Caught in the Net
V sieti
Kamera:
Adam KrulišHudba:
Jonatán PastirčákHrají:
Sabina Dlouhá, Anežka Pithartová, Tereza Těžká, Vít Klusák, Barbora Chalupová, Jan Vlček, Barbora Potužníková, Michaela Petriláková, Kateřina Kroupová (více)Obsahy(1)
3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 potenciálních sexuálních predátorů. Radikální experiment otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Tři dospělé herečky s dětskými rysy se vydávají na sociální sítě, aby v přímém přenosu prožily zkušenost dvanáctiletých dívek online. Ve věrných kopiích dětských pokojů chatují a skypují s muži, kteří je na netu aktivně vyhledali a oslovili. Drtivá většina těchto mužů požaduje sex přes webkameru, posílá fotky svých penisů a odkazy na porno. Děti jsou dokonce vystaveny vydírání. Dokumentární film Barbory Chalupové a Víta Klusáka vypráví strhující drama tří hrdinek alias „dvanáctiletých dívek", pro které se účast na experimentu, od castingu až po osobní schůzky s predátory pod dozorem ochranky, stává zásadní životní zkušeností. Predátorské taktiky se postupně obracejí proti svým strůjcům: Z lovců se stávají lovení. (Aerofilms)
(více)Recenze (724)
Hororový dokument. Ne tím, že existujou podobní “predátoří” ale tím, KOLIK jich existuje. Jak na to reagovat? Vystopovat je a pozavírat tisíce až desetitisíce mužů, často nejspíš otců a živitelů rodin? To asi nejde. Ale již humbuk, který kolem tohoto dokumentu nastal, snad jejich vyčínání omezí. Minimálně na pár let. Klusák a Chalupová to zvládli výborně. Oceňuji nápady jako vyjasnění “hodného obličeje” za tónů přívětivé hudby, nebo poslední scénu, která gradující napětí celého filmu vystřelí do emocionální roviny, až se divákovi spolu s tvůrcema před kamerou třesou ruce. ()
Klusák se z lovce vypatlaných neonacistů vyšvihl na lovce pedofilů, a musím přiznat, že to je opravdu jiná liga, než se egoisticky povyšovat nad kožohlava s kvocientem kořenové zeleniny, který v nejhorším případě pochčije nádraží v Osvětimi. Tady tihle fešáčtí mazlíčci jsou připraveni bez zardění, strachu ze žvanivých školaček a trestu předvést dvanáctiletým pičinkám trochu toho domácího honění, a ti nejotrlejší je klidně i povozí na jitrnici, nebo si pro zpestření sexuálního života nechají vylízat svou zatuchlou starou stokilovou manželku. Senzacechtivý bulvár to sice zase je, Víťa prostě jen do sta minut koncentroval intenzivní výškrab ze zhnisaných análů našich lůzrů a hnojů a suše odprezentoval jen ty nejurputnější a nejkrásnější pedodonchujány, které se mu povedlo nachytat. Přítomná sexuoložka, zjevně loni dostudovaná a s titulem z Plzně, tam snad byla jen proto, že je sexy, a aby si mohli vyhonit i nepedofilové, přičemž by rozhodně nebylo od věci u takového typu dokumentu ukázat i vcelku sugestivní komunikační a přesvědčovací metody některých těch ostřílených otevíračů předmenstruačních studánek. Dost pochybuju, že by kluci v dnešní době otevřených Pornhubů ukázali přes svá obří panděra, převisy a laloky těm pipinkám něco nového a traumatizujícího, spíš je mohou daleko víc poškodit dementální sugescí a následně i třeba vylákat do reálu. Myslím si, že takhle zdánlivě z voleje by s někým, kdo přes webkameru vypadá jako fantomas po chemoterapii nebo strachem z jateční pistole upocený, slizký předporážkový prasnic, šla ven jen dvanáctka s rozštěpem či se spřízněnými rodiči. Nicméně ač všichni víme, že jsou jich internety plné, co oko nevidí, to nám dceru nedefloruje, takže je dobře, že to někdo takhle naprudko exponoval a patřičně vyděsil všechny ty, na své dárce orgánů jebající, rodiče, jakož snad i základní školačky jebající milovníky. Těch sto minut uteklo snad rychleji než pedofil před kastrací a všechny tři na udicí nahozené figurantky byly naprosto úžasné a vzhledem k okolnostem totálně přirozené. Bravo. Obzvláště TéTéčko si ty perverty skvostně mazala na piškoty a upřímně se jí nedivím, když cákla před Snýkym. To byl totiž z celého představeného hejna mnohdy až vtipných internetových pedohoničů snad jediný opravdu hrozivý katalogový všechnopat, který je doufám po expozici už v polstrované cele se zahozeným klíčem. No škoda, že prozradili, že těm holkám už není dvanáct. To bych jim okamžitě brnknul na Skájp a přeleštil u toho doma všechny příbory. ()
