Případ Collini

Mladý turecký právník Caspar, působící v Německu, získává svůj první velký případ. Obhajuje staršího muže, který zjevně bez důvodu zabil starého ředitele velké firmy. K zavražděnému má Caspar osobní vazby, protože vyrůstal takřka v jeho rodině a miloval jeho dceru Johannu. Zajímavý právnický spor, kdy stojí David proti Goliáši sedícímu na lavici žalobců. (12.05.2020)

Čakal som trochu viac. Nie že by to posolstvo nebolo silné, ale to tuctové spracovanie na čele s kamerou, strihom a hudbou mi liezlo na nervy, pričom ma veľmi nepotešil ani fakt, že polovica minutáže je len rozvláčna nuda nadžganá otravnými dramatickými flashbackmi. Oplatilo sa však počkať kým scenár začne ťahať z rukáva svoje zvraty? No neviem, asi ani nie. Ku koncu filmu síce začnú stupňovať grády a možno sa mu na malinkú chvíľu podarí diváka napnúť, no na viac ako dve hviezdy to už nevytiahne nič. (25.05.2023)

Tak si zase naší západní sousedé sáhli do svých řad, aby vnesli na světlo kus nehezké minulosti. Dlužno dodat, že se jim to povedlo. Není mnoho co komentovat, musí se vidět a asi ten každý, komu se nějaký rodinný rodinný příslušník zúčastnil války, se na to bude dívat jinak. Skvělé drama s nádherným italským vizuálem a hudbou, která konec filmu skvěle podtrhává, tak jako Franka Nera a výborného Elyasa M'Bareka. (10.10.2020)

Zajímavé od okamžiku, kdy začal soud. 1) Zmíněný zákon Das Einführungsgesetz zum Gesetz über Ordnungswidrigkeiten platil v novelizovaném znění do roku 2007, kdy byl zrušen._____ 2) Zaujali mě 37letý Rakušan (otec Tunisan) Elyas M´Barek (advokát Caspar Lainen), 22letý Ludwig Simon (Meyerův syn Philipp) a 27letý velmi obsazovaný přitažlivý Jannis Niewöhner (Meyer jako důstojník SS)._____ 3) Věcně nepřesný, jako obvykle nekorektní, ale vtipný koment k zamyšlení: verbal****. (02.12.2020)

