Krajina ve stínu

Nechápu jak se to stalo, ale existuje moderní český film bez Geislerové a Langmajera.Ale spíš bych to bral jako trochu přešponovaný dokument. O tom, že když se někdo tváří jako spasitel, on jediný má pravdu a nabízí Vám záchranu, dejte mu po držce a hleďte si svého. A o tom, že se historie opakuje, i dnes! Za mě pjet. (13.02.2021)

Krajině ve stínu si vybrala větší sousto než mohla ukousnout. Vesničku v národnostně promísené oblasti sice vykreslila dobře, když ukázala, že úplně černobíle na místní obyvatelstvo nazírat nejde. Ale nepoměrně se zaměřila české represe vůči německým zločinům, které se ale ve vesnici v Sudetech logicky nemohly výrazněji projevit. Člověk znalý historie dokáže příčiny disproporce odhalit, avšak běžný divák může film vnímat jako obžalobu české strany. Situace a motivy lidí, jejich černé svědomí i prospěchářství přitom mělo poměrně složitější kontury. Zanikla tak základní premisa, že zlo se skrývá v lidech, na národnost nehledě. V dnešní době znovu vzrůstajícího zbytečného nacionalismu pak rozdmýchává vášně poměrně nešťastně. Tím však nijak nechci snižovat hrůzy, které postihly tamní obyvatelstvo ze strany jak české, tak i německé. Osudy tamních lidí jsou i po letech velmi smutné a silné a ve filmu i tak rezonují. Celkově mi způsob vyprávění moc nesedl. Chyběla mi ústřední dějová linka, propojení. Po vzoru řady dnešních literárních děl tvoří dějové zvraty historické události, což pro film není zrovna šťastné. Děje se toho na malém úseku až příliš. Divák si nemá možnost vytvořit jakékoliv pouto k postavám a víceméně je k jejich osudům lhostejný. (19.03.2021)

Herci hrají spíš divadlo než film. Nedodíváno, bohužel. (15.12.2021)

Krajina ve stínu je pro mě perfektní film v každém směru. Ano, nad tímto filmem kriticky přemýšlet bohužel nedokážu, protože mám pocit, že je natočen přímo pro mne. Bohdan Sláma si mě obtočil kolem prstu, tématem, kamerou, hudbou, stylizací, neotřelým vyprávěním, neskutečně suchým příběhem, který si na nic nehraje, velikou osobitostí celého díla a přístupu ke mně jako k divákovi, kdy jsem měl pocit, jakobych žil příběh s postavami, i když jsem jen s otevřenou pusou seděl v sále a 2hodiny skoro nedýchal. Už teď se pro mě jedná o velikou srdeční záležitost a jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl, ne li ten nejlepší. (03.09.2020)

Slámově stylu vyprávění jsem dlouho nerozuměla. Bábou z ledu si mě ale získal. Domnívala jsem se, že vyzrál a že svou zralost ukáže divákovi znovu v plné síle v Krajině ve stínu. Z filmu jsem ale bohužel měla spíš pocit, jako kdybych si četla scénář a u toho si prohlížela fotoalbum (o neschopnosti skvělých! herců tenhle pocit rozhodně nebyl). Prvotní nepřehlednost postav včetně marného hledání těch ustředních mi snad ani tak nevadila jako to, že mě otravoval rozvleklý počáteční děj, který jako kdyby vlastně nikam nesměřoval - neprovazoval s charaktery a motivy postav a zároveň se držel na povrchu. Takže ve výsledku z toho stejně zbyla jen stereotypizující šablona - to viditelné, výslednice něčeho, co nebylo zobrazeno a co by právě pro problematizaci celého tématu zobrazeno být mělo. Nemohu si pomoct, ale tady se nabízí srovnání s Hanekeho Bílou stuhou, která má, i přes řadu mých výhrad, právě to, co Slámův film postrádá. Bílá stuha zachycuje symptomy krize, důsledně zamaskované, probublávající ve společenství vesnice kdesi pod povrchem. Krajina ve stínu zachycuje až důsledky krize, které vlastně z odstupu do puntíku naplňují (a vlastně i musí naplňovat) onu učebnicovou šablonu perzekučního násilí spojenou s mechanismem obětního beránka. A to je na film málo – od filmu rozhodně očekávám víc, než se dočtu v učebnici dějepisu a obecné psychologie. Navíc pro mě téma filmu nebylo nijak nové, šokojící a ani jsem ho nevnímala jako společensky tabuizované. Myslím si, že se o problematice poválečného „divokého“ odsunu Němců z pohraničí napsalo a natočilo mnoho materiálu. Obávám se, že nás tenhle film jen utvrdí v dalších stereotypech, aniž by přispěl k nějaké hlubší introspekci (ostatně to asi ve výsledku ani není cílem filmu – chce být jen svědectvím, kronikou). Takže si můžeme zase jednou do prázdna s povzdechem říct: „podívejte se, jakých zvěrstev jsou LIDI schopni“ a „takových filmů by se mělo točit víc“ a pak si položit závěrečnou otázku: „proč se LIDI nepoučí z chyb minulosti?“ (21.09.2020)

