Vlk

Will Randall zažívá na stará kolena nečekané zlepšení smyslového vnímání. Od chvíle, kdy svým vozidlem srazil vlka a ten mu za to z vděčnosti udělal slušný otisk chrupu do ruky, začal Randall lépe slyšet, vidět i cítit. Před důchodem by se z toho měl radovat, ale on místo toho začíná mít nepříjemný pocit, že noci netráví v posteli, nýbrž poklusem v lesních porostech s šedou kůží na těle. Měl by s tím začít něco dělat, ale být vlkodlakem má i své výhody. (18.12.2009)

Líbilo, tajemné, stylové, fémka fatálka Pfeiferka, nepřehnané triky, lety jak v Opičím králi, výborný dabing Švehlíka, Urbánka, Čárové a Tondy Navrátila. A i hudba a kamera kvalitní. Tyhle devadesátkové mysteriozní scifíčka (myšleno že se k nám dostaly v první půlce devadesátek) měly něco do sebe, Batman, Flash.... (21.12.2019)

Predovšetkým sa musím priznať, že pri sledovaní tohto filmu som si automaticky v mysli vybavila dva filmy, ktoré mi po obsahovej stránke aspoň nepatrným náznakom prípominali Vlka. MUCHA(1986) spracovala podobnú tématiku o človekovi, ktorý získava nadprirodzené schopnosti, dokrášlenú pútavou fantasy a nevyhnutným hororovým aspektom. DRACULA(1992) je okrem príjemného hororového mrazenia obsiahnutý aj krehkou romantikou a zároveň vizuálnosťou, ktorá mi okamžite vyrazila dych. A VLK? Nechcem byť zbytočne náročná a odsudzovať filmy, ktoré trošičku vybočili od zaužívanej a zaručenej cesty k režisérskemu úspechu, ale prečo nemohol Vlk disponovať aspoň zlomkom kúzla, ktoré by ma dostalo do sveta plného "neuskutočniteľna"? Tri hviezdičky za excelentného Jacka Nicholsona, vábivú a hypnotickú hudbu Ennia Morriconeho a zaujímavý námet, z ktorého sa, mimochodom, mohlo vyžmýkať podstatne viac. (07.04.2008)

Jeden z mých nejmilovanějších filmů s Michelle Pfeiffer, jeden z vrcholů retro vlny, která zasáhla Hollywood k 60. výročí počátků klasických hororů s monstry Universalu. Tehdy udělali nového Draculu, Frankensteina, po Vlkovi přišli na řadu i Jekyll a Hyde. Poprvé se přidali Louis s Lestatem... A každý z těchto filmů vnímám jako vybroušený diamant, nezastupitelnou část mého dospívání a zůstanu jim navždy vděčná. Vracím se k nim ve stále lepších kopiích a doufám, že nebudou nikdy zapomenuty a stanou se inspirací stejně jako jejich předchůdci. (21.05.2010)

Cynický šéfredaktor newyorského nakladatelství Will je svým okolím považován za inteligentního, leč mírně pesimistického muže („Jelikož dochází k tak rychlému ničení deštných pralesů - celý svět zanedlouho zaplaví nejrůznější viry! Zahubí prakticky celé lidstvo. Jen cituji „The New Yorker“. Všichni vědí, že bez deštných pralesů bude konec světa. Lze stejně tak tvrdit, že svět už vyhynul. Že umění je mrtvé. Místo umění máme popovou kulturu a televizi 24 hodin denně. Ženy znásilněné svým zubařem, co o tom tlachají v televizi. Hloubkové analýzy, proč ženy uřezávají mužům penisy.“), žijícího fádní život. Uprostřed vermontských lesů se však za úplňku po nemilém incidentu s vlkem leccos změní a rezignovaný muž je najednou bystřejší, cílevědomější a hlavně zatraceně jistější v kramflecích, takže ho paradoxně nevěra manželky a rivalita v práci, stejně jako setkání s podstatně mladší dcerou svého nového šéfa, nabíjí vlčí dravostí. Působivý thriller (nezaměňovat s hororem) legendárního Mikea „Absolventa“ Nicholse je podstatně silnější v civilnějších polohách, kterým kraluje (JAK JINAK) bezchybný Jack Nicholson. Noční, ryze akčnější sekvence mu už tak nejdou, nicméně i dnes po 14 letech působí minimálně nápaditě. Úchvatnou práci odvedl i zbožňovaný maskér Rick Baker. Atmosférické, mírně délkou přepálené, bohužel bez napětí a na výsledku se to tak musí podepsat!! Slabších 70%. (07.04.2008)