvat. Netuším jak moc se scénář drží knižní předlohy, ale psychologie postav je popsaná luxusně, tím pádem jsou vztahy mezi nimi krásně funkční. Kacířsky se přiznávám, že by se mi to líbilo i bez těch hororových prvků...kterých stejně nebylo moc. Na kdyby se nehraje, ale zhutnění do pěti epizod, by udělalo z Hill House superpecku. (04.06.2020)

Poprvé se mi stalo, že nepíšu komentáře k jednotlivým dílům. A to podle mě znamená jediné: že je to strašně dobře seskládaný. Že rozdělení na dvě časově linky (které mají svoje časové podlinky) tady není jenom proto, že je to populární. Nejsou to jenom "obyčejný" flashbacky. Současný a minulý děj jsou spolu strašně propojený a je zábavný sledovat, jak se ovlivňují. Protože nikdo z nich teď nemá život úplně ok, teda, těch co stále žijí, a musíme se dozvědět, co se v domě stalo. Navíc je vždy díl zaměřený víc na jednu postavu a přestože na konci jednoho jsem si řekla, že "tam něco chybí", další díl mi to dopnil v rámci soustředění na jinou postavu, a doplnil informace. Takže možná mohou první tři díly působit trochu zmateně, pokud během sledování žehlíte nebo vám to hraje v telce a vy na pc zároveň řešíte GTA. Když se pochopí princip vyprávění (proto se tam některé scény opakují, když rozvíjejí další scénu třeba klidně o dva díly později, s čímž geniálně pracuje především devátý díl), tak podle mě není možný ztratit se v časové ose. A taky je na místě moc velká pochvala Flanaganovi, že to dal dohromady bez toho, aby někde byla díra děje a logiky. A aby do sebe všechno zapadlo. A já jsem strašně ráda, že první polovina je hlavně o postavách. Protože o postavy se v hororu nikdo nemůže bát, když o nich nic neví. Když mu jsou ukradený. To zde fakt nehrozí. Klenot! Doporučuji! A ten hlavní hudební motiv? Wau. Srdíčko. Ale fakt to není seriál pro citlivky. Potom se vám na konci může stát to samý co mě. Nebo...ono je to vlastně dobře. Druhý srdíčko. (29.10.2022)

I přes trošku kýčovité finále mě Hill House poměrně silně zasáhl. Mike Flanagan se totiž přesně trefil do věcí, které mám upřímně rád. // (a) Velice chytře vypráví! Systematicky pracuje se spoustou elips, které později zaplňuje využitím perspektivy jiné postavy. Každá z prvních čtyř epizod tak zvládá vyprávět chytrý příběh, ale zároveň vypouštět klíčové informace a neustále divákům odepírat všechny souvislosti. Pátý díl potom vyplní mezery týkající se současnosti a ten šestý definitivně – ve fenomenálně inscenovaných dlouhých záběrech – dovysvětlí minulost. Na těchto základech se pak vystaví zbylé čtyři epizody. Brilantní narativní mozaika! // (b) Soudržnost stylu! Flanigan nekompromisně lpí na spoustě promyšlených návazností – kompozice, pohledu, akce, zvukových můstků –, jejichž zapojením plynule přechází mezi několika časovými rovinami. Do toho patří i zmiňované dlouhé záběry, v nichž se také přechází časem (ačkoliv zde už rafinovaně skrytými střihy). I strašení pak probíhá především v delších záběrech s promyšlenou inscenací v několika plánech. Nejde tak o tradiční jump scare, ale o zdůraznění přítomnosti nepřátelských prvků uvnitř prostoru, do kterého nepatří. Podobně jako ty nejlepší duchařiny: Oculus, Annabelle nebo Insidious. // (c) Přístup k žánru! Obrací totiž tradiční dynamiku mezi dramatem a hororem, v tom se spojují oba předešlé body. Značná část současných duchařin si na rodinném dramatu sice zakládá, ale využívá jej pouze jako základní motivaci ke strašení. To není nutně špatně, první Insidious s tím pracuje výborně! Ale desetidílný seriál by takový přístup asi neunesl, případně by se brzo omrzel. Zde totiž hororové zápletky slouží pouze k rozvíjení rodinných traumat z dětství a neschopnosti se s nimi později konfrontovat. // Spolu s nemotivovanými absurdními násilnostmi je tohle přístup, který mám u hororu nejraději. Mike Flanagan pro mě představuje asi nejzajímavějšího žánrového režiséra současnosti – ať už s limitovanými prostředky natáčí home invasion (Hush) nebo variuje podobná duchařská schémata v různém rozsahu (Oculus x Hill House). (23.06.2019)