Dlouhodobě se se Slámou míjím. Evidentně máme rozdílný pohled na svět, a taky i z filmařského hlediska. Jeho filmy mi přijdou bez nápadu s unylou režií. To vše se splňuje i zde. I přesto mě krajina celkem zaujala a považuji to, i přes všechny neduhy (postsynchrony, atd.), za Slámův nejlepší film. A co je horší, i přes průměrné hodnocení, i jeden z nejlepších českých filmů v letošním roce. (14.12.2020)

Podobné maďarskému filmu 1945 (2017). (05.04.2021)

Škoda, že to klouzalo pouze po povrchu. Není to vůbec špatný film, ale tou jakousi nedovysvětlovaností ztrácí na dramatičnosti a pochopitelnosti pro diváka, který není seznámen s našimi dějinami. Já sama bych tápala, kdybych nevěděla to co vím. Škoda, rozhodně je to chvályhodný počin, protože o tomto období našich dějin je potřeba neustále mluvit a točit ( pro mě zůstává č.1 za toto období naprosto nepřekonatelný film Vojtěcha Jasného "Všichni dobří rodáci")..Za mě 85% (25.04.2021)

OBSAH: Společnost, jež nemá jednotnou identitu, snadněji podléhá rozkolům a snadněji se tříští její integrita. Film vypráví o pohraniční vesnici, která v jednotlivých dobách spadala pod Rakousko-Uhersko, chvílemi pod Československo a  chvílemi pod Německo a v těchto nejistých dobách si lidé "museli" vybrat stranu - kolaborovat nebo ohrozit sebe i svou rodinu. V tematizaci tohoto historického období a jeho vlivu na malou pohraniční vesnici je film zdařilý, ač si myslím, že potenciál je furt ještě vyšší. Byl jsem však veden k myšlenkám, jak tyto historické změny vedly u obyvatel (nejen) těchto pohraniční vesnic k podlosti a zhovadilosti (viz. Soused mi za První republiky zlomil vidle a úřady s tím nic neudělali, tak já mu to teď spočítám, prásknu ho Němcům, kteří se o něj postaraj a já si tak vezmu jeho vidle a rovnou i něco další k tomu.) Určitá doba/situace holt umožňuje nárůst podlosti a ten nárůst je o to větší, čím strašidelnější doba je a čím menší pospolitosti společnost dosahuje. Právě toto téma mě bavilo/zajímalo. K postavám jsem si však vztah nevytvořil a skrze dialogy sice tvůrci dali vědět to, co potřebovali pro chápání příběhu, ale nijak zvlášť ve mě nerezonovaly. FORMA: Formálně mi to přišlo funkční, ač poněkud nudné, nevýrazné... (31.03.2023)

lfs2020: filmovka opet papeztejsi nez papez, a film ktery je napul nemecky , pustila s anglickejma titulkama (pro koho? na ceskym festivalu), coz mladici za nama nedali, neb je sice dneska u nas kazdy mgr a pudr, ale nemecky a anglicky umi kazdej stej. ale slama opet ukazal, ze je mistr sveho remesla ! LFS je uz pomalu kult uctivani radany a pritom je to organizacni punk a amaterismus. letni filmova skola bohuzel neskoli, ale poucuje. nikdo divaky neuci jak se chovat v kine. jen se jim pred filmem lejou do hlavy nekolikaminutove souveti z knih. ale ze divaci nevedi ze neni vhodne sviti mobilem, ze si nemaji sundavat v takovem vedru boty na sale a pak je poladat na sedacky, ze neni slusne kecat do uvodu...to jim nikdo nerekne. ale vzdycky jim rekne, ze maji byt na sebe hodny a rozdavat lasku. (13.08.2020)