Nejvýstižnější pro celý film mi přijde hned titulková scéna, kdy vidíme různé záběry dětí s tvářemi zanořenými do mobilů, k čemuž hraje zlověstná hudba. Nejmladší ze všech dívek je v závěru „uvězněna“ do názvu filmu. Je to metafora možná zbytečně varovná a zjednodušující, ale působivá a plně odpovídající roli ochránce dětských duší, do které se režisér staví (a svou pozici připomíná množstvím záběrů vlastních reakcí na to, co herečky během komunikace s predátory vidí a slyší). V síti vnímám jako film vymyšlený od samého základu tak, aby vzbudil silné emoce, nabídl dlouho doznívající emocionální zážitek, což se mu díky tomu, jak výborně je zahraný, sestříhaný a ozvučený, daří. Není to film, který by nutil k přemýšlení nad rámec přímo pojmenovaného a zobrazeného, pro to neponechává prostor tím, jak je doslovný, názorný a emočně návodný, do jaké pozice nás situuje a jak nás neustále zaměstnává nějakými výraznými audiovizuálními podněty. Není a vzhledem ke své povaze dokumentárního blockbusteru ani nemůže být formálně riskantní a provokativní. Naopak je relativně snesitelný zásluhou mnoha odlehčujících okamžiků a toho, že se takřka celý odehrává v „kontrolovaném“ studiovém prostředí, které přímé ohrožení minimalizuje (něco jiného je ovšem dopad na psychiku hereček). Na diváka V síti neklade velké nároky, vlastně po něm jen chce, aby byl šokovaný, dojatý, pobavený povahou jednotlivých interakcí, což je u dokumentu stejně legitimní pojetí jako u filmu hraného a zřejmě by bylo pošetilé po autorech chtít, aby svou sebejistou výchozí pozici à la „objevujeme Ameriku, jsme z toho v šoku a vy byste měli být taky“ nějak kriticky reflektovali. Jde o film dobře naplňující koncept, vůči němuž mám výhrady... což je ovšem problém můj, ne filmu. Zda skrze ty silné emoce a na ně vázanou diskuzi a osvětu V síti přispěje k nějaké změně a otevře někomu oči (snad ano), už s kvalitou filmu jako takového nesouvisí a do jeho hodnocení bych to nezahrnoval. 65% ()
Klusák on the top, tentokrát i díky své progresivní studentce Barboře Chalupové. Říkal jsem si, že po rozmáznutí morálního kripla, který už je nějaký ten pátek premiérem, nejde moc stoupat dál, že silnější protivníky není kde brát, a ta parodická elegie na jednoho holohlavého nedouka, který dostává výchovnou sodu uprostřed Osvětimi, to tak nějak potvrzovala. Jenže teď přichází tahle kopačka do břicha. Vyčítat režisérovi zbytnělé ego v době, kdy český dokument asi nemá silnější osobnost, považuju spíš za chabý konstrukt, než za přínosnou kritiku. Mohli sednout do tří pokojíčků, namísto stavění tří fejků uprostřed haly, ale pokud máte silné filmařské ambice, není na místě otázka proč, ale jak. A plní to účel. I když učíte občanku a informatiku, kdy se vám kyberbezpečnost chtě nechtě slévá, z náznaků tušíte, na co dneska děti na internetu koukají, tak asi víte, s čím budete mít co dočinění. Jenže V síti jde dalece za hranice běžné představivosti. Koncentrované morální dno nachrlené do sta minut, v němž je každá záminka k úlevnému smíchu doprovázená pocitem nepatřičnosti, vám hodně zamíchá pocity. Přičemž tomu ale skvěle funguje dramatický oblouk, který stíhá zahrnout jak samotný dokumentární proces, tak i regulérní napětí, které je při posezení nad limčou až nesnesitelné. Byl jsem zvědavý na závěr, na pointu, která nutně musí vést k edukaci. Finální rozhovor ale popíše všechnu špínu během tří minut bez náznaku jakékoliv morální klapky. Titulky, slzy na krajíčku, těžké nohy a nezvladatelné nutkání být okamžitě doma a obejmout vlastní dítě. A dvojitý panák alkoholu. Nic důležitějšího českými kiny letos nepůjde. ()
7/10. Na naše poměry fakticky vypiplaná záležitost, u které až fascinuje s jakou péčí a detaily se tvůrci zaobírali. Má to solidní tempo, atmosféru a nápady. Ústřední trio hereček si zaslouží velkou chválu, páč zachovat autentičnost a chladnou hlavu v situacích, ve kterých se ocitly - to nemohlo být jednoduché. Přesto mě mrzí, že "dokument" slouží spíš jako náhled do věcí a... pak už nic víc. Chápu, za jakým účelem to vzniklo a jsem přesvědčen, že to pomůže... jen po stránce "kinematografie" bych minimálně ve druhé polovině očekával trochu silnější tah na branku a něco jiného, než "všeho víc" bez závěrečného rozřešení. ()
║Rozpočet CZK 365,000║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,894,447▐ Ďalší krásny obraz dnešnej modernej doby, plnej úchylákov, nadržancov a perverzákov. Stačí im dať len priestor, dobre zázemie vytvorené demokratickým systémom a máme ich tu ne pohľadanie za každým rohom ako húb po ďaždi. Kam toto smeruje? Oceňujem tento projekt, určite prínosný, aj keď veľmi smutný vo svojej podstate ako obraz dnešnej spoločnosti. Prezentácia týchto ťaživých tém je podaná dosť s citom, medzi určitými mantinelmi únosnosti, je to obsahovo zvládnuté tak aby si to mohol pozrieť každý a zhnusenie príde tak akurát z mierou únosnou. /80%/ ()
