• Historik
    ****

    Film nemá dobrou pověst, ba co hůř, nehlásí se prý k němu ani jeho režisér. Ale já budu poněkud shovívavější. Mně se to líbilo. Celou dobu jsem se příjemně bavil. Postupné rozplétání složitých vztahů mezi podsvětím a policií bylo rafinované, šarmantní Mackeath, proradná Jenny, poctivý lupič Filch, filuta Lockith byly lahůdkově zahrané figury. Co mi možná trochu vadilo, byla přílišná ukecanost. Bravurní zdlouhavé monology, kdy postavy vznešeným jazykem hovoří o nízkých věcech, jsou dobré pro divadlo, ale do filmu příliš nepatří. Takže tady bych viděl určitý problém, ale jinak, jak říkám, to pro mne byl příjemně strávený čas.(22.1.2007)

  • Šandík
    ****

    Po mém soudu neprávem pozapomenutý a zde na ČSFD také notně podhodnocený film. Viděl jsem jej poprvé v roce 1991 v budějovickém kině Kotva, kde jsem po projekci zažil (v životě poprvé) potlesk v kině (a to nešlo o premiéru či projekci za účasti tvůrců). Tak moc většina diváků (včetně mě) vnímala aktuálnost satirických šlehů, které celým filmem prostupují... Zřejmě je ale potřeba hned několika předpokladů, aby divák film docenil. Tou první je v zásadě nesdělitelná a slovy nevysvětlitelná zkušenost s totalitní společností, tou druhou smysl pro lehce absurdní humor, tou třetí schopnost vnímat text, neboť Halvova divadelní hra, jíž je film věrnou adaptací, je v podstatě konverzačka, navíc konverzačka, které po svém "praotci" Johnu Gayovi zdědila onu jiskřivost, jíž můžeme obdivovat například v hrách Georga Bernarda Schawa či Oscara Wildea. Havlova adaptace Gayovy hry, respektive operního libreta, je ovšem zásadně jiná v markantním posunu k absurdnosti. Lehkost a vtip se tu pojí s atmosférou doslova kafkovskou a obsahuje i místa téměř patafyzická. Podobně jako v jiných Havlových hrách, i tady si autor rafinovaně hraje s opakováním téhož textu v různých souvislostech a různými osobami, přičemž ovšem zachovává květnatý a mile archaický jazyk předlohy. Toto zpochybnění slova i lidského jednání pochopitelně souvisí s Havlovou osobní zkušeností s působením komunistické STB a obecně, s bezprostřední znalostí toho, jak komunistická společnost plná netransparentních vztahů, přítelíčků, prospěchářů, mravně naprosto zkřivených, dokonale ohebných a zcela bezskrupulózních osob, pohodlně usazených na postech zásadních i zcela nedůležitých manipulovala téměř s každým, koho si usmyslela zneužít... Menzelova režie filmu je excelentní a těžko si lze představit lepší zpracování. Režisér si zde téměř neuvěřitelně hraje s kompozicí, trochu jako by ji tvořil podle pláten barokních či klasicistních mistrů, místy zase obratně napodobuje filmy noir či klasické detektivky (za všechny třeba Lockitovo krmení rybiček v akváriu). Tyto reminiscence ovšem mají nejen obsahem, ale i po čistě formální stránce značně parodický nádech. Vskutku výborné jsou herecké výkony a také Šofrova kamera je skvělá. Na DVD je obraz značně zešedlý a zrnivý, přičemž nedokážu říci, jde-li o mizernou kopii nebo to takhle bylo už natočeno jako "umělecký záměr". Možná jde ovšem o kombinaci obého. Také kulisy a výprava je značně ateliérová a dává tušit, že film vznikal dosti na rychlo. To ostatně potvrzuje i sám Menzel v bonusovém rozhovoru na DVD, kde si uspěchanost při tvorbě scénáře a přílišnou poplatnost (jinak nepochybně výborného) divadelního nastudování Činoherního klubu (ve filmu ostatně hraje s výjimkou Labudy a Hrušínského téměř kompletní herecká sestava této divadelní inscenace). Vzhledem ke zvolené formě i tomu, že se jedná o adaptaci divadelní hry to ovšem zase tolik nevadí. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Koumi, Eruntano PS: vyčítat filmu "zdlouhavé monology", když ta hra je na nich postavená a její sdělení je právě v tom, jak "tvárný" materiál lidské slovo je a jak jej lze téměř libovolně překrucovat, je přece docela nesmysl, nemyslíte? PPS: Srovnávat tohle s filmem "Fešák Hubert" je trefa hodně mimo mísu...(10.9.2006)

