Letec

(OBSAHUJE SPOILERY) No, tak teď opravdu nevím, jak začít - od Letce jsem čekala (já vím, člověk nemá od filmu očekávat prakticky nic - ale to se občas prostě neubráníte) standardní "velkolepou" podívanou ve stylu hollywoodských velkofilmů - krásnou vizuální stránku a velmi jednoduchý, až možná lehce plytký děj. Potvrdila se mi polovina domněnky - a zkuste hádat, která. Ano, Letec je vizuálně nádherný - záběry ve vzduchu dozajista zvedají lidi ze sedaček v kinosále (já se dívala doma na svém pc a zvedalo mě to taky) - a třeba scéna s Howardovou osudnou havárií je jedna z nejúchvatněji natočených nehod, jaké jsem kdy viděla - po celou dobu, kdy se Howard snažil dostat ven z letadla, jsem byla ztuhlá, což je známka toho, že ta scéna mě prostě dostala. A teď druhá polovina mé domněnky - ta špatná a současně, k mému velkému překvapení, i mylná. Musím se přiznat, že do oné zmiňované havárie běžel v mých očích děj filmu tak pěkně v lehkém nadprůměru a byl na krásné 3* - ale po té havárii pro mě nabral úplně nový dech a já se nestačila divit. A jestli někdy někdo promluví křivého slovíčka o herectví Leonarda DiCapria, osobně mu půjdu rozbít hubu - protože co on tady předvádí, to je prostě neuvěřitelné!. Jeho postupně se prohlubující šílenství, charisma a šarm jeho postavy - no nechci zabředávat do nějakých trapných superlativů, ale tady mi Leo jasně potvrdil, že je jedním z nejlepších herců současnosti - bez diskuse. Sice mi malinko přišlo, že první příznaky jeho zhoršujícího se psychického stavu (promluva s Kate, která následně říká, že to "vezme za něj", pokud to bude nutné) byly až moc okaté (možná to není úplně to pravé slovo) - ale nevadí, beztak to nebyla jeho chyba, měl to ve scénáři. Krom zmiňované scény s havárií mě dostala i ta, kdy nahý Howard propadá šílenství, osamocen v kinosále - až mi, kdoví proč, na mysl na chvíli přišel i Lynch a jeho uzavřené psychoprostory. No a závěr filmu, ten jsem opravdu nečekala - žádný typický happyend a ani smrt hlavního hrdiny - prostě jen...konec. Dobrý konec (a slovo "dobrý" si vyložte jak chcete). Myslím, že ty 4* si ode mě Letec za vše výše zmíněné asi opravdu zaslouží - překvapil mě a já teď svým hodnocením překvapuji sama sebe - což se nestává moc často, a tudíž za to Scorsesemu (a hlavně DiCapriovi) patří můj vřelý dík. (26.10.2006)

Po "Rayovi" jsem šel hned do dalšího nominovaného a také životopisného "Aviatora". Tentokrát bylo očekávání větší .... a o to větší bylo zklamání. HH asi v Americe něco znamenal, takže tamní diváci si možná hlavního hrdinu víc užijí. U nás je pro někoho "nezapomenutelný", ale pro mě třeba úplně neznámý. S takovou variantou asi scénárista nepočítal. Možná i proto jsem se v průběhu těch skoro tří hodin několikrát přistihl, že se nudím ... Já mám ale tenhle problém s posledními Scorseseho filmy ... Moc jsem se těšil (jako na "Gangy") a byl jsem zklamán (tak jako z "Gangů" :) (16.02.2005)

Konečně došlo na téma, kterému Martin Scorsese skutečně rozumí... film. V geniálním Letci tak konečně mohl uplatnit své neuvěřitelně rozsáhlé filmové znalosti na zfilmované biografii výrazné osobnosti dějin dvacátého století, Howarda Hughese, který kromě značné angažovanosti v leteckém průmyslu produkoval a režíroval filmy, přičemž udržoval úzké kontakty s Hollywoodem (a jeho herečkami - nějaký čas žil například s Katharine Hepburn). Scorsese zachycuje jeho zapálené nadšení do filmu a letectví s takovou vášní, nasazením a filmařským cítěním, že vytvořil jedno z nejlepších děl posledních let, které v mnohém připomíná jiný přelomový kousek - Občana Kanea. Scorsese si určitou paralelu evidentně uvědomoval, není náhoda, že DiCaprio je polovinu filmu s knírkem od mladého Wellese takřka k nerozeznání, nehledě na jeden takřka doslovný kratičký záběr, kdy se Hughes majestátně tyčí nad po zemi rozházenými plány letadel úplně stejně, jako ve slavném záběru kdysi Charles Foster Kane nad svazky novin. Polohy kamery zabírají hlavního hrdinu často ve výrazných úhlech, ve kterých vévodí celému obrazu a nasvícení jej jakoby vyřezává z prostoru (v ostrých kontrastech proti filmovému plátno, nebo naopak vystupuje z temnoty kolem). Scorsese zcela ignoruje současné vypravěčské postupy (snad až na havárii letadla), a film cele stylizuje do volnějšího tempa kinematografie oněch třicátých až padesátých let, ve kterých se film udává. V dlouhých rámujících záběrech, dlouhých pohledech do tváří hrdinů, nevyhýbaje se občasným barevným experimentům, kdy tráva okolo hrdinů vybledne do charakteristických odstínů technikoloru. Především ale staví na herectví svých hrdinů... Di Caprio předvádí nejlepší výkon svého života (pevně doufám, že si za něj odnese řadu cen), hraje nejen skrze dialogy, ale především pohyby svého těla a očima, stejně jako vynikajici Cate Blanchett coby Katharine Hepburn, Alan Alda jako senátor... a další. Scorseseho film není zcela jednoduché sledovat, pohrává si s pečlivým vývojem postav (postupné Hughesovy přeměny jsou úžasné, obzvláště když v sobě odkryje ješitného megalomana - vynikajicí scéna je mrazivě klidná hádka v pracovně, nebo nervově labilního génia) a nevykládá karty na stůl hned, nechá diváka napínat až do posledních minut, kdy divák skutečně neví (pokud nezná dějiny), jak to bude s Hughesem dál... Letec je možná Scorseseho nejlepší film, ačkoliv zdaleka nejméně agresivní a animální, dílo vyzrálého génia, který už nemá takovou potřebu šokovat, ale vypráví dokonalé příběhy, ve kterých řekne mnohem víc. (06.01.2005)

