poster

Téměř dokonalá tajemství

  • Německo

    Das perfekte Geheimnis

  • anglický

    The Perfect Secret

  • Slovensko

    Takmer dokonalé tajomstvá

Komedie

Německo, 2019, 111 min

Režie:

Bora Dagtekin

Scénář:

Bora Dagtekin, Paolo Genovese (původní scénář)

Kamera:

Moritz Anton

Hudba:

Egon Riedel

Producenti:

Lena Schömann

Scénografie:

Christian M. Goldbeck
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • filmfanouch
    **

    V roce 2016 se v Itálii objevila komedie Naprostí cizinci ve kterém se sešla banda přátel a přišli s nápadem, že si dají mobily na stůl a budou sdílet každou SMS či telefonní hovor. V roce 2017 se poté film dočkal remakeu ve Španělsku. A v roce 2018 poté remakeu ve Francii, Turecku, Jižní Koreji. A loni krom verze polské vznikla také verze německá. Nevím jestli se do pár let nedočkáme i verze americké, české či čínské a jak daleko k dokonalosti mají původní film a předchozí zpracování, po německé verzi mě to ale nejspíš zcela nezajímá, protože si stojím nejen za tím, že má tento film k dokonalosti hodně daleko ale také za tím, že abych někdy strávil čas u podobného filmu bych potřeboval hodně silnou motivaci. Zvláště pokud ten film prostě nemá šanci utáhnout hodinu a půl nebo v tomhle případě dvě hodiny. Chápu, že je strašně těžké utáhnout celovečerní film, který se celý odehrává víceméně v jedné místnosti s pár herci. Jenomže to dokázal třeba Sidney Lumet ve výborných Dvanácti rozhněvaných mužích nebo loni u nás Jiří Havelka se svými Vlastníky. Bora Dagtekin, režisér a scénárista trilogie Fakjů pane učiteli (z nichž je první film ještě oukey a neurážející, zbylé dvě pokračování jsou ale nejzbytečnější pokračování od dob Bastardů) ale tohle u svého zpracování prostě nedokázal utáhnout. A to dost možná i proto,že mně osobně už přijde celá základní myšlenka děje totálně divná a zvrhlá. Upřímně bych na podobné přátelské večeři k podobné hře prostě nesvolil. A to ne proto, že bych se bál, že by o mně kamarádi zjistili něco čeho bych se bál ale spíše proto, že jim může být moje soukromí prostě ukradené. Fakt, že všech 7 protagonistů nakonec ke hře svolí a hrají tuhle zvrhlou hru opravdu přes hodinu a půl mi tedy přijde nevěrohodný, protože si prostě stojím za tím, že za normálních okolností by alespoň jeden člověk byl ve finále proti takovému zvrhlému nápadu i když je možné, že by se samosebou nechal partou strhnout. Celé tohle nakouknutí do soukromí ostatních jinak přivede navenek takové tajemství, že se možná odhalí, že má někdo aférku, někdo tají svou sexualitu a někdo třeba tají, že si dopisuje s bývalým partnerem. Jako sociální experiment možná zajímavé téma a je pořád možné, že italská nebo třeba jihokorejská verze dokáže z tohohle přece jen zajímavého nápadu něco vykřesat tak ta německá ne. Německá verze je obalena vtipy, které asi byli natočeny tak aby byli vtipné i když jsou vlastně smutné, zdůrazněním, že je většina ženských hrdinek feministkami a silnými ženami i když jsou vykresleny spíše sexisticky a faktem, že jakmile se provalí, že je možná někdo gay tak se na něj kamarádi začnou koukat skrz prsty. Je pravděpodobné, že v tak houfném davu je možná některý z vašich kamarádů homófobní a může na váš coming out reagovat trochu zděšeně, zvláště když vás zdá už od dětství. To co ale z téhle podzápletky scénář vykřeše je prostě fakt zlé, nevtipně trapné a fakt nerealistické. Co se týče nerealističnosti postav má tahle komedie celkově velký problém a největší problém, který s postavami mám je asi ten, že na konci je vlastně nečeká žádný charakterní vývoj a jsou víceméně stejní jako na začátku. A navíc ten film naznačí, že nevěra je přece jen někdy v nějakém možném vztahu ke prospěchu. Možná na tom něco je, když se vám ale tenhle film snaží nejdřív takovou věc vyloučit a následně zase obrátí tak je něco špatně. Téměř dokonalá tajemství nezaujmou kdovíjak ani vizuálně a i když se herci snaží tak z tohohle scénáře přece jen asi nešlo vykřesat zase kdovíjak moc. Elyas M´Barek, Woltan Wilke Mohring nebo Florian David Fitz se snaží, zbytek ale kdovíjak nezaujme a především vykreslení ženských hrdinek je v tomhle filmu opravdu totálně mimo. A feministky by při zjištění vzali už samotné sepsání scénáře útokem, což je vtipné, protože se jednu z hlavních hrdinek snaží film vykreslit jako feministku. (dokonce párkrát zazní, že je feministka, stejně ale jako několik věcí to nikam nevede.) Celý to přece jen na svou délku odsýpá a pár fórů se povede, následně jsou ale zase chvíle kdy se film vleče a má záplavu nevtipných vtipů. Postavy postupně mění své charakterové postoje, chovají se jinak a ve finále vám to vlastně je už asi jedno, protože to vypadá jako by to i při sepisování scénáře bylo všem jedno. A když se nevztekal scénárista, nemusí se vztekat ani divák. Téměř dokonalá tajemství mají k dokonalosti opravdu daleko a i když se jedná o snesitelnější film než v případě Fakjů pane učiteli 2 a 3, pořád bolí a nefunguje ani jako komedie ani jako pokus o lehké drama. K polovině postav se nedá vytvořit ani kousek lehkých sympatií, druhou polovinu byste nejradši zabili a celé to je prostě už od svého počátku tak zvrhlé, že to fakt nefunguje. Pořád tím nechci odsuzovat ten tucet předchozích zpracování, rozhodně si ale stojím za tím, že německá verze funguje. A i kdyby u nás točil českou verzi Jiří Havelka tak bych se začínal bát. Tohle totiž Německo nezvládlo a potvrzuje, že co se týče komedií má tenhle národ ve filmovém odvětví výrazný problém. Ale ztělesnění největšího filmového pekla to pořád rozhodně není.....(1.7.2020)