Čistá práce, marketingově i filmařsky. Klusák s Chalupovou doručili přesně tak nepříjemný, vtipný, srozumitelný, jednoduchý a emočně návodný titul, aby překonali tradiční omezení dokumentů, které od diváka žádají náročnou aktivní spolupráci a hlubší empatii. Stejně jako "otevření diskuse" je to "cool munice pro memy a internetový humor". Nesděluje to nic převratného, neobjevuje to nic podnětného, ale spolehlivě to vtahuje a snad to povede i ke změnám nad rámec chvilkové události. Nejlepším momentem dokumentu je závěr, který ukazuje, že pouhé "morální pohoršení" není dostatečné k tomu, aby byl predátor ponížený a zahnaný do kouta. V tom je celá tragédie. ()
Joo, máma vždycky říkala, že to jednou dotáhnu do televize! Samozřejmě kolegy chápu, i pro mě je žena 12+ stará vyžilá bréca, která má svou sexuální kariéru dávno za sebou a už se může angažovat leda v kuchyni, rakvi nebo přivázaná ve sklepě. Na druhou stranu si potřebuju udržet společenskou úroveň a jeden pobyt ve vězení mi bohatě stačil, takže s dětmi zásadně nesouložím. Kdepak. Nebo alespoň ne s těmi živými, maximálně pokud se nějaké rozkládá třeba někde v poli, už zapršelo a nikdo ho nepostrádá, tak budiž, ještě ho odklidím do škarpy, aby se nezaseklo někomu v kombajnu, ale jinak mám silné morální zásady. Razím životní motto, že člověk se má chovat tak, aby se za sebe nemusel stydět, až mu na to přijdou, proto bych být Klusákem zašel ještě dál a všechny amanty i za cenu žalob a pokut zveřejnil. Ono by se mělo vědět, kdo je starý prasák a na vaši dcerušku půjde tvrdě jak na kurvu z dálnice, a kdo je naopak něžný romantik a snílek, který ji prvně gentlemansky pochválí kreativní úpravu pubického ochlupení, rozněžní se nad volbou barvy spodního prádla, a pak teprve, pak teprve se nesměle zeptá na menstruaci. Mám slabost pro Klusáka a mám slabost pro jeho pojetí dokumentu, projekt jsem podpořil v crowdfundingové kampani a jsem s výsledkem zcela spokojen. ()
No, drsný. Obří panoptikum pervertů v čele s Ústečákem, kterej na chatech trávi asi každou volnou chvíli. Nechápu, že tuhle "zábavu" provozuje takovej počet starejch fotrů. ()
̶T̶r̶o̶j̶k̶a̶ dvojka kdy? ()
Vyjadřují se k tomu všichni, a tak přidám několik vlastních postřehů, byť větší problém než s dokumentárním blockbusterem V SÍTI mám s jeho dosavadní kritickou reflexí, která má převážně obdobu přejatých presskitů s několika přidanými dojmy, max. snahami o až urážlivě zevšeobecňující interpretaci. Dokumenty Víta Klusáka si cením z těch důvodů, pro které jiným vadí: kombinování různých modu dokumentu a přechody mezi nimi v rámci jednoho díla, začleňování postupů hraného fikčního filmu, otevřenost interpretacím navzdory jasnému až návodnému vyznění. (Nechávám stranou rozměr díla jako fenoménu přesahujícím jedno médium, považuji ho za záslužný.)_____ V SÍTI je v kontextu Klusákovy filmografie manýristický, formálně rozpadlý - vytvářející pouze zdání systematičnosti a soudržnosti - a tematicky zploštěný a zplošťující. Nevadí mi, že je odhalovaná konstruovanost toho sociálního experimentu a celý metafikční rozměr (náležitost reflexivního modu dokumentu), ani nemám nic proti vloženým edukativním vsuvkám v podobě vyjádření odborných osob a faktických titulků (náležitost výkladového modu dokumentu). Přijde mi však kombinace obou modů jednak nefunkční (poučování nezabírá při vědomí konstruovanosti), jednak střídání obou způsobuje dost nevyrovnaný rytmus. Rozpadlé to je i co do vytyčené metody - cením si náběhu k uskupení do vzorců (3 dívky, 3 pokojíky, 3 akty - příprava, provedení, konfrontace, 3 paralelní linie v závěru sestříhané do jedné montáže), ale proti takovým Trierovým PĚTI PŘEKÁŽKAMI se s pravidly a omezeními nepracuje systematicky._____ Přejímání postupů z fikce a z různých žánrových děl se pak na jednu stranu tře s těmi dokumentárními, na druhou nešťastně shazuje celek někde na úroveň exploatace s bulvární rétorikou působení na první signální. Na true crime i na desktop filmy - snímky odehrávající se na monitoru počítače - je to málo vtahující vinou metafikčního rozměru, příp. reflexivního modu. Na konec to zabírá leda jako exploatačka, která návodně vyvolává emoce (ach jo, ta hudba, achich ouvej, ty střihy na detaily obličejů) s cílem pohoršit se z morálně správných pozic. Předchozí Klusákovy filmy znejišťovaly (do jaké míry to je mystifikace?, proč se naruší inscenované pozorování vstupem tvůrce? atd.) a vybízely k mnoha otázkám nastíněním řady motivů (radar v Brdech, fake obchoďák i ne-neonácek byly záminkou k širší společenské reflexi, zatímco zde se začíná a končí u "fujky fuj sexuální predátorství"). Tenhle nevyvádí z míry (sound design je nejvíc návodný, střih zastírá způsob nakládání se získaným materiálem) a dává odpovědi z kategorie objevování zjevného pro kohokoliv počítačově gramotného. Nikoliv film o manipulaci, ale manipulativní dílo. ()
