Telefon

Zajímavý horor, kdy se poznají dvě ženy s nelehkým osudem a zjistí, že si mohou vzájemně pomoct, více než by čekaly, navíc se ukáže, že mají hodně společného navzdory propasti času. Poněkud ospalý a lehce nezajímavý úvod začne být čím dál zajímavější, hlavní linka příběhu o měnící se kauzalitě z minulosti, do budoucnosti funguje, scénář překvapuje a napětí stoupá, včetně velice zajímavého závěru (jinými slovy koukejte do konce titulků). Tohle všechno je mi na filmu sympatické, zároveň jsou tady některá klišé, kdy se film snaží děsit a lekat až příliš okoukanými, starými postupy, zejména zvukem, ta atmosféra mi k námětu moc nesedí první část filmu, až později přejde film na žánr thrilleru a počíná si tady lépe. Hudební podkres baví (Seo Taiji je můj oblíbenec). Co mě baví je herecký výkon Jeon Jong-seo jako Young-sook, dívky z roku 1999. Naproti tomu Park Shin-hye ztrácí, vypadá to, že si nedokáže vybírat správné role a pořád chce stavět na své kráse, charismatu plaché laně, než herečce, co má bohatý rejstřík, mrzí mě, to ona umí mnohem lépe. Její výkon je standart, vybrala si špatnou roli Seo-yeon je neškodný diblík a průměr, pokud by chtěla růst jako herečka vybere si roli Young-sook, tam by mohla něco předvést. Pořád věřím, že z ní může něco být, ale čas se krátí, musí změnit agent, agenturu, nebo svoje rozhodování ve výběru rolí. (01.12.2020)

Počáteční fascinace, což pro mě není u korejských filmů žádné překvapení, se po všech těch přemetech, kalkulech a zvratech změnila v prostý zájem o to, kdy už to konečně skončí. A to asi není žádoucí efekt. Nejsem naštěstí expert na časové paradoxy, čili jsem si menších nesrovnalostí vůbec nevšiml a ty úplné pičoviny jsem pochopitelně nepochopil správně, čili mi vlastně nemohly vadit a taky nevadily. Jen jsem pořád čekal, že Young-sook Seo-yeon (to jsou dvě jména) zabije, ale tak blbej zase Chung-hyun Lee (to je jedno jméno) nebyl. Frekvenci už si hovno pamatuju, takže za mě co do plagiátorství nada a být to kratší a kdybych pochopil význam obchodu Sun-hee, dal bych možná i vyšší hodnocení. Ale kdo ví, kdo se mi kdy dovolá, hodnocení je tak (pro jistotu) pořád otevřené. (10.03.2021)

Wau tak ja budem asi prísny. Narozdiel od iných recenzentov som mal zrejme výhodu, že som sa s daným námetom stretol prvý krát. Telefon je remeselne výborne zvládnutý film, s na moje prekvapenie prvotriednymi vizuálnymi efektmi, za ktoré by sa nemuseli hanbiť ani v Hollywoode. Čo však začína ako zaujímavá žánrovka sa postupne zamotáva do sebou samým nastavených nezmyselných pravidiel časového paradoxu. (Hlavná postava síce pociťuje fyzikálne zmeny simultánne s časom v minulosti, ale nemení sa jej vedomie. Tak isto nefunguje napríklad odkaz na podlahe a množstvo ďalších vecí) Možno je to chorobou zvanou Dark z nemeckej produkcie, ale podobne nelogicky spracované časopriestorové paradoxy ma vážne otravujú. Otravujú až tak, že sa nedajú ignorovať a ťahajú film do priemeru. No a potom príde na záver. Ten sa zrazu z ničoho nič (na začiatku bola zmienka problematického vzťahu matky s dcérou, ktorému sa však tvorcovia takmer nevenujú a keď už, tak maximálne povrchne) strhne do melodrámy a jeho myšlienka sa stráca v nedohľadne. Ale fajn. Povedzme že keby film skončil tu tak by sa jednalo k žánrovku s vydarenými efektami, peknou kompozíciu záberov, zaujímavými lokaciami a šarmom Ázijskej kinematografie. Bohužiaľ. SPOILER: Tvorcovia vytiahnú úplne zbytočný, trápny a nefunkčný zvrat ala Haneke, ktorý aj tú chabo spracovanú myšlienku zruinuje a otriasajúcu sa logiku časopriestorového paradoxu sfúkne ako domček z kariet. Nehovoriac o tom, že cliffhangre patria do seriálov. Škoda. (18.02.2021)

Remake britského The Caller (2011) a i když ten jsem neviděl, podle hodnocení ČSFD se jedná o lepší film, než originál. Telefon zvonící 20 let do budoucnosti, dvě ženy, vraždy, snaha změnit budoucnost i minulost, motýlí efekt vždy, když se v minulosti něco stane. Herecky výborné, temné. Chaos vyplývající z faktu, že jedna postava je vrah a psychopat. ■ “Tohle máš za to, že nezvedáš telefon.” (09.12.2020)

Jednoho krásného večera jsem zatoužil si pustil jeden z korejských filmů dostupných na Netflixu. Tento film mě zaujal svým profilem. Ihned jsem s ním započal schůzku, která trvala sto dvanáct minut - netrvala dlouho ale byla napínavá až do poslední setiny s příjemně dobrým koncem. Akorát by mohl Kol prozradit více o své negativní části. Rád bych ji lépe pochopil. Neochotně jsem byl přinucen věřit jen té kladné. Jsem rád, že jsem z tohoto filmu odnesl i ponaučení  : Radši být spokojen s málem než chtít více; vážit si vykonavatelů svého přání, přesto, že si ho velmi užívám. Rozhodně tento snímek stojí za vaši pozornost. (31.12.2021)