Film Marca Kreuzpaintnera Případ Collini se nezáludně soustřeďuje na problém denacifikace. Bohužel jen na filmovém plátně a poněkud se značným zpožděním: ti co přežili zabíjení na jedné i druhé straně (tím myslím, ty, kteří zabíjeli a ty, kterým se to podařilo přežít), už zemřeli stářím. Avšak ani tím se problém denacifikace neuzavřel. A to ani přesto, že byl v roce 1968 (co se v tomto roce nestalo!) uzavřen Dreherovým zákonem (Eduard Dreher 1907 - 1996), který dal zapravdu těm, kteří se ospravedlňovali tím, že pouze plnili rozkazy svých nadřízených. Vraždy se tak přehodnotily na zabití a zabití se amnestovalo. Film se silně opírá o stejnojmennou knihu Ferdinand Von Schiracha, vydanou v roce 2011, tedy také celkem pozdě. Film však má ještě jiné, zajímavé konotace: Colliniho obhájcem je jmenován mladý Turek (Elyas M'Barek, na netu jsem vyčetl, že obvykle hraje komediální role), který Dreherův zákon nezná a samozřejmě ho nezná ani vrah Collini. Zná ho ovšem žalobce, který se dílem podílel na jeho zpracování, a bylo by zajímavé vědět, kdo v soudní síni ho ještě zná. Film končí tak, že se koza sežere, ale přesto zůstane celá: Collini se oběsí v cele, žalobce uzná, že Dreherův zákon je pakárna, čímž je evropská denacifikace definitivně uzavřena. Schluß!..... Pozn. 1: Navíc se mi na filmu nelíbily "realistické" flashbacky a lituji, že si režisér neuměl poradit jinak. A ten závěrečný "romantický" s kopačákem, to byl opravdu gól. Pozn. 2: Přínosem pro mě tu není tolik "diskuse o Dreherově zákonu", ale obsese opakování (v této souvislosti mě napadla kniha u nás téměř neznámého surrealisty Rolanda Topora Nájemník, kterou zfilmoval Roman Polanski). Zbraň, kterou Collini použil (typ, kterým byl zastřelen jeho otec) přivedla na stopu mladého obhájce a zřejmě i většinu diváků (včetně mě). Dalším problémem je zohavení mrtvoly; zřejmě je to "bonus navíc", za mnohaleté čekání a zmařený život celé rodiny. Pozn. 3 - opravdu poslední: Zrovna čtu knihu poznámek Umberta Eca Pape Satàn Aleppe. Cronache di una società liquida (nedá mi to: název českého překladu zní Od hlouposti k šílenství - zprávy o tekuté společnosti. Pokud se druhá část názvu překladu díla shoduje, musí se shodovat i ta první; tedy, nepřeložitelný výraz z Danta Pape Satàn Aleppe znamená Od hlouposti k šílenství, proč ne?). Ale teď už jen ta citace (z roku 2013), do souvislosti s filmem si ji uveď každý sám: Pokud se člověku podaří dokázat, že se jeho žalobce dopustil cizoložství, lehkovážností (zde účast v zákonodárné komisi) či zločinu, i když nemá s procesem nic společného, vyhrál... Stačí prokázat, že ten, kdo vás načapal (se sekyrou v ruce) před deseti lety nenahlásil finančnímu úřadu, že dostal od nějaké podniku vánočku..." (23.02.2022)

Rozpačité drama s bizarní zápletkou - nevděčný právník rozplétá záhadu mlčenlivého násilného vraha, který oddělal jeho náhradní výchovnou figuru. Film nepřináší bohužel žádný inovativní pohled na nacistická zvěrstva nebo spravedlnost, a mnohem zajímavější soudní příběh o revizi vztahů k lidem, co známe, přinesl např. Gavrasův Music Box. Hlavního představitele hraje sice sympaťák, ale advokát se chová ne moc sympaticky - od začátku jako cvaknutím vypínače neváhá kašlat na svoje vztahy, domluvit si sex, aby mohl slídit po domě nebo zničehonic odpustit letitá trauma vlastnímu otci, aby ho využil k práci. Jako úlet mi přišlo závěrečné setkání s nadpřirozenem, přestože proces jinak ústí do akceptovatelného závěru. (21.05.2022)

Hmm, sympaťák Elyas M'Barek v dramatickej úlohe, to som si nevedel predstaviť, ale napokon veľmi slušný herecký výkon (aj keď bolo trochu náročné sa odosobniť od tých jeho úloh Zekiho Müllera). Čo sa filmu týka, tak spočiatku to bolo trochu nezáživné a nevýrazné, ale potom to nabehlo na celkom vydarenú dejovú líniu, ktorú ešte viac rozvili tie retrospektívne vsuvky, vďaka ktorým sme sa dozvedeli, čo bol Fabrizio zač. Filmy z prostredia súdov mám rád, hlavne keď so sebou prinesú kvalitnú zápletku, a tá tu rozhodne bola, takže s pokojným svedomím dávam 4*. (15.06.2020)

Film má nevýhodu, že sa začína pomalým tempom a postupom času sa dramatizuje a stupňuje. Nejeden preto môže film po čase vypnúť, že ho nebaví. Ja som tiež asi prvých 30 minút pozeral jedným okom a počúval jedným uchom. Postupne som sa vžil do zápletky a bol zvedavý čo je za tým. Myslím si, že tento film isto stojí za pozretie. Kto má rád drámu, tak si príde na svoje. Zatiaľ som videl 6 filmov v ktorých hral Elyas M'Barek a ani jeden pod 3* som neohodnotil. (23.09.2020)