“CO TO TAM DĚLÁTE?“… „NIC. TADY JSEM LEŠTIL NĚCO…“ /// Můj obdiv patří těm herečkám… Ne, že do toho šly, ale za to, s kým a vo čem se musely bavit. A taky tvůrcům za nápad a hlavně realizaci. Jinak je to takový jednotvárný. Rozhovy po Skypu, uchylácký choutky a přehlídka trestných činnů. Naštěstí to „osvěží“ osobní setkání nebo hovor s „normálním“ člověkem. Film má sloužit jako prevence. Já mám strach, aby některý holky nenálákal spíš ten výdělek. Páč, co si budem vypravovat… hodně lidem je u prdele, co dělaj jejich děti. Rozhodně doporučuju všem, co mají děti. Nebo školám, děcákům, pasťákům… A je naprosto jedno, jestli dám 5* nebo 3*. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu vidět hafo (nejen rozmazanejch) čuráků. 2.) Jsem „Ústečan“ a můj kámoš je Sneaky. 3.) Jsem na mladý maso. ()
Česká událost roku, kterou by měl vidět nejspíš každý, ikdyž vyloženě šokovat film bude jen rodiče a prarodiče. Dokumentární film V síti má fajn nápad a je podán formou, která nenudí, takže i lidi, kteří dokumenty nesledují by mohli dát V Síti šanci. Soustředí se na 3 mladé dívky s dětskými rysy, které vypadají na 12 let a prozkoumávají temnotu sociálních síťí plnou sexuálních predátorů. Největší pozornost na sebe však strhává Tereza Těžka, které je věnováno nejvíce pozornosti a herecký výkon podává ze všech nejuvěřitelnější ( Finálních 20 minut je hezky strhujících a emocionálních). Jsem zvědav, jestli se v Síti bude pouštět povinně jednou ve školách. Příběh****, Akce>Ne, Humor***, Násilí>Ne, Zábavnost****, Hudba**, Vizuál**, Atmosféra****, Napětí***. 8/10. ()
Respekt před holkama.. Já bych tak kamenou tvář rozhodně neměla. Mnohým bych se vysmála, jiné bych poslala do patřičných míst. A jsem strašně ráda za dobu, ve které jsem vyrůstala, protože se internet a podobné sociální sítě teprve rozjížděly. Fotky kkt, sex za peníze a podobné nabídky jsem začínala dostávat až v pozdějším věku, kdy už jsem měla rozum . Dokumentu si cením a doufám, že se dostane mezi nejširší veřejnost, možná i povinně do škol!! ()
Na dokumentu V síti je cítit nejen to, s jakou vervou a smyslem pro detail se do něj tvůrci pustili, ale i to, že plně věřili, že dané téma je skutečně důležité a jeho osvěta přínosná. Jelikož jsem tak trochu z oboru, mám osobně obrovskou radost z toho, že se dokument povedl a hlavně, že se stal tak populární a oslovil velké množství lidí. Považuji za důležité seznámení veřejnosti s tím, jak obrovské množství sexuálních predátorů se mezi námi pohybuje, jaké zlomyslné techniky používají a hlavně, že se jsou to jinak normálně se jevící lidé, které běžný smrtelník nedokáže od ostatních rozlišit. 100 minut se pro poutavý dokument jeví tak akorát, byť věřím, že téma by se dalo rozpracovat klidně do dvojnásobku zejména proto, aby se hlouběji rozpracovala psychologie predátorů. Např. mohlo být do dokumentu přizváno více odborníků, kteří by se vyjádřili k osobnostem predátorů a pokusili se nastínit důvody, proč to dělají... 8/10 ()
V hudební terminologii by se řeklo, že to je overproduced. Rozhodně mám rád, když dokumenty nejedou umělou a už zcela nevěrohodnou reportážní estetiku, ale nějak vypadají. Zároveň je přece jenom trochu divné v oboru, který je notoricky známý podfinancovaností, dávat tak okázale najevo "no problemo, já na to mám". I když by šlo asi vnímat pozitivně, že si Klusák, člověk v samotném středu establishmentu, s mocí, jakou pravděpodobně žádný jiný český dokumentarista nikdy neměl (plus ještě boostem z hithitu), nehraje na falešnou skromnost a nepředstírá, že je normální filmař pohybující se v rámci norem platných pro ostatní, ale že si prostě postaví v ateliéru tři byty, aby se mu hezky švenkovalo kamerou, přestože by to rozhodně nebylo potřeba. U fikčních filmů jsem fanouškem nestřídmých režijních fetiší, tak proč bych měl opovrhovat tím samým u dokumentu? I proto je mi V síti mnohem sympatičtější než většina Klusákových filmů - nezastírá to tolik, čím to je. Je to velké, je to naleštěné, chce to být středem pozornosti. Klusák je samozřejmě jako vždy "nenuceně" v obraze a diví se úžasnosti a šokujícnosti filmu, který mu vzniká pod rukama... Rocková star oboru, Marie Antoinettta sedící na vyvýšeném pódiu uprostřed nějakého dekadentního večírku. Velký filmař, velké téma, velký koncept. Velké důsledky. Tuhle aktivistickou dekadenci je asi potřeba plně přijmout, vždyť proč ne? Já říkám