  • pytlik...
    *

    Konečně někdo pochopil, že operu nejvíc kazí zpěv, a tak ji natočil celou bez něho. Tím ovšem bohužel výčet kladných stránek končí, snad s výjimkou zajímavé postavy, kterou ztvárnila Šafránková. Jinak bída a děs, no ostatně co jiného by se mělo vyskytovat ve světě žebráků že. Musím souhlasit s Radek99, který nazval Abrhámovu postavu "neodolatelnou", protože mně se z ní fakt neodolatelně zvedal kufr. Možná, že zabíjení za jistých okolností může působit mile, to ale rozhodně neplatí o způsobu, jakým připravoval Abrhám o život ženy okolo sebe. Když k tomu přidám Popelčino vyznání, kdyže to ztratila panenství, je jasné, že rozpačitý dojem nevzniká jen chybou režisérovou, ale že už to skřípe v literární předloze. Kterou jsem mimochodem nečetl. A navíc mě nenadchlo, jak moc je poselství filmu průzračné a čitelné na sto honů.(19.12.2013)

  • PinPrick
    ***

    U Jiřího Menzela mám pocit, že se jeho filmařský vývoj zastavil někde v polovině 80. let. Od té doby jakoby ztratil veškerou filmařskou invenci a schopnost natočit na české poměry výborný film. Stejně tomu tak je i u Žebrácké opery. Přitom předlohu má více než dobrou. Havlova hra na motivy Johna Gaye nese výrazné alegorické motivy a je silnou výpovědí tohoto autora. Žebrácká opera není filmem špatným, ale rozhodně ne dobrým. Je to takový klasický český průměr. Občas se objeví nějaká vtipná scéna, herci zahrají svůj standard a zbytek se vyplní „nějakými“ dialogy. Ty jsou tady ale značně okleštěny, takže co mohlo v původní divadelní verzi působit silně, tak ve filmu vymizí někam do ztracena. Žebrácká opera je bezkonkurenčně nejhorší film Jiřího Menzela, který jsem viděl. Chybí tu pro něj tolik typické momenty - jeho poetismus, literárnost, laskavý humor a možná i faktor jménem Hrabal.(25.12.2012)

  • Vančura
    **

    Poté, co jsem nedokázal dočíst Brechtův Třígrošový román, otráven z jeho těžkopádné tezovitosti a odloživ ho někde v rozečtené třetině, jsem si pustil tento pozamenutý snímek, abych viděl, jak se se stejnou gayovskou látkou popasovalo autorské duo Menzel & Havel. Žel, film mě iritoval téměř stejnou mírou jako zmíněný román. Vyloženě mi nesedlo celkové pojetí této adaptace, její výtvarná stylizace, nadsázka i přemíra rozkošatělých vzletných dialogů, stojících v ostrém kontrastu s jejich hereckým podáním (v Žebrácké opeře jsou mimochodem pozoruhodně rovnoměrně přítomny herecké výkony příšerné i vynikající). Přitom paradoxně právě výrazný rukopis dramatika Havla vnímám na tomto filmu jako to nejcennější, a kupříkladu většina Abrhámových replik mi přišla skvostná (pod scénářem jsou podepsáni Havel i Menzel, netuším tedy, zda druhý jmenovaný nějak do dialogů zasahoval, či nikoli). V kontextu doby vzniku se jedná jistě o dosti unikátní filmový počin, osobně ho ale shledávám jako umělecky nepřesvědčivý, nudný a tak trochu i žinantní - to považuji za neradostný úděl všech, kdo se rozhodnou adaptovat pro české diváky zahraniční předlohu, včetně cize znějících jmen všech postav.(17.3.2013)