Po celou dobu snímku se mě zmocnila trochu úzkost a už se mnou zůstala do konce tohoto silného zážitku. Film, který JE TŘEBA vidět, ale myslím, že jednou stačí. (08.03.2021)

Tento film většina lidí vnímá pouze ve dvou rovinách: a) Češi nebyli jen oběti, ale po válce také vrazi, b) odporný pokus o přepsání historie financovaný snad sudetoněmeckými mecenáši. Já se však nepřikláním ani k jedné skupině - tento počin vnímám jako reflexi "posrané" doby, jak to vyjádřil jeden z hlavních protagonistů. Doby, kdy se Němci a Češi, ač to byli sousedé, nenáviděli a při konečném tzv. divokém zúčtování to bohužel odneslo i spoustu nevinných, kteří se tuto dobu jen snažili přečkat. A o tom tento film je. Klobouk dolů před Bohdanem Slámou, že se odvážil natočit film na velice choulostivé téma a podle mne to zvládl velmi dobře. Herecky také nemám námitek, nejvíce utkvěla v paměti M. Borová a C. Kassai. (10.04.2021)

Jednoznačně jeden z nejlepších domácích porevolučních filmů. V duchu skvělého německého, byť tematicky odlišného Die andere Heimat – Chronik der Sehnsucht, ovšem posunutého zhruba o 100 let kupředu. Příběh nic nepřidává, nic neumenšuje ani nepřikrášluje. Zachycuje svět takový, jaký je. Rádoby hodní, rádoby obyčejní, rádoby dělají to, co „by udělal každý“. Společenství bez skrupulí, zábran a bez morálky. Jen když na to přijde. Takoví jsme – my lidé. „Doba“ není příčinou, jen příležitostí. Někdy je na konkrétních lidech obzvlášť dobře vidět, jak v nich každý v tomto filmu zapsaný charakter dřímá, už už vyrazit na povrch. A pak stačí málo a hned vidíme, jak by se zachoval během války a v méně běžných situacích. Nejsou to hezké povahy, nejsou to hezké představy a není to hezké ani jako divácká zkušenost filmu, který je kvůli nim emočně náročný. Zároveň však prospěšně bohatý neobvyklou komplexností, přímou deskriptivností a kvalitně ztvárněnými charaktery. (14.05.2022)

Příliš rozmáchlé dějově i množstvím postav, což oslabuje sílu výpovědi. Není žádným objevem zjištění, že největšími mstiteli po válce byli ti, kdo měli sami máslo na hlavě. Naopak k mírnost vyzývali ti, kteří za Němců riskovali třeba i vlastní život. Také to, že oběti pomsty často nebyli ty největší svině, ale docela slušní lidé, kteří se „provinili“ jen tím, že měli německy znějící jméno, anebo ani to ne, není zase nijak dramatickým překvapením. Přesto se i na tom dá vystavět silný příběh. K tomu by bylo ale zapotřebí ubrat z počtu postav a děj vystavět jinak, než do kapitol oddělených letopočty. Přesto je to zajímavý počin. Samotný příběh vyznívá realisticky, a skutečně se drží historických událostí. Jen v divákovi nerezonuje síla toho svinstva, což je škoda. Zůstává u informativního sdělení. Herecké výkony a kamera na úrovni, jen některé záporné postavy jsou na hraně karikatury. (14.09.2020)

Trochu mi to přišlo jako soft remake seriálu"Kamenný řád".Sem starej. (07.05.2021)

Mě film bavil. Po technické, i herecké stránce. Problém české nátury je ale ten, že trpí spoustou mýtů o své minulosti, stejně tak i sebemrskačstvím, kdy to není kolikrát na místě. A Krajina ve stínu obsahuje tyto aspekty oba. Nedělám si iluzi, co se v těch dobách dělo. Ale aby se tímto filmem postavila česká povaha na pár "ojedinělých případech", které se skutečně staly, a tím se ukazovalo prstem na zlé Čechy a nevinné Němce... Přeci jen by to chtělo trocha soudnosti. Natočit však v podobném duchu i události roku 1938 a ukázat to, co předváděli v Sudetech Henleinovci, přeci jen by pak Krajina mohla v paralele dát trocha větší smysl, proč po válce někteří tzv. vlastenci předváděli to, co předváděli, než proti těm, jak jsem již psal, ojedinělým případům zasáhla tehdejší Ruda armáda a Svobodovci. Pokud to porovnám s podobným 7 dní hříchů, což byla neskutečná hovězina, tak kromě slibného začátku a roličce F. Bondarčuka nestál zmíněný výplod za řeč. KvS má skvělou výpravu, kameru, herecké výkony. A jen dokazuje, že tu se filmy občas točit umí. Poláci nám však utíkají mílovým krokem, osobně bych inspirace hledal u nich. Podrobná témata své historie zpracovali několikrát již o mnoho lépe.Rád bych dal plný počet, ale vzhledem k absenci časů Mnichova, jenž by poukázaly na fakt, proč se toto na některých místech stalo, jsou čtyři hvězdy možná až moc velkým hodnocením. (29.01.2022)