jen: příště víc! Jinak co se týče tématu, určitě se objevilo pár efektních momentů, kdy z té celkem těžko proniknutelné fasády toho filmu opravdu vylívá něco silného. Dá se nad tím opravdu bavit i o tématu, ne jen o Klusákovi. Jak na té základní přímočaré rovině, tak i na dalších, jako jak se tu ženy stylizují do dětské role, jak tomu samy jakoby propadají, jak jsou během toho neustále pozorovány očima štábu (líbilo se mi, jak v chatu zůstávaly odkryty oči). Některé momenty jsou opravdu hodně silné, tísnivé, nebezpečné a zneklidňující. Na scény ze setkání se mi stěží dalo dívat - takový odpor jsem cítil, aniž bych měl pocit, že to Klusák tlačí nějak uměle. Z těch 100 minut by se dalo sestříhat 60 hodně zajímavého příspěvku do diskuze + přidaná Klusákova rocková opera. PS se SPOILEREM: Moment ve filmu, který miluju. Nejdojemnější scéna, jeden z chlapů, který volal, si chtěl opravdu jen popovídat a ještě poradil holce, aby případné pedofily hlásila. Všichni brečí. Klusák to samozřejmě identifikuje jako možná emocionálně nejsilnější moment filmu a stejně jako u Daliborka v Osvětimi se okamžitě postaví do jeho středu, vlepí tam detail své dojaté tváře, nejbližší detail na kohokoliv, jaký v celém filmu je. Vážně jsem se rozesmál, to je prostě úžasné ego. Navíc to je jen vteřina, není to nevkusné a vytrhávající tak bezohledně agendu z rukou respondentů jako minule (a ekvivalent toho v tomhle filmu, když nakonec Klusák konfrontuje konkrétní lidi, tu tentokrát dává smysl a je zpracován líp). Pořád je tam pár věcí, co mi vadí - některé věci jsou včleněny poněkud neorganicky (monolog jakéhosi pána o tom, že poskytovatelé neregulují). Někdy je divákovi zbytečně polopaticky někým nahlas řečeno, co má cítit a co z dané scény vyplývá. Ale sedlo mi to furt víc než cokoliv od Klusáka za hodně dlouho. PS: Omlouvám se, že furt mluvím jen k jednom z režisérů - Barbora Chalupová měla zjevně na výsledek pozitivní vliv vzhledem k tomu, o kolik to je lepší než Klusákův standard, ale protože neznám její tvorbu, nemám to jak vkládat do kontextu. PPS: Docela mě fascinuje, jak se v souvislosti s tímhle filmem řeší "otevírání diskuze". Jenže otevírání diskuze o čem, za jakým cílem? Že internet je nebezpečný, že pedofilie je špatná? To jsou snad nějaká tabu témata? Co má být vlastně cílem téhle diskuze? Jediné, o čem se dá bavit, je větší aktivita rodičů, o těch ale ve filmu nepadne ani slovo a nakonec jde o celkem vágní věc. Když si to vezmu kolem a kolem, tak V síti se tváří, jako by otevíralo nějaké tabuizované téma, i když ve skutečnosti jen stvrzuje status quo, utvrzuje diváky v technofobní názorech a nenabízí žádný produktivní pohyb. Je to vlastně dost mělký film. EDIT: Klusák v rozhovorech říká, jak je třeba to vnímat jako víc než film, ale celý projekt. Tak poslechnu jeho přání a do hodnocení zahrnu Kluse, merch překračující jakoukoliv míru, existenci 18+ verze a celkovou nevkusnost projektu, kterému se podařilo z vážného tématu udělal memovatelnou a účtovatelnou značku. Rád bych připomněl, že jsem začal na třech hvězdičkách, když jsem bral ten film jako nějakou neškodnou performanci zbujelého ega, ale ten sliz, kterým se to za půl roku obalilo a který z toho udělal terč posměchu pro už prakticky všechny lidi, čímž byla znehodnocena jakákoliv alespoň iluzorní aktivistická hodnota, jde těžko ignorovat. () (méně) (více)
Něco mi říká, že pana Ústečana ještě uvidíme na Českých lvech. Minimálně nominaci za nejlepší výkon ve vedlejší roli určitě dostane. To, jak na konci všechny poslal do hajzlu a šel v klidu honit na net, bylo fakt od srdce. Hlavně doufám, že s ním neudělají ten plánovaný sequel Orgie na táboře. Myslím, že tato ornitologická přehlídka stačila. ()
Nehodnotitelné. (Ta konfrontace na konci je úplně... nesmyslná?) Jakožto robot, kterým jsem, se po dni a noci přemýšlení a rozdýchávání budu věnovat hlavně nedostatkům formy. Zamilovanost tvůrců do toho "performativního dokumentu" je tak silná a bezbřehá, že na obsahu a sdělení jako by vůbec nezáleželo. Díky hraní na city a braní "první dobré" dokument působí jako hrubý nástřel díla, které potřebuje ještě mnoho hodin rafinace a rešeršování, aby bylo hotové. Například jsem si jistá, že pro herečky byl celý tento proces trauma jako prase, ale na kameře je vidíme hodnotit všechno okamžitě a bez odstupu a bez času na usazení myšlenek, přemýšlení a zpracování toho traumatu. Určitě to zabere nějaké minuty celkového runtimu, ale jakou hodnotu to doopravdy má jako výpověď? "To je ale prase..." nás jako reakce na dick pick od náhodného člověka napadne asi každého, tak jaký význam