Zase další film od Scorseseho a zase nic moc výsledek. Na film jsem se díval už podruhý. Na první pokus jsem to asi po hodině vzdal, protože mě život Howard Hughese prostě vůbec nezajímal. Včera dávali Letce v pozdních hodinách na Nova cinema, tak jsem se odhodlal, že to zkusim znovu a málem to dopadlo stejně. Musel jsem si dát přestávku (ať žije set-top box s pamětí). Od chvíle, kdy se děj dostal někam k začátku 2. světový války už to bylo lepší. Začaly se víc řešit letadýlka (což mě celkem bavilo) na úkor vztahů mezi Howardem Hughesem a slavnejma herečkama tý doby (což mě nebavilo vůbec). Ve druhý půlce se dočkáme taky celkem efektního zřícení letadla, který stojí za vidění. První půlku by to chtělo hodně zkrátit a vysrat se na ty strašný barevný filtry (modrá tráva, modrý pole, modrý stromy - WTF???). Mam takovej pocit, že od doby, kdy ve Scorseseho filmech skončila herecká generace okolo Roberta De Nira a nahradili je mladší herci, jsou ty jeho novější filmy sotva poloviční. Poslední film, kterej se mi od něj opravdu líbil, bylo Casino z roku 1995. (24.06.2011)

Je to už mé druhé setkání s tímto Scorseseho snímkem, kdy jsem poprvé pro délku a nezáživnost nedokázal vytrvat až do konce a chybělo mi asi 40 minut k tomu, abych s Letcem zúčtoval. Prakticky dokonale jsem ho dokázal v rekordně krátké době vytěsnit z paměti a už to svědčí o tom, že tentokrát jsme si s Martinem nepadli do oka. Popravdě, je to v posledních dvou dekádách asi největší míjení s tímhle slavným americkým filmařem. Zatímco jeho poslední kousky mě dokázaly nadchnout, Letec vybudil spíš nudu a nezájem. Je to přitom bezpochyby velkofilm se vším, co k tomu patří, tedy s množstvím hvězdných tváří, vysokým rozpočtem, ambicemi sršícím scénářem, charismatickým hrdinou, ale něco tam nefunguje a není to jen tím, že by mě neoslovilo téma. Scorsese svého hrdinu popisuje hodně odlišně od reality, která by se mohla blížit tomu, jakým způsobem Costa Gavras účtuje s kapitalismem ve svém Kapitálu. Skutečný Howard Hughes byl totiž takový parchant, že i Belfort coby hlavní hrdina Vlka z Wall Street by mohl být považován za prima kámoše z nedělní školy a tajemníka Matky Terezy. Už např. Američan Leacock si povšiml typické vlastnosti Američanů - obdivovat úspěšné lidi bez ohledu na to, jakým způsobem k majetku přišli a jak s ním zacházeli, a tropil si z toho ve svých Literárních poklescích legraci. Ve Spojených státech je Howard Hughes považován za legendu, i když jeho reálné vystupování, činy a dopady byly hodně hodně problematické. Ve filmu je jedna scéna, kde se Howard nachází spolu s Katharine Hepburnovou na návštěvě u její famílie, která představuje takovou tu typickou do sebe zahleděnou snobskou liberální společnost, co se topí v blahobytu a přitom žvaní o socialismu. Na větu paní domu, že v jejich domě se o penězích nikdy nemluví, odpovídá Howard: "To proto, že jich máte dostatek." Po hříchu byl Howard Hughes tím posledním, kdo by mohl vynášet nějaké odsudky. Penízky zdědil a pak si spíš užíval a žil typickým životem playboye a celebrity. K zaměstnancům se choval bezohledně, manipuloval, vydíral a loboval tím nejhorším myslitelným způsobem, který neznamenal nic jiného než masovou korupci. Ona i ta jeho nemoc je hodně diskutabilní, ve 40. letech určitě netrpěl žádnou duševní chorobou a typické je, že až do konce života dokázal bez problémů řídit svoje firmy tak šikovně, že v životě nezaplatil ani cent na daních a přitom byl jedním z pěti nejbohatších lidí této planety. Tři hvězdičky tentokrát zachraňuje několik špičkových scén typu pádu havarovaného letadla a jeho efektní průlet obytnou čtvrtí, kde se Scorsese představuje v té nejlepší možné formě. Ale i tak musím opakovat, je to s oběma očima zamhouřenýma... Celkový dojem: 50 %. (14.04.2014)