Nemecke zuctovanie s krvavou a temnou historiou ..... nemecka kinematografia je zamerikanizovana, sama o sebe je to casto smejd. Tu sa podarilo zo silnej temy urobit aj silny film, a to som si myslel, ze Franco Nero /Vune cibule, keoma/ pred 80 -kou uz nic kultove nenatoci. Som rad, ze som sa mylil 95 % (08.12.2020)

Zdá se, že doby kdy skopčáci točili jednu sračku za druhou, jsou pryč. V posledních deseti až patnácti letech jsem od nich viděl už slušnou řádku kvalitních snímků a Případ Collini není výjimkou. Špičková režie a parádní scénář mají za výsledek napínavý a zajímavý film. 80% (27.05.2020)

Zaujímavý nemecký filmový produkt, kde sa nerieši iba vražda ale aj hriechy nedávnej minulosti a ako sa s nimi snažila bývalá NSR s nimi vysporiadať. Milovníkom filmov zo súdnickeho prostredia len odporúčam. (15.10.2020)

Elyas nám zraje, jako víno. A po spoustě bláznivých a velmi vtipných komedií, zažehl zřejmě novou éru vážnějších rolí a filmů. Po velmi povedeném Spolu to dáme, tu máme další vážné téma. Tentokrát z prostředí soudnictví a právního systému. Elyas v roli obhájce na sebe bere nelehký případ, který zasáhne jeho soukromí a blízké přátelé. Původně z banálního případu se vyloupne pěkně psychicky náročný oříšek. Skvělá ukázka právního slovíčkaření, kličkování a odhalování špatných zákonů s kterými se potýká asi každý systém. Drama nás zavede, až do druhé světové války a osvětlí tak jednání odsouzeného, kterého si zahrál legendární Franco Nero. Je tu sice spíše v pasivní nemluvící roli. O to víc je tu kladen důraz na jeho emoce, které prožívá při samotném procesu se spoustou traumatizujících vzpomínek. Pro mě jednoznačně výborné drama a vyvolená rasa opět ukazuje, že točit umí, jak komedie, tak dramata. (28.05.2020)

Co na to říct, celé to dílko jsem pociťovala nějak rozporuplně, že by už politická propaganda evropského chálífátu, nevím no, mohli tam třeba ukázat, že už Hitler měl Turecko za spojence a že už tenkrát měl arabské dobrovolnické skupiny SS a plánovali německo - perské invaze , bylo by to zajímavé a širší pojetí. Co se týká spravedlnosti, tak je vidět, že nikdy nebyla a v této společnosti už nebude,pro jedny bude vždycky víc a jinak spravedlivá než pro jiné, leopard prostě své skvrny nezmění, přes to nejede vlak. To, že občas někomu hne a vezme odplatu do svých rukou a celý svůj život obětuje ďasovi nebo honěním ďasa, je na každém jednotlivě, ale i to se zřejmě bude dít dál, působí to spíš jako výkřik bezmoci a zoufalství, takže nic nového pod sluncem, evidentně království, kde vládne spravedlnost pro všechny, není z tohoto světa.... (23.05.2020)

Zaujímavý príbeh, zaujímavý film. Mal som pár výhrad, ale v konečnom dôsledku to bolo veľmi pozerateľné. Trošičku mohli dať pointu na druhú, ale ako real story fajn. 4 z 5 (25.10.2020)

Největší herecký sympoš v současném Německu skvěle dokazuje, že umí hrát i v jiných než jen komediálních rolích a já se ho pořád nemůžu nějak nabažit. Tohle soudní drama není teda zcela primárně o něm, ani o jiných postavách, jako hlavně o hrozných praktikách nacistického Německa, které se daří držet pod pokličkou i v dnešní době a není radno proti nim bojovat. [viděno na HBO GO 7.11.2020] (07.11.2020)