mělo, že si tímhle peklem figurantky na vlastní kůži prošly, když žádnou hlubší reflexi od nich nikdy nedostaneme? Od "odborníků z oblasti psychologie, sexuologie i práva" uslyšíme stěží pár obecných větiček, kdo by čekal opravdovou analýzu natočených záběrů a vysvětlení/přiblížení laické populaci, co se v takovém nerovném rozhovoru/vztahu děje a jaké vzorce chování predátoři na svém lovu zneužívají, čeká marně. Místo toho dostaneme nekomentovanou koláž sesbíraných exemplářů a v závěru neorganizované neprofesionální pokřikování "to vám není blbý?", "jak se cítíte?" a "proč to děláte?", kde nejde o získání odpovědí, ale právě jenom o to pokřikování. Pokud chtěli opravdu zahrát na emoce, tak měli pár měsíců počkat a ke vzorkům penisů od přispěvatelů dopsat, že nikdo z nich za svoje počínání nedostal nic natvrdo, všichni jenom podmínky a plácnutí přes prsty, aby bylo jasné, jak se české právo staví k mužům, kteří se dopouštějí nátlaku/násilí na ženách, bez ohledu na to, kolik jim je. (Ok, tak teď aspoň Ústečan dostal dva roky natvrdo.) ()
Pět nebo spíš padesát CSFD hvězdiček si to zaslouží už jen za zvolené důležité téma, ale i zpracování je silné - velice nepříjemné pocity z komunikace se sexuálními predátory jsou střídány pocity satisfakce, když dívky - které by měly dostat Oscara už jen za to, že při komunikaci zvládly nevyprskávat smíchy - vystoupí po skončení každého videohovoru z rolí bezbranných dětí a hovor zrale okomentují. A korunu tomu nasadí závěrečná konfrontace přenesená z digitálního světa a papundeklových kulis do reálu. Kritizované postavení kulis mi přijde koncepčně funkčnější, než kdyby se štáb schovával pod stoly ve skutečných pokojíčcích - takhle to působí až dojmem nějaké instituce na potírání tohoto druhu zla (Mission: Impossible style) a být v kůži predátorů, rozhodně by mě vyděsilo víc zjištění, že na opačné straně nestojí dětský pokojík, ale málem hollywoodské studio. A ani mi nepřišlo, že by tu Klusák nějak tlačil sebe, pravidelně se zabíraly i reakce ostatních členů štábu a míra manipulace se mi jevila taky snesitelná (démonicky působící rozmazané tváře predátorů a místy hororová hudba). Co do důležitosti je to český film (minimálně) roku. A konstatování "Dvanáct? Tak to je pohoda." je česká filmová hláška desetiletí. ()
Související novinky
Film Zákon lásky do kin vstupuje 5. srpna
Spolurežisérka úspěšného dokumentu V síti a držitelka Českého lva Barbora Chalupová představuje svůj celovečerní debut Zákon lásky. Tragikomická dokumentární roadmovie sleduje cestu zákona, jenž může… (více)
37. ročník FAMUFESTu právě začíná!
FAMUFEST a jeho 37. ročník již stojí za dveřmi a čekají, až je příští týden vpustí dovnitř. Od středy 28. dubna do neděle 2. května 2021 se v rámci festivalového dění můžete těšit nejen na nabitý… (více)
28. České lvy vyhrál Šarlatán
Dnes večer byly v rámci svého 28. ročníku uděleny výroční ceny České filmové a televizní akademie (ČFTA), Český lev. Komorní ceremoniál se tradičně odehrál v pražském Rudolfinu, nicméně z důvodu… (více)
Krajina ve stínu vyhrála Ceny české filmové kritiky
Sdružení českých filmových kritiků dnes v pražském Divadle Archa předalo své výroční ceny za uplynulý rok, a ocenilo tak tuzemské tvůrce a jejich filmovou tvorbu v roce 2020. Nejlepším filmem se… (více)
Odpad! je hodnocení, které zrcadlí formální přistup pana Klusáka - má pouze kontroverzní účel - zaujmout, prodat se a zvýraznit mou osobu nad ostatní diskutující. Proč? I když je můj názor, stejně jako názor ostatních, relevantní, musím se ostrými lokty prodrat skrze plejádu 374 (nyní) komentářů a příspěvovatelů, kteří mohou či nemusí mít bodové hodnocení profilů vyšší než já. Je to proto, že chci být viděn? Je to proto, že z toho něco mám? To jsou ty správné otázky do pranice. Mohl bych říci, že je tento dokument tendenční, amorální, neprofesionální (pan Klusák je egocentrický; jeho komentáře jsou bezúčelné a o problematice parafilií, vývojové psychologie, či sexuality neví nic; přesto je schopen pracovat na projektu, který se opírá o takováto komplexní témata a tvaruje jeho konečnou podobu), posiluje stereotypizace a je sám o sobě nebezpečný, jelikož jde ze své podstaty o filmový konstrukt a s realitou nemá nic společného, ačkoliv má být edukativní. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Jenže základem všech vztahů je komunikace a když vám - čtenářům tohoto komentáře - pouze zkratkovitě a bez kontextu sdělím, co mě zaráží, budu jako pan Klusák. Jenže já - narozdíl od tvůrců a spolutvůrců - dodržuji morální povinnost profesní i osobní, neboli jsem kongruentní. --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Abychom se trochu naladili na rétoriku pana Klusáka a paní Chalupové. Váš dědeček penetroval svým penisem vaši babičku a ejakuloval do její vagíny. Z tohoto aktu se narodil jeden z vašich rodičů. Váš otec ejakuloval do vagíny vaší matky. Při tomto aktu měla mírně či více roztažené nohy a pravděpodobně sténala. To není názor. Je to fakt (možná až na to sténání). Jak se cítíte při čtení těchto vět? Otevírá se tím tabuizované téma? Je to něco, co si vědomě přiznáváte každý den nebo je to něco, co jste vytěsnili? --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Sexuoložka se ptá plnoleté slečny na to, jak by reagovala ve svých 12/13 letech na interakci s profily mužů, kteří ji zkontaktovali. Na tu otázku má samozřejmě právo, avšak z psychologického hlediska nemá výpovědní hodnotu. Otázka je to relevantní jako každá jiná. Proč ale byl z množství materiálu použit právě tento okamžik? Je to proto, abychom se zamysleli nad tím, že je třináctiletá slečna zvídavá? Známky sexuality pozorujeme už u dětí předškolního věku (tedy 3-6 let). Pozorují své tělo. Pozorují těla svých blízkých. Případně si se stejně starými dětmi hrají na doktora. Sexualita je s námi od útlého věku až do konce našich životů. Někteří psychoanalytici by dokonce řekli, že i dříve. Věřte tomu nebo ne, ale vaše třináctileté dítě zajímá sex a pravděpodobně masturbuje. Protože vy jste to dělali taky. A děláte to dodnes. Jako já. Zvídavost je přirozenou součástí našeho rozvoje. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Je fascinující, do jaké míry jsou schopni tvůrci a spolutvůrci (ano, mluvím k Vám, paní Androvičová; chápu to tak, že jste s výslednou střihovou skladbou a vyzněním obsahu spokojená) mluvit o psychodynamických procesech vývoje jedinců a kategoriálně implikovat svoje názory jako fakta. Smekám před Vámi. Zdá se mi to ovšem neprofesionální, ať už mluvíme o dokumentaristice či o sexuologii. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Další rétorická vsuvka. Společnost je tvořena dynamikou mezi různými jedinci různých vlastností a odlišného emočního, intelektového a duševního rozpoložení. Mezi námi jsou jedinci, kteří páchají trestnou činnost a někteří ne. Někteří z nich jsou patologičtí a někteří ne. Na ochranu naší společnosti máme různé složky, jednou z nich je třeba policie. Ta je tu proto, aby vymýtila nebo korigovala kriminalitu? ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pasáž o konstituční dominanci v komunikaci je velice lichá. Je pravdivá. To ano. Ale v rámci problematiky virtuální komunikace je zcestná. Respektive není platná. Stejně tak příklad paní Androvičové ohledně falešného konsensu (jenž je pravdivý, ale zavádějící, protože je aplikovaný absolutně díky skladbě střihu). Důvodů proč Vaše třináctiletá dcera reaguje na staršího muže; zůstává s ním v komunikaci; dívá se, jak před ní masturbuje; chová se dle jeho pokynů, je bohužel mnoho. Co ale můžu říct s kategorickou jistotou, že je to v důsledku komplexního rodinného prostředí, respektive biopsychosociální dynamiky. Abychom se do toho nezamotali, tak si připomeneme, proč lidé různého věku mají tzv. rizikové chování. To jaký budete převážně člověk a jak budete jednat, se nejčastěji rozhodne v prvních pěti letech vašeho života. Ano, na vaši psyché má vliv i okolí (tzv. psychosociální vlivy) a v relativně menší míře jej mohou korigovat či v určitých kritických situacích narušit a změnit traumatické události. Ovšem základem je, že to, jak se budete chovat ve 13 letech, je otázkou temperamentu (toho, co vám vaši rodičové předali - třeba i patologické predispozice) a psychosociální vlivy (výchova, sociální prostředí atd.). Ve filmu jste měli možnost slyšet, že jeden pán, kterému bylo 35 let (v době historky) měl vztah s dívkou, jež měla 13 let. Pokud jste dávali pozor, mohli jste slyšet, že ta dívka utekla z domu (hlavní indicie). Samozřejmě nás všechny může šokovat, jak může třináctiletá žít s pětatřicetiletým, což byl záměr autorů. Pokud ale pomineme šokující aspekt a podíváme se za oponu - bohužel jen hypoteticky - můžeme spatřit sociálně slabé prostředí a rodiče, jež si svého dítěte nevšímají. Bohužel, jak jsem řekl, je to jen hypotéza. Ale řeknu vám jedno. Lidé se ze dne na den jen tak nerozhodnou pro rizikové chování. A ačkoliv si společnost myslí, že se rodíme s čistým štítem, je tomu skutečně naopak. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Pan Vyskočil (právník) položil velice moudře otázku ohledně prevence. Bohužel si na tu otázku i odpověděl - vzhledem ke svému povolání docela ironicky. Prevence je pouze edukace - jak dětí, tak rodičů. