River

Určite jeden z divácky najnáročnejších a zároveň najviac umeleckých kriminálnych seriálov súčasnosti. Zaujímavý prípad, viacero slepých uličiek, z nich ale každá vedie k zamysleniu sa nad konkrétnou témou, či problémov moderného Anglicka a samozrejme nielen jeho. Zároveň veľmi psychologický seriál, pred ktorým by sňal klobúk aj Ingmar Bergman. Otázkou tak je, čo od temnej detektívky očakávate a či dávate prednosť vyšetrovaniu a dávkovaniu zvratov, alebo postavám a ich vývoju. River sa zároveň absolútne vzdáva retrospektívam, čomu by sa vyhol iba málokto a Netflix či HBO by tento materiál bezpochyby vďaka línii v minulosti natiahli na 10 dielov. Nehovorím, že by výsledok musel byť nutne horší. (06.10.2023)

”Jsem dobrý policista. Ale to v tomhle světě nestačí. V tomhle světě musíte umět přikyvovat a usmívat se a pít pivo a ptát se: “Jak ses dnes měl?” V tomhle světě nemůžete být jiný, divný nebo zraněný. Jinak vás zavřou.” John River je přesně ten příklad seriálového hrdiny, který si zaslouží první místo na ultimátním seznamu postav, které chcete obejmout a říct jim, že vše bude v pořádku. Je inteligentní, všímavý, dokáže případy dotáhnout do konce. Nicméně trpí také psychologickými problémy, které by ho, měl-li by smůlu na nadřízené, jistě stály místo u londýnské policie. Jeho zranitelnost, ve vyspělém světě tak zatracovaná, z něj však činí muže, který dokáže rozumět chybám ostatních, vcítit se do jejich pocitů a pochopit, že mohou tajit věci, za které se stydí. River je cosi mezi skandinávským melancholickým dramatem a britskou kritikou sociálních poměrů. Je odlišný, je svůj, je zatraceně dobře natočený. Má úchvatnou vizuální a hudební stránku, působí lidsky, odehrává se v dobře vybraných lokalitách (jako fanoušek Shakespeare’s Globe jsem ocenila zapojení jejich skutečné produkce, Komedie plné omylů, do děje). A hlavně má naprosto bezkonkurenční herecké obsazení, kterému vévodí Stellan Skarsgard, zatímco všichni ve vedlejších rolích mu zdatně sekundují. Zkrátka a dobře s Johnem Riverem, jeho nadřízenou Chrissie, novým parťákem Irou, psychiatričkou Rosou a Stevie bych rozhodně vydržela mnohem déle než jen šest hodin. A tak momentálně tak nevím, jestli si mám přát druhou řadu, nebo jestli bych měla uznat, že bez Riverovy snahy vyjasnit si svůj vztah k Stevie, už tenhle seriál tak dobře fungovat nebude a BBC by se tedy do dalších epizod raději pouštět neměla. (18.01.2016)

"I see dead people." BBC opět (stejně jako třeba v Oběti nebo v Přiznání) ozvláštňuje žánr krimi, ne, že by se to už léta nedělalo napříč celou Zemí, ale Britové pro to mají obzvlášť dobrý smysl. Něco z detektivky, něco z temných rodinných tajemství, SS reprezentuje ten obdivovaný sever Evropy, protože bez toho bychom se (zřejmě?) neobešli. Občas se tvůrci některému z žánrů věnovali zbytečně dlouho, nastupoval stereotyp, ale ten byl téměř vždy utnut nějakým tím nečekaným zvratem. Jinak spokojenost! (18.11.2021)

Hodně, hodně slušný psýchou rozložený vyšetřovatel a jeho okolí. Těšil jsem se na každý další díl, ve kterém Stellan zase trochu poodkryje roušku případu i svých "manifestů". Nicméně nejvíc se mi asi líbily díly z počátku, kdy se vše netočilo JEN kolem Stevie, ale mísilo se toho do děje víc. Postupem času se z Krimi stávalo Krimi/Drama, pak Drama/Krimi a skončilo to jen u toho Drama, protože výsledek vyšetřování mi přišel už trochu přitažený za vlasy, což byla docela škoda. Zůstat to v intencích prvních tří čtyř dílů, asi bych byl o něco spokojenější. (07.02.2016)

Majstrštyk. Podruhé ještě lepší, potřetí ještě lepší… A tak dále! Výjimečně hluboká deprese z velmi přímočaře zpředmětněného Londýna a moderní metropole obecně v tom nejhorším, čím člověka obklopuje (pro směřování příběhů všech postav i samotnou podstatu typů výzev dále formujících jejich charaktery velmi zásadní), nakonec ustupuje dynamicky se proměňujícímu tajemství zápletky, které je zároveň tajemstvím samotné Stevie. Kým a čím byla a jak to tedy bylo – spletl se River ve svém jediném příteli? Miloval celý život někoho, koho neznal? Ačkoli mrtvá, teprve pak by pro něj přestala existovat, tak jako většina lidí, kteří jej obklopují – plytcí lidé, falešní lidé… všude okolo se svými malými a většími podvůdky a všedními starostmi daleko od jeho světa, a v překvapivě ostrém kontrastu svěží soudržnost a poctivost somálských přistěhovalců, kteří taky příznačně obývají tu výspu, jež je ovšem jedinou dýchatelnou a příjemně působící částí Londýna, zatímco v Riverově každodennosti v centru: „nejsou žádné stromy, není kyslík, není vzduch.“ Co mě zaujalo: V jednom rozhovoru jsem se dočetla, že Stellan Skarsgård přesně netuší, proč se jeho postava nemohla po hlavě nekomplikovaně vrhnout do vztahu se Stevie, proč nemohl udělat první krok. Doufám, že si k jeho chápání postavy ještě někde něco přečtu, protože jinak by pro mě bylo dost záhadou, jak mohl svou postavu přesto ztvárnit tak dokonale (docela obyčejný důvod byl v jeho dětství ve vztahu s matkou, jak už to bývá). Výsledek: Miluji dokonce i tu Tinu Charles, která mi na začátku prvního dílu ve scéně v autě lezla tak na nervy :) A ano, „there should be more than one word for love,“ definitely. ♥ (14.01.2016)