  • mkubalikova
    ***

    Ve všech směrech horší kopírka Naprostých cizinců. Já si s německou kinematografií dlouhodobě nerozumím. I přes účast sympatické dvojky z Fakjů pane učiteli, tedy výjimky potvrzující pravidlo, budou Téměř dokonalá tajemství pro mě další německý film, který jsem sice viděla v kině, ale omylem a jako potvrzení, že na několik let mám opět vystaráno. 50%(21.6.2020)

  • Aljak
    *

    Po talianskom origináli (Perfetti sconosciuti), španielskej verzii (Perfectos desconocidos) a francúzskej verzii (Le Jeu), tu máme ďalší plagiát - tentokrát z nemeckej produkcie. Škoda, že je to zas ten istý film, len iné kulisy, herci, mená a jazyk sa nám zmenili (dokonca aj dialógy sa mi zdali náramne podobné ako tie čo sme mali aj v origináli). Keby sa prevezme z talianskeho originálu len samotný princíp "hry", ale samotná štruktúra deju a osudy postáv by boli zmenené, tak by to bolo určite lepšie. Kto videl originál alebo z jednu z ďalších 4 verzií (okrem spomenutých európskych verzii sa do toho pustili aj Turci a Kórejci), tak už z toho nebude mať ani náhodou nejaký intenzívny filmový zážitok - pritom ten koncept je naozaj skvelý a plný potenciálu (aj keby bol v úplne iných súvislostiach). V tejto nemeckej verzii tu bol na záver aj vývoj "po večeri", ale na môj vkus to bolo skôr zbytočné ako prospešné. No a manželský párik Elyasa a Karoline (známy to párik z filmov Fack ju Göhte) - to bolo k čomu dobré? Čo Nemci nemajú iných hercov? 1* (tak ako som dal aj francúzskej verzii).(16.4.2020)

  • Houbiczska
    ****

    Nečekaně povedená komedie o osmi hercích v čele s triem známého učitele-učitelky a Chantal z Fakjů pane učiteli. Český dabing šikovný, stopáž akorát 120minut, na které má film pořád co říct a rozhodně nenudí. Vtipy povedené, přesně se trefující do současných témat, tvůrci se nebojí jít po hlavě do kontroverzních témat homosexuality, podvodů a podobně a v určitých chvílích umí být citelný a ukazuje hodnotu přátelství. Na Německo slušný kousek, který mě doslova nadchnul, nabil pozitivní energií a bavil jsem se výborně.(20.6.2020)

  • castor
    ****

    Loni mě mile překvapila nápaditá komedie Bez věcí nad věcí. I tady kamarádi uzavřeli podivnou sázku o to, kdo z nich vydrží déle bez všech svých věcí. Sic v opileckém rozpoložení, přesto měla konzumní společnost dostat pořádně přes prsty. Uvěřitelné? Moc ne. Originální? Možná. Tak to stejné cítím i tady. Navíc oba snímky spojuje jméno Floriana Davida Fitze (minule i režisér a scénárista, tady „jen“ herec). Patří mezi sedmičku přátel, která také lehce ovíněná vymyslí při společné večeři hru, kdy všichni položí doprostřed stolu mobily a dají svým kamarádům nahlédnout do svého osobního života. Vždyť se přeci dobře znají, o nic tedy nejde. Jenže! Objeví se drobné nepravdy i velké lži. U výše zmíněné komedie platilo, že se solidní námět v druhé polovině krapet rozmělnil a ztratil kouzlo, tady mi naopak přišlo, že to bylo přesně naopak. Série nepříjemných situací získává solidní tempo, pochopitelně je ale třeba myslet na to, že je to celé hodně přitažené za vlasy. Prakticky každá z postav má tu smůlu, že zrovna v daný večer „něco“ vyplave na povrch. S tím (!!!) je třeba počítat. A nejsou to žádné malichernosti (nevěra, skrytá homosexualita, chybějící komunikace ve vztahu, stížnosti na sexuální život). Pod režijním vedením Bory Dagtekina, jenž se u německých sousedů proslavil trilogií Fakjů pane učiteli (a vzal si s sebou i několik herců), každopádně vznikla svižná záležitost s výbornými herci. Koutek mi cukl mnohokrát, se záchvaty smíchu to bylo horší. Přesto spokojenost.(18.5.2020)