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Mohli by tvůrci zveřejnit kompletní komunikaci s dvacetiletým Lukášem? Nechci toho kluka očerňovat, ale vzhledem ke kodexu to znamená, že měl nutkání oslovit dvanáctiletou slečnu na chatu. Jakožto dvacetiletý mladý muž, který studuje vysokou školu, jenž označil jako náročnou (pravděpodobně mentálně a časově), byla pro něj komunikace s dvanáctiletou slečnou obohacující? Ačkoliv se kompletní štáb snažil, aby dívky právě v komunikaci nepůsobily příliš sofistikovaně? Týnka si s ním psala ještě nějakou chvíli a vzešlo z toho, že neměl zájem o kontakt sexuální povahy. Znamená to, že se s ní nechtěl sejít nebo explicitně nevyjádřil potřebu sexuálního kontaktu? Nevím, jestli jste si toho všimli, ale Lukáš se na tu "dvanáctiletou" slečnu snažil docela zapůsobit - afektovaná část, kdy mluví o celém dni na nohou. Snažil se vetřít do její přízně (řekl bych, že jsem tam viděl i parapraxi; předávaná informace nemusela být pravdivá/upřímná). Má přítelkyni, náročnou školu a nějaký ten společenský život, ale i přesto si našel čas a trávil několik dní v komunikaci s dvanáctiletou dívkou, která se vyjadřovala spíše krátkými větami, jež byly odrazem jejího intelektuálního stavu? To jako vážně? Samozřejmě mohlo jít o manipulaci ze stran autorů, kdy byl důležitý materiál vystřižen, ale pokud ne, tak bych rád zdůraznil, že i mezi lidmi s poruchou osobnosti, sexuální deviaci atp. se najdou inteligentní lidé, kteří ví, jak manipulovat a že když po někom chcete peníze, tak musíte zdůraznit, že vám o ně nejde. Ti trpěliví jsou nejnebezpečnější. U Lukáše nevíme. Pouze nám to autoři sdělili. Stejně jako nám třeba sdělili, že se 41% dětí setkalo s tím, že jim druhá osoba poslala fotku sexuálního charakteru. Dětí jakého věku? V 17 letech jsem v očích zákona byl stále dítě a můžu vám říci, že jsem se v tomto věku setkal od druhé osoby (potenciální přítelkyně) s pornografickou fotografií. Jde mi o výklad a kontext. -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- Takže sumarizace. Ačkoliv je to jen párkrát naznačeno (třeba vedoucí krizové linky), nestává se to stěžejním tématem filmu, což je neuvěřitelné a smutné. Je to o VÁS. O rodičích. Zajímejte se o svoje děti. Mluvte s nimi. Dávejte jim prostor, ale zároveň jim ukazujte hranice. KOMUNIKUJTE. Dávejte jim najevo lásku. Když jste naštvaní, tak si to nevybíjejte na nich. Vytvořte jim stabilní prostředí. Buďte před nimi otevření v projevování citů vůči svému partnerovi. Ukazujte jim pozitivní příklady. Tím je totiž učíte adaptivnímu chování. Protože ty příběhy, které slýcháváte v tomto filmu - či o nich čtete v novinách - jsou o dětech, které viděly, cítily a zažily maladaptivní projevy chování. A výsledkem jsou ti muži, které jste viděli. Ti muži, kteří mají za sebou traumatizující dětství (převážná část, nikoliv všichni). V psychologii neexistuje absolutní ohraničení. Respektive, jeden podnět může vést ke dvěma zcela odlišným reakcím. A proto vám nikdo nikdy neřekne, že i když se budete starat, že se to vašemu dítěti nestane. Rodičovství je fuška. Hlavně nezapomínejte, že máte před sebou autonomního člověka, který má své vlastní touhy, potřeby, pudy, zvídavost a zájmy. A že ho neochráníte násilnou restrikcí a už vůbec ne přílišnou protektivitou. Je v pořádku, že se o takovémto tématu mezi běžnou veřejností mluví. Bojím se ale, že neprofesionalita a senzacechtivá forma tomu nakonec udělala medvědí službu. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- P.S.: Psychoanalytické postřehy: Všimněte si, jak se vyjádřila Tereza po prvním videohovoru s neznámým mužem. Všímejte si obecně jejího zapálení. Také se na ni zaměřte v sekvenci, kdy polije limonádou svého přísedícího (pakliže to nebyla fikce, což tak bohužel i vypadá). Porovnejte její přístup s ostatními herečkami, hlavně však její osobní názory. ---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- P.P.S.: Poznámka ohledně rodičů od posledního aktéra byla jen pouhým obranným mechanismem intelektualizace, racionalizace a vytěsnění. Celkově šlo o egodystonní projev (převážně ve chvíli, kdy negoval, že by poslal mladé slečně odkaz na porno), a tudíž jeho argumentace je typická manipulace s realitou a nechtěl jsem ji použít. Ovšem jakožto lovec, který takovéto slečny vyhledává, si je vědom vzorce chování a schémat, jež tyto dívky disponují (soustředí se na slabé kusy). A proto ve štábu (a řekl bych, že i u diváků) vzbudil ambivalentní pocity, jelikož jako inteligentní demagog míchal pravdu se lží. () (méně) (více)