Velice zajímavé soudní drama. Sice jsem byl z počátku trochu skeptik, ale to mě rychle přešlo. (11.10.2020)

Súdny proces, kde na konci sedí na lavici obžalovaných nemecký systém spravodlivosti, presnejše Drehrerov zákon. Pre Nemecko asi veľká téma, o ktorej som nikdy nepočul. Aj preto mi film prinášal prekvapenia, hoci obsah vyzerá príliš spoilerovitý. Dobré sú živé návraty do minulosti, hlavne tej staršej, menej už tej nedávnej. Koniec je naozaj silný, v totálnom kontraste oproti začiatku. –––– Ani ty nevyzeráš ako právnik. Turek a právnik? –––– Teraz chceš kydať špinu na muža, bez ktorého by si dnes iba predával kebab? (04.02.2022)

Povedené soudní drama o odhalování skryté motivace vraha. Má to silný příběh, ačkoliv významnější dopad to bude mít na německé publikum. Přesto je to film, který si zaslouží pozornost, i kvůli vynikající minimalistické roli Franca Nera nebo nekomediální poloze Elyase M'Bareka, který dokazuje, že je všestranným hercem. (06.04.2022)

Můj zájem vzbudil tento německý film tématem soudních procesů, které mám ve filmech velmi rád a účinkováním Elyase M´Bareka v hlavní roli, kdy jsem byl vážně zvědavý, jak si tento jinak převážně komediální herec poradí s ryze vážnou rolí a přestože jsem v podstatě v obou těchto ohledech byl nakonec ve výsledku spokojen, tak celkový dojem z Případu Collini tedy pozitivní vážně není. Nicméně nejdříve ty kladné pocity. M´Barek je velký sympaťák, který si zde se svou dramatickou postavou poradil opravdu na výbornou a fakt jako zabodoval, co mě každopádně překvapilo ještě víc, že i ostatní herci, složení právě převážně z německých a italských tváří, tu vesměs působí vážně výrazně a přesvědčivě, což jsem prostě od herců z těchto končin nečekal. Co se pak týče samotného soudního procesu, respektive přesněji řečeno, času stráveného v soudních síních, to dopadlo též dobře, dramatické a emoční scény, odehrávající se v tomto prostředí, působí věrohodně a silně a v těchto momentech se dalo vycítit i slušně fungující napětí. Takže co mě přitahovalo na tomto snímku nejvíce, dopadlo dobře. Jenže pak tu máme zápletku, a to je velký problém. Jednak mi tedy přišla především strašně nevýrazná, dále ale i vlažná, celkově dost nezajímavá a v závěru, lépe řečeno, v pointě, i velmi, velmi slaboučká. V podstatě jsem jí dokázal vnímat maximálně jen jako nějaké takové televizní drama, bez atmosféry, bez stylu, bez gradace, navíc i zatraceně kostrbatě odvyprávěnou, zkrátka mě zde ten proces a postupné odhalování pravdy vůbec nebavilo. Celkově se tak jedná o vyloženě průměrné soudní drama, které si díky obsazení a času stráveném v soudní síni zaslouží pozornost, z mnoha dalších důvodů ale skutečně neohromí, spíš naopak. (19.12.2020)

Spravedlnost která je na všech soudech se zavázanýma očima - aby jakože soudí podle práva a ne podle toho jak kdo vypadá nebo kdo je kým - tak ta SPRAVEDLNOST dostává silně na frak .Viz Dreherův zákon kdy jsou válečné zločiny překvalifikovány jako zabití na což se vztahuje promlčení .Nikoliv na vraždu.Proto byl ten zákon rychle poslán na světlo boží když se začali soudit válečné zločiny...Toho mladého nechtěl z Němců nikdo hrát??? (07.12.2020)