Na Krajinu ve stínu jsem nešel s nějakým velkým očekáváním. Po fantastickém Šarlatánovi jsem nepředpokládal, že ho něco tak brzy předčí. A i tak jsem šel z kina mírně zklamaný. Krajina ve stínu je tak moc prázdný film. Přitom téma zní zajímavě - film o české pohraniční vesnici, která si projde obdobím před, během a po druhé světové válce. S čímž jsou pochopitelně spjaté změny režimů a vlád, které mají vliv na chování obyvatel. Tak co se pokazilo? Vždyť Češi umí (aspoň něco z mála) točit kvalitní historické filmy. Problémů je hned několik. Začal bych asi tím, že Krajina ve stínu v podstatě nemá hlavní postavu. Charaktery ve filmu jsou jedno klišé za druhým - postava co je kladná, postava co je záporná, postava co hraje na obě strany, kolaborant, vlastenec. V nemalém množství rolí se po celou dobu budete ztrácet a můžete tím pádem zapomenout na vytvoření vztahu k nějaké postavě. Spíš než jednotlivci působí postavy jako jeden velký dav. Jak mohl autor filmu zapomenout na to nejzákladnější pravidlo dramatu nebo kinematografie - pojmenovat postavy a dát jim větší nebo menší důležitost v ději. Ne, tady prostě casting nabral 50 lidí, oblékl je do kostýmů z 30. let a pár "šťastlivcům" dal možnost i něco říct. (většina z nich mi přišla jako naprostí herečtí amatéři a uvěřitelnosti jejich charakterům rozhodně nepomáhalo to, že přeříkávají své repliky jako roboti bez citu) I postavy v Nabarveném ptáčeti daly víc emocí než v Krajině ve stínu. Co příběh? Jak jsem naznačil, děj začíná krátce před Mnichovem a končí v padesátých letech. Vesnice si projde zabráním pohraničí, okupací, koncem války a lynčováním německých sousedů. Postavy převlékají kabáty a jejich povahové vlastnosti se mění od základu. Neznáte jejich motivace, natož jména. Víte jenom to, za kterou "stranu" postava kope. Nic víc. Působí to hrozně prázdně a na sílu. Takže vlastně celá pointa filmu je....? Že válka je peklo? Že lidi se mění? Že lidi dokážou měnit strany, když se jim to zrovna hodí? O to celé ty dvě hodiny šlo? Krajinu ve stínu beru spíš jako snahu natočit nějaké pěkné black&white záběry než nějaké historické drama, na které se bude dlouho vzpomínat. Radši sáhněte po starším Habermannově mlýnu, ten si vede daleko lépe. (29.09.2020)

Skoro drsnejsi Obchod na korze (14.12.2020)

Takovým filmů, ikdyž nejsou dokonalé a to je tento případ dávám plný počet hvězd, protože mají velkou výpovědní hodnotu. Jistě, nedozvěděli jsme se nic nového, ale specifické je, že jde o tragický osud jedné vesnice, kde se všichni znají a rozdělí je příslušnost k národu či rase. A tak se ze sousedů stávají nepřátelé. Po válce pak konečně přichází ta pravá "spravedlnost" v podobě Rudých gard, které předznamenávají tak další temné období po roce 1948. Silný film v některých pasážích zbytečně zdlouhavý a naopak ke konci zkratkovitý. (07.01.2021)

Nejlepší možný pohled na útrapy v česko-rakouském (či stejně tak může být česko-německém) pohraničí v období kolem 2. světové války jaký si snad dokážu představit. Syrové ale zatraceně reálné a se všemi představitelnými těžkostmi, které si v souvislosti s dobovými i místními reáliemi lze jen představit. Ta doba musela být neuvěřitelně složitá a na malé vesnici kde si všichni dobře znají, mnoho věcí eskaluje daleko intenzivněji a osobněji. Strašně podhodnocovaný film. (28.02.2021)